Název novinky: The Elder Scrolls V: Skyrim - Česká fansite :: Cesta meče

Přidal Moira dne 20.10.2017 18:49
#14

tak zas kousek, ale je to trochu asi jiné než by se čekalo :D



NA HRANĚ

Balgruuf sestupoval po schodech z Dračí síně k Jorraskru a hlavou se mu honily vzpomínky na ty časy kdy tudy běhal rád, se srdcem plným lásky k plavovlasé bojovnici s modrýma očima.
To už je dávno.
A pak jednou Kara na jeho otázku odpověděla ano a už tudy běhat nemusel. Stala se jeho ženou. Rozsvítila jeho život, potemnělý smrtí otce, svým šťastným smíchem a pak i očima jejich dětí. Miloval ji tak, jak jen muž, může milovat ženu.

Když ji Kodlak, zborcený krví vlastní i její, přinesl mrtvou, jeho srdce zemřelo. Uzavřel se do sebe, ani nebyl na pohřbu, který zařídil Kodlak. Choval se jak kdyby Kara nikdy neexistovala, jeho děti vychovali sloužící, protože pro něj přestali existovat.
Jen díky laskavosti lidí kolem Balgruufa z nich vyrostli hodné děti. Smrtí matky ztratili i otce.
Tohle všechno běželo jarlovi hlavou, když přicházel ke dveřím Jorrvaskru.
Bylo ironií osudu, že se šel usmířit se svým švagrem, kterého vinil ze smrti milované Kary, jen proto, že hrozilo nebezpečí Skyrimu.
"Až tak jsem zapomněl! Musí mě nenávidět!"

Vyjít posledních pár schodů k lodi, převrácené kýlem nahoru, bylo nejtěžší. A to, že zrovna v tu chvíli byli před Jorrvaskrem Alela s bratry Farkasem a Vilkasem, mu to neusnadnilo.
"Jarle?," Aelin hlas zněl nesouhlasným překvapením, Vilkas mimoděk sevřel jílec meče a Farkas si založil ruce na hrudi. Všichni na něj hleděli chladnýma očima, ve kterých chvílemi probleskovalo nelidské světlo a stáli mu bez hnutí v cestě ke dveřím Jorrvaskru.
Balgruuf si povdechl a rozpřáhl prázdné ruce.
"Chci s ním jen mluvit."
"Proč?" Zavrčela Aela : "byl u tebe. Mohl si s ním mluvit tam. Tady nejsi vítán."
Pohlédl na ní a jako by se v něm něco probudilo.
"Nejsem vítán?? JÁ jsem jarl. Jsem velitel a pán tohoto města. Jsem zákon!! A ty nejsi víc než zákon. Ani ten váš zatracenej Kodlak, ten váš Zvěstovatel není víc než zákon!! A když s ním chci mluvit, tak buďto půjdu já dovnitř, nebo on půjde ven!!" To už řval tak, že se ze stromů kolem Jorrvaskru zvedlo hejno ptáků a zakroužilo nad střechami města.
"Nebo mám přijít po zlém? S městskou stráží? To chceš? Nebo mě necháš promluvit s mým švagrem?"
Aela se při poslední větě až zachvěla, jarlův tón byl chladný jak vrcholky severních hor. Zněl tak jak kdysi zníval, když byl mladší, když tvrdě určoval směr, kterým se braly jejich životy.
Než umřel.
Dveře Jorrvaskru rozrazila silná ruka.
"Jsem tady. Co chceš?" Kodlakův hlas si co do chladnosti s Balgruufovým nezadal.
"Vysvětlení. Chci vědět jak zemřela Kara!"
"To jdeš trochu pozdě ne? Jak je to dlouho... ?"
"Deset oběhů, čtyři luny a dvanáct východů slunce... " přerušil ho tichý hlas a Kodlak překvapeně zíral do očí zastřených takový smutkem, že jemu samotnému zatrnulo u srdce.
Aela s bratry až ucouvli před vlnou zármutku, která z těch slov vyšla.
"Řekl jsem ti co se stalo." řekl už mírněji, "už není co k tomu dodat."
"Ne, neřekl jsi mi všechno." V jarlově hlase doznívala bolest a nahrazoval ji hněv.
Kodlak se už otáčel k odchodu, když ho Balgruuf uchopil za paži :"neotáčej se ke mě zády, když s tebou mluvím."
Zvěstovatel zasyčel bolestí a prudce se otočil. Chtěl se jarlovi vyškubnout, ale sevření bylo podivně silné a bolestivé.
"Co...?" pohlédl na Balgruufovu ruku svírající jeho paži, těžký pečetní prsten, tepaný z nejčistšího stříbra, otočený do dlaně, se mu propaloval do kůže. Pak pohlédl do švagrových očí a pochopil.
"Řekni mi, u všech pekel, konečně pravdu!!" Zařval znovu Balgruuf.
"Nemám co bych ti k tomu řekl víc. A pusť mě. Nechci ti ublížit."
"Myslíš, že mi něco může ublížit víc, než to, že je moje žena mrtvá a já nevím proč?"
"Věř mi, že exituje mnohem víc věcí, které ti mohou ublížit. A opravdu mě pusť zdá se, že ti došly nějaké souvislosti, ale to ještě neznamená, že můžeš vyhrát."
Kodlak se znovu pokusil Balgruufovi vytrhnout. Jenže to prostě nešlo.
Jarl se k němu naklonil blíž : "Ano, máš pravdu, že mi došly souvislosti. Jenže momentálně jsi to ty kdo zapomíná." Kodlakovýma očima probleskl žlutý zvířecí vztek, jenže jarlovýma očima v ten samý okamžik prokvetlo rudé světlo. Pěst se sevřela ještě pevněji a stříbro se zabořilo hlouběji. Mezi sevřenými prsty se objevilo pár kapek Kodlakovi krve. Tvrdě škubnul a málem tím srazil Kodlaka na kolena.
"Řekni proč zemřela moje žena. Potřebuju to slyšet a potřebuju to s tebou vyřešit. Chci jen pravdu!" Zvěstovatel omráčeně hleděl na rudý přísvit v očích svého švagra.
"Měl jsem to vědět! Dobrá, jak chceš. Chceš pravdu máš jí mít, " mávnutím ruky odehnal Aelu a bratry : "Vypadněte. U toho být nemusíte."
"Ale... Kodlaku... "
"Jak jsem řekl, vypadněte, "zavrčel a tak se otočili a dveře zaklaply.
Balgruuf povolil sevření. Kodlak se narovnal a pohlédl na svou poraněnou paži. Po prstenu zůstala hluboká rána.
"Víš jak zemřela moje sestra? Kvůli tobě. Nebýt tebe byla by tu s námi."
"Miloval jsem jí."
"Ano a právě tvoje láska ji zabila," do Kodlakova hlasu prosákla bolest a stejně jako u Balgruufa jí následoval hněv. Sevřel pěsti.
"Kdyby tě nepoznala, tak by nezemřela!!"
"Lžeš, chceš abych se cítil ještě víc mizerně než se cítím!!"
"Tak ty se cítíš mizerně?? A jak si myslíš že je mě celých těch deset oběhů?? Myslíš si, že jen tobě schází?? Byla to moje sestra, moje krev!! Jak si myslíš, že se cítím??" Kodlak se chvěl narůstajícím vztekem a držel se na uzdě už jen s vypětím sil.
Balgruuf na něj pohlédl s chladným opovržením: "Tak mi předvěď jak se cítíš," otočil prsten na ruce pečetní ploškou ven a udeřil Kodlaka tvrdě do brady.
Překvapený Zvěstovatel zavrávoral pod silou úderu a vzápětí inkasoval z druhé strany.
"Přečetl jsem pár knížek víš?" řekl Bagruuf zle a ukázal mu náramek vyrobený z kostěných run.
Kodlak zavrčel a jeho sebeovládání prasklo, jak příliš napjatá tětiva.
Tělo se zachvělo a začalo se proměňovat. Čelisti se protáhly, stejně jako uši. Zapraskaly kosti jak se měnily. Ruce se změnily v pařáty a nehty v ostré drápy.
"Konečně," zasyčel Balgruuf a v očích mu rozkvetl rudý oheň.
Nežli se stačil Kodlak úplně přeměnit, udeřilo ho kouzlo takovou silou, že zboural dřevěný přístěnek, jak jím proletěl. Vzteklé zavrčení rozdrážděné šelmy by zmrazilo krev většině lidí. Balgruuf se jen ušklíbnul a díval se, jak se vlkodlak vyhrabává ze sutin.
Vlk se oklepal a rozběhl se k němu. Šikovně se vyhnul dvěma ohnivým kouzlům a skočil po jarlovi.
Seknul po něm tlapou a roztrhl plášť. Druhou tlapou udeřil do břicha, drápy sklouzly po pancíři ukrytém pod hedvábnou košilí.
"Myslel sis, že za tebou půjdu jen tak? Roztrhali jí vlci? Myslím, žes to byl ty! Začala rodit, blížil se její čas. Ucítil si krev a neudržel si se!" Mávnul rukou a ohnivý zášleh zapálil vlčí kožich.
Kodlak od něj odběhl a vrhnul se na zem, aby uhasil oheň. Protočil se v prachu a vyskočil zpět na nohy. Pak se znovu rozběhl k jarlovi.
Balgruuf uhnul v poslední možné chvíli prudkou otočkou a dostal se tak Kodlakovi do zad.
"FUS ..."
Tlaková vlna dračího slova mrštila zvířetem o obranou zeď.
Těžce oddychujíc zůstala šelma ležet na zemi. Balgruuf se k ní obezřetně blížil připraven odskočit.
Pak do ní šťouchnul nohou. Zdálo se, že náraz do zdi ji omráčil a tak se k ní sklonil.
Prudké mávnutí tlapou ho zastihlo naprosto nepřipraveného. Kodlakovým cílem, ale tentokrát nebylo mu ublížit, jen zničil náramek z run, který mu poskytoval ochranu. Pak ho chytil za zápěstí a prudce škubnul. Jarl padnul na zem vedle vlka. Vyskočili oba naráz. Balgruuf se pokusil uniknout, ale tentokrát byl vlkodlak rychlejší. Obrovská tlapa sevřela jarlův krk a zvedla bránícího se Balgruufa do vzduchu.
Kodlakovi oči se začaly měnit, snažil se ovládnout a přemoci přeměnu.
Balgruuf ztrácel dech.
V ten okamžik zazpívala nahoře, na hradbě mezi Síní a Jorrvaskrem, povolená tětiva. Šíp prošel vlčí tlapou a Kodlak se zavytím pustil jarla na zem.
Prudce se otočil, aby zjistil co se děje. Irileth doskočila na zem na nádvoříčku Jorrvaskru a znovu natáhla luk.
"Dej mi důvod! A upozorňuju tě, že umím dobře poslouchat. Další šíp tě zabije! Jestli tam někde jsi Kodlaku tak se uklidni!!"
"Jsi v pořádku pane?" zeptala se nespouštějíc pohled z vlkodlaka. Kodlak couval před nataženým lukem a chvěl se po celém těle. Pak padl na všechny čtyři a ozvalo se praskání kostí.
Irileth povolila tětivu a vrhla se k jarlovi.
Balgruuf ležel na zemi, držel se za hrdlo a popadal dech.
"Proč...? Kde ses tu vzala?? Co si to udělala ?? " vyrazil ze sebe namáhavě a znělo to jako by vzlyknul.
Nechápavě na něj zírala : "Co bych udělala? Zachránila jsem ti život."
"Jenže o to, on nestál," ozvalo se jí za zády.
Prudce se otočila a zírala do strhané tváře Kodlaka.
Kodlak si klekl na zem vedle Balgruufa a podepřel mu hlavu.
"Proč si to, u všech bohů, udělal?"
"Nelhal jsi, když jsi říkal že jsem jí zabil."
"Jasně, že jsem lhal. Chtěl jsem ti jen ublížit."
Irileth nevěřícně hleděla z jednoho na druhého.
"Tak tohle nechápu. Nejdřív se chcete navzájem zabít a pak se kamarádíte?"
"Nikdy bych mu neublížil," bránil se Kodlak.
"To se mi tedy nezdálo!"
"Říká ti pravdu Irileth. Kdybych ho nevyprovokoval tak, že se přestal kontrolovat nikdy by se mě ani nedokl."
"Tak potom nevím proč tu takhle ležíš. A proč si ho provokoval..." Pak jí to došlo : "Tys sem šel, aby tě zabil?"
Balgruuf jen zahanbeně kývnul : "Opravdu jsem o vás našel hodně informací a vím, že můžu za to, že je mrtvá."
"Hloupost, ona nebyla jako my. Jako já."
Balgruuf se smutně usmál : "Stále mě budeš utěšovat a lhát mi? I když jsem se tě pokusil donutit, abys mě zabil? Vím, že byla členkou Kruhu. Vím, že byla vlk."
"A jak by ses to dozvěděl?"
"Sama mi to řekla. Když jsem jí jednou nechtíc zranil, právě tímhle prstenem." Stáhnul si z prstu pečetní prsten a podal ho Irileth. Pak z kapsy vyndal jiný, k nerozeznání podobný a nasadil si ho. Položil ruku na Kodlakovu paži a nic se nestalo.
"Je z nejčistší oceli, všechno, co u nás doma vypadá jako stříbro je ocel."
"Mrzí mě to."
"Takže ji opravdu zabila láska ke mě... "
"Ne tak úplně. Ale tady ti to vysvětlovat nehodlám. Zvedej se."
Kodlak si stoupnul a podával Balgruufovi ruku, aby mu pomohl vstát. Balgruuf ji pevně stisknul a s Kodlakovou pomocí se postavil.
"Takže už se nehodláte navzájem pobít? Už to divadlo skončilo?" Zeptala se Irileth uštěpačně.
"Neboj se Irileth, podruhé už mě nevyprovokuje. Nejspíš jsme stejně tu bitku potřebovali oba dva. Alespoň se vyčistil vzduch. Já teď tvému pánovi vysvětlím v čem se mýlí a už bude klid."
"Tak to jsem ráda, nebylo by dobré, kdyby celé město vědělo co se tu stalo."
"Myslím, že to je v této chvíli jedno, byli jsme dostatečně hluční. Mám za to, že město ví všechno."
"Hluční jste tedy byli, ale nikdo nic neví."
"Jak...?"
Pokynula jim rukou k hradbám. Šli se tam podívat spolu. Na schodišti, vedoucí od tržiště k Jorrvaskru, stála černovlasá elfka a vztaženýma rukama vyvolávala magickou stěnu.
"Nikdo nic neviděl, nikdo nic neslyšel."
"To je Amira? Kde ta se tu vzala?? Ne myslím, že to nechci vědět. Kam jsi mě to chtěl vzít?" Otočil se s otázkou na Kodlaka. Ten odtrhl pohled od elfky a uznale kývnul na Irileth : "Je hezká a velmi mocná."
Irileth se nezmohla ani na slovo.
"Jednou ji budeš hodně potřebovat," dodal pak ještě zamyšleně a vydal se směrem k Eorlundově kovárně.
"Tak jdem švagříčku."
"A kam jdem?"
"Do vlkodlačí jeskyně," zavtipkoval Zvěstovatel.
"Tam nejdu,"vzepřel se jarl.
"Nehádej se. Dost si mi pocuchal kožich. Potřebuju se vyléčit," přejel si po hojících se popáleninách na ramenou Kodlak.
"Ale tam nesmím, nejsem členem Kruhu."
"Se mnou můžeš. Došel jsi až sem, těch pár kroků ještě zvládneš."
Balgruuf se o něj, s nevrlým zahučením, opřel a pokračovali v cestě.

Irileth je sledovala starostlivým pohledem.
Když viděla jak spolu bojovali zdál se jí jarl nějaký jiný, jako by omládl.
Bude se ho na to muset zeptat.
Zaslechla pak ještě, jak Balgruuf navrhoval Kodlakovi, že by si to mohli někdy zopakovat a Kodlakův dunivý smích a zamítavou odpověď.

Poté se jí ztratili ve skále a tak se vydala za Amirou, aby jí řekla, že může skončit s čarováním