Název novinky: The Elder Scrolls V: Skyrim - Česká fansite :: Cesta meče

Přidal Moira dne 04.03.2018 20:08
#30

trochu se to protáhlo, snažím se dopsat povídku do soutěže do Gorgony, tak toho mám trochu moc



KNIHOVNA

Druhý den se Irileth vydala do kobek pod kasárnami, aby zjistila, co byli zač ti tři, které Moira poslala do Zapomnění.
Prohlédla si mrtvoly a jejich věci. Nalezla pár písemností psaných jazykem, který nebyla schopná přečíst a tak poslala poslíčka do Dračí síně pro jarlova mága. Když čaroděj odrazil ukázala mu dokumenty, stejně jako zvláštní masky a talismany s podivnými neznámými znaky. Garod si vše pečlivě prohlédl, načež věci zabalil do pláště jednoho z mrtvých a mávnutím ruky otevřel cestovní portál. "Pojď se mnou," vyzval ji a pokynul k portálu. Nezbylo jí nic jiného nežli ho následovat.
"Nesnáším tenhle způsob cestování," brblala, když vycházela z portálu. V příštím okamžiku zalapala po dechu a vytřeštila oči: "Kde to, u všech Daeder, jsme?!"
Všude kolem, ozářené mihotavým světlem magických luceren, stály řady knihoven. Uličky mezi policemi plnými knih se zdály nekonečné a mizely v jakési mlze, jež nedovolovala bližší prozkoumání.
"Tohle je Zakázaná knihovna, kromě čarodějů a členů nejstarších elfských rodů sem nikdo nesmí."
"A co tu dělám já?"
"Jsi tu se mnou, jako návštěva, to si mohu dovolit. A kromě toho, zdá se, že proti tvé osobě nemá knihovna žádné námitky. Zvláštní," mág se na elfku zkoumavě zadíval, "hm, nejspíš je v tobě víc nežli se zdá. Ale zpátky k věci. Ti muži, jejichž mrtvoly jsi mi ukázala… podle těch amuletů se domnívám, že jsou to členové dávno zapomenutého kultu uctívačů draků. Chtěl jsem jejich věci ukázat Knihovně, jestli se nemýlím a jestli třeba nemá další informace."
Zatím co hovořil, položil mág na podlahu balíček, co přinesl s sebou a rozbalil ho. Rozložil předměty po plášti a poodstoupil.
Irileth pozorovala jeho počínání s velkou dávkou nedůvěry. "Knihovna co má vlastní vůli? Police z knihami co mají vlastní názor? No to jsem zvědavá," pomyslela si.
"Ještě toho mnoho neznáš Irileth, Huiva Hyando, což značí, Temná čepel, dcero prastarého rodu. Poslední potomku vládnoucí větve rodu Failon, Čestných, stojí před tebou nelehký úkol. Doprovázet Drakorozenou, tu jejímž posláním je zachránit Nirn. Dokážeš dostát své přísaze vyslovené v okamžiku nouze, ve chvíli ohrožení života? Dokážeš nést to břímě? Dokážeš být tím mostem jenž ji spojí se světem živých?"
Irileth, mimoděk svírajíc jílec svého meče, se zmateně rozhlížela kolem sebe. Hlas jako by vycházel odnikud a přesto byl všude.
Jarlův mág na ní vyděšeně hleděl, aby v příštím okamžiku padl na kolena, noříc svůj pohled do podlahy a šeptajíc prosby o odpuštění : "Odpusť paní, nevěděl jsem… "
"Dost! Nech toho! Zvedni se! Na tohle nemám čas ani náladu. A ty, Knihovno, nevím, co to tady na mě zkoušíš, ale chci jen odpovědi! Chci vědět co se tu děje!" Irileth pustila meč a zlostně dupla: "Nic z toho co tu plácáš není pravda!!"
"Jak si přeješ, Vznešená. Garod má pravdu. Ti muži opravdu patří ke kultu uctívačů draků, jen s tím rozdílem, že tito uctívají Miraaka, toho jenž se nazval prvním a jediným Drakorozeným. To oni napadli Moiru, Khajiitku, jež byla vyvolena stát se ochráncem Nirnu. Podle těchto dokumentů tak učinili na přímý rozkaz Miraaka, a jelikož byla Khajiitka dost chytrá na to, aby si mrtvoly prohlédla stejně jako vy, zjistila jméno ostrova, odkud útočníci přijeli. Pakliže přihlédnu k vcelku nepoddajné povaze Khajiitů, tak z toho logicky vyplývá, že Moira půjde na Solstheim, aby se utkala s Miraakem. Jestliže ho dokáže porazit, tak podle všech zákonitostí Dračí magie získá Miraakovi znalosti. Znamenalo by to pro ni velkou výhodu v nastávajícím boji s Alduinem."
"Takže oni napadli jí, jen se bránila? Neporušila zákon?"
"Jak říkáš, Vznešená. Khajiitka nebyla tou, jež by svévolně porušila zákon o neútočení ve městě."
"To znamená, že je nevinná a že nemusí opustit město?"
"Ano, je nevinná co se týká smrti těch mužů, ale město již opustila. A není v tvé moci zastavit běh věcí. Síly, jež se tímto daly do pohybu, nemůže zastavit nikdo ze smrtelníků, byť by měl v krvi moc největšího z elfských rodů. I když se ti to nelíbí, jsi jen figurkou ve velké hře, kterou rozehráli ti, kteří vás stvořili."
"Takže nemůžu dělat nic? Jen čekat jak to dopadne?" Irileth se cítila jako blázen, když kladla své otázky někam do prostoru, když chtěla odpovědi od něčeho co samo sebe nazývalo Knihovnou.
"Ano a ne, dcero Failonů. Zdá se, že tvá osoba je důležitá. Azura ti zachránila život výměnou ze slib věrnosti. Žádná z Daeder neudělá nic bez toho, že by z toho měla prospěch. To znamená, že bude potřeba tvé pomoci. A jak jsem řekla před tím, Drakorozená bude potřebovat pomoc, aby zůstala ve spojení se světem živých."
"Mluvíš v hádankách. Proč mi neřekneš všechno na rovinu?"
"Protože nesmím, kdybych řekla příliš mnoho, mohlo by to změnit vývoj. Nejsi jediná kdo může slyšet můj hlas."
"Co si vlastně zač? A co víš o mě? Proč mě tituluješ jako někoho ze starých rodů? To mi říci můžeš?"
"Co jsem? Jsem stínový obraz, jsem sestra místa, jenž stvořila Daedra, toužící po vědění všech světů. Co vím o tobě? Jen to, co čtu z tvých očí, takové oči jsem viděla jen u jediného elfa, a věř mi, že jsem elfích očí viděla mnoho. Její jméno bylo Irundihh Failon, byla to velmi mocná vědma a často zde pobývala. Ráda si se mnou povídala. Chodila sem i když tě čekala, vyprávěla mi o muži, který je tvým otcem. Jak se objevil odnikud a pak zas zmizel. Jak ji zapřísahal ať nikomu neříká čí dítě nosí, když nakonec přišla na to, kdo on je. Domnívám se, že Azura vůbec netuší, kdo jsi. Nemá ani ponětí, že si za pomocníka zvolila posledního potomka rodu, na jehož zkáze se podepsaly ti, jenž bezvýhradně slouží Aedrám v přesvědčení, že jim rodina Failon, stála v cestě za čistotou víry. Bude asi zajímavé sledovat, jak tohle dopadne."
"To, co říkáš, nedává smysl. Moji rodiče žijí v Morrovindu, vyrostla jsem v malé vesničce na hranicích Cyrodilu, nic z toho co říkáš není pravda."
"Je logické, že mi nevěříš, ale myslím, že víš o někom, kdo ti může říci víc než já. A komu důvěřuješ. Zeptej se. A teď by jste měli odejít. Už jste zde dosti dlouho a někoho začíná zajímat, co tu hledáte."
"Jak si přeješ," Garod mávnul rukou a vedle nich se otevřel portál: "děkujeme za pomoc."
Vešel do portálu a Irileth se ještě naposledy podívala na police s knihami, aby do prázdna vyslovila ještě jedno přání: "Děkuji ti za vysvětlení, ale mám ještě jednu otázku. Víš jak to všechno dopadne? Zachráníme Nirn nebo ne?"
"Přísně vzato, jsou to dvě otázky, ale bohužel i kdybych ti chtěla odpovědět, neznám odpověď ani na jednu z nich."
"No nejspíš by mě to nemělo překvapovat. Třeba se ještě někdy uvidíme."
"Možná. Ráda tě uvidím, pokud ke mně v budoucnu najdeš cestu."
Irileth prošla portálem a ten se uzavřel.

V uličce mezi policemi se objevila mlžná postava. Opasek z ocelových destiček, pokrytých zlatými reliéfy kolem sebe rozhazoval světelné odlesky magických luceren.
"Jsi spokojen s tím, co se tvá dcera dozvěděla?"
"Ano i ne, Knihovno. V některých chvílích se zdálo, že zabíháš do přílišných detailů. Nebylo od tebe zrovna laskavé připomínat mi Irundihh, když víš, že jsem ji musel vlastníma rukama pohřbít. Nebyla pro mne jen součástí plánu pro budoucnost."
"Jsi co jsi, Alcedo Valeriusi, tak si teď říkáš? Nesnaž se mě přesvědčit, že pro tebe mají životy smrtelníků nějaký smysl."
"Budeš se nejspíš divit, ale mají. Možná už jsem mezi nimi příliš dlouho a příliš jsem si na ně zvykl, ale je jisté, že někteří na mě mají velký vliv. Nemluvě o tom, že v podstatě jsem tu kvůli nim."


Garod na Irileth čekal v místnosti kasáren, odkud se předtím do Knihovny dostali. Jasně na něm viděla, že vůbec neví, jak se k ní má chovat. To, čeho byl svědkem v tom divném, oživlém prostoru, ho zjevně velmi rozrušilo.
"Vznešená…."
"U všech Daeder, nevyslovuj to. Budeme dělat, že se nic z toho nestalo ano?" přerušila ho podrážděně, "chovej se ke mně jako normálně a drž jazyk za zuby, nepotřebuju další problémy."
Garod kývnu, "Když to tak chceš..."
"Jo, to teda chci! Jen řekni Balgruufovi o těch… budeme jim říkat Kultisté? Že za to Moira nemohla, že je nevinná, aby se mohla v klidu vrátit."
"Jistě, to je samozřejmost. Drakorozená se jen bránila. Jdu tedy do Dračí Síně, buď zdráva paní."
"Ano i ty buď zdráv, pane," prskla Irileth a Garod, už s uvolněnějším výrazem, vyrazil z místnosti.

Irileth se posadila do křesla u okna a zamyšleně hleděla ven. Přesto, že vstoupili do Knihovny před dobou oběda, slunce se už sklánělo k zemi, aby za pár chvil zmizelo za obzorem. Zvedla se a otevřela okno, chtíc si vychutnat čerstvý závan vzduchu. A stejně jako předešlého večera uslyšela tichý hlas v šumění větru: "Zase jsme o krok dál. Až se vrátí Drakorozená, tak musíš ..."
Irileth naslouchala hlasu Nirnu a ukládala si do paměti, vše co říkal.

Upravil/a Moira dne 04.03.2018 20:08