Den 7 - Průsmyk v ohrožení !
Dnes jsem se dobře vyspal tedy až na ty zabijáky. Pobral jsem jen to nejdůležitější a vyšel jsem do města. Potřeboval jsem si vydělat nějaké peníze. Jediné co mě napadlo bylo to že bych mohl zkusit kováře. Nevím jak se liší vesnický kovář od městského ale moc velký rozdíl v tom nebude. Kovárna byla hned naproti. Zdejší kovář tedy kovářka byla velice milá a usměvavá. Navázal jsem rozhovor :
Já : Dobrý den lady.
Elizabet : Uctivá poklona pane. Co pro vás mohu udělat ?
Já : Hledám práci.
Elizabet : Chcete být kovář ? To je skvělá zpráva !
Já : Proč ?
Elizabet : Kovařina mě už moc nebaví. Je to strašná dřina. Už od malého dítěte sem chtěla být lovkyní.
Já : A proč jste se nestala lovkyní dříve ?
Elizabet : Špatná doba , špatná doba.
Já : Nyní je ale taky špatná doba.
Elizabet : To je sice pravda ale ty zvěsti o dracích jsou lákávé. Řekněte mi nechtěl by jste si snad ulovit draka a mít tak slávu ?
Já : Sláva není nejdůležitější.
Elizabet : Pravda pravdoucí. Takže teď k té práci. Máte nějaké zkušenosti s kovařinou ?
Já : Ano býval jsem kovář ve vesničce jménem Vorařov. Tedy než byl vypálen.
Elizabet : To je mi líto. Každopádně jsi musím tvé zkušenosti první otestovat.
Já : Jakou zkouškou mám projít ?
Elizabet : Dones mi mamutí kel a vyrob z něho nějakou ozdobu. Dále najdi nějakou železnou žílu , vypal ji a vyrob meč.
Já : Provedu.
Železnou rudu mám to je lehké ale horší je ten mamutí kel. Před Bílým Průsmykem je ale dost mamutů. Podívám se tam. Když jsem vyšel zahlédnul jsem jednoho osamoceného. Byl jinak zbarvený. Byl tmavší a větší. Šel jsem podél hradeb až nakonec jsem se dostal za záda mamuta. Opatrně jsem mu skočil na hřbet ale přitom vytrhl pár chlupů čím jsem na sebe upozornil. Začal sebou házet. Neváhal jsem a vrazil jsem mu můj meč přímo do hlavy. Projel mu mozkem a byl okamžitě mrtvý. Už mi stačila jenom chvíle na odřezání toho kelu. Jakmile jsem kel odřezal pádil jsem do kovárny. Když jsem prošel branou utíkal jsem ke kovárně. Z mamutího kel jsem vyrobil okrasnou ozdobu na zeď s ritinami a pak jsem udělal meč. Byl rychlý , ostrý a lehký. Vše jsem šel ukázat Elizabet.
Já : Elizabet ! Mám to.
Elizabet : Ukaž.
Já : Tady.
Elizabet : Opravdu mistrovský kousek. Na tvé práci jde vidět že ti jde kovařina sama od ruky.
Já : Snažil jsem se.
Elizabet : A toho si cením. Dostáváš tedy mou práci. Tady je má zástěra , kladivo a talisman.
Já : Děkuju. A na co talisman ?
Elizabet : Dostala jsem jej od jednoho mága. Prý ho požehnal aby mi kovařina šla sama od ruky.
Já : Tak tedy děkuju.
Elizabet : Přeju hodně štěstí.
Já : Já tobě taky.
Práce to byla úžasná. A ten plat ? Ještě lepší. Za meč jsem dostal 100 zlatých , za dýku 50. A pokud to byla kvalita tak o 50 zlatých víc. Bylo poledne a můj šéf Arther ke mě přistoupil a povídá :
Arther : Elipso ? Tvá práce ti jde velice skvěle. Myslím že i líp jak minulému kováři. Mám dobré obchody a myslím si že i tobě to prospívá.
Já : Jistě pane.
Arther : Máš chuť na něco extrémního ?
Já : Samozřejmě.
Arther : Můj děd mi dal tento návod jak na Nebeskou ocel. Pokusil by jsi ji vykovat ? Dám ti 1000 zlatých za každou. Tady máš suroviny.
Já : Opravdu ? Hned se jdu pustit do práce.
Hn
Můj šéf byl nesmírně bohatý. On byl snad bohatší víc jak celé město dohromady. Hned jak jsme domluvili pustil jsem se do práce. Vyrobil jsem si 20 Nebeských ocelí což se rovnalo 20 000 zlatých. Donesl jsem je Artherovy a rovnou mi dal truhlu s 20 000 zlatých. Konečně jsem měl dost peněz ke koupení si domu. Až jsem měl volno zašel jsem k Jarlovy s prosbou o koupi domu. Nabídl mi dům za 15 000 bez nábytku. Přijmul jsem a dovedl jsem ho k Artherovy a on mu dal 15 000 zlatých z truhly. Průvodce mi ukázal dům a vše podrobné. Hned jsem si koupil nábytek do něj což se rovnalo 4800 Zlatých. Z nebeské ocely mi zbylo jen 200 ale měl jsem ještě 500 svých. Konečně jsem měl dům a to ještě plně vybaven. Začal jsem si v domě úřadovat a dělat si pořádek. Byl už večer a zaklepal mi na dveře kurýr. Řekl mi že má pro mě dopis. Otevřel jsem jej a uvnitř byla obtisklá ruka a pod ni napsaný text : Už teď jsi mrtvý.
Poděkoval jsem kurýrovy zavřel jsem dveře a list spálil. Začinal jsem mít pořádný strach. Zamkl jsem , povečeřel a šel jsem spát. Doufám že se s tím nějak vypořádám.
Elipsa napsal:
Musím se omluvit za mou češtinu a za mé hrubky. Je mi jen 12 let tak proto ještě neumím plnohodnotně češtinu. Tak se ještě jednou omlouvám.
Den 3 - Nevyrovnané síly
Ráno jsem se probudil ale můj pes nikde. Bylo mi divné že je na zemi krev která tam večer nebyla. Vylezl jsem z jeskyně a co jsem neviděl. Nějaký voják bouřných hávů našel tuhle jeskyni a můj pes se po něm musel rozběhnout a zautočit nebo naopak. Voják přiložil psovy nůž na krk a zařval na mě : Stůj !
Mlčel jsem a stál. Mezi námi naběhl oční kontakt a tak nedával pozor na psa a já s ním takticky navázal rozhovor :
Já : K-K-Kdo jsi ?
Voják : Jsem ten koho se bojíš. A teď mi řekni proč jsi nás špehoval !
Já : Ale já nešpehoval ! Vorařov je tedy byla vesnice ve které sem žil ! Jenže vy a vaši hrdlořezi ji zničili !
Voják : Myslíš že jsem tak hloupý ? Pracuješ pro císaře to je jisté ! Nyní ty a tvůj pes zemřeš hochu !
To znam měje taky 12
Když tu najednou ...
Ze zadu se přiblížila nějaká postava která vojáka probodla. Voják byl na místě mrtvý ale postava kterou jsem viděl byla pryč. Z ničeho nic. Neváhal jsem a odtáhl jsem vojáka do jeskyně. Celého jsem ho vyslekl a zbroj si oblekl. Našel jsem také svitek ohnivé brány a výbuchu. Po chvíly dorazila jednotka bouřných hávů o počtu 21 mužů. Navázal jsem s kapitánem rozhovor :
Kapitán : Hadriku ! Kde je ten zvěd ?
Já : V jeskyni p-pane !
Kapitán : Jdeme ! Všichni do jeskyně !
Já jsem šel poslední ale než jsem vkročil použil jsem svitek Ohnivé brány který zamezil uprchnutí vojáků z jeskyně. Každý kdo chtěl projít tak zhořel. Bylo tam pár nadšenců kteří se do brány vrhli a byli jak pečené prase. Jediný kdo mohl bránou projít jsem byl já jelikož jsem kouzlo seslal. Prostrčil jsem ruku se svitkem výbuchu a použil ho. Celá skála vybuchla a já jen tak přežil. Byl to masakr. Vzduchem létalo lidské maso, genitálie , končetiny a bůh ví co ještě. Jediný úkryt který jsem měl dopadl takhle. Naštěstí bylo světlo a já měl ještě celý den před sebou. Vypravil jsem se podél řeky a asi 2 hodiny šel v kuse. Poté na mě někdo skočil ze stromu. Upadl jsem a bylo mi jasné už podle obličeje že je to ta postava která zabodla vojáka. Promluvila na mě :
Postava : Tak tady jsi Elipso !
Já : (vyděšeně) T-t-ty mě znáš ?
Postava : Ano ! Ty mě přeci ne ?
Já : Máš popálenou tvář od ohně ! Nikoho takového neznám.
Postava : Oh opravdu ? Já myslel že se bratři mají poznat !
Já : J-j-Jacku ?
Jack : Ano milý bratře ! Jsem to já ! A tohle co mám na obličeji ? Tohle je kvůli tobě hošánku !
Já : Kvůli mě ? Nechápu co tím myslíš !
Jack : Ne ? A co vypálení Vorařova ? Teď ale zemřeš !
Já : Ale ...
Jack : Ale co ? Jsi zbabělec a zrádce !
Já : Jen mi něco řekni. Když mě chceš zabít proč si zabil toho vojáka který mě chtěl zabít ?
Jack : Protože sem si tě chtěl vychutnat sám. Vychutnat až budeš zakrvácený a plný bolesti. Napokraji smrti budeš žebrat o život ! O tohle mi šlo !
Já : Ty krvelačná bestie !
Jack : Zemři !
- JACK SE PROMĚNIL NA VLKODLAKA -
Já : U všech deader !
Jack : Vrčí !
Bez zaváhání jsem se pokusil zaútočit jenže Jack byl příliž silný. Prali jsme se jen chvíly jenže poté sem ho sekl mým nožem do břicha a on utekl. Byl jsem zraněný a bolela mě ruka. Cestou dál jsem si všilm že krvácím z ruky. Podíval jsem se na ránu a viděl jsem že mě Jack kousnul. To znamená ...
Copyright
PHP-Fusion 2002-2012 Nick Jones. Released as free software without warranties GNU Affero GPL v3.
Grafika: Zarath, Kod:
SkyrimAdmin, Puvodni
theme: Stryker &
WhoCare, nahled puvodniho designu zde. Bez souhlasu autora je prisne zakazano z webu kopirovat text a obrazky.