Fórum | Galerie | Archív novinek | Hlavní strana               LOGIN | REGISTRACE
Prastaré Archívy: Arena PA: Daggerfall PA: Morrowind Construction Set Čas zkracovaní Cechy Skyrimu Rasy ve Skyrimu Let´s learn some lore
Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Víte že..
Sdí­let

nahoru
Číst diskuzi
Právě je zde: 1 host(ů)
 Tisk diskuze
Amonius - aneb povídka na přání
EldeR
No....... zcela logicky B Wink
Upravil/a EldeR dne 10.06.2013 09:47
.

Reverzní upír (Vampire Reverse)
diagnosed by Whirt



Povídky


 
scorpioncz
hlasju pro A a už se těším na další díl ;D
Upravil/a scorpioncz dne 10.06.2013 16:04
http://i.nahraj.to/f/1bbv.jpg
 
DarkAngel1CZ
ty jo promeskal jsem 3 dily skara ale hlasuju pro A to by mohlo bejt zajimavy kdyz je to ten Sheo Grin
 
trafik25
B
 
Asiel z Ponurvalu
Tak nevím, nevím...třeba A. xD
Nejsem nerozumný. Jen nemám ten samý rozum jako vy.
http://img716.imageshack.us/img716/3849/b37z.jpg
 
Ligos
Heh, tak jsem si uvědomil, že jsem před vložením poslední kapitoly porušil svoji milou, i když malinko zbytečnou tradici, a to sice oficiální ukončení hlasování. Smile

Mno, pozdě plakat nad rozlitým mlékem. Zase příště.

Krleš!
-KRLEŠ-

Skyrimský průvodce:
 
jindrle8
B moh by Amonia neco naučit Grin
 
Lord Rade
Tak jsem své zpoždění při nudných hodinách IT, PEK a grafiky dohnal. Hlasuju pro A.
http://oi59.tinypic.com/2ag3kaf.jpg

"Trolling is the lowest form of wit, but the highest form of intelligence."
 
Ligos
Tak mě napadlo, že je nejvyšší čas obnovit starou zbytečnou tradici, to jest ukončení hlasování. tudíž: Tam tada-dáááá: Konec hlsování!

O jeden jediný hlas zvítězil obr nad bustou čaroděje. Pro ducha závislého na skumě nebyl nikdo.

Pokud se vám zdály tyto možnosti ztřeštěné, počkejte si na některé další díly! Grin
Upravil/a Ligos dne 04.07.2013 19:05
-KRLEŠ-

Skyrimský průvodce:
 
Asiel z Ponurvalu
Mám dotěrnou otázku. Co je s Kríkem? Objeví se ještě? Shock
Nejsem nerozumný. Jen nemám ten samý rozum jako vy.
http://img716.imageshack.us/img716/3849/b37z.jpg
 
Ligos
Asiel z Ponurvalu napsal:
Mám dotěrnou otázku. Co je s Kríkem? Objeví se ještě? Shock


Neboj, na toho chudáčka pozapomenutýho stále myslím... Určitě se objeví, na to vem jed! Wink

Osatním připomenu, že Amonius zanechal Kríka v hostinci, ve kterém ho spolu s Karinou a Bartolomějem zadržel inkvizitor Efram.
Ve zmatku zkrátka na Kríka, který spal pod postelí, zapomněli a další jeho osud zůstává zatím neodhalen...

-KRLEŠ-

Skyrimský průvodce:
 
Ligos
Hmm, lidi, vím, že by byl už nejvyšší čas na další část. Už to trvá tak dlouho, až i mně samotnému to přijde blbý...
Jenže znáte to.

Tak snad se dočkáte tento týden. Frown (pokud o to má tedy ještě někdo zájem) Grin
-KRLEŠ-

Skyrimský průvodce:
 
EldeR
Zájem rozhodně je.......
.

Reverzní upír (Vampire Reverse)
diagnosed by Whirt



Povídky


 
nagasadowcz
Zájem mám. Teď ještě dočíst těch posledních pár dílů, které jsem, ani nevím proč, nestihl. Takže spěchat vyloženě nemusíš Grin
Oficiálně jsem Naga, Svatý Sudí, ale říkejte mi Naga Grin
 
Ligos
@Naga: Mohu tě ujistit, že právě vyloženě nespěchám. Ale neboj- pokud se tu objeví další díl, bude tu viset také dost dlouho, jak se znám. Takže času bude až až... Smile
-KRLEŠ-

Skyrimský průvodce:
 
nagasadowcz
Jo, já už se s tím tak či tak nějak poperu Grin
Oficiálně jsem Naga, Svatý Sudí, ale říkejte mi Naga Grin
 
Ligos
Takže, jako pokaždé při uvedení nové kapitoly doufám, že Amonius své čtenáře neztratil. I když, kdyby tomu tak bylo, mohl bych si za to jen a jen sám.
Ale konec tlachání a raději si připomeňme,
co se událo v minulé kapitole:

Karina a Amonius narazili na zvláštního týpka, jménem Emotikonus Satirus, který jim slíbil pomoc při hledání architekta. Dozvěděli se, že Emotikonus byl kdysi vévodou Demencie, ale proč jim přesně pomáhá, jim není známo... Nicméně se s ním vydali k Natvrdlému kameni - právě tam se nachází jejich architekt.
Cestou se museli vyhnout Háji boroběsů, plném zvláštních tvorů, připomínající keře. Všimli si také, že Emotikonus nosí na hlavě kouzelný klobouk - dokázal z něho vytáhnout celý stan! Co se v klobouku ještě skrývá, je záhadou (krom několika pytlů mouky, o kterých jim Emotikonus řekl)...
Když dorazili k Natvrdlému kameni, musel jím Emotikonus říct ještě jednu důležitou věc, a to sice, že onen architekt je...Obr.

____________________________________________________________________________________________________

XXXIII.


„Cože, obr?“ zděsila se Karina, když Emotikonus sdělil, co má být onen architekt zač.
Oproti tomu Amonia to sice zaskočilo, ale výrazné překvapení najevo nedal. Byli přeci v zemi, kde šílenost a prapodivné jevy byly na prvním místě. Tak proč by architekt nemohl být zrovna obr? Mohl to být zrovna tak mluvící strom, oživlá socha, nebo duch nějakého závisláka na skumě. A i když moc v úspěch nevěřil, zkusit se muselo všechno.
Čím hlouběji do jeskyně se vydávali, tím výrazněji cítili vůni pečeného masa a štiplavého dýmu. A i když se zdálo, že sestupují do stále větší temnoty a chladu, opak byl pravdou. Když se už Amonius chystal seslat kouzlo světla, aby vůbec něco viděli, objevila se mihotavá zář ohně, odrážející se od vlhkých kamenných stěn jeskyně a odhalila jim tak úchvatné nástěnné malby, zobrazující podivné tvory, které Amonius ani Karina neznali.
Najednou se před nimi rozprostřela prostorná rozlehlá jeskynní dutina – ústřední bod obrova doupěte.
V samém jejím středu, v mírné prohlubni, plála mohutná vatra. Všude se povalovala spousta kožešin z různých zvířat, z nichž některá byla již dávno vyhynulá. V jednom koutě jeskyně stály hliněné a kameninové nádoby – amfory a mísy větší, než dospělý člověk. Na provazech, jejichž konce byly uvázány na krápnících u stropu jeskyně, visely rozličné sušené byliny, menší keře a větvičky. Také tam viselo na kovových hácích nabodnuté sušené maso.
Leč po obrovi samotném ani vidu.
„Kde máš toho obra, hmm?“ optala se Karina.
„No, ehm… Chichi…“ Emotikonus znejistěl. „Někde tu musí být. Zřídka kdy opouští jeskyni. Podívejte, v ohni jsou nová polena, jistě nebude daleko!
„Vede odtud ještě jiná cesta?“ zeptal se Amonius.
Emotikonus pokrčil rameny. „Pokud ano, nevím o ní.“
„Poslyš, Emotikone,“ prohodila Karina, „řekni nám o tom obrovi něco. Kde se tu vlastně vzal?“
„To nikdo neví. Říká se, že tu je od samého stvoření Šílených ostrovů. Mezi lidmi se kdysi povídalo, že to byl sluha lorda Sheogoratha, který však svého pána zradil. A ten ho za to proměnil v obra. Jestli jsou však tyhle povídačky pravdivé, to vám neřeknu.“
Jen to Emotikonus dopověděl, začala se země pod jejich nohama mírně otřásat. Ozval se zvuk drolícího se kamení a podivné šramocení. Jedna z kůží, položená na zemi kousek od nich se začala nadzvedávat a z díry, která se náhle objevila pod ní, vykoukla vrásčitá vousatá šedavá hlava, několikanásobně větší, než hlava lidská.
Z pod hustého širokého obočí se na příchozí koukaly dvě bystré oči.
„JAKÁ DRZÁ ČLOVĚČINA TO VLEZLA DO MÉHO PŘÍBYTKU?“ zahřměl obr hromovým hlubokým hlasem, až se stěny chvěly a přítomným z toho přeběhl po zádech mráz.
„Buď zdráv, Vasyle!“ pozdravil ho spěšně Emotikonus.
„Á, TO JSI TY, PŘÍTELI? A NEJSI SÁM!“
Obr se pomalu ale obratně vysoukal z díry. Ukázalo se, že se jedná o důmyslnou tajnou chodbu, vedoucí kamsi do podzemí jeskyně.
„To jsou mí přátelé. Amonius a , ehm… Marina“
„Karina.“ opravila ho a probodla pohledem Karina.
„VÍTEJTE TEDY V NATVRDLÉM KAMENI. JÁ JSEM VASYL!“ Obr jim pokynul, ať se posadí k ohni. Museli si sednout dostatečně daleko, protože žár byl příliš silný.
„JISTĚ MÁTE PO CESTĚ HLAD, HNED VÁM NĚCO NABÍDNU!“ zahalekal obr. Po chvilce před své hosty na zem rozprosttřel směsici podivně vypadajících a ještě podivněji páchnoucích jídel.
„Vidíte,“ šťouchl vesele Emotikonus loktem do Kariny. „Já vám říkal, že tady bude jídla dost!“
„JISTĚ, JISTĚ! JAKÉ ŠTĚSTÍ, ŽE JSTE PRÁVĚ U NEJVĚTŠÍHO LABUŽNÍKA NA CELÝCH OSTROVECH!“ chvástal se obr.
„MÁM TU ELITŘÍ NOŽIČKY, DVĚ LÉTA ZRAJÍCÍ SÝR, STROUHANÝ KOŘEN STALETÉHO STROMU, OBALENÝ V PRYSKŘICI A SUŠENÉ BALIWŮDÍ MASO V ŘASOVÉM NÁLEVU. BERTE, CO HRDLO RÁČÍ!“
„Mno, opravdu máme štěstí,“ povzdychla Karina a vrhla naštvaný pohled na Emotikona, který se však už ládoval něčím, co připomínalo nohu obřího brouka, ze které kapal zelený sliz.
„Ehm, děkuji. Nemám hlad,“ odmítl zdvořile Amonius a Karina se s jeho postojem ztotožnila.
Emotikonus se podivil. „Ale venku jste říkali, že….“
„Že jsme se ve městě úplně přecpali!“ vskočila mu Karina rychle do řeči.
„Vážně?“ podivil se Emotikonus ještě více. Ale když mu Vasyl nabídl mísu páchnoucího sýra, zapomněl na všechno a slastně začal hltat.

Zatímco se Emotikonus ládoval a ochutnával ze všech „pochoutek“, jako by týden nejedl, vysvětlili Amonius s Karinou Vasylovi důvod svojí návštěvy.
Obr po jejich proslovu chvíli zůstal sedět s kamenným výrazem ve tváři.
„HO HO HO HÓ!“ začal se najednou chechtat, až Emotikonovi zaskočilo. Amonius si moc přál, aby s tím obr přestal, protože měl pocit, že se jim celá jeskyně za chvíli zbortí na hlavu.
Ale on nepřestal. Plácal se do kolen svými mohutnými dlaněmi a smál se, až mu tekly slzy.
„TAK VY… CHA CHA!... TAK VY SI MYSLÍTE… CHO CHO CHÓ!... TAK VY SI MYSÍTE, ŽE BUDU PRACOVAT PRO TOHO BLÁZNA? PRO TOHO BOHA VŠECH ŠAŠKŮ? KVŮLI TOMU JSTE PŘIŠLI? HO HO HÓ!“
„Ale tak Vasyle!“ přerušil ho Emotikonus s plnou pusou. „Myslím, že mi dlužíš malinkou laskavost, či ne?“
Obr se přestal smát. Nyní opravdu zvážněl. Podrbal se na hlavě a zavřel oči. Jeho čelo se zvrásnilo od usilovného přemýšlení...
„Tohle bude na dlouho,“ zašeptal Emotikonus. „Vasyl neudělá předem nic, aniž by si to řádně promyslel. Klidně si zatím dejte elitří nožičky. Jsou výtečné!“



Razim Šedomyslný byl Redguard.
Jeho pleť byla stejně temná, jako jeho mysl. Těžko říci, proč si Sheogorath oblíbil právě tohoto muže natolik, že ho jmenoval vévodou Demencie poté, co tento post nedobrovolně uvolnil Emotikonus Satirus.
Před tím žil Razim na samém okraji Šílených Ostrovů a živil se rybolovem. Den co den se zaobíral jedinou myšlenkou: Jak se nejlépe zabít, aby to bylo co nejméně nepříjemné. Pokaždé, kdy se už zdálo že na to přišel, ukázala se nějaká vada „na kráse“. Až jednoho dne na to kápnul. Věděl, jak se zabít zcela bezbolestně a ještě by umřel s úsměvem na rtech. Neměl však dost odvahy to vyzkoušet na sobě. Co kdyby to přece jen bolelo? Raději si vyhlídl svého souseda, jako pokusný objekt. Když to vyjde podle plánu, nebude se bát zabít sám sebe. Jenže nevěděl, že jeho soused pracuje přímo pro samotného Šíleného boha, jako jeho zahradník.
Razim poznal, že jeho plán má ještě mouchy. Nebýt té kaluže krve, ve které se Sheogorathův zahradník v křečích válel a křičel bolestí, nemuselo to být tak hrozné.
Naneštěští, nebo spíše naštěstí pro Razima, jeho čin zaznamenala kolemjdoucí hlídka Ďáblů klamu, kteří ho neprodleně v poutech předvedli před lorda Sheogoratha.
Razim před ním stál hrdě, ničeho se nebál. A jak tak stál před kamenným trůnem boha všech bláznů, vycítil svoji příležitost.
„Ó, mocný bože!“ promluvil nahlas.
Stráže ho chtěli napomenout ranou jílcem meče, ale Sheogorath naznačil, ať ho nechají mluvit.
„Tvá velkorysost nezná mezí,“ pokračoval Razim. „Vím, že dovedeš věci, které smrtelník nezvládne a že si libuješ v různých... Ehm... Výstřednostech.“
Sheogorath povytáhl zvědavě obočí. „Dá se to tak říct!“ zaskřehotal vesele. „A teď pověz, co máš na srdci, než ti to srdce vyříznu a podívám se sám!“
„Vím, že mě za můj skutek čeká smrt,“ nenechal se vyvést z míry Razim. „Vždyť jsem prý zabil tvého zahradníka. Nebudu říkat, že mě to mrzí, protože to by byla lež. Báječně jsem si to užil a chvilku jsem litoval, že jsem se celou dobu zaobíral myšlenkou na sebevraždu, místo abych vraždil jiné. Ale nyní, když je smrt nevyhnutelná, prosím tě o jedno, ó mocný kníže bláznovství.“
„Ano?“ otázal se Sheogorath netrpělivě.
Razim se mu zadíval přímo do očí. „Nechť zemřu se smíchem na rtech!“

Tato neobvyklá prosba na boha všech bláznů vskutku zapůsobila.
Sheogorath se nejen rozhodl Razima ušetřit, ale navíc ho i hodlal využít ve svůj prospěch. Jmenoval Razima Šedomyslného „Prvním inkvizitorem říše“ a umožnil mu, ať zkouší různé způsoby smrti na nepřátelích a odsouzených trestanců.
Za Razimova působení v této funkci se počet Sheogorathových nepřátel přiblížil téměř nule, za což byl povýšen a dosazen na vévodský post.
A nyní, na vrcholu své slávy, si Razim hověl na kamenném trůnu ve velké síni. Kol dokola stály polorozbořené sochy jeho předchůdců v pyšných pózách. Většinu z těch soch poničil sám Razim. Nechal jim ulámat údy (a to nejen končetiny), odsekat hlavy a i jinak je znetvořoval. Nesnesl totiž konkurenci, byť byla dávno po smrti. O to více se obával budoucnosti. Jeho nepřítelem číslo jedna byl Emotikonus, jediný dosud žijící exvévoda Demencie.


„Pane, nesu špatné zprávy!“ krčil se špeh před kamenným trůnem Demencie.
„Mluv!“ přikázal Razim a jeho výzva se nesla chladným sálem a vracela se k němu ozvěnou. I když sál působil liduprázdně, špeh věděl, že za sloupovím jsou ve stínu ukryti Ďáblové klamu, kdykoliv připraveni uposlechnout vévodova rozkazu.
„Satirovi a těm dvěma cizincům se podařilo obejít Háj boroběsů. Nyní už mají nakročeno k Natvrdlému kameni.“
„Hlupáku!“ okřikl ho vévoda. „To nejsi ani schopen vyplašit pár divokých boroběsů?“
„Já jsem je vyplašil, ale…“
„Žádné výmluvy!“ Razim začal přemýšlet. Seděl na svém kamenném trůnu a drbal se na bradě. „Nyní jsou tedy u Vasyla,“ řekl s jistotou.
„Promiňte výsosti… U koho?“ odhodlal se zeptat špeh.
„U toho obřího zadku, jehož kosti se už měly dávno válet v bažině! Musíme to napravit, než bude pozdě. Ti dva cizinci se nesmí dostat z Natvrdlého kamene živí.“
„A co Satirus, výsosti?“
„Jeho jméno už přede mnou nevyslovuj, rozumíš? Chci jeho hlavu!“
Razimovy hnědé oči žhnuly nenávistí. Nemůže dopustit, aby měl Emotikonus nějaké zásluhy na stavbě nového města. Nemůže dopustit, aby nějaké nové město vůbec bylo!


„Už jste někdy spali v obrově doupěti?“ zeptal se Emotikonus svých nových přátel. „Stmívá se a noci na Šílených ostrovech jsou chladné a nebezpečné.“
Vasyl přitakal. „OPRAVDU BUDE LEPŠÍ, KDYŽ PŘESPÍTE V MÉM DOMOVĚ. ZÍTRA VÁM ŘEKNU, JESTLI VÁM POMOHU NEBO NE.“ Obr se zachumlal do několika k sobě hrubě přišitých kožešin, které používal jako přikrývku.
Karina chtěla zaprotestovat, ale než stačila cokoliv říct, stěny jeskyně začaly rezonovat Vasylovým chrápáním.
„No fajn. Bez večeře, a ještě se pořádně nevyspíme!“ řekla nespokojeně, ale i ona se zachumlala do kožešiny, která jí byla příjemná na dotek. Nakonec usnula celkem rychle.
Zato Amonius nemohl dlouho usnout. Neustále musel myslet na to, co se děje v Morrowindu. Jak se má asi Bartoloměj? Je stále díky vrchnímu inkvizitorovi Eframovi ve vězení, nebo se může volně potulovat po Vivecu? A co asi dělá Milus? Otroctví pro něho musí být dost ponižující, natož u toho hrozného Rendaxe. A jak to dopadne, nevrátí-li se ze Šílených ostrovů včas? Potrestá ho Mehrunes Dagon? „Pán nebude čekat věčně. A pokud pohár jeho trpělivosti přeteče, trest tě nemine!“ přehrával si v mysli stále dokola tato zlověstná démonova slova. Třeba to bylo jen plané varování. Je přece Dagonův vyvolený…



Vévodu Razima už jeho špeh začínal nudit.
Nechal si od něho ještě sdělit, co jsou zač ti dva cizinci. Dozvěděl se akorát, že jeden je prý mladý nezkušený čaroděj, a druhý je mladá nezkušená zlodějka. Nic, s čím by si neporadil. Víc mu špeh povědět nestačil.
Zatímco se špehova uťatá hlava s překvapeným výrazem koulela po podlaze sálu, nechal si jeho výsost zavolat svého dvorního alchymistu.
„Už je hotové to, oč jsem žádal?“ optal se ho.
„Ano, milosti!“ odpověděl hrdě postarší muž a oddychl si, že svůj utajovaný projekt dokončil právě včas.
„Výborně!“ pochválil ho Razim. „Okamžitě to předej generálu Tivalovi. A vyřiď mu, ať se staví pro další instrukce.“
„Jak si přeješ, milosti!“ ukláněl se alchymista a spěšně se vzdálil z vévodova dosahu.


Generál Tival byl ostřílený bojovník, do bitvy se vždy vrhal první a odcházel poslední. Alespoň to o sobě tvrdil, ačkoliv si nikdo nevzpomíná, že by se kdy nějaké bitvy zúčastnil.
Nyní, potěšen tím, že může vévodovi konečně dokázat svoje kvality, se s malou jednotkou Ďáblů klamu vydal k Natvrdlému kameni.
V rukou křečovitě svíral malou dřevěnou truhličku, jejíž obsah znal jen on, vévoda a dvorní alchymista.
„Ach, kdyby jen ti pomatenci věděli, co se skrývá uvnitř!“ pomyslel si pobaveně generál. „Ani nepotřebuju ty Mazkeny. To, co je v týhle skříňce, mi zaručeně zjedná vítězství!“
______________________________________________________________

Otázka zní: Co se nachází v oné truhličce?

A)Tajuplný lektvar, jehož výpary donutí nepřítele dělat to, co majitel lektvaru přikáže...
B)Lektvar, který když někdo požije, tak se zmenší...
C)Mocná třaskavina, která dokáže roztříštit i ten nejtvrdší kámen...


http://www.topshock.cz/files/truhlicka_3_2.jpg


Pozor: Pokračování na str. 34!
Upravil/a Ligos dne 24.10.2013 22:33
-KRLEŠ-

Skyrimský průvodce:
 
Ligos
Bude o to ještě zájem? Frown

A nebojte se být upřímní, já to přežiju! Grin
Upravil/a Ligos dne 23.08.2013 21:07
-KRLEŠ-

Skyrimský průvodce:
 
Lord Rade
Jasně, že jo, chci znát konec. Až budu mít čas a náladu, tak si to přečtu. Wink
http://oi59.tinypic.com/2ag3kaf.jpg

"Trolling is the lowest form of wit, but the highest form of intelligence."
 
EldeR
Zájem je, o tom žádná. A jsem pro možnost C
.

Reverzní upír (Vampire Reverse)
diagnosed by Whirt



Povídky


 
Přejít na fórum:
Podobná témata
Diskuze Fórum Odpovězeno Poslední příspěvek
Adriho povídky VIII - Zapřísáhlej » Skyrim - Váš svět 7 13.01.2018 23:10
Ohledně Adriho povídek » Skyrim - Váš svět 5 15.12.2017 22:06
Adriho povídky III - Děti Skyrimu » Skyrim - Váš svět 37 14.06.2017 23:46
Adriho povídky I - Ruka zloděje » Skyrim - Váš svět 25 03.06.2017 17:09
Adriho povídky II - Temná smlouva » Skyrim - Váš svět 25 30.05.2017 21:58
Archív Novinek
Datum Kategorie Název Přečteno
24-12-2018 Články Šťastné a veselé! (2018) Přečteno 1572 krát
11-06-2018 Elder Scrolls The Elder Scrolls VI oznámeno! Přečteno 4598 krát
01-04-2018 Novinky S hrdin(k)ou po celém TAMRIELU! (Apríl) Přečteno 2970 krát
24-12-2017 Články Veselé a šťastné! (2017) Přečteno 2521 krát
06-07-2017 Rozpracovaná novinka (6.7.) Přečteno 0 krát
01-04-2017 Na cukřík s M'aiqem Lhářem Konec série "The Elder Scrolls"! Přečteno 8884 krát
11-02-2017 Elder Scrolls Příběhové rozšíření pro TESO a H... Přečteno 4894 krát
24-12-2016 Elder Scrolls Veselé Saturalie a oslavte Starý život! Přečteno 4205 krát
12-12-2016 Na cukřík s M'aiqem Lhářem 6 let se Skyrim.4fan Přečteno 4178 krát
18-11-2016 Elder Scrolls The Elder Scrolls: Online dočasně zdar... Přečteno 4987 krát
 Více...     
Archív Novinek
TOPlist