---

"To jsem mile potěšen, že bezpečnost zařizují hoši od Amragora, aspoň nebudu muset spát s dýkou pod polštářem, když tu nejsou ti nekňubové od Lucia." Aspoň tato zpráva mi zlepšila náladu a vrátila některé radostné vzpomínky z mého začátku v legii pod vedením kvestora Amragora.

"Taky jsem sloužil pod Amragorem, lepšího důstojníka si nemůže přát pánové. Kvestor Aedan Ervine jméno mé. Jsem tu civilně, stejně jako moje společnice z pozvání Belia Arteria." Usměju se a podepíšu lejstro.

Už se vydám k odchodu, ale ještě se otočím na patě za velícím legionářem. "Mimochodem, kde tu máte nějaké cvičiště? Potřeboval bych se trochu provětrat po cestě." Počkám na jeho odpověď a dodám. " Kdyby jste chtěli změřit síly, až vám skončí služba, tak mě tam navečer najdete." Zdvořile odvětím a půjdeme již za brány města.

---

,,Jakmile se po pádu Temného bratrstva stanu šampiónem a velmistrem, nebo alespoň mistrem jedné z poboček, budu mít k dispozici nejobávanější zabijáky z celého Morrowindu, a vyjde-li i fraška s Bílým Guarem, jak má, mohly my mě podpořit vojska Velkého rodu Telvanni. Pak tu máme Cheydinhal, město, kam se stáhlo po rudém roce mnoho dunmerských rodin. Se svým šarmem a pověstí dobyvatele bych mohl sehnat pár takových, co se ke mě přidají za příslib půdy a statků." řeknu Garynovi na jeho slova.

,,Výborně." utrousím k legionáři, vstanu a vydám se do místnosti s čarodějkou.

Kdybych cestou zastihl legáta, prohodím k němu: ,,Tak co, jak probíhal výslech?"

---

→ Tah 688


Sarako
„Šarm možná nebude třeba. Slyšel jsem, že v Cheydinhal je poslední dobou velmi nepřátelský k nám dunmerům a všeobecně k nelidským rasám. Mají možná i svojí vlastní daň a přirážky na kdeco.“ řekl dunmer následně, „Čehož bys mohl využit.“ Poté vstal a následoval tě ven na chodbu.

Na chodbě jsi potkal mladšího hnědovlasého důstojníka v tóze. Neměl na sobě těžkou ani lehkou zbroj legie, nýbrž pouze tógu, dva kožené nátepníky, boty a zlatavě zdobený legionářský meč připnutý k opasku. Zastavil jsi ho zrovna v momentě, kdy si prohrabával účes a nekoukal příliš na cestu. Pozvedl hlavu a prohlédl si jak tebe, tak Garyna. Na rozdíl od ostatních legionářů působil čistě, tvář i ruce měl umyté a neměl na sobě jedinou stopu krve ať už své nebo protivníka.
„Dobře.“ poznamenal, „Výslech proběhl dobře.“ zopakoval s kývnutím hlavy. Podle výšky usuzuješ, že bude nejspíš breton (graf. vzhled - zde). „Neshledal jsem důvod proč ji nadále držet. Dáme jí volnost… Jestli s ní chcete mluvit tak pospěšte ať s nově obdrženou svobodou nepláchne.“ střídavě se otáčel na tebe a následně na Garyna. „A sundejte si přilbu. Už je po bitvě… Takhle si akorát zapaříte hlavu a vypadají vám vlasy.“ následně sevřel ruce, tak aby si mohl na levý prsteníček nasunout zlatavý prstýnek „Jestli je to vše.“ usmál se a opět střídavě koukl na tebe a Garyna jakoby nevěděl kdo z vás dvou je ten důležitější, „Když dovolíte. Půjdu rozdat další rozkazy.“


Scorpioncz
Elanya kývla a neodporovala ti, když jsi navrhl opustit mrtvý les a porost v němž tolik trpěla. Znovu jste se tak drali srze uličky mezi mrtvými stromy a následně skrze mrtvý pro Elanyii nepříjemný porost.
„Nic neobvyklého.“ pokrčila rameny, „V mrtvém lese je kupodivu mrtvo. Hodně mrtvo.“ dodala s mírným úsměvem, „Co jsi objevil dole tak zajímavého, že ses tam zdržel takovou dobu?“ zeptala se zvídavě, „Jen prosím doufám, že jsi tam nepotkal další úchylnou oživlou mrtvolu, které bys vyprávěl o jisté altmerské panně, které by mohla oddaně sloužit.“ podívala se na tebe, „Protože já už bych opravdu dalšího magora na pozlacené věci nerozdýchala.“


Tondulin
„Všechny oddíly plní své povinnosti dostatečně dobře, aby se mohlo usínat i bez té dýky. Ať už v minulosti preferovali kteréhokoliv generála.“ namítl velící legionář, kterému se zjevně útok na jeho kolegy z oddílů, který v minulosti vyjadřoval výraznou podporu generálovi Valeriovi nelíbil. „Bezpečnost civilistů je totiž naší prioritou.“ podotkl, „Jako kvestor byste to měl vědět.“ pobídl tě k podepsání listiny, když jsi se představil a sdělil důvod své návštěvy.

„Ano. Služba pod legátem Amragorem je skvělá.“ souhlasil legionář, když si odstoupil od stolu a písař si tě prohlídl. „Přál bych mu vyšší hodnost než jen legáta, ale povýšení se asi nedočká. Bohužel.“ pokrčil rameny, „Děkuji vám za podpis.“ poděkoval následně, „Cvičiště je za kasárnami bývalé městské stráže. Najdete tam pár dalších chlapů z oddílu, ale většina jich je s legátem v Anvilu. Tady zůstala jen hrstka, která pod vedením Angely supluje městskou stráž.“
„Pojďme. Ať nezdržujeme.“ pobídla tě Carwen. Rozloučil jsi se s legionáři, kteří měli další zájemce o vstup do města ve frontě a vykročil do města.

Prošli jste branou a spatřili velké množství domů. Některé byly poničené ale občané města si navzájem vypomáhali s jejich opravou. Ulice města i přes snížený počet stráží v podobě legionářů působila poklidným dojmem až na místo pod stromem kde se shlukoval menší hlouček lidí, aby si vyslechl vyřvávajícího muže. Opodál byl zastaven vozka s vozem vezoucí sudy s alkoholem, nejspíše víno a pivo. Dvojice mužů v lehkých legionářských zbrojích s černou tógou zastavila vůz. Vozka ze zastavení vůbec nadšený nebyl, protože už nejspíš jedné kontrole čelil před branami města.

---

"VšeChNy oDDíly pLní sVé poVinNoSti doStAtEčně doBřE. BeZpEčnOst ciViliStů jE nAšÍ pRioRiTou." Začnu nahlas šišlat s vyplazeným jazykem a sám pro svoje pobavení parodovat velícího důstojníka. "To bYsTe mĚl jAkO kVeStor VědĚt." Zašišlám a budu dělat maňáska ze svojí pravé ruky. "Stačí vejít mezi lidi a už se směju, debil jeden." Uchechtnu se a podívám se na Carwen.

"Vím, že jsme si přijeli hlavně odpočinout, ale pokud to se mnou nechcete vzdát, mistře. Měli bychom využít každý den k tréninku. Já u sebe nic moc nemám takže můžu rovnou na cvičiště, chcete si nejdřív dát něco do hospody na pokoj, nebo můžeme vyrazit?" Zeptám se Carwen a podle její odpovědi, zamíříme na cvičiště nebo k hospodskému pronajmout pokoj.

---

,,Nepláchne. Návštěvu někoho, jako je Bílý Guar, si jistě nenechá ujít." odvětím bretoňci a budu pokračovat k čarodějčině pokoji.

Jakmile budu mít dveře pokoje na dosah, zaklepu a po chvíli (či hned na vyzvání) vstoupím.

---

→ Tah 689


Sarako
Legát nechal tvá slova bez odpovědi, pouze přikývl hlavou a pokračoval nerušeně chodbou za svými legionáři, kteří popíjeli, a i nadále zpívali. Přestože je jich zpět byl falešnější a falešnější. Došel jsi ke dveřím, zaklepal a vyčkal.

„Dále.“ ozval se hlas po chvilce. Otevřel jsi dveře a v doprovodu Garyna vstoupil. V pokoji se od tvé poslední návštěvy téměř nic nezměnilo. Přibylo akorát zrcadlo, které měla Carina postavené naproti manželské posteli s nebesy. U kterého čarodějka zrovna stála a upravovala se. Šněrování na zádech u červených šatů neměla zcela dokončené. Přesto se po vašem příchodu otočila a vykročila vám naproti. „Přežil jste.“ lehce se pousmála. Bosou nohou odstrčila prázdnou láhev drahého vína pod postel s nebesy. Zastavila se až naproti vám. „Posadíme se?“ zeptala se a pokynula směrem k nízkému kulatému stolku na němž se krom nové lahve s vínem nacházela i dvojice připravených skleniček vhodných k pití vína.


Tondulin
Carwen si jen hlasitě povzdechla a nejspíš protočila i oči, ale její kápě neprozrazovalo emoce. Následně se zastavila a otočila se k tobě.
„Aedane…“ povzdechla si znovu, „Pokud vím tak si tykáme a nemusíš mě oslovovat mistře pokud to není v danou chvíli nějak vyžadováno. Však víš.“ ohlédla se směrem k vozkovi, „Nejprve vyřídíme ubytování. Chci si někde nechat věci ať je furt nemusí vláčet.“ rozhodla.

Vyrazili jste k nejbližšímu hostinci. Kamenné stavení bylo obehnané kamennou zídkou, za níž se skrývala zahrádka. Na zahrádce před hostincem bylo poněkud rušno. Pětice nadšenců se shlukovala u jednoho stolku a navzájem mezi sebou soupeřili v páce. Zatímco jediná žena v partě, šestá členka jejich dobrodružného setkání stála na židli a z výšky dohlížela na celý souboj. Dveřmi z hostince vyšla starší žena v hospodských šatech se zástěrou. Nesla obrovský tác plný korbelů piv.
„Položte to na vedlejší stůl.“ nasměroval jí jeden z hromotluků a žena bez váhání poslechla a začala korbele piva přendávat z tácu na druhý stůl.
Carwen skupince věnovala jen krátký pohled, popadla tě pod ramenem a více se k tobě přitiskla se slovy, „Aedane toho se účastnit nebudeme.“ zdůraznila poslední slova a poté těsně po tvém boku s rukou pod ramenem vešla do hostince.

Uvnitř hostince bylo také veselo. Štamgasti se pozvolna začali scházet a okupovali svůj podlouhlý stůl. Zatímco vedli debatu s mladíkem, který jim zrovna přinášel první várku piv. U dalšího stolu seděla dvojice legionářek v barvách Osmé legie, které nejspíš zrovna pozdně obědvaly a byly ve službě, protože ani jedna z nich před sebou neměla korbel s pivem, nýbrž velký talíř plný jídla. Dalším návštěvníkem byl v rohu sedící starý muž se špičatým kloboukem, pokuřoval dýmku a popíjel nápoj z hrníčku. Poslední skupinkou sedící u stolu byla čtveřice umělců v pestrobarevných oděvech, nástroje měli odložené bokem a debatovali nad dnešním i zítřejším vystoupení. Hospodský za pultem zrovna obsluhoval blonďatou ženu v kroužkové zbroji s modrým pláštěm (graf. vzhled - zde), která pod ramenem svírala koženou brašnu, z které koukala dvojice srolovaných písemností. Jednu držela v ruce a podávala ji hospodskému.
„Nařízení od místodržícího, které se týkají dneška a zítřka. Prosím respektujte je.“ pronesla při předání a poté se poděkovala, otočila se a přesně opustila hostinec. Hospodský rozvinul papír, uchechtl se, několikrát zakroutil hlavou. Jednu z listin hodil bokem a druhou popadl a napíchl ji na dřevěný sloup, který měl metr od pultu. Vysely na něm i jiné vzkazy, ale tento byl nejvýraznější. Na papíře se totiž nacházel portrét, který vypodobňoval Belia Arteria s nápisem: 'Tomuto muži až do odvolání neprodávat alkohol.'
„To je zase fraška… Žení se nějakej mladej šlechtic a jeho papánek má asi strach, že se zlíská a udělá mu ostudu.“ konstatoval hospodský, když popadl druhou listinu a začetl se do ní.

---

,,Hrdinové neumírají." prohodím s úsměvem a posadím ke stolku ,,Vidím, že jste se s legátem při výslechu dobře bavili, ale to pravé povyražení teprve přijde. Zítra mě doprovodíte na svatbu v Chorrolu, a při setkání s hlavou rodu Arteriů se Vám pokusím zajistím nějaké dobré místo, takže si připravte nejlepší šaty a očekávejte můj brzký příchod. Než opustím Anvil, musím pomoci Leyovi ... ehm hraběti Rullovi s nějakou tou administrativou a několika novými vyhláškami. Taky se Garynem hodlám podívat po Caesarových skrýších na zlato, což mě bude taky stát nějaký ten čas, ale snad to do setmění stihneme." pokynu Garynovi, aby nalil mě a Carině vína ,,Každopádně děkuji, díky Vašemu ujištění o bezpečí přístavu, jsem mohl skvěle vyhodnotit nejlepší místo k vedení hlavního útoku na město. To, že Anvil padl a Caesar přišel o hlavu, je vlastně z části i Vaše zásluha." sundám si přilbu, pozvednu sklenku a pronesu: ,,Na hraběte Rulla, na lepší zítřky a případnou další spolupráci." (dokud je Carinino místo u dvora rodiny Arteriů závislé na mě soudím, že se nejspíš bude díky své prospěchářské povaze snažit maximálně spolupracovat)

---

"Ano, proto samovolně střídám tykání a vykání, abych si zvykl na oboje Carwen." Usměju se. Zrovna když začnu okukovat hromotluky a vybírat si kterého z nich asi půjdu vyzvat prvního, elfka mě popadne a vede mě dovnitř hostince. "Ale no tak, vždyť jsme tady za zábavou, páku jsem nehrál už ani nepamatuju." postěžuji si skoro smutným tónem a pak už se podvolím a vejdu dovnitř budovy. "Taky musí zkazit každou srandu, určitě z toho mohla být parádní rvačka."

Uvnitř mě pak nejvíc zaujme samotný plakát s Beliovou hlavou, nad kterým se neubráním velkému úsměvu. Nebudeme si zatím moc všímat okolních hostů a dojdeme rovnou k hospodskému. "Kdyby jste ho znal, tak víte, že je ta vyhláška víc než oprávněná." Usměju se. "Každopádně tím, ale přijdete o značné tržby, inu co se dá dělat, nařízení je nařízení. " Okomentuji zaražení hospodského nad novou vyhláškou a pak už přejdu rovnou k věci. "Máme zájem o pokoj na jednu noc, kolik to dělá?"

---

→ Tah 690


Sarako
Posadil jsi se ke stolku, Carina LaRouchová tvoji poznámku ohledně legáta nechala bez reakce, posadila se naproti tobě a vyslechla si vše co jsi měl na srdci. Zatímco jsi mluvil Garyn na tvůj pokyn rozlil víno.

„To zní slibně.“ kývla hlavou a převzala pohárek s vínem, „Velmi ráda vás doprovodím pokud mi to zajistí setkání s hlavou rodiny Arteriů.“ souhlasila bez rozmýšlení, „Ale ráda bych se angažovala i tady v Anvilu. Náš nový hrabě bude potřebovat schopnou poradkyni po svém boku, aby ukočíroval napětí, které bude ještě nějaký čas přetrvávat. A myslím, že se shodneme na tom, že on nemá s něčím takovým bohaté zkušenosti. Takže jsem na to místo velmi dobrou kandidátkou.“ přehodila si nohu přes nohu, „S tím přístavem nemáte zač. Doufám, že se vám povedlo nalézt i to staré sídlo o kterém jsem vám řekla.“ přivoněla k vínu, „Škoda, že jsem tam nebyla…“ posteskla si při představě popravy Caesara, „Ale doufám, že jste nebyl natolik hloupí, abyste mu vzal život osobně.“ podívala se na tebe, „Caesar má vlivné spojence na spoustě místech… a ty se jistě pomstí pokud vycítí příležitost. Sice to možná bude chvilku trvat, ale jsem si jistá.“ podívala se na Garyna, který stál u stolu, „Že o to víc jejich pomsta bolestivější bude.“ zakončila, když sis sundával přilbu a vybídl jsi k přípitku.

„Souhlas. Na hraběte, Anvil a možnou budoucí spolupráci.“ řekla s pozvednutým pohárkem vína. Naklonila se, aby si s tebou mohla ťuknout a následně se napila, znalecky ochutnala víno a spokojeně konstatovala, „Dobré víno. Velmi dobré.“


Tondulin
„Hmm…“ vydal ze sebe hospodský, Carwen se mezitím rozhlížela po hostinci. „Už jich moc volných nemáme.“ řekl a odložil písemnost, sáhl pod pult a vytáhl jinou písemnost se špatně čitelnými jmény a čísly jednotlivých pokojů. „Dvojlůžkový pokoj je za 100 Septimů na noc. Včetně stravy, snídaně, oběd a večeře. Bez tohohle komfortu činí pokoj 75 Septimů za noc.“ odmlčel se, „Pak tu máme pokoje po jednom lůžku. U nich je cena 75 Septimů včetně jídla a 50 Septimů bez jídla.“ dodal a pozvedl hlavu, „Takže… patříte k sobě nebo chcete pokoje odděleně?“ zeptal se.

---

"Dobře, vezmeme si to i jídlem, tady máš svých 100 septimů hospodo." Vysolím hospodskému 100 septimů na ruku, převezmu klíč a rovnou zamířím po schodech nahoru do našeho pokoje.

---

Pomalu se napiji a vychutnám si chuť dobrého vína ,,Pro kouzelnici Vašeho talentu mám v plánu navrhnout místo Chorrolské hradní mágyně. Mladý Arterius je na tom s Vladařskými zkušenostmi stejně jako hrabě Rullus a mladá Haynová strávila život za chrámovými zdmi. Chorrol brzy stane místem, kde rod Arteriů bude schvalovat všechna důležitá rozhodnutí a uzná-li Vás hlava rodu Arteriů za vhodnou na toto místo, budete moci být u toho. Proč nemířit výš? Anvil ve Vašem případě vidím jako pouhou cenu útěchy." opět se trochu napiji a pokračuji: ,,Jinak, Caesara sťal Atius a bylo na něm vidět, že si chvíli svého největšího triumfu náležitě užívá. Koneckonců, slíbil jsem jeho duši Mefale, tak proč bych Atiovi bránil ve vykonání rozsudku, který nad Caesarem vynesl. Soudce i kat." dopiji zbytek vína ve sklenici a dodám: ,,Povede-li se vám získat místo Chorrolské hradní mágyně a budete-li mi k užitku, vzpomenu si na Vás, až zase budu kreslit čáry na mapě po další vítězné bitvě."
Nakonec si nasadím přilbu, pronesu: ,,Připil bych si ještě na novou Chrrolskou mágyni, ale ještě musím vyřídit pár neodkladných záležitostí. Zatím na brzkou shledanou!" vstanu a vydám se s Garynem ven z hostince.

Jakmile budeme venku, optám se Garyna: ,,Nějaký tip, kde bychom měli s hledáním Caesarova zlata začít?"

---

→ Tah 691


Sarako
„Dobrá. Pokud se vám povedete získat v můj prospěch křeslo Chorrolské dvorní čarodějky budu také spokojena, ale pokud ne. Spokojím se i se zdejším, protože už tu mám sídlo a zdejší problémy velmi dobře znám. Osobně si i myslím, že Anvil je významnější než Chorrol. Sbíhají se zde obchodní trasy.“ namítla Carina, „Ale o tom by se dalo polemizovat.“ dodala a odložila prázdný pohárek, „Noc hodlám strávit ve svém sídle za zdmi města. Až mě budete zítra hledat budu tam.“ zakončila na rozloučenou, „Mějte se.“ rozloučila se s tebou. Nevstávala. Pouze se naklonila, aby popadla láhev a dolila si víno do skleničky.

Garyn se po dlouhém mlčení také rozloučil a následoval tě pryč z pokoje. Prošli jste chodbou kolem legionářů, kteří už nehlučeli, ale pouze popíjeli. Po legátovi nebylo uvnitř ani památky. Situace venku byla taktéž o trochu jinačí. Mrtvá těla zmizela, počet zraněných shromážděných na jednom místě stoupl spolu s počtem léčitelů.

„No… Pokud vezmeme v potaz, že Caesar byl zločinec a určitě nezískal své bohatství úplně čistým způsobem a zcela určitě se vyhýbal bankám nebo jiným Císařským uložištím peněz. Musel své zlato ukrývat někde kde by ho měl po ruce a zároveň by mu ho nikdo nevyfoukl.“ zamyslel se nahlas Garyn, „Byl to argonian.“ poznamenal následně, „Třeba ukryl své peníze ve vodě. Argoniané umí pod vodou dýchat… přímo se to nabízí.“ pokračoval, „I když to je asi blbost.“ usoudil následně, „Nezdá se mi moc reálné, že by se Caesar obtěžoval pro každý větší finanční výdaj někam potápět.“


Tondulin
Hospodský byl spokojen nad tvým rozhodnutím, shrábl peníze a vytáhl dvojici klíčů.
„Půjdete po schodech napravo a hned druhé dveře.“ popsal cestu k pokoji, „Pokud byste si chtěli dopřát koupel. Máme vanu pro veřejnost – teda pro ubytované samozřejmě – po schodech dolů. Klíče mám buď já nebo má kolegyně.“ koukl na příchozí ženu, která odložila talíř stranou a hodila do jedné z přihrádek pod pultem mince.

Převzal si oba klíče a vyrazil s Carwen popsanou cestou k vašemu pokoji. Vyšli jste schodiště, zabočili vpravo a následně zastavili před druhými dveřmi. Klíčem jsi odemkl. Carwen dveře otevřela a na tvůj pokyn vešla dovnitř. Pokoj byl menší, obsahoval dvojlůžko s čistým zeleným povlečeným a nadýchanými polštáři. Malé okno ven bylo zavřené a zatažené. Dvojice nočních stolků po obou stranách postele byla prázdná, posledním nábytkem v pokoji byla větší šatní skříň. Carwen vešla, odložila vak na zem a následně opřela o stěnu i svůj luk s toulcem. Rozšněrovala vázání u pláště a odložila i ten. Rozmotala šátek navinutý na levé ruce.

---

,,Část peněz bude schovaná v hostinci, protože své obchody sjednával právě tam. Tipoval bych poblíž té místnosti s pódiem, ale dokud tam jsou legionáři, nechce se mi budit zbytečný rozruch. Taky spadají v úvahu jeho sídla, kde by mohl mít ve sklepení nějakou tajnou místnost. Oba víme, že Caesar nebyl hlupák, takže jeho zlato se bude schovávat rozdělené na více místech císařství pro případ, že k některému z těch míst ztratí přístup." zapřemýšlím nahlas ,,Každopádně, s tou vodou máš pravdu, jestli jsi byl v jednom z Caesarových sídel, kde se nacházela v hale nějaká velká fontána, nebo tam měl někde bazén, na jehož dně by se mohl nacházet tajný průplav do skrýše, tak je to dobrá stopa k nalezení části Caesarova pokladu. Taky mohl schovat část zlata do stok Císařského města, ale když pomyslím na to, jaký je to tam bludiště, tak to za potápění se ve sra*kách s mizivou šancí na úspěch opravdu nestojí." zhluboka se nadechnu a po chvíli přemýšlení pronesu: ,,Část z těch peněz by se mohla nacházet schovaná v jednom z sídel, co narychlo věnoval Nelmolovi. Byl by to dobrý tah na odvrácení pozornosti, a Nelmol vůbec nemusel vědět, že tam má Caesar něco schovanýho.

---

Po tom co vejdu do místnosti, odložím svoji brašnu, nechám si z ní pouze váček se zbývajícími septimy, stejně tak odložím plášť, sekeru a hůl. Všimnu si, že Carwen nic neříká, což nemá úplně ve zvyku. "Doufám, že jsem tě moc nenaštval společným pokojem, nechci tě nijak očumovat, je to z čistě praktických důvodů." Trochu rozpačitě se pousměju.

"Už mi nezbývá moc septimů a tohle byla nejlevnější varianta, ale hlavně nevím v jakém stavu dnes večer budu. Jestli se rozlučka s Beliem rozjede budu rád, když to přežiju, ty jsi mě ještě neviděla pít. Miluju Mirabelle, ale moc se od přírody neumím ovládat. Když jsem až moc pod parou, mohlo by se stát něco čeho bych moc litoval, když budu sdílet pokoj s tebou, tak tomu zamezím. Stejně tak nehrozí že by mě někdo okradl a ubodal zatímco bych byl v opilecké říši snů. Zní to hrozně stupidně, ale znám už sám sebe až moc dobře. Potřebuju někoho kdo mě sejme, kdybych hodlal udělat nějakou píčovinu." S pocitem studu z toho, že se nedokáži ani postarat sám o svoje nezodpovědné chování vysvětlím Carwen a doufám, že to nějak pochopí.

"Počkám na tebe venku, ať máš soukromí." Rychle dodám a zmizím z této ošemetné situace.

---

→ Tah 692


Sarako
„Legionáři jen tak neodejdou.“ otočil se k hostinci, „Maximálně trochu zredukují své počty, ale ty z poškozených lodí se zdrží dokud nebudou mít na čem odplout. Myslím, že přístav můžeme na pěkně dlouhou dobu vyškrtnout z našeho seznamu. Leda by je hrabě vykázal.“ podíval se na zakotvené lodě, „S tím Nelmolem bychom měli začít. Máme smlouvy. Není v nich napsáno kde to sídlo je? Ostatní sídla budeme hledat dlouho, když nevíme, co všechno vlastnil.“


Tondulin
Odložil sis své věci a zdůvodnil pronajatí pokoje s manželskou postelí Carwen. Ta si mezitím svázala rozmotaným šátkem vlasy do copu a otočila se na tebe.
„Čím plnější měšec Septimů. Tím je Aedan spokojenější.“ prohlásila pobaveně, „Neboj se. Z očumování strach nemám, trávíme spolu už tolik času, že jsem si na to zvykla. Ale můžu tě uklidnit, protože si dáme trénink.“ pozvedla obočí, „Chtěl jsi trénovat tak budeš mít možnost. Ten, kdo zvítězí bude spát na posteli a ten druhý se spokojí se spaním na zemi.“ upravila si koženou zbroj, „A pamatuj si, že tě do schodů nepotáhnu… proto se raději večer kroť ať nemusíš spát před hostincem.“ dodala, „Soukromí nepotřebuji. Jdeme. Pokud sis to nerozmyslel.“ následovala tě ven z pokoje. Zamknul jsi za ní dveře.

---

"To není pravda, jen nerad plýtvám, když to není nezbytné." Odpovím, zatímco půjdeme dolů po schodech hostince. Pak už půjdu rovnou ven a směrem na cvičiště.

"Ta tvoje sázka mi nepřijde úplně fér, využíváš toho, že mám pověst chrabrého rytíře. Víš moc dobře, že bych něžnou dívku nenechal prohrát, natož spát na zemi." Zazubím se na svojí společnici a cestou už se budu trochu rozhýbávat, hlavně levé rameno, které mám stále ztuhlé po zranění.

---

,,Dobrá." přikývnu, vyndám ony smlouvy a po jejich letmém pročtení vyrazíme k nejbližšímu z těch sídel, co měly připadnout Nelmolovi.

---

→ Tah 693


Sarako
Vytáhl jsi smlouvy a letmo je přečetl. Jedna smlouva se týkala pouze pozemků s poli, druhá pojednávala o sídle kolem něj. Třetí byla smlouva o sídle, které se nacházelo přímo ve městě. Vrátili jste se branou dovnitř, dav byl už rozpuštěn, ale početné skupiny legionářů byli stále přítomné. Dohlíželi na klid a pořádek v ulicích.

Garyn, který se podle popisu nejspíš okamžitě chytl tě vedl nejkratší cestou přímo k sídlu. Brzy jste prošli mezi domy a stanuli na náměstí kolem kterého se nacházelo několik poškozených budov (buď vlivem nepokojů při převratu nebo způsobených při obléhání). Nelmolovo sídlo však zůstalo téměř netknuté. Pouze kamenný plot byl probořený od zásahu z katapultu.
„To je ono.“ prohlásil Garyn a začal si v ulice prohlížet dům. Dům na první pohled příliš honosně nevypadal, přesto měl patro a menší zahradu obehnanou kamenným plotem s vysázenými keři a květinami.


Tondulin
„Jistě. Každý to odůvodňuje nějak jinak.“ usmála se Carwen zatímco tě následovala po schodech dolů po schodech a poté i pryč z hostince. Atmosféra ani počet hostů se uvnitř nezměnil, situace na zahrádce byla stále stejná, ale tentokrát tě Carwen stranou neodtáhla, pouze přidala do kroku, aby mohla jít vedle tebe.

„O tvé pověsti nikdo nepochybuje.“ otočila se na tebe cestou, „Možná bych měla poslat dopis Nivrel, aby nás navštívila. Je lepší šermířkou, než jsem já.“ dodala, a přitom se na tebe podívala očekávajíc nějakou tvoji reakci. Netrvalo však dlouho a promluvila. „Támhle je asi cvičiště.“ ukázala na dům před nímž vysely vlajky Osmé legie a podle všeho se za budovou nacházelo i cvičiště ze kterého přicházeli nejrůznější zvuky boje.

Dvojice řemeslníků zrovna dokončovala malý pomník před domem, který měl připomínat oběť legionářů a jejich velitele, kteří nalezli smrt během temného období Chorrolu. Oba muži se navzájem pochválili za svoji práci, poplácali se po ramenou, pobrali své věci a spokojeně vyrazili směrem k hostinci. Pomník před sídlem osiřel. Obešli jste dům a zamířili na cvičiště za domem. Právě tam bylo poněkud rušno. Probíhal tam trénink. Většina přítomných legionářů, kteří se tréninku účastnili na sobě měli jen tuniku v barvách Osmé legie, nátepníky, boty a přilbu. Další z členů legie, tentokrát ze čtvrté postával posazený u dřevěného stolu a popíjel pivo. Přilbu měl odloženou stranou, stejně tak cvičný meč.

---

,,Kdybych neměl v ruce ty smlouvy, nevěřil bych, že by mohl Caesar ukrýt část svého zlata právě sem." prohodím, zatímco budu na svazku klíčů hledat klíč, který by pasoval do zámku.

---

"Pokud vím, tak tady někdo chtěl, abych bojoval jak nejlíp dokážu. Tak se mi moc neposmívej a dávej si bacha na nos." Zasměju se a jen tak laškovně Carwen bodnu do žeber.

Po tom co skončíme se škádlením a přijdeme na cvičiště si půjdu od legionářů vypůjčit dva cvičné meče a ten svůj nechám někde stranou. Dřevěné meče si zatím připnu k opasku a půjdu se pořadně rozcvičit, ať jsem na souboj s Carwen připravený. Občas hodím po očku na legionáře na lavičce a na trénující skupinku, jestli nezahlédnu někoho koho by stálo za to, vyzvat na souboj.