Název novinky: The Elder Scrolls V: Skyrim - Česká fansite :: Moira

Přidal Moira dne 18.07.2017 23:11
#25

SOLSTHEIM ... DALŠÍ KAMENY



Seděla jsem u ohně a čekala až to vzájemné objímání a vítání skončí a někdo si mě všimne.
Šamana jsem viděla v rozhovoru s vysokou ženou s hrdým držením těla.
Viděla jsem jí před tím u Kamene a všimla jsem si, že obcházela všechny lidi. U každého se zastavila a prohodila pár slov, když potom odcházela do vesnice všichni jí následovali.
Něco v jejím vzezření mě donutilo si stoupnout, když se ke mně blížila v doprovodu šamana.
"Drakorozená, tohle je vůdce naší vesnice. Fanari," představil nás.
"Ráda tě poznávám Drakorozená..."
"Můžu poprosit, jen Moira," pousmála jsem se.
"...jak si přeješ, Moiro. Chci ti jen poděkovat za nás za všechny, že si nás vysvobodila z toho ponižujícího otroctví. Vím o vaší dohodě se šamanem a slibuji ti, že bude dodržena. A u nás ve vsi budeš vždy vítána jako čestný host ..."
"Ale?"
Trochu jí zrudly tváře a sklopila oči:
"...chtěla jsem jen poprosit, jestli bys, ještě, než půjdeš do Miraakova chrámu, neočistila všechny zbývající Kameny?"
"Aha bojíte se, že tam zdechnu a zbytek Kamenů zůstane neočištěný, že jo?"
"Omlouvám se, ale ano," narovnala se v ramenou: "lidé na ostrově jsou pro mě důležití."
Můj pohled sklouzl k šamanovi.
Měl v očích tu samou prosbu.
"Dobře, pokud to bude v mých silách očistím i ostatní Kameny. Ale pak půjdu do Miraakova chrámu. S vámi nebo bez vás."
Konec věty zazněl chladně a tvrdě. Šaman sebou až trhl. Někdy mě rozčiluje, když takhle lidé reagují, ale občas se vyplatí pouštět trochu hrůzu.

Nebudu tady herdek dělat všem služku.
Dones támhleto, zabij tuhle to...
Bohové... lidi... duchové... kdo všechno mi ještě bude řídit život??
Někde uvnitř mě se začala zas vzdouvat ta temnota ohrožující můj zdravý rozum. Jako vždycky, když začnu mít pocit, že je mnou příliš manipulováno.

Raději jsem popadla svoje věci a vyrazila ven z vesnice.
Skaalové se přede mnou rozprchli jak myši, aby mi uvolnili cestu.
Všichni víme, jak moc ráda se pohybuju po krajině, obzvláště pěšky.
Byla jsem naštvaná tím víc, čím déle to trvalo.

Očistit ty kameny nebylo těžké, bylo to stále stejné. Zařvat počkat až vyleze Číhavice (to je ta hnusná potvora co to hlídá, to mi řekl šaman), zabít to a odvést lidi do jejich vesnice.
Storn mi dal orientační mapu, bylo na ní zaneseno, kde se nacházejí ostatní Kameny.
Obešla jsem je všechny. Zemní kámen u Havraní skály, Vodní u západního pobřeží, Větrný na severu, jižní Sluneční už byl čistý od předtím.
Zbýval mi tedy poslední, Zvířecí.
Zpočátku všechno probíhalo jako normálně.
Ale v okamžiku, kdy jsem zabíjela Číhavici, ozval se odněkud drak.
Řev se nesl odněkud z výšky. Rychle jsem se, mezi dvěma údery kladiva, rozhlédla.
Číhavice se už rozpadala na louži hnusu, když na mě zaútočil z výšky, jako jestřáb.
Přelétl nade mnou a všechno pod sebou zmrazil.
No fuj. Nic horšího snad neznám. Drak, co chrlí sníh místo ohně. Já tu zimu tak nesnáším!!
Takže nejdřív na zem s tebou prevíte!
Luk a šípy okouzlený ohněm. Jako vždycky...co nádech to šíp.
Mezi ohnivýma jeden s jedem...

Sedl na zem až kolem zapraštěly stromy. Křídly udělal vír a znovu na mě poslal ten ledovej hnus. Když už sedne na zem je to skončený.
Jako kdyby to dělali schválně, vždycky sednou někam, kde mám něco, na co můžu vyskočit.
Jednou ranou jsem mu zavřela tlamu, aby už nemohl řvát.
A druhou ranou prorazila lebku. Jen to křuplo.
V okamžiku kdy z něj unikal život a měla jsem dostat duši, vyloupl se odnikud nějaký chlápek v kouzelnickým hábitu a duši absorboval on.
Konsternovaně jsem na něj zírala.

"Není žádný jiný Drakorozený kromě mne!!! Ty nejsi nic jiného než obyčejný podvodník. A jestli si myslíš něco jiného, přijď za mnou do mého chrámu, jestli to dokážeš."

"Hm ty budeš nejspíš Miraak co? Neboj chystám se na tebe, za chvíli jsem tam. Jen jsem potřebovala nejdřív trochu uklidit ten bordel cos tu nadělal. Jestli máš pocit, že se dostaneš ven z toho svýho víkendového domečku díky mně tak se vzpamatuj. Když mi dáš, co potřebuju tak se dohodneme, jestli ne tak tě zabiju.“

Myslím, že jsem si ten proslov mohla ušetřit, protože než jsem domluvila, byl pryč.
Asi zeptám nějakého čaroděje, jak se tu mohl objevit, když má být někde zavřený.

Lidi se od Kamene už rozcházeli do svých domovů, tak jsem šla taky.

Chvíli jsem váhala, jestli se mám vydat rovnou dolů na jih, na svoje místo u ohně, ke Skaalům, nebo na západ do měkké postele v sídle Severinů.
Podle mapy to bylo ke Skaalům blíž, takže rozhodnutí je jasné.





SOLSTHEIM... MIRAAKŮV CHRÁM

MiraAkův chrám nebyl na první pohled nic moc.
Spíš to vypadalo jako nedokončená stavba, všude lešení a rozdělaná práce.
Po dřívějších zkušenostech jsem postupovala do nitra pomalu a opatrně.
Hned na kraji se to vyplatilo, mohla jsem lukem sestřelit dva co hlídali u vchodu.
Prošacovala jsem jim kapsy, což je popravdě často jediný způsob, jak se dostat k penězům, kromě vybírání truhel.
No mohlo mě hned napadnout, že toho moc mít nebudou.
Začala jsem lézt dál dovnitř.
Jako obvykle jsem narazila na nějaké pasti, ale už nejsem takovej nýmand jako na začátku, takže všechno šlo v klidu.
Cesta chrámem byla dlouhá a složitá. Byla jsem ráda, že jsem tu sama. Myslím, že kdyby se mi někdo pletl pod nohama tak bych to nepřežila. Kultisté, kostrouni, Draugiři, byla tam snad celá sbírka potvor. Nevím, jak hluboko jsem byla, když jsem začala šetřit šípy. Musela jsem začít víc chodit do soubojů, nevěděla jsem, co by mohlo být dál.
Draugiři na mě začali používat dračí magii a občas to dost bolelo.
Procházela jsem jednou místností za druhou, nejspíš budu zas o něco bohatší. Bylo tam dost věcí na prodej sběratelům. A nebudu zapírat i pár truhliček na vybrakování.
Našla jsem tam další "zpívající zeď". Slovo tam bylo dost zvláštní, něco jakože "Dračí aspekt", divný snad bude někdo schopen mi vysvětlit o co jde.
Všechna ostatní slova zatím dávala smysl, ale tohle ne.
Když už ti vypadalo, že mě nic nepřekvapí objevil se další Draugir, tedy spíš něco jako žena Draugir.
Nikdy jsem nic takového ještě nepotkala. Ukázalo se, že je to dost silný soupeř. Nežli jsem se jí zbavila stálo mě to dost sil. Ještě, že jsem měla ty léky od Storna. Musela jsem se zastavit a ošetřit si alespoň ta nejhorší zranění. Poté co jsem se dala trochu dohromady začala jsem se rozhlížet kudy dál. Prolezla jsem všechno, ale zdálo se, že jsem ve slepé uličce. Sedal jsem si na zem a nechala pracovat svoje instinkty. Pohled mi padl na mrtvolu. Zapomněla jsem jí prohledat. A ukázalo se, že to byla ta chyba. Měla u sebe klíč, což mě přivedlo na myšlenku hledat skryté dveře. Byly za jejím rozbitým sarkofágem. Takže cesta dál přece jen existuje.
Prošla jsem tedy dál a vstoupila do jakési jídelny, z té vedla další skrytá chodba. Tentokrát jsem skončila v kruhové místnosti. Uprostřed na podivném podstavci ležela zvláštní černá kniha.

Jak víte jsem v podstatě hrozně zvědavej tvor.
Takže mě jasně nenapadalo nic jiného než se do ní podívat.
Jak jsem jí otevřela, vyjelo z ní černé chapadlo a vtáhlo mě dovnitř.
Ocitla jsem se v nějakém zvláštním snovém světě.
Kousek od sebe jsem viděla skupinku nějakých postav.
Nějak jsem nebyla schopná zaostřit pohled. Po chvilce si mě všimli a přesunuli se směrem ke mně.
Jeden z nich byl prokazatelně člověk a měl na sobě ten divnej hábit čarodejnickej.
Vida sám Miraak.

"Co ty tady děláš? Aha ty tu nejsi až tak dobrovolně," poukázal na černé chapadlo, které mi bránilo v pohybu, " no tak to dnes nebudeme nic řešit. Na to, aby ses mi postavila nemáš dost síly. Stejně nedokážeš zabránit tomu, abych se od sud osvobodil a ovládl Solstheim tak jako dříve. Jestli se ještě někdy uvidíme nejspíš tě zabiju, pokud tedy třeba nebudeš souhlasit s tím, že mi budeš sloužit."

Jedovatý smích se mi zařízl do uší. Nejhorší bylo, že jsem ani nebyla schopná mu odpovědět.
Miraak kývl na svoje poskoky a ti na mě zaútočili magií, která mě vyhodila zpět do místnosti s knihou.
Položila jsem na knihu znovu ruku, ve snaze dostat se zpět, ale nic se už nestalo.

"TAK JEDNOHUCHÉ TO NEBUDE. JESTLI CHCEŠ MIRAAKA PORAZIT A STÁT SE MÝM ŠAMPIÓNEM MÍSTO NĚJ, MUSÍŠ NAJÍT DALŠÍ MOU KNIHU V MÍSTĚ ZVANÉM NCHARDAK. DONES MI JÍ A JÁ TI DÁM MOC, KTEROU MÁ MIRAAK. BEZ MÉ POMOCI HO NEDOKÁŽEŠ PORAZIT."

Dunivě to znělo tou podivnou místností a ježilo mi to chloupky na zátylku. Něco v tom hlase mě lákalo a nabízelo všechnu sílu světa.
Potřásla jsem hlavou, abych se dostala ze zajetí toho svádění. Abych zpřetrhala pouta, kterýma se mě to pokoušelo svázat.

"DOBRÁ PRO TENTOKRÁT JSI SILNĚJŠÍ, ALE AŽ SE SETKÁME PŘÍŠTĚ BUDE PO MÉM."