---

PŘÍBĚHY ČTENÉ Z KRVE 1


… "Tady jsme skončili," vysoký elf v černé zbroji se rozhlédl po místnosti plné umírajících a otřel zkrvavený meč do hedvábného závěsu nad postelí. Na lůžku ležela překrásná elfka v kaluži krve, v hasnoucích očích ještě svítil vzdor a prsty stále pevně držely dýku, zabodnutou v prsou. Druhou rukou svírala dlaň svého muže, který klečel u lůžka, z těla mu trčelo několik šípů a přesto u jeho nohou leželi mrtvý bojovníci v černém.
"Salehu, našli jsme ji. Byla schovaná vedle, v tajné místnosti." příchozí za sebou vlekl děvče sotva odrostlé dětským střevíčkům. Prudce ji postrčil směrem ke svému veliteli. Klopýtla přes tělo jednoho ze strážných a padla elfovi k nohám. Sklonil se a za vlasy ji zvedl ze země.
"Tak vida, přeci se našla. Poslední výhonek kdysi mocného rodu Spravedlivých…" plivl do tváře raněného elfa "…rodu, který zradil vlastní rasu a bratříčkoval se s lidmi! Vidíš jak jsi skončil? Velký Thanil Failon se válí v krvi své ženy a jeho dcera bude mojí hračkou."
"Jsi blázen Salehu, jestli si myslíš, že ti toto projde. Budeš potrestán podle práva. A spojenectví s lidmi bude uskutečněno. Zabráníme zničení Světa společně s nimi a nebo zahyneme při jeho obraně, ale rozhodně nebudeme nečinně přihlížet tomu, jak se pokoušíte tu zkázu ještě uspíšit!"
"Nic takového se nestane. Rada si bude myslet, že tohle spáchali lidé, o to se postarám. A naším osudem je skončit společně s tímto Světem jak bylo předpovězeno. Nemáme právo tomu bránit! Zklamali jsme Bohy, nežijeme podle jejich příkazů a tak zaplatíme krvavou daň."
"Salehu! Otevři oči! Ta proroctví se mohou mýlit! Jsou i jiné předpovědi, které s těmi co hlásáš ty sám, nesouhlasí! Ještě je čas zabránit nejhoršímu! Poslouchej!"
"Rozluč se s dcerou Thane, odcházíme. Už se těším na ty bastardy, co budeme vychovávat. Nechci samozřejmě přijít o tvou vzácnou krev, jsi jeden z posledních svého druhu, takže musíme linii nějak zachovat. A do zániku Světa se musíme něčím bavit." Posměšně se zachechtal a chystal se k odchodu. Záblesk zděšení v očích Thanila Failona, nahradila úleva, když se strážný, co doteď ležel u dívčiných nohou a vypadal jako mrtvý, bleskurychle vztyčil a jediným pohybem zezadu probodl dívčino tělo. Hrot meče se vynořil mezi ňadry a kolem něj rozkvetl rudý květ. Dívka pod úderem zakolísala a z úst jí vytryskl pramínek krve. Několik kapek potřísnilo Salehovu tvář: "Tohle je jediná krev Failonů, kterou dostaneš", zachroptěla, když voják vytáhl meč z jejího těla, pak udělala dva vrávoravé kroky a padla na lůžko vedle mrtvé elfky.
Nepříčetný vztekem Saleh zařval a z jeho rukou vylétly plameny. Strážný se vzňal a přesto ještě políbil krvavou čepel, zasunul ji do pochvy a chladným pohledem minul Salehovu tvář. Očima se zastavil u Thanila: "Sloužím životem i smrtí. Sejdeme se v Síních Světla můj pane, Failone."
"Podám ti první pohár Paerisi Failone, můj synu."
Strážný zemřel s úsměvem na rtech.
"Myslíš si, že jsi mu tím dopřál dobrý život po smrt, když jsi ho přijal za syna? Nikdy! Žádný z Bohů nedopustí, aby v síních hrdinů pobývali zrádci jako vy!"
Thanil Failon se na něj už nedíval, pohladil po tváři svou ženu a zavřel jí tím oči: "Sejdeme se spolu tam ve světle, zřítelnice mého oka, můj živote…"
"Tak si to tu užij než chcípneš, chce se mi z tebe zvracet." Vřísknul Saleh, nakopl dohořívající mrtvolu strážce, který mu vzal naději na týrání posledního z rodu Failonů a s dupáním vyrazil z místnosti. Jeho vojáci ho následovali a cestou sbírali zlato a jiné cennosti, aby to vypadalo, že Failonův dům vykradli bandité. Když dům ztichnul a všude nastal klid, zatetelil se kousek od lůžka vzduch a z portálového oka vystoupila dívka, která vypadala naprosto přesně jako ta, co ležela s dírou v hrudi na hedvábném povlečení. Thanil natáhl ruku a dívka ji se slzami v očích uchopila: "Proč? Proč si to udělal? Chtěla jsem zemřít s vámi."
"Nemohl jsem dovolit abys zemřela. Irundihh, jsi poslední nadějí. Já i tvoje matka jsme přesvědčeni, že na tvých bedrech leží velká zodpovědnost, ty prostě musíš žít. Ale v nejbližší budoucnosti musíš hlavně usvědčit Saleha z tohoto masakru. Musíš se dostat k Belanu Cardanovi, bude ti naslouchat. Je to sice otec Saleha, ale ani zdaleka není tak zatvrzelý."
"Nechci tě opustit, chtěla bych tu s tebou zůstat."
"Ne, to nepřichází v úvahu. Odejdu do Síní světla, za tvou matkou, každým okamžikem. A Irhaal tam už skoro je," něžně pohladil ruku dívky, která pomalu měnila vzhled. Jak umírala vracela se jí její vlastní podoba. Hrudník se jí ještě zdvihal trhavými nádechy. Irundih se k ní sklonila a políbila ji na bledé čelo, z řasy skanula slza: "Děkuji ti Irhaal, za tvou oběť, dlužím ti a nemohu to splatit."
"Udělala jsem to s radostí má paní, sloužím životem i smrtí…" dech se vytratil.
"Běž Irundih, někdo by se mohl vrátit. Musíš být v bezpečí. Pošlu tě do místa nedaleko od sídla Cardanů. Musíš k němu. Běž, za chvíli už nebudu schopen otevřít portál," Failon mávnul rukou a otevřelo se okno, za kterým bylo vidět prosluněnou louku, okraje portálu se chvěly jak elf ztrácel sílu. "Běž, neudržím to dlouho!"
Políbila ho a s očima plnýma slz proběhla portálem. Podívala se zpět na něj přes clonu kouzla, viděla ještě jak se mu kalí oči a pak se portál zavřel.


Amira setřela slzu, která si razila cestu po Irilethině tváři.