Název novinky: The Elder Scrolls V: Skyrim - Česká fansite :: Cesta meče

Přidal Moira dne 18.10.2017 06:29
#13

ZAČÁTEK HRY


Pátého svítání se Irileth probudila s naléhavým pocitem, že musí okamžitě do Dračí síně.
Hodila na sebe jen kalhoty a režnou halenu, nezdržovala se ani se zapínáním kabátce a spěchala do hlavní budovy.
V okamžiku, kdy stála pár kroků před vstupem do Síně, otevřely se dveře a v nich se objevila hřmotná postava muže s hřívou bílých vlasů. Málem do sebe narazili.
"Kodlaku? Co ty tady?"
"Zdravím Irileth. Jen jsem doručil zprávu."
"Ale? Hraješ si na poštovního holuba?"
I když byla vysoká, stále na ní mohl pohlížet svrchu. V pohledu se mu zablísklo jakési divné nažloutlé světlo a Irileth polkla. Jako by hleděla do očí zvířete.
"Tak nějak. Ale nejsou to dobré zprávy. A teď, když mě omluvíš, rád bych prošel."
Irileth o krok ustoupila a on se kolem ní prosmýknul s podivnou lehkostí na svůj věk.
"Omlouvám se jestli jsem se tě dotkla. Neumím být příliš zdvořilá."
Otočil se k ní a oči už měl klidné.
"Taky nejsem příliš trpělivý. Chystají se na nás těžké časy a měli bychom proto raději držet spolu."
"Těžké časy? Má to něco společného s tou Khajiitkou, s Moirou?" Otázka z ní vylétla dříve, nežli stihla přemýšlet o její vhodnosti.
Zkoumavě přimhouřil oči : "Máš pocit, že je s ní něco v nepořádku?"
Irileth se v duchu proklela za nepozornost, ale tváří v tvář Zvěstovateli Družiníků věděla, že nemá cenu se vytáčet.
"Nemyslím, že by s ní bylo něco v nepořádku. Jen mám divný pocit. Začali se dít divné věci, když se objevila. Když se nad tím tak zamyslíš. Byla v Helgenu a najednou se tam objeví drak. Pak je tady a najednou je drak i tady. Je prý Drakorozená, nevím tak úplně co to má znamat, ale vojáci říkali, že jsou to nějaké vaše zkazky. A viděla jsem na vlasní oči, že pohltila, jestli to tak můžu nazvat, duši, nebo životní energii, toho zabitého draka."
"A proto jste jí poslali do Hrotgharu. Myslím, že tvé pocity jsou oprávněné. Nevím, co všechno víš o Družinících a jejich Zvěstovatelých, ale věř mi, že vidím věci, které jiní nevidí. Cítím věci, které jiní necítí. Drž se svých instinktů a snad přežiješ." Otočil se a pokračoval v cestě do Jorrvaskru.

Irileth za ním chvíli zírala a umínila si, že si musí získat o Družinících nějaké obsáhlejší informace.
Pak prošla otevřenými dveřmi a vydala se Síní k jarlovi. Balgruuf seděl na svém obvyklém místě. Hlavu měl skloněnou v dlaních a vypadal sklesle.
"Balgruufe?"
Zvedl k ní pohled : "Lydie je mrtvá. Zemřela na Schodech, napadl je sněžný troll. Moira přežila jen tak, tak. Vilkas jí dovedl k Šedovousým."
"U všech bohů! Proto tu byl Kodlak."
"Potkali jste se? Nebyl právě nadšený. Vyčetl mi, že se to nemuselo stát, kdyby s Moirou šel někdo z jeho lidí. Měl pravdu?"
"To já nevím Balgruufe. Ale zdá se, že ví víc než my. A možná by bylo dobré ho poslouchat. Proč ho vlastně nemáš rád?"
"Podle pověstí a podle toho co jsem si našel v knihách, když jsem je podezíral ze spolupráce s Temným bratrstvem, to jsou prý vlkodlaci. Kdo je právoplatným Družiníkem stane se vlkodlakem."
"Ale no tak, jarle. Myslela jsem, že na takéhle báchorky nevěříš?"
"Báchorky říkáš? Tak mi vysvětli jak je možné všechno to, co dokážou? Viděla jsi někoho z nich někdy poraněného? Kromě nováčků? Bojovala jsi někdy s některým z nich? Já ano, jako mladík, ještě před tím nežli jsi přišla do Průsmyku. Tenkrát jsem si myslel, že já jsem pomalý. Omyl, on byl tak rychlý. Mají reflexi jak zvířata. Jen tak mimochodem, kolik si myslíš, že je Kodlakovi?"
"Nevím, jako tobě, kolem padesátky? Tak do šedesátky myslím, je ještě dost při síle."
Balgruuf se trpce pousmál : "Takhle ho znám od dětství. Otec mi tenkrát říkal, že je Kodlak muž v nejlepších letech, že je mu šedesát, na potomka prvních Družiníků prý dobrý věk. Takže jestli umíš počítat je mu něco kolem stovky. A ti jeho velitelé, členové Kruhu? Aele bude něco kolem osmdesáti a Farkas s Vilkasem nebudou o moc mladší."
"Vtipkuješ pane? To není možné, nejsou to elfové. Jsou to jen lidé!"
"No vidím, že si nás příliš neceníš," Balgruuf se ušklíbl.
"Tak jsem to nemyslela. Jen... prostě lidé se takového věku nedožívají."
"O tom se s tebou přít nebudu, i když lidé takzvaně "čisté krve" z prvních lidí, se dožívají vyššího věku než ostatní. Ale jak jsem řekl, Družiníci nejsou lidé. Nebo alespoň ne jen lidé."
Irileth se nadechla k další zamítavé odpovědi a před očima se jí rozsvítili Kodlakovi rozčílené oči. Ten žlutý podtón hněvu v jinak čisté hnědé duhovce, stejný pohled, kterým na ni pohlédla rozlobená Khajiitka.
"U všech pekel. Nejspíš budeš mít pravdu," uznala.
Tázavě zvedl obočí.
"Jak jsem s ním mluvila ve dveřích, měl divný pohled a divné řeči."
"A co říkal?"
"Že se na nás valí těžké časy a že bychom měli držet spolu. Že se mám držet svých instinktů a možná přežiju."
"Tak to nás bohové ochraňuj. Zvěstovalé se jim neříká jen tak bez důvodů. Mají dar vidět věci co my nevidíme. Umějí vidět ve snech budoucnost, prý jim to radí ten co stvořil vlkodlaky, Hircin. Zvěstovatelé jsou ti nejlepší z nejlepších, je to čest se jím stát. Proto jsou tak dobří v boji, vědí o chviličku dříve co uděláš. Měl jsem je požádat o pomoc. Nejspíš by se to nestalo."
"Myslím, že tím, že si to budeš vyčítat se budeš jen zbytečně týrat. Minulost nezměníš a možná se to takhle mělo stát? Třeba je to jen nějaký plán jehož jsme součástí?"
"Od kdy ses ty dala na filozofování?"
"Nejspíš od té doby, co jsem si vzpomněla co se stalo v Elsweyru."
Balgruuf zalapal po dechu a prudce se zvedl z křesla.
"Takže to nebyly jen moje zlé sny?? Stalo se to?? Ten pochod džunglí s kožichem mrtvého Khajiita na těle? Všichni ti mrtví? Ty černé Kočky co nás málem roztrhali na kusy?"
"Ano, stalo se to všechno. A vypadá to, že Moira je ta, co měla přijít, aby si od nás vybrala svůj dluh za náš život. Jen o tom nejspíš ani neví. Zdá se, že jsme se dostali do nějaké hodně zlé hry, můj pane."
Jarl narovnal shrbená záda : "Tak v tom případě budu muset za Kodlakem zajít. Jestli má pravdu, a to on většinou mívá, tak se musíme opět stát spojenci."
"Pane?"
"To je na dlouho a je to osobní. Pamatuješ na mou ženu?"
"Jistě. Zemřela nešťastnou náhodou při procházce v lese i s tvým nenarozeným dítětem. Myslím, že Kodlak je tehdy našel, prý ji roztrhali vlci... " Irileth se vyděšeně podívala na Balgruufa.
"Ne to si nemysli!! Kodlak by jí nikdy neublížil!! Byla to jeho sestra. Nikdy mi vlastně neřekl, co se v tom lese opravdu stalo. Myslím, že tím budeme muset začít, řeknu mu že vím kdo je a snad mi konečně řekne pravdu. A až se to mezi námi vyřeší tak začneme řešit Skyrim."
"Mám jít s tebou?"
"Ne tohle musíme vyřešit jen mezi sebou." Balgruuf si povzdychl a upravil si opasek. Pak se rozmyslel a rozepnul těžkou přesku, sundal opasek s mečem a hodil ho na křeslo.
"S ním bych neměl šanci ani kdyby mi bylo o dvacet let méně. A stejně nevěřím, že by mi něco udělal. Na to je příliš čestný."
Pak si ještě sáhl do vlasů a vytáhl z nich zlatou obroučku s bílým kamenem, odznak své moci jarla Bílého Průsmyku.
"Už si spokojen?"
"Ne tak úplně, ale snad pochopí, že za ním nejdu jako jeho jarl, ale jako muž, jako jeho švagr."
"Tak hodně štěstí. Myslím, že ho budeme potřebovat všichni."
"Taky si myslím."

Sledovala ho pohledem jak odchází a poprvé si všimla, jak stárne. Stále byl plný síly, ale roky se pomalu začaly hlásit o své práva. Dosud si toho nevšímala, nejspíš proto, že nebyl důvod a že měla svých starostí dost.

"Neboj, dokud budu po tvém boku nedám nikomu šanci. I když budeš stařec, pořád budeš mít můj meč." Zašeptala s dlaní přitisknutou na srdce.