---

Kdo jsi?


Jezdci seskákali ze svých zvířat. Ten co jel vpředu, nejspíš velitel, se zastavil pár kroků před řadou vojáků a vychrlil na ně několik slov v neznámém jazyce. Moira se prosmýkla mezi svými muži a stanula před ním. Kapuce pláště, co si půjčila od Irileth a šátek jí zakrýval obličej.

"Od kdy je "kepala - náčelník lidu pouště", tak nezdvořilý, že se ani nepředstaví a promlouvá k cizincům jazykem, kterému oni nemohou rozumět?" Odpověděla mu v obecné řeči císařství - několik jezdců výhružně zavrčelo a natáhlo tětivy luků. Vysoký černý Khajiit zlobně prsknul a přešel také do řeči, jíž se mluvilo na většině obydleného kontinentu: "Khajiit se jmenuje Ri Sharrar a není nezdvořilý, mluví jazykem předků, když je na vlastní půdě. Ale zeptá se tedy ještě jednou. Kdo jste a co tu pohledáváte?"

"Jsme zde jen návštěvníky. Až se setkáme s těmi, za nimiž jsme přišli, okamžitě odejdeme. Nemáme žádný zájem na tvé půdě ani liqu. Nechceme vyvolávat žádné spory s lidmi z pouště"

Ri Sharrar si Moiru pozorně prohlížel a nespokojeně krčil čenich: "Mluvíš jako Khajiit, vypadáš jako Khajiit, ale cítit jsi jako člověk…" pohrdavý úšklebek odhalil bělostné špičáky. "… páchneš jejich strachem. Dokonce s sebou máš i smradlavou elfku. Kdo by se chtěl setkat s takovou chátrou?"

Skyrimští muži sice měli před mohutnými šelmami respekt, ale urážlivá řeč náčelníka jim začala zrychlovat tep. Prsty mimoděk sevřely jílce a Khajiit, kterému to neušlo se zlověstně pousmál…

"Ne." Moira to neřekla nijak nahlas a přesto všichni muži, ač neochotně pustili své zbraně: "… pokouší se nás jen vyprovokovat." Khajiitům blesklo v očích zklamání. "A nebo je hluchý a neslyšel rodovou výzvu?"

"Snažíš se mě urazit? Samozřejmě, že jsme všichni slyšeli něco, co se snažilo vypadat jako volaní klanu, ale byl to jen chabý pokus. Tato melodie se už nepoužívá, špatně sis to nacvičila, ten klan už neexistuje. Takže půjdete s námi a rada rozhodne co se s vámi stane."

"Proč bychom s vámi měli někam chodit? Vzhledem k tomu, odkud jste přijeli, je náš cíl cesty na opačné straně. Nemáme jediný důvod vydat se vaším směrem."

"Když nepůjdete po dobrém, tak si odvezeme vaše chladnoucí mrtvoly. No s tebou si ještě před tím možná pohrajeme," pobavený smích pouštních bojovníků přiměl vojáky zase sáhnout po zbraních.

"Ne," tentokrát už zazněl v Moiřině hlase přímý rozkaz a někteří z Khajiitů s sebou škubli. "Pokoušíš se mě zastrašit? Ri Sharre, jsi vůdce svého klanu, měl bys mít úctu k někomu koho neznáš, to mě učil můj děd. Tebe to doma neučili? Nebo si myslíš, že máš před sebou nějakou "bocah wadon" nezkušenou dívku? A nebo se možná jen chceš prát?" khajiitčin hlas klesnul do sametového zavrnění: "Chceš mě snad vyzvat válečníku?" Zvedla poprvé hlavu, zpříma se podívala do hnědých očí khajiitského bojovníka, shodila z hlavy kápi a druhou tlapu ledabyle položila na topor bojového kladiva. Dlouhé drápy, zdobené zlatem, vyjeli z černé rukavice. Nazrzlá kožešina zasvítila ve slunečních paprscích a zlaté kroužky, zasazené v levém uchu, rozhodily do písku blýskavá zrcátka.

Nastalo hrobové ticho. Irileth a vojáci s nepochopením zírali na ohromené Khajiity. A v tom dusivém tichu zazněl za jejich zády tichý, mírným pobavením podbarvený, hlas: "Ztratil jsi hlas Ri Sharre? Opravdu si myslíš, že máš šanci vyhrát v souboji s mou dcerou? S vůdkyní klanu, který jsi před chvíli zapřel?"

Irileth s sebou při zvuku toho temného hlasu škubla a prudce se obrátila. Mezitím co Moira komunikovala s Ri Sharrem, objevila se za nimi potichu druhá skupina asi padesáti Khajiitů, rezavých jako poušť. Vedl je mohutný Kocour s Moiřinýma očima, kterého si pamatovala ze své minulé návštěvy Elsweyru.

"Jobahasvire?"

"K tvým službám, paní Irileth, wanita warior - žena válečník…"