Fórum | Galerie | Archív novinek | Hlavní strana               LOGIN | REGISTRACE
Prastaré Archívy: Arena PA: Daggerfall PA: Morrowind Construction Set Čas zkracovaní Cechy Skyrimu Rasy ve Skyrimu Let´s learn some lore
Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Víte že..
Sdí­let

nahoru
Číst diskuzi
Právě je zde: 1 host(ů)
 Tisk diskuze
Elipsovův životopis aneb - Krásný zestup , smutný pád
Elipsa
Vidím že se tohle hodně rozjělo tak si chcu udělat něco podobného Smile . Doufám že se vám to bude líbit.

Den 0 - Prolog
Jmenuji se Elipsa. Pocházím ze Skyrimu a to z vesničky jménem Vorařov. Jediné čím se mohu živit je kovářštví protože je to jediné co mě drží při životě. Vorařov je snad jedna z nejhezčích vesniček co ve Skyrimu existují. Dalo by se říci že je tato vesnička blízká městu Bílý Průsmyk. Někdy až moc. Můj příběh začíná v jednom lese kde jsem zrovna na lovu zvěře.

Den 1 - Opovržení duše
Hned jak jsem vstal tak jsem se oblékl do mého loveckého oděvu a s myšlenkou v hlavě jsem šel na lov. Na lov chodím převážně do Rhodského lesa jelikož je tam je hodně zvěře. Sice je daleko ale přesto je to snad nejlepší les kolem Vorařova. Hned co jsem dorazil narazil jsem na smečku vlků. Byli sice 3 ale přesto jsem je zvládl levou zadní. Ušel jsem asi 65 kroků a narazil jsem na medvěda. Bál jsem se na něj jít přímým útokem. Jelikož jsem měl poslední šíp tak jsem nechtěl riskovat. Vylezl jsem tedy na strom a ze stromu jej střelil do zad. Pořád byl naživu ale byl pomatený a oslabený. Než se vzpamatoval skočil jsem ze stromu a vrazil mu nůž do zad. Byla to sice podpásovka ale přesto lepší než riskovat život svůj. Následně jsem našel jednoho losa který byl nejspíše zraněný protože mu z nohy tekla krev. Využil jsem příležitosti a hodil jsem po něm moji dýku. Skončila v jeho hrdle. Jak jsem stáhl jeho kůži začínalo mi ho být líto. Jelikož jsem měl kůží dostatek proto jsem vyrazil domů. Mezitím můj bratr Jack štípal dříví. Jack se živí jako dřevorubec ale vůbec ho to nebaví. Nic jiného mu nejde ale musí se o sebe postarat. Když jsem dorazil domů Jack stále štípal dříví. Otázal jsem se na něj : " Nechceš si už jít odpočinout ? " Jack ale arogantně odpověděl : " Vlez mi na hřbet ! " Podivil jsem se co ho rozčílilo. Zamířil jsem si to do své kovárny abych si ze stáhnutých kůží udělal koženou zbroj. Po asi hodinové práci byla zbroj zcela kompletní. Šel jsem si odpočinout k řece a pozorovat jak v ní voda šplouchá o břeh. Mezitím do Vorařova dorazila jednotka Bouřných Hávů. Chtěli aby se Vorařov vzdal Ulfrikovy Bouřnému hávu. Vorařov ale váhal. Možná kdyby nebylo toho trouby Svena který zaútočil na kapitána nemusel by být Vorařov vypálen a srovnán se zemí. Nepřežil nikdo.Alespoň kromě mě. Nechal jsem se unášet proudem vody a schoval jsem se za strom. Celá má rodina zemřela a já se na to jen nečinně díval. Pozoroval jsem vojáky jak staví stany ale kvůli mé smůle ke mě přiběhl zatoulaný pes a kousl mě. Ucuknul jsem a zakopl o kořen stromu. Toho si boužel vojáci všimli a rozběhli se proti mě. Vzal jsem nohy na ramena a se zatoulaným psem jsme pádili k Bílému Průsmyku. Cesta byla zrádná a nebezpečná. Číhalo tam příliž nebezpečí kvůli kterému jsme málem oba dva přišli o kejhák. Byla už tma a oba jsme byli velmi vyčerpaní jelikož jsme to místo do prava vzali do leva. Zabloudili jsme a teď vůbec nevíme kde jsme. Našli jsme nějakou malou jeskyni která nebyla obydlena. Byla nám zima a jediné co jsme mohli udělat bylo to že jsme si lehli vedle sebe a přitulili se. Kdyby jsme nepodnikli takový zbrklý čin možná by jsme zmrzli.

Den 2 - Jak v pravěku
Vzbudili jsme se velmi brzo a byla ještě trochu tma. Vylezl jsem na skalku ze které jsem se mohl porozhlídnout po nějakém místě nebo civilizaci. Nikdo kolem. Všude jen stromy , stromy , stromy. Začal jsem mít hlad a můj pes nejspíše též. Pokusil jsem se najít nějaké bobulky a taky že se tak stalo. Našel jsem maliny a borůvky. Nebyl jsem ozbrojený a jako jsem dobře věděl pes bobulky nesní. Ani já nemohu být jen na ovoci. Našel jsem si obyčejný zahnutý klacek a kámen. Začal jsem klacek hoblovat a udělal jsem doprostřed díru. Pomocí kamene sem si odštípl z jeskyně jeden větší a začal ho taky hoblovat do tvaru meče nebo jakéhosi břitu. Nevypadal nijak dobře ale ostrý byl dost. Vydal jsem se trošičku dál od jeskyně a narazil jsem na jelena. Rozběhl jsem se proti nic netušícímu jelenovy a vrazil jsem mu kamenný nůž do zad. Můj pes neváhal a vrhl se mu po nohách a skolil ho. Poté jsem musel ubohého jelena ubodat k smrti. Jelena jsem odtáhl do jeskyně a nechal jsem ho tam. Z jeskyně jsem si odškrábl větší kus na kamenný talíř abych měl v čem upéct maso. Jak jsem vyrobil kamennou misku začala mi být zima. Bylo sice odpoledne a venku bylo příjemně ale přece v jeskyni je to úplně jiné. Vylezl jsem na skálu do větší výšky a zahlédl jsem řeku. Vydal jsem se k ní. Až jsem dorazil začal jsem hledat nějaký křemen. Našel jsem jeden menší a jeden větší. Pobral jsem je a taky jsem našel rostlinu jménem " Dračí Svalstvo " která údajně zvětšuje svalstvo a dodává jídlu gurmánskou chuť. V bylinkách nejsem nějaký přeborník ale něco poznám. Vydal jsem se opět k jeskyni. Poté co jsem došel musel jsem najít nějaké klacky na zapálení. Konkrétní klacky jsem donesl do jeskyně a pokusil se rozdělat oheň. Podařilo se a z ostatních klacků vytvořil takový malý stojan pro misku. Polozil jsem ji tam a rozpálil oheň. Mezitím jsem naporcoval jelena a maso jsem dal do misky. Mezitím co se vařilo oddělal jsem šlachy a šlachy jsem uvázal na opracovaný klacek a vytvořil jsem luk. Asi po 20 minutách se mi dovařilo jídlo. Bylo hodně pro dva a jídla jsme měli asi na 3 dny. Jen jsem musel najít nějaký způsob aby se jídlo nezkazilo.
 
Aster
Hezky zpracováno a hezky se to čte.
 
Elipsa
Musím se omluvit za mou češtinu a za mé hrubky. Je mi jen 12 let tak proto ještě neumím plnohodnotně češtinu. Tak se ještě jednou omlouvám.


Den 3 - Nevyrovnané síly
Ráno jsem se probudil ale můj pes nikde. Bylo mi divné že je na zemi krev která tam večer nebyla. Vylezl jsem z jeskyně a co jsem neviděl. Nějaký voják bouřných hávů našel tuhle jeskyni a můj pes se po něm musel rozběhnout a zautočit nebo naopak. Voják přiložil psovy nůž na krk a zařval na mě : Stůj !
Mlčel jsem a stál. Mezi námi naběhl oční kontakt a tak nedával pozor na psa a já s ním takticky navázal rozhovor :
Já : K-K-Kdo jsi ?
Voják : Jsem ten koho se bojíš. A teď mi řekni proč jsi nás špehoval !
Já : Ale já nešpehoval ! Vorařov je tedy byla vesnice ve které sem žil ! Jenže vy a vaši hrdlořezi ji zničili !
Voják : Myslíš že jsem tak hloupý ? Pracuješ pro císaře to je jisté ! Nyní ty a tvůj pes zemřeš hochu !
Když tu najednou ...

Ze zadu se přiblížila nějaká postava která vojáka probodla. Voják byl na místě mrtvý ale postava kterou jsem viděl byla pryč. Z ničeho nic. Neváhal jsem a odtáhl jsem vojáka do jeskyně. Celého jsem ho vyslekl a zbroj si oblekl. Našel jsem také svitek ohnivé brány a výbuchu. Po chvíly dorazila jednotka bouřných hávů o počtu 21 mužů. Navázal jsem s kapitánem rozhovor :
Kapitán : Hadriku ! Kde je ten zvěd ?
Já : V jeskyni p-pane !
Kapitán : Jdeme ! Všichni do jeskyně !

Já jsem šel poslední ale než jsem vkročil použil jsem svitek Ohnivé brány který zamezil uprchnutí vojáků z jeskyně. Každý kdo chtěl projít tak zhořel. Bylo tam pár nadšenců kteří se do brány vrhli a byli jak pečené prase. Jediný kdo mohl bránou projít jsem byl já jelikož jsem kouzlo seslal. Prostrčil jsem ruku se svitkem výbuchu a použil ho. Celá skála vybuchla a já jen tak přežil. Byl to masakr. Vzduchem létalo lidské maso, genitálie , končetiny a bůh ví co ještě. Jediný úkryt který jsem měl dopadl takhle. Naštěstí bylo světlo a já měl ještě celý den před sebou. Vypravil jsem se podél řeky a asi 2 hodiny šel v kuse. Poté na mě někdo skočil ze stromu. Upadl jsem a bylo mi jasné už podle obličeje že je to ta postava která zabodla vojáka. Promluvila na mě :
Postava : Tak tady jsi Elipso !
Já : (vyděšeně) T-t-ty mě znáš ?
Postava : Ano ! Ty mě přeci ne ?
Já : Máš popálenou tvář od ohně ! Nikoho takového neznám.
Postava : Oh opravdu ? Já myslel že se bratři mají poznat !
Já : J-j-Jacku ?
Jack : Ano milý bratře ! Jsem to já ! A tohle co mám na obličeji ? Tohle je kvůli tobě hošánku !
Já : Kvůli mě ? Nechápu co tím myslíš !
Jack : Ne ? A co vypálení Vorařova ? Teď ale zemřeš !
Já : Ale ...
Jack : Ale co ? Jsi zbabělec a zrádce !
Já : Jen mi něco řekni. Když mě chceš zabít proč si zabil toho vojáka který mě chtěl zabít ?
Jack : Protože sem si tě chtěl vychutnat sám. Vychutnat až budeš zakrvácený a plný bolesti. Napokraji smrti budeš žebrat o život ! O tohle mi šlo !
Já : Ty krvelačná bestie !
Jack : Zemři !
- JACK SE PROMĚNIL NA VLKODLAKA -

Já : U všech deader !
Jack : Vrčí !

Bez zaváhání jsem se pokusil zaútočit jenže Jack byl příliž silný. Prali jsme se jen chvíly jenže poté sem ho sekl mým nožem do břicha a on utekl. Byl jsem zraněný a bolela mě ruka. Cestou dál jsem si všilm že krvácím z ruky. Podíval jsem se na ránu a viděl jsem že mě Jack kousnul. To znamená ...
 
Elipsa
Děkuju.
 
Elipsa
Den 4 - Proměna
Cestoval jsem už den bez přestávky. Ta ruka bolela čím dál tím víc ale to mi až tak nevadilo. Jediné na co jsem myslel je ten kousanec. Budu vlkodlak ? Tohle se doufám nestane. Ale jestli mě kousl...
Šel jsem ale musel jsem se zastavit. Přistoupil jsem ke stromu a sedl jsem si k němu opřel se o něj a usnul. Probudil jsem se v nějakém táboře. Byl to tábor císařských vojáků. Promluvil na mě kapitán :
Kapitán : Konečně jsi se probudil. Myslel jsem že jsi mrtvý. Viděl jsem jak si takticky uvěznil vojáky bouřenců a zmasakroval jsi je. Také jsem viděl jak si bojoval s vlkodlakem. To vše jsi přežil. Řekni , kdo jsi ?
Já : Jsem z Vorařova. Pracuji jako kovář.
Kapitán : Kovář ? Obyčejný kovář ?
Já : A-ano. Co je na tom divné ?
Kapitán : Spousta věcí. Například jak by mohl obyčejný kovář přelstít tolik vojáků a zvítězit nad vlkodlakem ?
Já : Abych řekl pravdu kapitáne, myslím že jsme na tom stejně. Taky mi to nejde do hlavy.
Kapitán : Hmmm... Krvácíš. Ukaž mi to.
Já : - ukážu ruku -
Kapitán : U Akatoshe ! Tebe kousl vlkodlak ?
Já : Vypadá to tak.
Kapitán : Tak to je veliký problém !
Já : Co budeme dělat ?
Kapitán : Budu vyhledat pomoc u mágů v tomto táboře. Počkej tu budeš nám užitečný.
Já : Dobře.

- - - o 20 minut později - - -

Kapitán : Mágové vědí co s tím.
Já : Poslouchám ...
Kapitán : Budeme muset najít rostliny a to : Havraní pařát , Orskou břitvu , Kosí rostlinu , Šerapís , Kladivový mech a Jilořenku.
Já : Nic z toho neznám.
Kapitán : Předpokládal jsem to. Jsou to velice vzácné rostliny.
Já : Takže to nestihneme ? Dnes je úplněk.
Kapitán : Já to vím. Budeme muset jinak vyvraždíš celý tábor.
Já : Dobře. Prosím pokuste se najít ty rostliny. Jste jediný komu důvěřuji.
Kapitán : (řvě) Vojáci ! Máme mezi sebou člověka , kováře a to vše je v jednom Vlkodlak ! Musíme najít tyto rostliny : Havraní pařát , Orskou břitvu , Kosí rostlinu , Šerapís , Kladivový mech a Jilořenku !
Voják : Radši toho vlkodlaka zapíchneme !
(vrhne se po mě)
Hned jak se po mě vrhl nevím co se stalo ale jeho meč mě neprobodl. Zastavil jsem ho mou rukou a zahodil ho i s vojákem. Je to nejspíše tím kousnutím.
Kapitán : K Sakru ! Musíme najít ty byliny ! Gordne , Galmare ! Hlídejte ho !
Galmar , Gordn : Ano pane !
--- Kapitán s muži opouští tábor ---
po 5 hodinách
Já : Stmívá se.
Galmar : Máš pravdu. Jsou tam nějak dlouho.
Gordn : Doufám že každou chvíly příjdou. Nechci tady zemřít.

- - - - - - po 7 hodinách vyšel měsíc - - - - - -

Já : Bože ! Argh !
Gordn : Co to je ?!?!?
Galmar : Bože ! Ne !
- PROMĚNIL JSEM SE NA VLKODLAKA -

Gordn : Zemři !
Galmar : Za císaře !

Máchnul jsem rukou po obouch mužích a narazily do skály. Byli v tom okamžiku mrtvý.
Utekl jsem.
Asi po jedné hodině dorazili císařští.
 
Johny
Kurňa, dobrá Hrdlamanie :-D
Victory or Sovngarde ! ! !
 
JohnYsh
Jen tak si drbnu jo?Jinak máš to fakt dobře napsané a příběh je fakt fascinující takže očekávám další díly!No takže drbnu si Grin Galmar je ten od Ulfrica?Nebo někdo jinej?Jako zdálo se mi to divné aby Galmar byl u císařských ale taky mě napadlo že to je zvěd.Tak jak to sním je?
For the Dawnguard.For Skyrim!
 
Elipsa
No to je trošku po tom. Chtěl jsem to pak sepsat a tak. Nastali určité zvraty. Například Generál Talius už není generál ale zemřel při bitvě o Riften a Galmar se přidal k císařům jelikož ho chtěl ulfrik popravit za to že měl dost války a chtěl jednou pro vždy uzavřít mír. A děkuju všem Smile .
 
Wolf5cz
To si neměl psát, teď to nebude překvapení, stačilo napsat, že to máš vymyšlený a že to teď nebudeš prozrazovat.
 
http://wolfovo-hrani.webnode.cz/
Elipsa
Wolf5cz napsal:
To si neměl psát, teď to nebude překvapení, stačilo napsat, že to máš vymyšlený a že to teď nebudeš prozrazovat.

Máš pravdu ale co teď nadělám. Navíc to největší překvapení jsem neprozradil Smile . Už nic prozrazovat nebudu radši Smile.
 
Wolf5cz
Jinak, když už rejpu, tak abych nebyl jen za toho zlího Smile
Na to, že ti je 12, tak je to hodně slušný. Pěkný počteníčko, aspoň sem se trochu v práci na odpolední zabavil Grin
 
http://wolfovo-hrani.webnode.cz/
Elipsa
Jo děkuju Smile .
 
hRDLA
Super. určitě pokračuj.

https://s25.postimg.org/o42h2pf5b/ezgif_2_11ca8ddcc3.gif
 
Elipsa
Den 5 - Absolutní bezmoc
Hned co dorazili císařští začali mě hledat. Galmar a Gordn jsou sice mrtvý ale mágové našli způsob jak je oživit. Krví z vlkodlaka. Jelikož sem tam nebyl nemohl jsem vědět co po mě chtějí. Na minulou noc si nepamatuji. Vzbudil jsem se ráno a celý otrhaný a od krve. Musel jsem si najít vhodné oblečení a nějaký úkryt. Poblíž jsem našel kaluž s vodou a ani mi nevadilo že byla voda špinavá. Měl jsem ukrutný hlad a žízeň. Pokusil jsem se vylézt na skálu ale po troše námahy jsem si zvrtnul kotník. Bylo to jako by mi do nohy někdo vrazil kudku. Nemohl jsem chodit a byl jsem na pokraji svých sil. Myslel jsem že je to můj poslední den. Pokusil jsem se postavit a povedlo se. Poblíž byl les a mě napadlo že by tam mohla být nějaká civilizace. Les byl vzdálený asi 80 kroků. Byla to dřina ale nakonec jsem tam došel. Bolest kterou jsem cítil se stále stupňovala a má jistota že přežiju naopak klesala. Jediný způsob jak se zbavit bolesti bylo zabít se. V hlavě sem měl spoustu myšlenek že podniknu sebevraždu ale srdce mi říkalo opak. Po chvíly jsem se v lese ztratil. Chtěl jsem si odpočinout a už se mi podlamovaly kolena. Když tu najednou sem vešel do medvědí pasti. Ostré zuby se nabodly do mé zvrtnuté nohy a já myslel že zemřu bolestí. Jak jsem řval bolestí upoutal jsem až příliž velikou pozornost zvěře. Za chvíly jsem zahlédl obrovitánského medvěda grizzliho. Sledoval mě a pomalu se přibližoval. Nebylo úniku. Past byla navíc pěkně připěvněná k zemi a jediné co mi zbývalo byla smrt. Medvěd nade mnou stál a pozoroval mě. Snažil jsem se předvést smrt jenže ta bolest hrozná. Začal jsem se třepat a medvěd ucítil můj strach. Vrhl se po mě a chtěl mě rozkousat. Naštěstí jsem ho mou zdravou nohou kopl do hlavy tak sem měl nějakou větší šanci. Chtěl jsem ho kopnout i podruhé jenže teď se mi už zakousl i do mé zdravé nohy. Měl jsem poraněné obě dvě nohy , jednu ruku pokousanou , celý poškrábaný a to byla poslední kapka. Vzal jsem klacek a snažil jsem se probodnout. Nepodařilo se. Medvěd po mě skočil a chtěl se mi zakousnout do břicha. Jediné co sem měl při sobě byl klacek a má odvaha. Mrsknul jsem klackem po medvědovy a vypíchnul mu oko. Medvěd zběsile zařval a vrhl se po mě znovu. Tentokrát už nepřežil. Klacek mu vjel ústy a propíchnul mu krk. Poté sem tam bezmocně ležel asi půl hodiny a zamýšlel se nad tím jestli by nebylo lepší se sežrat medvědem. Omdlel jsem a probudil jsem se zase v táboře císařských. Tentokrát sem byl vyléčen nejspíše s pomocí mágů. Všiml jsem si jak jeden mág drží lahvičku s krví. Když jsem se pohlížel po ranách nikde jsem nenašel. Až na jednu. Byla v noze a zašitá a to dost nemotorně. Navíc měla stejný průřez jako kapitánova dýka. Bylo mi to velice podezřelé ale furt jsem tomu nechtěl věřit. Promluvil jsem s kapitánem :
Já : Kapitáne ?
Kapitán : Ano kováři ?
Já : Jak jsem se sem dostal ?
Kapitán : Našli jsme tě kousek od lesa a byl jsi umlácený skoro k smrti. Chyběl ti taky oděv.
Já : To znamená že mě okradli bandité ?
Kapitán : Proč myslíš ?
Já : Byl jsem hluboko v lese a (stydlivě) s oblečením.
Kapitán : Je to možné. V této době není bezpečno nikde.
Já : Naprostá pravda.
Kapitán : Co teď ?
Já : Chtěl jsem se zeptat já vás na tuhle otázku.
Kapitán : Musíme se přesunout. Zahlédl jsem vojsko bouřných hávů asi o počtu 1000 mužů.
Rozdrtili by nás.
Já : Dobře. Kde se přesuneme ?
Kapitán : Do hor.
Já : Proč do hor ?
Kapitán : Budeme mít výhodu v otevřeném boji.
Já : Dobře. Kdy vyrážíme ?
Kapitán : Hned teď.

Já : A-ale ...
Kapitán : Žadné ale vojáku !
Já : Dobře kapitáne.
Kapitán : (ŘVE) Vojsko ! Ke mě !
(Vojsko se shromáždilo)
Kapitán : Musíme se přesunout. Bouřné hávy na nás poslali vojsko asi o počtu 1000 mužů ! Půjdeme do hor ! Vyrážíme !
Voják : Ano pane !
Cesta byla zrádná ale nakonec jsme došli až k horám. Jediné co nám zbývalo bylo došlapat až na tu horu. Asi po hodině jsem tam byli. Bylo tam krásně a ten vzduch bylo to úžasné. Viděli jsme snad na celý Skyrim. Stmívalo se a všichni byli unavení. Vojáci rozbili stany a ostatní vyrobily ohniště. Všichni šli spat až na hlídku.

- - | Po 3 hodinách | - -

Hlídač (1) : Franku ? Je ti taky zima ?
Hlídač (2) : Ani nevíš jaká.
Hlídač (1) : Co takhle trochu medoviny ?
Hlídač (2) : Mluvíš mi z duše.
Hlídač (2) : Hele ? Vidíš to ? Nějaký obrovský pták.
Hlídač (1) : Máš pravdu. Skoro podobný draku heh.
Hlídač (2) : Počkej. Vydíš ten obrys ? Podívej se na ty křídla !
Hlídač (1) : U Talose ! (Řve) Všichni stávat ! Je tu drak ! Drak !
Voják : Joe ! Zase si vypil moc medoviny. Přestaň s tím už !
Hlídač (1) : Vypil jsem jen trošku ale dobře vidím draka ! Stávejte k sakru !
Kapitán : U Akatoshe ! Do zbraně !
Já : Můj ty světe. T-T-T-To je drak !
Kapitán : Lučišníci ! Nabít ! ... Pal !
Drak útočil svým ohnivým dechem a máchal ocasem po vojácích. Jeden statečný nebo až spíše zblázněný voják skočil drakovy na ocas ale tohle byla jeho poslední chyba. Drak mrchl ocasem a voják už padal z hory dolů. Probojoval se všemi a dostal se ke mě. Upadl jsem a byl jsem bezmocný. Měl jsem meč a bylo mi jasné že ten ho nezastaví. Zkusil jsem ho probodnout ale jediné co se s mečem stalo bylo to že mi upadl z ruky a odletěl z hory. Beze zbraně jsem stál tváří tvář drakovy. Chtěl mě zrovna zpálit svým ohnivým dechem ale v tu chvíly nevím co se semnou dělo ale z ničeho nic jsem zařval tyto slova : FUS - RO - DAH ! Na draka se selalal obrovitý tlak se sílou že by to odtáhlo celý Bílý Průsmyk. Drak spadl z hory dolů ale nebyl mrtvý. Znovu vstal a odlétl. Všichni byli mrtví. Zase až na mě. Nevím co to se mnou je ale nejspíše mám nějaké štěstí. Byl jsem unavený a oslabený a omdlel jsem. Probudil jsem se až ráno.
 
Aster
Další skvělej díl máš talent na spisování příběhů.(Taková blbá otázka: Kdy bude další část? Grin)
 
Elipsa
Aster napsal:
Další skvělej díl máš talent na spisování příběhů.(Taková blbá otázka: Kdy bude další část? Grin)

Moc děkuju. Baví mě to. No a další část ? Já to píšu podle nálady. Ale plánuji že za den by mohli bejt 2 -3 díly
Upravil/a Elipsa dne 24.03.2012 08:16
 
Elipsa
Den 6 - Nečekaná návštěva
Probudil jsem se ráno po bitvě. Musel jsem si najít nějakou zbraň abych nebyl bandití pokrm. Kolem mě leželi vojáci a kapitán tak sem si vzal jejich zbraně. Byl tu taky jeden mág a ten u sebe měl svitek Ohnivé bouře. Chvíly mi trvalo než jsem zešel z hory ale povedlo se. Poblíž byla malá chatka a napadlo mě že by tam mohl někdo bydlet. Přistoupil jsem ke dveřím a zaklepal. Nikdo se neozýval. Musel jsem vykopnout dveře. V chatce byla tma ale když jsem procházel a zapaloval louč o něco sem zakopl. Byla to mrtvola. Lidská mrtvola. Podle šatů žena. Byl tam strašný smrad ale tou loučí se to nějak vypudilo. Také tu byla truhla. Nešla otevřit protože jsem neměl klíč. Zámek jsem vylomil dýkou. Uvrnitř jsem našel měšec se zlatem a úplně neponičené společenské šaty. Nyní už bych se snad mohl vydat do Bílého Průsmyku. Porozhlédl jsem se taky po domě a našel deník který nejspíše patřil mrtvole. Hodně stránek je zde vytrhaných. Píše se v něm :
Den 8 - Mám nesmírnou žízeň a hlad. Pokoušela jsem se jíst i papír jenže když jsem papír strávila začalo mě něco bodat ve střevách. Bylo mi jasné že je to můj konec. A(Zbytek je odtržený)

Radši tu ten deník nechám. Když jsem chtěl odejít zakopl jsem o nějaký poklop. Byli to padací dveře a ze vnitř se ozývali zvuky. Vzal jsem louč a tasil meč. Vlezl jsem dolů. Bylo tam nějak chladno a zdálo se mi že někoho vidím. Nikdo tam nebyl. Jediné co tam bylo zajimavé bylo pohřebiště. Bylo tam snad přez 100 Mrtvol. Když jsem se chtěl vrátit šlápl jsem na nějaký ornament na zemi. Katakomba se začala hýbat. Po chvíly začali mrtvý povstávat z mrtvých. Tohle jsem ještě nikdy neviděl. Všichni měli zbraně. Kdež tu najednou : Zařval jsem na ně : Y-O-L ! Všichni začali hořet a já měl jedinečnou příležitost se dát na útěk. V hlavě jsem měl pořád ty výkřiky. Tyhle výkřiky neznám a ani nevím co se se mnou děje. Vyšel jsem z chatky a mířil do Bílého Průsmyku. Jelikož jsem měl mapu a vím kde jsem teď měl jsem velikou výhodu.Vydal jsem se.

- - - | Po 3 Hodinách cesty | - - -

Konečně ! Bílý Průsmyk. Město vypadalo nádherně a krajina kolem něho taky. Oblékl jsem si společenské šaty a přistoupil ke strážci brány. Otázal jsem se :
Já : Mohu projít ?
Strážce brány : Jistě sire.

Město ve vnitř bylo ještě hezčí než z pohádek. Byl už skoro večer a já začinál mít hlad. Zeptal jsem se nějakého občana kde mohu najít hospodu. Ukázal mi ji a našel jsem ji. Hospoda se jmenovala : U nalitého lovce. Když jsem vstoupil barman mě hezky přivítal a nabídl mi pití a jídlo. Když jsem povečeřel do krčmy přišli Bardi a začali hrát. Celá hospoda začala tančit a já s nimi. Byl jsem opilý a každému se chtělo spát. Pronajmul jsem si pokoj v hospodě. Jak jsem vstoupil padal jsem únavou do postele. Do minuty jsem spal. Najednou mě probudil dupot. Nade mnou byli 2 muži. Nájemní zabijáci. Měli takovéhle zbroje :
Najemný Zabiják

Když jsem je zahlédl hned utekli. Už snad nikdy nebudu spát s jistotou. Nebo aspoň né teď. Znovu jsem usnul.
 
Aster
Další skvělá část určitě pokračuj (kdes stáhl ty zbroje?)
 
Elipsa
Díky. Zbroje jsem stáhl zde : http://www.mediaf...te91jgswfy
Je jich tam více kdyby si chtěl. Assassinská zbroj nahrazuje texturu zbrojí v Temném bratrstvu.
 
Aster
Kdy bude "next episode"??
 
Přejít na fórum:
Podobná témata
Diskuze Fórum Odpovězeno Poslední příspěvek
Amonius - aneb povídka na přání » Skyrim - Váš svět 745 22.04.2017 23:23
Hearthfire - Problém , aneb dopis ještě nepřišel Archív zodpovězených dotazů 16 02.03.2014 00:03
Odměna na hlavu v državě -> vymazání odměn aneb čistý trestní rejstřík Archív zodpovězených dotazů 14 28.02.2014 00:44
VIVI - aneb navázání kontaktu s místním duchem Archív fóra 260 22.10.2013 23:51
Hry co něco dokázali, aneb co si opravdu zahrát! Pokec 17 18.12.2012 22:00
Archív Novinek
Datum Kategorie Název Přečteno
24-12-2018 Články Šťastné a veselé! (2018) Přečteno 1571 krát
11-06-2018 Elder Scrolls The Elder Scrolls VI oznámeno! Přečteno 4594 krát
01-04-2018 Novinky S hrdin(k)ou po celém TAMRIELU! (Apríl) Přečteno 2968 krát
24-12-2017 Články Veselé a šťastné! (2017) Přečteno 2521 krát
06-07-2017 Rozpracovaná novinka (6.7.) Přečteno 0 krát
01-04-2017 Na cukřík s M'aiqem Lhářem Konec série "The Elder Scrolls"! Přečteno 8879 krát
11-02-2017 Elder Scrolls Příběhové rozšíření pro TESO a H... Přečteno 4893 krát
24-12-2016 Elder Scrolls Veselé Saturalie a oslavte Starý život! Přečteno 4203 krát
12-12-2016 Na cukřík s M'aiqem Lhářem 6 let se Skyrim.4fan Přečteno 4177 krát
18-11-2016 Elder Scrolls The Elder Scrolls: Online dočasně zdar... Přečteno 4985 krát
 Více...     
Archív Novinek
TOPlist