Název novinky: The Elder Scrolls V: Skyrim - Česká fansite :: Cesta meče

Přidal Moira dne 23.09.2017 12:52
#6

INTERMEZZO DARVAR


Dorazili do Bílého Průsmyku v den pohřbu Balgruufova otce. Mladý jarl byl rád, že měl možnost se ještě s otcem rozloučit. Neustále si vyčítal, že nechal otce samotného, že opustil Bílý Průsmyk.
Ani ujišťování Irileth, že to nemohl tušit na to nic nezměnilo. A nejhorší bylo, že vlastně nikdo netušil, proč starý pán zemřel. Na jeho těle nebyly nalezeny žádné známky poranění, ale stejně tak nejevil ani známky žádného onemocnění.
Uplynulo několik měsíců. Balgruuf se pomalu učil jak se vede provincie a zážitek z džungle překryly nové zkušenosti.

Válka mezi Císařstvím a Aldmerským spolkem ustrnula na mrtvém bodě, štěstěna se klonila střídavě na jednu či druhou stranu. Každá další bitva oslabovala obě strany. Bylo jen otázkou času, kdy se obě strany sejdou u jednacího stolu.
Někde mezi tím se skoro ztratilo, že lidé z plání si znovu zbudovali "království" a celé dva roky se snažili získat nezávislost na Skyrimu.
Když skončila válka mezi Aldmerem a Císařstvím, roku 175, podepsání Zlatobílého konkordátu, který mimo jiné zakazoval uctívání Talose, požádal jarl Markhartu o pomoc při převzetí provincie zpět pod jurisdikci Skyrimu. Pomohl mi Ulrfik Stormcloak se svými "Bouřnými Hávy" což bylo jeho soukromá armáda. Krvavé potlačení vzpoury původních obyvatel ve městě Markhart se tak stalo odrazovým můstkem pro ambice mladého jarla z Větrného Žlebu. Tím se stal po svém otci, který byl nazýván Medvědem z Eastmarchu a který zemřel v době, kdy byl Ulfrik uvězněn za krveprolití v Markhartu. Do imperiálního vězení se Ulfrik dostal na základě dvou protichůdných názorů. Imperiálové ho podezírali ze spolupráce s Thalmorem a Thalmor naproti tomu ho obviňoval z nadržování kacířského uznávání Talose jako boha.
Jelikož ani jedno z obvinění nebylo prokázáno, byl Ulfrik propuštěn. Jeho soukromá armáda mu ovšem zůstala věrná. Dost Nordů rádo vyslyšelo jeho volání po návratu nordských tradic a po vzpouře proti Císařství.
Tyto snahy o odtržení Skyrimu od Cyrodillu vyvrcholily roku 201. Ulfrik se vydal do Samoty na návštěvu k mladému velekráli Skyrimu, Toryggovi. Většina lidí se domnívala, že hodlá složit mladému králi hold, ale opak byl pravdou. Ulfrik vyzval mladičkého krále na souboj, který musel Torygg přijmout, protože jinak by "ztratil tvář". Obrovským problémem se ale ukázalo býti to, že Ulfrik vládl uměním thu´um, kterým mladého krále odzbrojil a posléze zabil, když byl Thorygg beze zbraně. V očích mnohých se tak Ulfrik stal pouhým vrahem. Mnoho lidí bylo přesvědčeno, že Ulfrik zneužil svého umění a bojových zkušeností k zabití mnohem mladšího a nezkušeného Thorygga zbytečně, protože mladý velekrál Ulfrika obdivoval a jistě by naslouchal jeho názorům a jeho snahy o získání nezávislosti Skyrimu na Císařství, by nejspíš podpořil. Díky smrti velekrále se Skyrim rozdělil na dvě proti sobě stojící části a občanská válka byla na spadnutí.

Do Bílého Průsmyku se někdy kolem roku 190 dostavil posel a donesl Balgruufovi dopis. Když do jarlových komnat dorazila Irileth, kterou si nechal jarl zavolat, našla svého pána sedět s hlavou v dlaních u stolu nad dopisem s pečetí Penitus Oculatus.
Aniž by na ní pohlédl podal jí svitek.
Rozvinula ho:

Na základě vyšetřování prováděného v souvislosti s obviněním Ulfrica Stormcolaka, ze spolupráce s Thalmorem, se nám dostaly do rukou dokumenty naznačující, že na smrti Vašeho otce, by mohl mít jistý podíl právě zmíněný Ulfrik, prostřednictvím Temného bratrstva. Jelikož nelze na základě zjištěný zkutečností Ulfrika obvinit, ponecháme na Vašem rozhodnutí jak s informacemi naložíte.



Irileth pohlédla na Balgruufa s otázkou v očích.
"Je mi jedno jak to uděláš, ale zjisti pravdu!"
"Může to ale dlouho trvat. Bratrstvo je velmi uzavřené. Musel by to být dlouhodobý plán."
"Jak jsem řekl. Je mi jedno jak to uděláš a je mi jedno jak dlouho to bude trvat. Ulfrik býval můj přítel, jestli má něco společného se smrtí mého otce chci to vědět."
"Jak poroučíš."

Druhý den vyrazila Irileth do sirotčince v Riftenu.
Procházela pokoji s dětskými postýlkami a hleděla do tváří malým utrápeným dětem.
Až narazila na chlapce s jasnýma očima, který na ní hleděl s jakousi neústupnou sveřepostí a nesklopil zrak jako ostatní děti, byť na něj nehleděla příliš mile.
Když k němu vztáhla ruku neuhnul. Naopak se postavil jako by se chtěl bránit.
Stočila pohled k vychovatelce.
"Toho si vezmu."
"Jak si přeješ paní."
"Copak jsem nějakej pes? Toho si vezmu? …" chlapcův hlas zazněl směle, bez jakékoliv známky respektu k válečnici v kožené zbroji se znakem Průsmyku na plášti.
Bleskovým pohybem ho uchopila za krk a zvedla ze země.
"Si drzej a to si mi líbí, tak buď zticha a vyděláš na tom."
Ani se v jejím sevření nehnul, bylo vidět, že má s takovouto situací zkušenosti. Jakýkoliv pohyb by mu víc ubližoval, nežli by mu pomohl k osvobození.
Ušklíbla se vědoucně a postavila ho zpět na zem.
"A co po mě chceš? Něco vykrást?"
"Tak něco. Ale je to na dlouho. Naučíš se všechno co budeš potřebovat a pak pro mě něco zjistíš."
"Jak dlouho se to budu učit? Učení mě nebaví."
"Budeš se učit tak dlouho jak bude potřeba. A bavit tě to bude, nebo tě zabiju."
Změřili se navzájem studenýma modrýma očima.
Nakonec chlapec uhnul pohledem : "Dobrá. Tak půjdem?"
"Máš tu nějaké svoje věci?"
"Ne. Všechno co potřebuju mám u sebe", poklepal na kapsy u vesty.
"Tak jdeme."
"Kam?"
"Jen kousek, zůstaneš tady ve městě."
"Takže mě chceš dát do učení ke zlodějům," chlapcův hlas zněl nevzrušeně.
"Vida, zdá se, že ti to zapaluje rychle."
"Kdyby ne, tak už jsem mrtvej."
"A co myslíš? Máš tam šanci?"
"Jo. Už jsem pro ně párkrát dělal."
Udiveně pohlédla na vychovatelku.
"O tom nic nevím paní. Jsou to děti, většinu času běhají venku, nemám možnost je mít stále pod dohledem," bránila se, ale těkavý pohled očí jí usvědčoval ze lži. Chlapec se posměšně uchechtnul a vzápětí se bleskově sehnul, aby unikl pohlavku instinktivně reagující vychovatelky. Irileth však byla rychlejší a trestající ruku zachytila.
"Už patří mě. Sáhni na něj a o tu ruku přijdeš," zavrčela hrozivě a vychovatelka zbledla.
"Dávej si pozor na to jak se chováš. Možná ti sem občas pošlu někoho na kontrolu. Jestli zjistím, že ty děti navádíš ke zločinům tak s tebou zatočím."
Vychovatelka vzdorně vystrčila bradu: "Dělej co chceš tady je všechno v pořádku."
Irileth bylo jasné, že s tím jak se mají děti v sirotčinci nic neudělá, korupce byla městem příliš prorostlá. Ale díky svým stykům z minulosti, které nikdy úplně nezpřetrhala, měla přeci jen nějaký vliv, díky kterému mohla alespoň sledovat co se ve městě děje.
"No možná se tu nic neděje, ale přeci jen si dávej pozor. Mohlo by se stát, že se jednou neprobudíš."
Hrozba v hlase jarlova huskarla byla nepřehlédnutelná a vychovatelka sklonila zrak.
Irileth postrčila chlapce ke dveřím: "Jdeme, musím ještě dnes vyrazit zpět do Průsmyku. Ubytuješ se v Krysích norách. Dám tě tam k jednomu příteli. Bude to tvůj učitel a zároveň možná i přítel. Je jen o pár let starší, taky se vlastně ještě učí. Což mi připomíná. Kolik je ti vlastně let?"
"Nevím."
Irileth se otočila ve dveřích: "Kolik mu je?"
"Našli jsme ho tady před dveřmi před pěti lety paní, takže tak šest, víc mu nebude."
"A víte o něm něco?"
"Jen to, že se jmenuje Darvar. A že jeho matka byla nějaká imperiálka co se zapomněla s nordem."
"Podle čeho jste tak usoudili?"
"Měl u sebe tohle," vytáhla ze šuplíku ve stole zapečetěný svitek a podala jí Irileth.
"Neotevřeli jste to?"
"Samozřejmě, že jsme chtěli, ale nejde to. Nejspíš je to zapečetěné nějakým kouzlem. Nejspíš to půjde otevřít až mu bude osmnáct, jak je na tom napsáno."
Irileth zkoumavě pohlédla na svitek. Znak na voskové pečeti byl imperiální a písmo svědčilo o vzdělanosti toho kdo to psal.

Musela jsem se vzdát svého syna, protože v mé rodině by nikdo nepochopil proč jsem milovala jeho otce. Jmenuje se Darvar. Dejte mu prosím tento svitek až mu bude osmnáct let. Budu sledovat jak tu žije a jestli se mu něco stane věřte, že moje pomsta bude strašlivá. Myslím, že obnos, který přikládám bude dostatečný na to aby jste brali moje slova vážně.


"Kolik mě u sebe?"
"Nebylo to až tak moc jak se může zdát," vytáčela se vychovatelka.
"Ptám se kolik to bylo," Irileth mimoděk sáhla po rukojeti meče.
"Pět tisíc zlatých a každý rok pak přišly další dva na jeho jméno."
Darvar zalapal po dechu: "Tolik peněz a kdybych nechodil krást tak jsem tu chcípnul hlady!" zařval, až sebou Irileth škubla. Na tak malého chlapce měl opravdu silný hlas.
Chytla ho za halenu, když se s dýkou, jako kouzlem objevenou v jeho dětské pěsti, chtěl vrhnout na vychovatelku.
"Tak za prvé, mi vrať mou dýku, mám jí od jarla. A za druhé se uklidni. Tohle nech na jiných lidech, nechám to prošetřit."
Něco v jejím hlase mu řeklo, že mluví pravdu a tak udělal co po něm chtěla.

Ještě než ho zanechala v podzemním sídle Cechu zlodějů u mladičkého Brynjolfa, aby se naučil všechno, co potřebuje znát dobrý zloděj, sedla si s ním na lůžku, které mu vykázali.
"Potřebuju, aby z tebe byl ten nejlepší zloděj. Nemusíš spěchat. Úkol, který pro tebe mám nevychladne. Tady se o tebe postarají lépe nežli tam nahoře. A myslím, že je ti jasné, že budu o tvém výcviku informována, takže se neflákej..."
"A co ta mrcha?" Přerušil jí.
"O tu se zatím nestarej. Jednou dostaneš svou příležitost."
Darvar se nehezky ušklíbnul a Irileth s drobným zamrazením v zádech napadlo, že se vychovatelka požehnaného věku nejspíš nedožije.
"Jak říkám, uč se a jednou se stanu tvým dlužníkem. A jestli víš kdo jsem, tak víš, že nezapomínám."
"Jistě, že vím kdo jsi paní," řekl poprvé s úctou Darvar: "ale zatím dlužím já tobě. Budu dělat vše co je v mých silách, abych ti splatil co dlužím." Chlapcův hlas zněl podivně dospěle a Irileth to ujistilo v tom, že si vybrala správně.
"Až ti bude osmnáct přijď za mnou do Průsmyku dám ti dopis od tvé matky. Do té doby se neuvidíme. Nikdo nesmí tušit, že se známe."
"Dobrá."
Irileth vstala a drobným pohybem mu rozcuchala rezavohnědé vlasy: " Myslím, že budeme nakonec spokojení oba, až tohle dokončíme."
Otočila se na patě a zmizela mu ze života na dlouhých dvanáct let.