Název novinky: The Elder Scrolls V: Skyrim - Česká fansite :: Deník khajiita

Přidal sirPavoucek456 dne 22.05.2015 22:06
#50

promiňte, dneska malé spoždění, ale nová kapitola je zde:

část 16

Sheogorath se už chystal k odchodu, ale pak se zastavil a podal khajiitovi jakýsi zvláštní zapečetěný svitek, J' Zeny se na svitek nechápavě zadíval, Sheogorath se na něj znova usmál a řekl:
„To je mapa, můj hrad je celkem velký, tak abys našel cestu do svého pokoje.“
poté zmizel. Khajiit teda rozlomil pečeť a koukl se do mapy, bylo tam spousta chodeb a místo, kde se zrovna khajiit nacházel bylo označeno červenou tečkou, od které vedla čára do pokoje, ve kterém bylo napsáno: „Tvůj pokoj.“ najednou se pod khajiitem objevila červená čára, která vedla do vedlejšího pokoje, khajiit ji tedy následoval a když došel do pokoje, tak se nápis změnil na: „Jseš v cíli!“ i červená tečka se přesunula. Jaká to zajímavá mapa. Pokoj byl ovšem taktéž zajímavý, na to, jak byl prostorný v něm byla jen maličká postel, žádná skříň, stůl či židle, jen malinká postýlka uvnitř velikého pokoje. J' Zeny si tedy sedl chtěje si zapsat poslední události, ovšem došel mu uhel, kterým to psal, tak si řekl, že to zapíše zítra, ale když si lehl ucítil něco na matraci, bylo to několik uhlíků, khajiit si je tedy vzal a vše zapsal, pak si i v oblečení lehl a pomalu usnul.

Ovšem probuzení už tak příjemné nebylo, místo na posteli ležel na chladné zemi, asi dva metry vedle kašny, všude kolem khajiita pršelo, v tom si ovšem khajiit všiml, že vedle něj někdo stojí. Vypadalo to na občana, který nebyl bohatý, ale mohl utrácet, osoba se na khajiita dívala s podobným úšklebkem ve tváři, jako Sheogorath, v ruce držel něco podivného, co bránilo vodě, aby na khajiita padala. Když se khajiit postavil, tak osoba promluvila:
„Dobrý den, jistě máte hlad, nebo žízeň, nechcete si ke mně zajít na malou večeři?“
khajiit se nechápavě zadíval a řekl:
„Večeři? Snad snídani, nebo khajiit spal tak dlouho?“
osoba se očividně pobavila a řekla:
„Je ještě ráno a vy by jste už snídal, přeci každé malé dospělé dítě ví, že ráno se musí navečeřet, poté si když je poledne, tak si dá snídani a před tím, než jde spát si dá oběd. Samozřejmě někteří jedinci si mezi těmito svačinami dávají větší kousek malinkých jídel.“
poté se znova usmál, až teď si khajiit všiml, že ona osoba drží věc proti dešti pouze nad khajiitem, ale jinak osoba samotná mokne, tak se tedy khajiit zeptal, jestli už nepůjdou, že trochu prší. Vyšli jsme tedy, po cestě osoba taky khajiitovi vysvětlila, že ta věc se nazývá „deštník“ a že je dělán ze speciální hmoty. A prý taktéž existuje legenda, že když Sheogorath vymyslel onen deštník, tak pak vymyslel také déšť, aby se našlo využití pro nový objev, což se khajiitovi zdálo nesmyslné, protože podle něj je déšť vytvořen bohem a né démonem, ale nechtěl se hádat, taky se dozvěděl že khajiitův doprovod se jmenuje Nilreir Zkažený-bramborák, ale že mu všichni říkají jen Nilreir.

Došli jsme až před jakýsi domeček, když jsme se zastavili, tak Nilreir zvedl hlavu a křikl do oblak, ať už neprší, že musí najít klíče. Bylo to zvláštní, ale opravdu kolem nás v okruhu asi pěti metrů přestalo pršet, Nilreir našel klíče, přistoupil ke dveřím a místo toho, aby je odemkl tak otevřel malé okýnko, do kterého strčil ruku a dveře odemčel zevnitř. Když jsme vešli, tak Nilreir zase křikl na nebesa, že mohou pokračovat v pršení, opět se rozpršelo. Vevnitř se hostitel khajiita zeptal, jestli má hlad, nebo žízeň, J' Zeny mu odpověděl, že jenom něco malého, protože moc hlad nemá, Nilreir kývnul a odešel, poté se vrátil s malou sklinkou, ve které byla voda, kterou podal khajiitovi, khajiit se nechápavě zadíval a řekl:
„A co jídlo, khajiit má hlad né žízeň.“ což asi Nilreira udivilo, protože řekl:
„No však, pán má hlad, ať tedy pije, ovšem jesli má i žízeň, tak bych tu možná měl pár sušenek.“
khajiit se stal trochu zmateným, ale napil se. A vskutku, podivná voda způsobila, že místo aby mu uhasila žízeň, tak ho nasytila, takže tady to je nejspíš naopak.

Khajiit tedy dopil, poté si sedl ke stolu a začal nahlas přemýšlet o tom, jaké jsou rozdíly mezi Tamrielem a těmito pláněmi Zapomění, z přemítání khajiita vyrušil Nilreir, který si přisedl a začal ukusovat kus sušenky, očividně měl žízeň. Khajiit toho tedy využil, aby si ujasnil pár věcí, začal tedy s tím, že se tu pije na zahnání hladu a jí na uhašení žízně, ovšem zjistil, že to tak funguje pouze u sušenek a vody, nikdo neví proč, ale jisté je to, že to je to nejčastější jídlo v Sheotu. Khajiit tedy ještě zakousl sušenku, jednak ze žízně a jednak ze zvědavosti, protože ho zajímalo jak chutná, pak si ovšem vzpomněl na úkol, tak se Nilreira zeptal, jestli tu je někde správa města, nějaká jiná než Sheogorathův hrad, zjistil, že se zde nachází ještě jakási radnice, která má sloužit jako Sheogorathova levá ruka, jinak si také může zajít za Haskillem, což je Sheogoratvův nalévač čaje, neboli pravá ruka a nebo za Sheogorathem, což je samotný vladař, ovšem to už khajiit dávno věděl. J' Zeny se tedy zeptal kde by měla být zmíněná radnice, když dostal instrukce, vytáhl mapu, která mu cestu zvýraznila, když khajiit vyšel, už nepršelo, což bylo dobře.

Khajiit po chvilce došel na ono zmiňované místo, radnice byla asi tří patrová budova, khajiit tedy vešel dovnitř. Vevnitř stáli strážní v podobě Zlatých světic a Ďáblů klamu, všichni stáli na své straně, jen u stolu, u kterého seděl jakýsi hubený podivín stáli generálové obou stran a na něčem se domlouvali, khajiita si vůbec nevšímali.

Když khajiit přišel tak na jeden metr, tak zrovna generál v bílém prohlásil, že jsou tedy domluvení a odešel, generál v černém měl zdá se dobrou náladu a ven spíše vyhopsal, poté se podivín otočil na khajiita a řekl:
„Co si pfejete?“
to khajiita zarazilo, takže tam chvíli jen stál a nevěděl co má říct, nakonec řekl:
„Co by jste dělali, kdyby Sheogorath odešel pryč a nestaral by se o své pláně?“
„To bohufel nefíme, jefte se nám to neftalo.“
khajiit se pousmál a řekl:
„Tak to se máte na co těšit, Sheogorath totiž odchází na dovolenou.“
Podivín se zarazil a řekl:
„A co Hasfill? Ten nemůfe fládnout?“
„Haskill je nalévač čaje a svačinář, né druhý vládce.“
řekl khajiit a ušklíbl se, na podivínovi bylo vidět, že trochu panikaří, khajiit mu tedy ještě jednou poprál hodně štěstí, otočil se a odešel, cestou slyšel, jak podivín zmatkuje a křičí, že neví, co má dělat, nakonec dal zvolat lid.

To si samozřejmě nemohl khajiit nechat ujít, takže před radnicí zůstal. Podivín po chvilce vylezl na střechu a když se tu shormáždil dostatek lidí, tak začal ze svojí špatnou mluvou, po skončení řeči všichni začali panikařit a nevěděli co mají dělat, protože nikdo řeči nerozuměl.

Upravil/a sirPavoucek456 dne 28.06.2015 20:26