Fórum | Galerie | Archív novinek | Hlavní strana               LOGIN | REGISTRACE
Prastaré Archívy: Arena PA: Daggerfall PA: Morrowind Construction Set Čas zkracovaní Cechy Skyrimu Rasy ve Skyrimu Let´s learn some lore
Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Víte že..
Sdí­let

nahoru
Číst diskuzi
Právě je zde: 1 host(ů), suerte
 Tisk diskuze
Amonius - aneb povídka na přání
jindrle8
Já mám rád kouzla Grin ale neměl sem možnost hlasovat Grin skončilo todřív než sem stih neco napsat Grin
 
Ligos
Nebojte se nic. Kouzla budou! Dřív nebo později... Smile
-KRLEŠ-

Skyrimský průvodce:
 
scorpioncz
Ligos napsal:
Nebojte se nic. Kouzla budou! Dřív nebo později... Smile
asi později co ? Grin ale počkám si Grin
http://i.nahraj.to/f/1bbv.jpg
 
nagasadowcz
Já magii miluju a je to moje jasná volba v každém RPG, ale tady jde hlavně o vývoj příběhu a možnost C většině připadala nejzajímavější. Myslím, že to není o lásce ke kouzlům.
Oficiálně jsem Naga, Svatý Sudí, ale říkejte mi Naga Grin
 
Hadgim
Přidávám se jako další náruživý čtenář, už se moc těším na další díly Wink
 
Ligos
Mám pro vás jednu otázku: Chtěli byste, abych nyní ke každému dílu přidal nějaký obrázek, týkající se aktuální situace? (např. nyní píšu o Balmoře, tak bych přidal obrázek Balmory - např. z TES wiki...)
Ptám se proto, že někdo považuje ilustrace k textu za mínus, protože dává přednost vlastní imaginaci, podle své fantazie....
-KRLEŠ-

Skyrimský průvodce:
 
Hadgim
Já bych to nechal bez obrázku, pokud by nebyl absolutně nepostradatelný kvůli příběhu.
 
Ligos
Hadgim napsal:
Já bych to nechal bez obrázku, pokud by nebyl absolutně nepostradatelný kvůli příběhu.


Smile Ne, nebyl by nezbytně nutný. Já to myslel jen jako takové oživení příběhu...
-KRLEŠ-

Skyrimský průvodce:
 
Asiel z Ponurvalu
Kdybys ty obrázky kreslil sám, tak by se mi to líbilo. To by bylo aspoň originální. Grin
 
nagasadowcz
Taky se přikláním k variantě BEZ obrázku, takhle se mi to líbí víc Smile
Oficiálně jsem Naga, Svatý Sudí, ale říkejte mi Naga Grin
 
Ligos
Mno, sice jsem říkal už včera, že budu pracovat na povídce, ale nějak se mi nedařilo. Proto je další díl s mírným zpožděním, ale zase je o 1% delší :-)
Omlouvám se za to, že je zase spíš takový "kecací", pořád se nějak nemůžu dostat do akce :| Doufám ale přesto, že se patnáctá část Amonia bude zamlouvat...
___________________________________________________________________________________

XV.


Aniž by si to Amonius uvědomoval, opět upadl do hlubokého spánku.
Když se probudil, netušil, jak dlouho spal. V místnosti byla naprostá tma.
„Je tu někdo?“ zvolal do temnoty. Ticho. „Jedinečná příležitost vyzkoušet si, jestli jsem nezapomněl kouzlo světla.“ řekl si sám pro sebe. Cítil se stále poněkud zesláblý, ale tohle by mohl zvládnout. Začal se soustředit. Musel vynaložit trochu více síly, ale povedlo se. Neforemná koule bílého poněkud tlumeného světla se začala pohupovat nad jeho hlavou. Místnost byla opuštěná.
Amonia už nebavilo stále ležet. Chtěl se projít. Odhrnul těžkou pokrývku a pomalu vstal z postele. Pod bosýma nohama cítil kamenitou podlahu. Podlamovala se mu kolena, připadal si jako stařec, který se těžkopádně vláčí pod tíhou věků. Najednou po celém těle cítil nepříjemné mravenčení. Bylo tak silné a nepříjemné, že zatoužil si opět lehnout.
„Ne!“ řekl si rázně. „Nevzdám to!“ Amonius udělal další krok. Světlo nad jeho hlavou začalo slábnout, až zhaslo docela. Amonius se pokoušel vyčarovat další, ale na to už neměl sílu. Ve škvíře pod dveřmi však zahlédl jasný svit. Pomalu došel ke dveřím a otevřel je. K jeho překvapení se za ním nacházela malá místnost, osvětlená denním světlem. „Takže je den? Já myslel, že je hluboká noc. Jak dlouho jsem spal?“ Amonius si neuvědomil, že přemýšlí nahlas.
„Celou noc a půlku dne.“ odpověděl mu laskavý hlas. Byla to Ahmusa. „Je poledne. Ráda vidím, že chodíš. To mravenčení, co nyní jistě cítíš, brzy skončí. Do tvých žil se vrací zdravá krev.“
„Kde je mistr? A Karina?“
Ahmusa se zamračila. „Šli do pelechu neřestí. Do pevnosti Moonmoth. Prý o tom víš.“
„Jistě. Zachraňují našeho přítele.“
„Tak to nevím, co pořídí u těch bezvěrců. Měl by sis jít zase lehnout, hochu. Přinesu ti trochu vývaru, možná že si dáš i nějaké maso.“
Amonius intenzivní mravenčení přestal pomalu vnímat, ačkoliv stále trvalo. Myšlenka, že by se měl vrátit do postele, se mu vůbec nezamlouvala.
„Rád bych se nadechl čerstvého vzduchu, paní. Smím?“ zeptal se zdvořile.
Ahmusa se usmála. „Zakazovat někomu čerstvý vzduch, je jako zakazovat srdci tlouct. Doprovodím tě na nádvoří chrámu.“
Ahmusa Amonia podpírala. „Dnes není zrovna nejlepší počasí, ale po dnech strávených v temných chrámových komnatách jistě uvítáš i to.“
Amonius jen přikyvoval. Těšil se na denní světlo a čerstvý vzduch. Těžká vůně kadidel a léčivých bylin mu nebyla zase tak nepříjemná, ale chtěl si už zase připadat jako normální člověk. Ne jako nějaký mrzák, o kterého se musí starat chrámové kněžky.

Chrám se nacházel u úpatí hor.
Jeho nádvoří mělo půl-elipsovitý tvar a bylo ohraničené vysokými zdmi, které volně navazovaly na chrám samotný. Ten byl čtvercový, s pozlacenou kopulí na střeše. Byla to jednoduchá, prostá stavba, přesto uchvacovala svojí impozantností.
I když obloha byla pokryta hustými šedými mraky, Amonius musel chvíli mhouřit oči, než si zvykl na plné denní světlo.
Chrám se nacházel na mírné vyvýšenině, poněkud stranou od zbytku města. Když Amonius přešel nádvoří a postavil se do vstupní brány, spatřil před sebou Balmoru. Uspořádané město s budovami barvy písku. Bylo rozdělené na dvě části řekou, přes které vedly tři mosty.
„Je to druhé největší město na Vvardenfellu.“ říkala mu Ahmusa. „Zde spadáme pod správu velkého domu Hlaalu. Obchody zde jen kvetou a o cizince zde není nouze.“
Amonia zaujaly dvě postavy, které přicházely k chrámu. Podle gestikulace spolu živě debatovali. Nebylo těžké rozeznat, že jde o Karinu a Bartoloměje. Šli sami, bez Miluse.
„Amonie!“ zvolal radostně Bartoloměj, když spatřil svého žáka u chrámové brány. „Rád vidím, že stojíš na vlastních nohou, věř mi.“ Avšak potom se usmívat přestal. Karina, která na sobě měla svoji starou koženou zbroj, se také netvářila zvlášť vesele.
„Co se děje?“ byl zvědavý Amonius.
„Řeknu ti to uvnitř.“ řekl ztrápeně jeho mistr. „Pojď, je chladno.“
Uvnitř si sedli ke kulatému stolku. Karina zůstala stát a nervózně přešlapovala. Ahmusa jim uvařila bylinný čaj a pak se odebrala do chrámové modlitebny, starat se o svatyni Tribunálu.
„Je to špatné, Amonie.“ sdělil Bartoloměj. „V pevnosti jsme se sháněli po Mílovi. Doufali jsme, že se nám k němu podaří nějak propašovat tu bláznivou dýku.“
Slovo si vzala Karina: „Chtěla jsem ji k němu donýst já sama. Ale od jednoho z vojáků jsme se dověděli, že už tam není.“
„Jak to? Tak kde tedy je? Už ho popravili?“ Amonius se vyděsil, že záchrana Miluse přišla pozdě.
„Je to ještě horší, příteli.“ povzdychl si Bartoloměj. „Ti prašiví císařští psi ho prodali!“
Amonius se nestačil divit. Miluse prodali? „Jak se to mohlo stát?“ zeptal se.
„Císařští vojáci v Morrowindu mají zvrácenou mysl.“ vysvětloval Bartoloměj. „Jsou daleko od domova a tak si dovolují dělat věci, které by jim v Cyrodiilu nikdo netrpěl.“
Pokračovala opět Karina: „Jednoduše se nechtěli starat o dalšího vězně, tak ho pokoutně prodali do otroctví.“
„Milus a otrok?“ nechápal Amonius.
„Bohužel. I když je v Morrowindu oficiálně otroctví zakázáno, nikoho zde to příliš nezajímá.“ posteskl si Bartoloměj. „Otroctví je silná součást Vvardenfellské ekonomiky, nelze ho jen tak vymítit. Jak vidíš, i samotní císařští legionáři ho podporují. Nicméně, máme nyní alespoň jistotu, že bude ještě nějakou dobu naživu. Nikdo si nekupuje otroky, aby je mohl zabíjet.“
„Podařilo se vám zjistit, komu ho prodali? Co s ním bude?“ zajímal se Amonius.
„Nechtěli říct nic konkrétního.“ odpověděla mu Karina. „Jen že si ho koupil velmi zámožný cizinec, nějaký mág, který cestoval s karavanou, mířící do Tel Vosu.“
„A Tel Vos je územím velkého rodu Telvanni, což se mi nechce líbit.“ dopověděl Bartoloměj.
„Tak na co čekáme? Nemůžou být přeci daleko, rychle je dožeňme!“ Amonius nechápal, proč tu jeho mistr jen tak posedává, když už dávno mohl jít po stopách karavany.
„A co bys asi chtěl dělat, kdybychom je dohnali? Přišel bys k nim a řekl – dobrý den, jsme Mílovi přátelé, bereme si ho zpět?“ Bartoloměj byl opravdu rozrušený. „Ne, Amonie. Víme, kam cestují. Máme čas se aspoň připravit a všechno pořádně promyslet.“
„Ale mistře, čím déle budem otálet, tím více se nám bude Milus vzdalovat! Copak víme, co s ním chtějí udělat? Co když ho přece jen zabijí?“
Do místnosti opět vstoupila Ahmusa. „Promiňte, že ruším, sera. Ale hoch by měl ještě odpočívat.“ řekla laskavě.
Amonia pomyšlení, že by měl ležet v posteli, zatímco Miluse odvádějí kdoví kam, pořádně naštvalo.
„Ale já už nechci odpočívat, sakra!“ Amonius vyskočil ze židle a vztekle praštil do stolu, až to zadunělo celou místností.
Bartoloměj na něho zíral a v očích měl úžas. Karina vyjekla a polekaně ucouvla.
Ahmusa se začala zažehnávat svatými znameními a řekla vyděšeně: „Almsivi nás ochraňuj!“
Amonius ponejprv nechápal, proč tak přehnané reakce na pouhé bouchnutí do stolu. Ale když na něho nepřestávali zírat, řekl: „Co je? Jestli jsem to trochu přehnal, tak se omlouvám. Ale mistře…“
„Mlč!“ zarazil ho Bartoloměj rázně. „Amonie, tvoje oči…“
„Třeba je to tou jeho záhadnou nemocí?“ říkala vyděšeně Karina.
„Řekne mi někdo co se děje?“ ptal se Amonius zmateně.
Na stolku stála mísa s vonným olejem. Bartoloměj ji mlčky přisunul k Amoniovi a naznačil, aby se do ní podíval. Ten se naklonil. Lesklá čirá hladina oleje mu měla posloužit jako zrcadlo, ale to, co Amonius spatřil, nebyla jeho tvář. Byla to tvář démona. Drobné, namodralé žilky se mu sbíhaly po smrtelně bledém obličeji. Ale nejhorší byly ty oči! Byly krvavě rudé, s černými úzkými protáhlými panenkami. Amonius se zachvěl. Znechuceně odstrčil mísu a odvrátil tvář od ostatních. Nevěděl, co říct, nerozuměl tomu.
Karina se rozbrečela a utekla. Ahmusa přistoupila k Bartolomějovi. „Je mi líto, sera.“ řekla potichu. „Ale… Něco takového na posvátné půdě nestrpím. Opusťte prosím tento chrám.“
Bartoloměj chtěl něco říct, ale nakonec si jen povzdechl. „Stejně už bychom odešli, nemůžeme pohostinnost chrámu zneužívat.“

Ahmusa jim pomohla sbalit věci.
Než odešli, přišel Bartoloměj k Amoniovi a přátelsky ho uchopil za ramena. „Nic si z toho nedělej, hochu. Na něco už přijdeme,“ řekl a usmál se.
„Ale… Vždyť jsem zrůda! A co Karina? Bojí se mě!“
„Ne, nebojí. Jen ji to trochu vyděsilo, nic víc. Myslí si, stejně jako já, že to souvisí s tvojí nemocí. Čeká nás venku.“
„Ale mistře, takhle já nemůžu mezi lidi!“
Bartoloměj se začal hrabat ve svém vaku. „Něco pro tebe mám. Chtěl jsem ti to dát při lepší příležitosti, ale nyní se to hodí.“ Vytáhl úhledně složené roucho. Bylo nádherně zdobené. Na jeho lemech byly vyšity kouzelné znaky, které měly posílit magickou moc oblečení.“
„Ale… Vždyť to je roucho mágů! Mistře, vždyť já jsem teprve učeň!“
„Je to roucho učedníků. Jen trochu poupravené.“ Bartoloměj na Amonia mrknul jedním okem. „Tak ber, dokud dávám! K rouchu patří kápě, která ti zakryje obličej. Ty na své okolí uvidíš, ale tvoje tvář bude ukryta ve stínu. Zkus si ho!“
Amonius si oblékl roucho a pocítil, jak mu tělem začíná proudit energie. To mu něco připomnělo. „Mistře, kde je Magnusův amulet?“ zeptal se.
„Je na bezpečném místě. Neboj, nepřišel jsi o něj.“

A tak se stalo, že se Amonius, Bartoloměj a Karina ocitli v ulicích Balmory, maje za cíl vypátrat a pokud možno osvobodit Miluse.
„No, nejdříve si vše musíme promyslet.“ řekl Bartoloměj.
„Co si chceš promýšlet, mistře?“ Amonius měl tvář ukrytou ve stínu kápi, aby svým zjevem nevylekal kolemjdoucí. „Musíme jít přímo do Tel Vosu!“
„Ne. Počkáme ještě nějaký čas zde, v Balmoře.“ trval na svém Bartoloměj.
„Jste jak malí!“ vložila se do toho Karina. „Mě by spíš zajímalo, co se to děje Amoniovi. Ahmusa mi před naším odchodem říkala, že ona nám pomoci nemůže, ale že prý zná jednu vědmu, která ano. Žije kdesi v poušti.“
Chvíli se dohadovali, až padl večer. V ulicích chodili stráže s pochodněmi a podezřele se na ně dívali. Museli už něco podniknout.
____________________________________________________________
Otázka: Na koho byste dali vy?

A) Na Amonia (vyrazit přímo do Tel Vosu, zachránit Miluse)
B) Na Bartoloměje (počkat v Balmoře a vše si pořádně promyslet)
C) Na Karinu (jít za vědmou zjistit, co je s Amoniem)
________________________________________

Pozor: Pokračování na str. 15!
Upravil/a Ligos dne 11.09.2012 23:00
-KRLEŠ-

Skyrimský průvodce:
 
Norbi
C , v púšti by sa totiž mohlo odohrať niečo zaujímavé Smile
You can kill yourself, or die trying...

http://scontent-v...e=5678314E

Aint no party like a Time Lord party, cause a Time Lord party never ends !

http://24.media.tumblr.com/tumblr_lfzax5zuSU1qfxioto1_500.jpg
 
EldeR
Taky C
Upravil/a EldeR dne 06.09.2012 21:23
.

Reverzní upír (Vampire Reverse)
diagnosed by Whirt



Povídky


 
scorpioncz
já bych dal taky C Wink protože tohle jsem fakt nečekal Grin
http://i.nahraj.to/f/1bbv.jpg
 
Hadgim
Za C
 
nagasadowcz
Já chci vědět, co klukovi je Smile

C
Upravil/a nagasadowcz dne 07.09.2012 02:43
Oficiálně jsem Naga, Svatý Sudí, ale říkejte mi Naga Grin
 
trafik25
C
 
Chell
C
SOM DIEVČA!! A AK TO NIEKOMU EŠTE RAZ UNIKNE TAK BUDETE LUTOVAŤ!!

Uctievam mopidu daedrickú pani spamerstva.

Zoznámte sa: Alex<3 Mercer, najcharizmatickejší vírus pod virtuálnym slnkom...
http://fc05.deviantart.net/fs71/i/2011/123/9/7/alex_mercer_by_ravenmadwolf-d3fi3ra.jpg
na to že je v podsate mŕtvy vyzerá podozrivo dobre, nemyslíte? Grin
 
oregure
C
 
Leneren
C
 
Přejít na fórum:
Podobná témata
Diskuze Fórum Odpovězeno Poslední příspěvek
Adriho povídky VIII - Zapřísáhlej » Skyrim - Váš svět 7 13.01.2018 23:10
Ohledně Adriho povídek » Skyrim - Váš svět 5 15.12.2017 22:06
Adriho povídky III - Děti Skyrimu » Skyrim - Váš svět 37 14.06.2017 23:46
Adriho povídky I - Ruka zloděje » Skyrim - Váš svět 25 03.06.2017 17:09
Adriho povídky II - Temná smlouva » Skyrim - Váš svět 25 30.05.2017 21:58
Archív Novinek
Datum Kategorie Název Přečteno
24-12-2018 Články Šťastné a veselé! (2018) Přečteno 1626 krát
11-06-2018 Elder Scrolls The Elder Scrolls VI oznámeno! Přečteno 4686 krát
01-04-2018 Novinky S hrdin(k)ou po celém TAMRIELU! (Apríl) Přečteno 3024 krát
24-12-2017 Články Veselé a šťastné! (2017) Přečteno 2558 krát
06-07-2017 Rozpracovaná novinka (6.7.) Přečteno 0 krát
01-04-2017 Na cukřík s M'aiqem Lhářem Konec série "The Elder Scrolls"! Přečteno 8934 krát
11-02-2017 Elder Scrolls Příběhové rozšíření pro TESO a H... Přečteno 4925 krát
24-12-2016 Elder Scrolls Veselé Saturalie a oslavte Starý život! Přečteno 4240 krát
12-12-2016 Na cukřík s M'aiqem Lhářem 6 let se Skyrim.4fan Přečteno 4233 krát
18-11-2016 Elder Scrolls The Elder Scrolls: Online dočasně zdar... Přečteno 5033 krát
 Více...     
Archív Novinek
TOPlist