Název novinky: The Elder Scrolls V: Skyrim - Česká fansite :: Cesta meče

Přidal Moira dne 05.09.2017 23:07
#3

:D děkuji. Akorát tohle bude pomalejší, Moira už byla celá napsaná, tohle teprve vzniká, takže prosím o shovívavost. Moiru jsem začala psát v únoru a dopsala asi před měsícem, počítám že tohle taky bude chvíli trvat :)




ZROZENÍ LEGENDY

Když, po dvou dnech v sedle, u stájí Bílého Průsmyku, Irileth ze hřbetu Vlaštovky spíš spadla, nežli sesedla, musela uznat, ač nerada, že měl Balgruuf pravdu. Cestu s Amirou do Ledohradu by nezvládla. Neměla ani sílu koně odstrojit, a tak Balgruuf zavolal místní stájníky. Jenže ani jeden se neodvážil k uhlově černé, mohutné a zjevně nervózní klisně, blíž přiblížit.
Irileth se rozhlédla a všimla si malého chlapce, který se chovával za žlabem a pozoroval Vlaštovku uchváceným pohledem.
"Hej pojď sem chlapče."
Hoch ostýchavě pokukoval po Balgruffovi a moc se mu nechtělo vylézt z úkrytu.
"Neboj se pojď k nám," uklidňoval ho Balgruuf: "... pracuješ tady? Umíš to s koňmi?"
"Ano pane, jsem syn hlavního stájníka a o koně se postarat umím."
"Líbí se ti moje klisna?" Irileth se snažila mluvit mírně, ale neklid jejího koně se přenášel i na ni. Byla po cestě už velmi unavená a chtěla to mít za sebou.
"Ano paní, je nádherná!"
"A dokázal by ses mi o ní postarat?"
"Když mě nezabije... "
"Neboj, nezabije, jen je tu hodně věcí, které nezná, pojď ke mně."
Došla pro hocha a bez zaváhání ho vedla ke klisně. Chlapec se snažil nedávat najevo strach, ale bylo vidět, že je v něm malá dušička.
Irileth se zastavila před klisnou a položila jí ruku na nozdry.
"Serë Tuilindo, klid Vlaštovko. To je hodný kluk, bude se o tebe starat." strčila chlapce klisně před čumák a odkryla jí nozdry. Vlaštovka sklonila hlavu a očichala ho. Pak si odfrkla a Irileth se usmála "Ano, je maličko cítit, příště až za tebou půjde tak se vykoupe, ale teď ho nech ať ti pomůže, protože já to dneska nezvládnu."
Klisna na ně hleděla sametovýma očima a pak sklonila hlavu a drcla čelem do chlapce.
"Výborně, tak to bychom měli. Jak se jmenuješ chlapče?"
"Rigmard, paní."
"Nejsem paní, říkej mi Irileth. Vlaštovka tě poslechne a nechá se od tebe ošetřit. Nezapomeň jí dát čerstvé seno. A doporučuji ti se vykoupat, než k ní příště půjdeš. Znervózňuje jí pach jiných koní. Kdyby se cokoliv dělo, tak pro mě přijď."
Stáhla z koňského hřbetu sedlový vak a pomalým krokem se vydala za Balgruffem a jeho vojáky do města.
"Ano paní Irileth, nebojte se postarám se o ní," uslyšela ještě za sebou jasný chlapcův hlas, ale ani se neotočila, neměla na to už sílu.

Do Kynaretina chrámu jí nakonec musel doprovodit sám Balgruuf s jedním z vojáků. Nevyznala se ve městě příliš a nejspíš by omdlela dříve, než by lazaret našla. Kynaretiny kněžky se jí ujaly s litujícím štěbetáním, donutily jí vypít jakýsi odporně chutnající lektvar a uložily na lůžko. Balgruffa s mnoha poklonami vykázaly ven, aby jí mohly omýt a převléct do čisté haleny. Usínala, a ještě slyšela jeho sytý hlas, jak je nabádá, aby jí věnovaly veškerou možnou péči.

Do bezesného spánku proniklo naléhavé volání. Pomalu se probírala a jako by z dálky slyšela:
"Paní... nechte mě, musím za ní... paní, paní Irileth... Vlaštovka... pustě mě k ní, chtějí ublížit její klisně... paní Irileth..."
S trhnutím se probrala a posadila se. Zatočila se jí hlava, ale přesto shodila nohy z postele a natáhla se po botách. Kněžky se na ní sesypaly a chtěly jí donutit znovu si lehnout.
Zavrčela, a tak raději odskočily.
"Cos to říkal Rigmarde?"
"Přišli tam... vězeňští dozorci... a jeden z nich chce... Vlaštovka... ona kousla... teď se jí... snaží svázat… chtějí jí zabít... táta jí bránil... ale nestačí na ně, asi... jsou trochu opilí .... " zadýchával se chlapec.
Natáhla si boty, a ještě trochu nejistým krokem vyrazila ven.
Rigmard se vydal za ní:" asi byste měli poslat někoho, do Dračí síně, z toho může být pěkný malér," zavolal ještě na kněžky a upaloval za Irileth, která byla každý okamžikem rychlejší, jak se pomalu vzpamatovávala z rychlého probuzení.
Proběhla branou a už tam slyšela Vlaštovčino bolestné ržání.
I když sotva popadala dech, ještě přidala. Před stájemi se dva svalnatí vězeňští dozorci snažili vytáhnout bojující klisnu ze stání. Měla okolo krku utažené lano a poulila oči, jak se dusila. Nemohli se k ní přiblížit přes bijící kopyta, ale bylo vidět, že zvířeti už docházejí síly. Třetí stál s taseným mečem opodál a čekal, až jí přemůžou.
"Lav, Tuilindo!! Lav ... Ustup Vlaštovko!! Ustup ..."
Muži se otočili, ale to už do nich Irileth v plné rychlosti narazila.
Klisna se přestala bránit a tím se lano povolilo.
"Tuilindo us!! Linta us!! Vlaštovko uteč!! Rychle uteč!!"
Klisna pohodila hlavou a vyrazila tryskem pryč, vláčejíc za sebou ještě kus cesty jednoho z útočníků, kterému se lano omotalo kolem ruky.
Irileth se sbírala ze země, ale padla zpět, když dostala úder hruškou meče do ledvin.
"Co si to dovoluješ ty špinavá elfko!!"
"To je její klisna," zakřičel chlapec, který právě dobíhal.
"Tebe jsem se na nic neptal," dozorce se rozmáchl a vrazil chlapci políček až upadl.
"Přijela s Balgruffem, nechte ji na pokoji !!"
"Tak s mladým pánem? A na copak si jí asi přivezl?"
"Třeba dělá mladýmu pánovi dobře co ty víš," rozchechtal se druhý dozorce.
"Tak se kouknem ne? Za napadení důstojníka ve službě je deset ran bičem, jestli se nepletu."
Chytil jí za vlasy, donutil vstát a naklonil se k jejímu uchu:" jestli seš dobrá pro Balgruffa, tak pro nás budeš taky ..."
Irileth prudce švihla hlavou dozadu, ozvalo se ošklivé zapraskání:" ty čubko ..." Dozorce s ní mrštil proti jednomu z dřevěných trámků, ze kterých byla stáj postavena, až to zadunělo a chytil se za krvácející nos.
"Chyť jí a přivaž, "zaječel na svého kumpána.
Druhý z mužů k ní přiskočil a polo omráčené elfce svázal ruce. Druhý konec lana pak přehodil přes břevno vyčnívající ze stáje. Škubnutím jí málem vyvrátil ramena a začal jí vytahovat nahoru, až zůstala stát jen na špičkách prstů. Mezitím dorazil třetí a od pasu sundaval karabáč.
"Jo deset ran bičem, za napadení důstojníka, to máš naprostou pravdu. Sundej z ní ten hadr!"
Ten s rozbitým nosem škubl za lem haleny a roztrhl jí.
"A kruci, ty si asi hodně zlobivá holka co?" kousek poodstoupil, aby se mohli podívat i zbylí dva.
Přes svalnatá záda elfky se táhla široká jizva, od pravého ramene až dolů k pasu, jako by se jí někdo pokusil přeseknout v půli.
"Tak to abychom jí to trochu upravili ne? " Zeširoka se rozmáchl a kožená žíla biče zahvízdala vzduchem. Ocelové háčky se zakously do masa, vytryskla krev.
"Vsadíme se, kolik ran vydrží neřvat? "
"Schválně. Já bych řekl, že tak tři."
"Spíš pět, podívej, jak je ta fena vzteklá!" Přisadil si třetí, když na Irilithina záda dopadla další rána.
Dozorce se rozpřáhl a třetí rána dopadla ve chvíli kdy se za budovou stájí ozval dupot okovaných bot, jenže to oni nevnímali.
"Sem říkal, že vydrží aspoň pět. Prohráls ..."
Znovu se rozpřáhl, ale udeřit už nestačil. Zápěstí mu sevřela pěst v kožené rukavici.
"Hééj co děláš, křupane, kazíš zábavu ... " otočil se a zíral do tváře Balgruffovi.
"Co se to tu děje," hlas mladého velmože byl chladný jak vrcholky severních hor.
"Napadla důstojníka, pane, právě si odpykává trest. "
"Jaký trest?"
"Deset ran bičem, pane. To je běžný trest pro civila, za napadení důstojníka."
"Proč tě napadla?"
"Nevím pane, přílitla sem a pustila se do nás."
"Chtěli zabít Vlaštovku, pane." ozval se Rigmard, doposud schovaný na svém oblíbeném místečku, za žlabem.
"Drž hubu kluku, tebe se nikdo neptal," vyštěkl dozorce, ale to už jeden z vojáků, co přiběhli s Balgruffem, pro chlapce došel.
"Co se tu tedy stalo Rinmarde a kde máš otce? Proč nezasáhl?"
"Nevím, kde je táta, běžel jsem pro paní Irileth. Přišli tihle a začali plašit Vlaštovku... "
"To zvíře nemá co dělat ve vojenských stájích. Hajtra nějaký špinavý elfky!"
"Hajtra? Špinavý elfky? Ty budeš z Větrnýho Žlebu že jo?"
"Ano, jsem. To je čistý město, kam tahle verbež nesmí."
Balgruuf pokynul svým mužům: "Sundejte jí a běžte se kouknout kde je hlavní stájník. "
Osvobozená Irileth si třela pohmožděná zápěstí, ani se nesnažila nějak zakrýt svou nahotu, jen překřížila ruce na prsou.
Balgruuf zamyšleně koukal na dozorce: " Takže... chtěli jste zabít jejího koně, řekli jste o ní, že je špinavá elfka..."
Rigmard ho zatahal za rukáv, tak se k němu sklonil a chlapec mu něco šeptal.
Jarlův syn se narovnal, majíc ve tváři takový výraz, že dozorci zbledli.
"Ta klisna nemá ve stáji co dělat, kousla mího hřebce, je nebezpečná, jen jsem chtěl zabránit případnýmu neštěstí, mohla třeba ublížit chlapci..." Dozorce se snažil zbytečně.
"Vlaštovka má cenu stáda takovejch koní, jako je ten tvůj hřebec, " Irileth vyplivla krvavý chuchvalec a konečně promluvila.
"A proč asi tvoje klisna toho hřebce kousla, co myslíš Irileth, " zeptal se Balgruuf nespouštěje pohled z již vyplašeného dozorce.
"Nejspíš, že je stejná jako já. Nesnáší hřebce," zavrčela elfka.
"Tak, tolik asi k tomu, že jsem si jí přivezl jako svoji souložnici. Tedy ne, že bych na to nepomyslel, nic ve zlém Irileth, ale když jsem si vzpomněl na ty T… muže pobitý v lese... bylo v tom něco moc osobního."
Vojáci přiváděli zbitého podkoního, kterého našli svázaného v jednom opuštěném stání.
Dozorci zkrotli, už nevypadali moc povýšeně.
"Takže vezmeme to znovu ... chtěli jste zabít jejího koně..."
"Ne pane to néé, jen jsme chtěli ..."
Balgruff ho udeřil hřbetem ruky přes ústa: " teď mluvím já."
Udeřený se zapotácel, až ho ti druzí dva museli podepřít.
"Jste ožralí, ničíte cizí majetek, urážíte slušné lidi, a navíc jste napadli mého huskarla..."
Jeden z dozorců, zjevně ten nejméně opilý padl na kolena, Irileth nehnula ani brvou.
"Tvůj huskarl pane? Nemá žádné isnignie, jak jsme to mohli vědět ..." zkusil to ještě ten nejdrzejší.
"No nejspíš proto, že sem přiběhla v tom co měla právě na sobě. Měla strach o koně, takže se nestíhala ještě oblékat,"cedil mezi zuby Balgruuf, pak mávl rukou a kapitán jeho oddílu podával Irileth zbrusu nový kabátec, se znakem koňské hlavy vyšitým zlatými nitěmi. Vzala si ho a oblékla, jako kdyby to dělala každý den.
"Když je trest pro civila za napadení vojáka, deset ran bičem, jaký je asi trest za napadení huskarla jarlova syna, opilým důstojníkem ve službě? Co myslíš kapitáne?"
"Řekl bych tak padesát ran, pane."

Dozorce zezelenal a okamžitě vystřízlivěl: " Pane prosím to ne, to nemůžeme..."
"To nemůžete přežít? Ano, to máš naprostou pravdu! Při které ráně asi začnete křičet?" Balgruufův hlas zněl tak strašlivě, že se zachvěli všichni.

"Anebo můžete požádat o "boží soud"," ozvala se Irileth a postavila se vedle Balgruufa.
"Copak to je?" zajímal se Balgruuf.
"Souboj na život a na smrt," zachrčel dozorce s pohledem upřeným na Irilitinu tvář, " zvyk, jak řešit spory mezi žoldnéři. Věděl jsem, že tě od někud znám."
"Ano, to bys měl Grenhare," Irileth vyplivla to jméno s odporem.
"Nejmenuje se Grenhar. Je to Enhar..." klečící dozorce ztichnul, když mu došlo, co vlastně řekl.
Grenhar tázavě pohlédl na svého druhého kumpána a ten mlčky přikývl.
Oba naráz pak tasili meče.

"Má to nějaká pravidla?"
"Žádný kouzla, žádný střílení... jen přežít," ucedila Irileth.
"Nemáš zbraně..."
"Snad mi něco půjčíš ne, když jsem teď ten tvůj huskarl?" ironie z ní jen kapala.
"No to klidně půjčím, " rozepjal si plášť a rozpažil: " stačí si vybrat. A můj huskarl jsi, dekret podepsaný otcem leží u mě na stole. Jen nějak ještě nebyla příležitost ti to sdělit," ušklíbl se na ní,
"... a ne že se necháš zabít první den ve službě!"
"Jak poroučíš pane," zašklebila se v odpověď a sáhla po dvou dýkách zdobených zlatem, co měl za pasem.

"Do..."

Otočila hlavu a vydala pronikavý hvizd.
Zaduněla kopyta.
"Toho vlevo Tuilindo, maca so! Zabij ho!"
"Ty děvko!! " stačil zařvat Grenhar, než mu jedna hozená dýka proťala hrdlo a druhá probodla srdce. Druhý muž nestačil ani to. Koňská kopyta mu z hlavy udělala kaši, aniž stačil zvednout meč.

" …brá volba, " dořekl Balgruuf, " ... ehm, zajímavé... zajímavé a rychlé. Dost rychlé, řekl bych. Ani jsem si to neužil."
"Tak já to příště udělám pomaleji, aby sis to užil, " navrhla Irileth. "Chceš zpět svoje dýky?"
"Ani ne, klidně si je nech, jestli se ti líbí."
"Jo líbí, jsou dobře vyvážený, " Irileth vytáhla z mrtvého dýky a otřela je do jeho košile.
"Taky stály celé jmění."

Vlaštovka jí drcla čumákem do ramene.
"Ano, taky si dobrá," popleskala ji po pleci.
Pak se otočila k zírajícím vojákům: "A proto má větší cenu než všichni koně tady."
Balgruff pohlédl na mrtvé dozorce: "Stejně jsem chtěl říct otci, ať je vyhodí. Alespoň jsme ušetřili žold. Kapitáne pošli sem někoho ať tu uklidí."

Odcházeli spolu v družném rozhovoru zpět do města, aniž by se byť jedinkrát otočili, zanechávajíce za sebou vojáky v naprostém úžasu.

Rigmard jediný se blaženě usmíval a odváděl Vlaštovku zpět do stání, aby se o ní postaral.

Lidová slovesnost si pak tuto historku různě upravila a dobarvila, ale jedna věc zůstala všem v paměti.
Tímto svým činem dal Balgruff naprosto jasně a zřetelně najevo, jak se hodlá v budoucnosti chovat.

A elfka zůstala po jeho boku, jako nemilosrdný stín, přes který neprojde ani smrt.