---

→ Tah 510


Scorpioncz
Klargus se lehce pousmál, popadl pohárek a dopřál si pár loků vína, poté se zadíval na opičku, která však z jeho pohledu nebyla příliš nadšená. Scipio po tvém projevu přikývl.
„Tak ať jsi jako profesor úspěšný.“ řekl a pohladil opičku po hlavě, „No… A já se budu muset také pustit do práce. Jednání v radě Starších holt nepočká… Ačkoliv dneska jsou to stejně jen samá zbytečná jednání.“ dodal následně a taktéž se začal chystat k odchodu. Během jeho monologu jsi se nahnul k Lauraně a věnoval jí polibek. Spokojeně se na tebe usmála a popřála ti mnoho štěstí. Ihned poté jsi vstal a odebral se k odchodu.

Vyšel jsi z vily, legionáři střežící váš domov se zrovna střídali. Pokynuli ti na pozdrav a opět si hleděli svého. Bez jakéhokoliv dalšího zdržování jsi vyrazil k Univerzitě. Míjel jsi hlídky, Thalmorské, legionářské ale i Bdící, kteří stále ještě hlídkovali na ulicích, ačkoliv jich za bílého dne nebylo tolik. Přešel jsi přes most a stanul na pozemcích Univerzity, kolem které zrovna pobíhala skupina noviců, byli zadýchaní, neboť už nejspíš běželi několikáté kolo.

„Hněte kostrou! Kdybyste byli legionáři už byste dávno byli mrtvý!“ ozval se hlas Remana Lexe, který stál opodál se založenýma rukama a s přísným výrazem sledoval běhající novice, „Pohyb! Pohyb! Trochu života!“ řval znovu, „Představte si, že jdete do lesa sbírat bylinky a z křoví vyleze medvěd! Vždyť vy mu ani neutečete! Sežere vás a vysere na mech! Makejte!“ pobízel znovu a znovu. Lex působil, že si hodinu Bojového výcviku nadmíru užívá.

„Skoro jako za Anduláda…“ konstatovala Serana za tvými zády. Nejspíš odešla chvilku po tobě a teď tě dohnala.


Sarako
„Škoda…“ pokrčil rameny legát Atius, když ses představil. Více se však k tvému původu ani tvé paní nevyjadřoval, nechal tě domluvit a pak pokýval hlavou, „Dobrá. Dobrá… Zdržení legáta Amragora je nemilé, ale situace v Kvatchu je mi známá už delší dobu. Snad se to v brzké době zlepší.“ chopil se slova legát, „Chránit hraběte? No…“ podíval se na tebe, „Obávám se, že tento rozkaz nesplníte, protože hrabě Luther Rullus je po smrti.“
„Tuhle zprávu máme přímo od jeho bratra Leye.“ doplnila ho kvestorka, „Jestli s ním chcete mluvit a ověřit si co vám tu říkáme můžete. Je zde v osadě. Nejspíš ho najdete v kapličce, kde se zotavuje ze zranění anebo někde v táboře legionářů… Pokud ho už propustili.“

---

,,Za tohle ten šupináč zaplatí! Nechť Mefala vede mé kroky!" zvolám rozhněvaně, pěstí udeřím do nejbližšího kusu nábytku či porcelánu a bez jediného dalšího slova vyrazím ke kapličce.

---

→ Tah 510


Scorpioncz
Klargus se lehce pousmál, popadl pohárek a dopřál si pár loků vína, poté se zadíval na opičku, která však z jeho pohledu nebyla příliš nadšená. Scipio po tvém projevu přikývl.
„Tak ať jsi jako profesor úspěšný.“ řekl a pohladil opičku po hlavě, „No… A já se budu muset také pustit do práce. Jednání v radě Starších holt nepočká… Ačkoliv dneska jsou to stejně jen samá zbytečná jednání.“ dodal následně a taktéž se začal chystat k odchodu. Během jeho monologu jsi se nahnul k Lauraně a věnoval jí polibek. Spokojeně se na tebe usmála a popřála ti mnoho štěstí. Ihned poté jsi vstal a odebral se k odchodu.

Vyšel jsi z vily, legionáři střežící váš domov se zrovna střídali. Pokynuli ti na pozdrav a opět si hleděli svého. Bez jakéhokoliv dalšího zdržování jsi vyrazil k Univerzitě. Míjel jsi hlídky, Thalmorské, legionářské ale i Bdící, kteří stále ještě hlídkovali na ulicích, ačkoliv jich za bílého dne nebylo tolik. Přešel jsi přes most a stanul na pozemcích Univerzity, kolem které zrovna pobíhala skupina noviců, byli zadýchaní, neboť už nejspíš běželi několikáté kolo.

„Hněte kostrou! Kdybyste byli legionáři už byste dávno byli mrtvý!“ ozval se hlas Remana Lexe, který stál opodál se založenýma rukama a s přísným výrazem sledoval běhající novice, „Pohyb! Pohyb! Trochu života!“ řval znovu, „Představte si, že jdete do lesa sbírat bylinky a z křoví vyleze medvěd! Vždyť vy mu ani neutečete! Sežere vás a vysere na mech! Makejte!“ pobízel znovu a znovu. Lex působil, že si hodinu Bojového výcviku nadmíru užívá.

„Skoro jako za Anduláda…“ konstatovala Serana za tvými zády. Nejspíš odešla chvilku po tobě a teď tě dohnala.


Sarako
Rozhněval jsi se. Legát ani kvestorka si navzájem vyměnili pohledy a vyčkali až se vyvztekáš. Když jsi vybil svůj hněv úderem do kusu nábytku, legát se lehce pousmál a mlčky sledoval tvůj odchod. Jakmile za tebou bouchli dveře, nejspíš pokračovali v rozmluvě o strategii.

Kapličku jsi našel během chvíle. Menší kamenná stavba s malou věžičkou. Dřevěné dveře byly otevřené dokořán a zevnitř se linul hlahol. Vešel jsi dovnitř a rozhlédl se. Na provizorních lůžkách leželo hned několik desítek raněných, podle zbrojí a červených tóg bylo patrné, že převládají legionáři a jen pár zraněných je z řad civilistů. U jednoho lůžka postávala ztrápená žena, která plakala poté co jí jedna z léčitelek patřící pod legii sdělila smutnou zprávu o jejím milovaném. Krom této léčitelky se v kapličce nacházely další dvě. Jedna velmi mladá, která snad nemohla být ještě ani plnoletá a druhá o několik desítek let starší kněžka, podle roucha byla ve zdejší vesnici nejvíce postavenou duchovní.

Zraněného Leye si nalezl velmi rychle. Jako jeden z mála neležel, ale seděl na okraji provizorního lůžka. Měl ovázanou ruku, hruď a rozmlouval s hnědovlasou ženou v legionářské zbroji, která byla přítomna na hradě během tvé návštěvy. I ona nesla známky zranění, ale držela se na nohou. (graf. vzhled – zde)

---

Přijdu blíž a pronesu k Leyovi: ,,Omlouvám se, že jsme s Její Jasností museli opustit Anvil Tak náhle. Má Paní té noci měla vizi o Chorrolu. Vizi, ve které Chorrolskými ulicemi protékaly řeky krve." (přece mu neřeknu, že jsme se vydali do Chorrolu, aby nám Delmus vrátil alespoň část těch "investovaných" peněz) na chvíli se odmlčím, podívám se na ženu v legionářské zbroji a potom zpět na Leye: ,,Co se tu u všech daeder stalo, zatímco jsem zdolával Chorrolské hradby ve snaze zachránit brumskáho hraběte? Přežil někdo další? Povězte mi prosím všechno."

---

→ Tah 511


Scorpioncz
Klargus se lehce pousmál, popadl pohárek a dopřál si pár loků vína, poté se zadíval na opičku, která však z jeho pohledu nebyla příliš nadšená. Scipio po tvém projevu přikývl.
„Tak ať jsi jako profesor úspěšný.“ řekl a pohladil opičku po hlavě, „No… A já se budu muset také pustit do práce. Jednání v radě Starších holt nepočká… Ačkoliv dneska jsou to stejně jen samá zbytečná jednání.“ dodal následně a taktéž se začal chystat k odchodu. Během jeho monologu jsi se nahnul k Lauraně a věnoval jí polibek. Spokojeně se na tebe usmála a popřála ti mnoho štěstí. Ihned poté jsi vstal a odebral se k odchodu.

Vyšel jsi z vily, legionáři střežící váš domov se zrovna střídali. Pokynuli ti na pozdrav a opět si hleděli svého. Bez jakéhokoliv dalšího zdržování jsi vyrazil k Univerzitě. Míjel jsi hlídky, Thalmorské, legionářské ale i Bdící, kteří stále ještě hlídkovali na ulicích, ačkoliv jich za bílého dne nebylo tolik. Přešel jsi přes most a stanul na pozemcích Univerzity, kolem které zrovna pobíhala skupina noviců, byli zadýchaní, neboť už nejspíš běželi několikáté kolo.

„Hněte kostrou! Kdybyste byli legionáři už byste dávno byli mrtvý!“ ozval se hlas Remana Lexe, který stál opodál se založenýma rukama a s přísným výrazem sledoval běhající novice, „Pohyb! Pohyb! Trochu života!“ řval znovu, „Představte si, že jdete do lesa sbírat bylinky a z křoví vyleze medvěd! Vždyť vy mu ani neutečete! Sežere vás a vysere na mech! Makejte!“ pobízel znovu a znovu. Lex působil, že si hodinu Bojového výcviku nadmíru užívá.

„Skoro jako za Anduláda…“ konstatovala Serana za tvými zády. Nejspíš odešla chvilku po tobě a teď tě dohnala.


Sarako
„Ta protékala nejen v Chorrolu…“ povzdechl Ley a ztrápeně sklonil hlavu k zemi, „Ale chápu, že vidění je vidění.“ zbytek již nechal doříct a vysvětlil hnědovlasou ženu, která se dobrovolně hlásila o slovo.

„Došlo ke vzpouře, převratu… říkejme tomu jak chceme, stejně je to asi jedno. Davu občanů nejspíš dodala sebevědomí skupina žoldáků, chopili se zbraní a vyrazili proti svému vládci. Moji legionáři dělali maximum, ale zrada byla i v řadách městské stráže. Ačkoliv jsme se jí snažili zabránit… Nepovedlo se. Mezitím skupinka maskovaných bojovníků – vrahů – napadla Anvilský hrad. Zabíjeli bez slitování, služebnictvo, stráže i hraběte s hraběnkou.“ odmlčela se, „Povedlo se mi některé přemoci, ale i tak to nestačilo. Nebyla jsem dostatečně rychlá a jediný koho se mi povedlo zachránit byl Ley.“ poukázala na truchlícího muže, „Ven z hradu se nám povedlo dostat s pomocí čarodějky Cariny LaRouchové, ale rozhodla se k návratu… Jaký je teď její osud.“ pokrčila rameny, „Nikdo neví.“

---

,,Vydám se do Anvilu, zjistím, kdo přežil, a potom uvidím. Chci dát obyvatelům Anvilu šanci, protože až legie pod velením Atia zaútočí, nebudou mít slitování s nikým ve městě. Dostanu-li příležitost, pomstím Caesarovou smrtí hraběte i jeho ženu." domluvím, hlavou kývnu na rozloučenou, vrátím se k místu, kde jsem ustájil koně, a vyrazím k městu.

---

→ Tah 512


Scorpioncz
Klargus se lehce pousmál, popadl pohárek a dopřál si pár loků vína, poté se zadíval na opičku, která však z jeho pohledu nebyla příliš nadšená. Scipio po tvém projevu přikývl.
„Tak ať jsi jako profesor úspěšný.“ řekl a pohladil opičku po hlavě, „No… A já se budu muset také pustit do práce. Jednání v radě Starších holt nepočká… Ačkoliv dneska jsou to stejně jen samá zbytečná jednání.“ dodal následně a taktéž se začal chystat k odchodu. Během jeho monologu jsi se nahnul k Lauraně a věnoval jí polibek. Spokojeně se na tebe usmála a popřála ti mnoho štěstí. Ihned poté jsi vstal a odebral se k odchodu.

Vyšel jsi z vily, legionáři střežící váš domov se zrovna střídali. Pokynuli ti na pozdrav a opět si hleděli svého. Bez jakéhokoliv dalšího zdržování jsi vyrazil k Univerzitě. Míjel jsi hlídky, Thalmorské, legionářské ale i Bdící, kteří stále ještě hlídkovali na ulicích, ačkoliv jich za bílého dne nebylo tolik. Přešel jsi přes most a stanul na pozemcích Univerzity, kolem které zrovna pobíhala skupina noviců, byli zadýchaní, neboť už nejspíš běželi několikáté kolo.

„Hněte kostrou! Kdybyste byli legionáři už byste dávno byli mrtvý!“ ozval se hlas Remana Lexe, který stál opodál se založenýma rukama a s přísným výrazem sledoval běhající novice, „Pohyb! Pohyb! Trochu života!“ řval znovu, „Představte si, že jdete do lesa sbírat bylinky a z křoví vyleze medvěd! Vždyť vy mu ani neutečete! Sežere vás a vysere na mech! Makejte!“ pobízel znovu a znovu. Lex působil, že si hodinu Bojového výcviku nadmíru užívá.

„Skoro jako za Anduláda…“ konstatovala Serana za tvými zády. Nejspíš odešla chvilku po tobě a teď tě dohnala.


Sarako
„Slyšela jsem, že bude velet legát Atius.“ přikývla kvestorka, „Překvapilo mě to… To musím přiznat. Myslela jsem, že něco takhle vážného bude řešit někdo zkušenější buď sám generál nebo legát Amragor.“ odmlčela se krátce, „Ale třeba jen legáta Atia podceňuji.“ dodala s malou nadějí v hlase.

„Vy se chcete vrátit do města?“ vykulil oči Ley, „Zbláznil jste se člověče? Vždyť je to sebevražda!“ zvolal, ale žena ho uklidnila gestem a následným pohybem ruky mu naznačila ať si opět sedne.
„Ley má pravdu. Jít do Anvilu byť jen s myšlenkou na vraždu Caesara je sebevražda. I kdyby vás pustili dovnitř… nemyslím si, že vám dovolí nějaký veřejný projev nebo nedej Osmičko setkání s Caesarem.“ promlouvala k tobě, „A jestli se chcete vydávat za vyjednavače pověřeného legátem Atiem tak něco takového radím vám raději vůbec nezkoušejte bez předchozí domluvy s ním. Mohl byste se dostat do problémů i zde. Raději bych vám doporučila vyčkat. Legát Amragor dorazí, možná už dorazil nevím… Ale jakmile tu bude určitě se svolá nějaká větší porada a uvidí se co a jak. Pak budeme všichni moudřejší.“ opět se dlouze odmlčela. Už jsi chtěl odcházet, ale zadržela tě.

„Ale jestli tam hodláte skutečně jít… Měla bych na vás prosbu.“ podívala se na tebe, „Někde ve městě bude i profesorka z Imperial City. Jmenovala se Mirabelle Sarricová, mistryně magie Obnovy. Nejsem si jistá, jestli vám to jméno něco říká, ale stejně jako vaše paní i ona se měla pokusit vyléčit hraběte. Chtěla jsem její pomoc při zatýkání dvojice mágů, ale jejich moc byla silnější a přemohli jí… Poté jsem s ní ztratila kontakt, ale není mrtvá. Doufám. Kdyby se vám povedlo cokoliv zjistit budu vám vděčná. Stejně tak si myslím, že vám bude vděčná i magická Univerzita, protože Sarricová prý patří mezi tamní kapacity.“

---

,,Vtrhl jsem do argoniánského tábora, probojoval se k jejich vůdci a přinutil jej vydat rozkaz, aby jeho poskoci složily zbraně, nebo jsem přeskakoval Chorrolské hradby abych se potom střetl s prastarým upírem, takže si nemyslím, že bych v porovnání s něčím takovým měl považovat procházku po Anvilu za sebevraždu. Ale dobrá, vyčkám Amragorova příjezdu, domluvíme se s Atiem na strategii a pak se uvidí." pronesu a půjdu se projít po vesnici, než dorazí Amragor.

---

→ Tah 513


Scorpioncz
Klargus se lehce pousmál, popadl pohárek a dopřál si pár loků vína, poté se zadíval na opičku, která však z jeho pohledu nebyla příliš nadšená. Scipio po tvém projevu přikývl.
„Tak ať jsi jako profesor úspěšný.“ řekl a pohladil opičku po hlavě, „No… A já se budu muset také pustit do práce. Jednání v radě Starších holt nepočká… Ačkoliv dneska jsou to stejně jen samá zbytečná jednání.“ dodal následně a taktéž se začal chystat k odchodu. Během jeho monologu jsi se nahnul k Lauraně a věnoval jí polibek. Spokojeně se na tebe usmála a popřála ti mnoho štěstí. Ihned poté jsi vstal a odebral se k odchodu.

Vyšel jsi z vily, legionáři střežící váš domov se zrovna střídali. Pokynuli ti na pozdrav a opět si hleděli svého. Bez jakéhokoliv dalšího zdržování jsi vyrazil k Univerzitě. Míjel jsi hlídky, Thalmorské, legionářské ale i Bdící, kteří stále ještě hlídkovali na ulicích, ačkoliv jich za bílého dne nebylo tolik. Přešel jsi přes most a stanul na pozemcích Univerzity, kolem které zrovna pobíhala skupina noviců, byli zadýchaní, neboť už nejspíš běželi několikáté kolo.

„Hněte kostrou! Kdybyste byli legionáři už byste dávno byli mrtvý!“ ozval se hlas Remana Lexe, který stál opodál se založenýma rukama a s přísným výrazem sledoval běhající novice, „Pohyb! Pohyb! Trochu života!“ řval znovu, „Představte si, že jdete do lesa sbírat bylinky a z křoví vyleze medvěd! Vždyť vy mu ani neutečete! Sežere vás a vysere na mech! Makejte!“ pobízel znovu a znovu. Lex působil, že si hodinu Bojového výcviku nadmíru užívá.

„Skoro jako za Anduláda…“ konstatovala Serana za tvými zády. Nejspíš odešla chvilku po tobě a teď tě dohnala.


Sarako
Kvestorka přikývla, Ley rovněž a nechali tě bez jakéhokoliv dalšího zdržování odejít z kapličky, procházel jsi se po osadě. Byla malá a nikterak mnoho možností nenabízela, místní si zjevně drželi odstup a příliš si jich nepotkal, převládali legionáři a jejich stany. Taktéž ses znovu setkal s trojicí dětí, kteří i nadále vytrvale pokračovali v hraní a pobíhání po celé osadě. Na hrstku místních si narazil až před hostincem. Postávali opření o zábradlí a diskutovali o situaci. Příliš se ti toho pochytit nepovedlo, ale zaslechl jsi nějaké výtky k nedávným rozhodnutím zdejšího pána, taktéž ses dozvěděl, že Carina LaRouchová byla ještě do nedávna zdejším dvorním mágem, ale příliš času zde netrávila a celkově ji zdejší působení spíše obtěžovalo.

Povedlo se ti projít celou osadu a znovu stanou tam kde poprvé, když jsi přišel. Osada zrovna vítala nové posily. Trojici osob v červeném rouchu, které jsi velmi dobře znal. Jednalo se o Císařské mágy. Dvě čarodějům do tváře vidět nebylo, ale byli nízkého vzrůstu, takže se zcela určitě nejednalo o příslušníka altmerské rasy, rovněž jejich roucha vypadala spíše jako by patřila nováčkům, neboť obsahovala žádná honosná znamení či ozdoby. V jejich čele kráčel holohlavý – téměř plešatý – imperiál (graf. vzhled - zde), který ihned odchytl nejbližšího legionáře.
„Legionáři.“ promluvil k němu, „Jmenuji se Meligulus Vita a jsem zde z pověření Vrchního Císařského mága Stenuse Tarna, abych pomohl se svými společníky v boji pokud k němu dojde. Kde naleznu legáta Amragora, který se podle mých informací má ujmout velení nad celou operací?“
„Legát Amragor ještě nedorazil.“ zakroutil hlavou legionář, „Ale velící důstojník, legát Atius, který má být hlavním velitelem této operace sídlí v jednom ze zdejších domů. Zavedu vás za ním.“ opravil následně Císařského mága.
„Aha.“ zatvářil se nespokojeně Vita, „Nebyl jsem obeznámen s nějakou změnou. Tím se ale nebudeme trápit.“ pokračoval, „Zaveďte mě za legátem Atiem a taktéž jestli vás mohu poprosit rozneste mezi vojsko, že velmi rád vyslechnu každého kdo přišel nějakým způsobem do kontaktu s mojí kolegyní Cariel. Byla prohlášena za nezvěstnou, ale z toho, co mi bylo předáno spolupracovala před svým zmizením s oddílem legáta Amragora, který zde má být. Jakákoliv informace nám může pomoci jí nalézt. Takže budu velmi vděčný za každý detail. A teď už mě veďte.“ pobídl legionáře, který bez otálení přikývl a vedl trojici Císařských mágů k sídlu legáta Atia.

---

,,Počkejte Vaše magická excelence!" zvolám směrem k Vitovi, doběhnu k němu a začnu: ,,Říkají mi Bílý guar a Cariel byla při obléhání Chorrolu v desetičlenném předvoji, který se teleportoval při zahájení útoku do města." zhluboka se nadechnu a pokračuji: ,,Ten předvoj jsem vedl já. Když jsme se probojovali z cimbuří, do hradního sálu, zuřil tam boj. Vpadli jsme Chorrolským do zad a zatímco jsem bojoval proti žoldákům najatými tím upírem, Cariel stála proti tomu upírovi samotnému, ale sama na něj nestačila. Kdybych nezakročil, málem jí dostal. Moje meče se střetávaly s jeho kouzly, dokud nezmizel. Cariel se podařilo opět dostat na nohy a dala se do ošetřování umírajícího Brumského hraběte, kterému se, sic oslepenému, povedlo díky mé Paní, Její Jasnosti Felise Demnevanni dostat ze zajetí. Její Jasnost tou dobou sama čelila početnější skupině žoldáků a já se rozběhl za prchající Chorrolskou regentkou, ve snaze ukončit krveprolití v trůnním sále. To bylo naposled, co jsem Cariel viděl. Když bylo po všem, řekli mi, že se jí povedlo toho upíra zajmout, a odteleportovat se s ním." na chvíli se odmlčím a pak dodám: ,,Jestli se Cariel něco stalo, jsem připraven vám s jejím hledáním pomoci. Bílý guar nezapomíná na ty, kteří bojovali po jeho boku." hlavou se mi přitom bude honit spoustu myšlenek na to, co mi ten upír řekl, když jsme spolu bojovali, na to, že musím počítat s tím, že jeho pomsta bude hodně osobní. Jako bych začal mít strach, že až opět nabere sil, půjde po Theře, ale pokusím se na sobě nedat nic znát.

---

→ Tah 514


Scorpioncz
Klargus se lehce pousmál, popadl pohárek a dopřál si pár loků vína, poté se zadíval na opičku, která však z jeho pohledu nebyla příliš nadšená. Scipio po tvém projevu přikývl.
„Tak ať jsi jako profesor úspěšný.“ řekl a pohladil opičku po hlavě, „No… A já se budu muset také pustit do práce. Jednání v radě Starších holt nepočká… Ačkoliv dneska jsou to stejně jen samá zbytečná jednání.“ dodal následně a taktéž se začal chystat k odchodu. Během jeho monologu jsi se nahnul k Lauraně a věnoval jí polibek. Spokojeně se na tebe usmála a popřála ti mnoho štěstí. Ihned poté jsi vstal a odebral se k odchodu.

Vyšel jsi z vily, legionáři střežící váš domov se zrovna střídali. Pokynuli ti na pozdrav a opět si hleděli svého. Bez jakéhokoliv dalšího zdržování jsi vyrazil k Univerzitě. Míjel jsi hlídky, Thalmorské, legionářské ale i Bdící, kteří stále ještě hlídkovali na ulicích, ačkoliv jich za bílého dne nebylo tolik. Přešel jsi přes most a stanul na pozemcích Univerzity, kolem které zrovna pobíhala skupina noviců, byli zadýchaní, neboť už nejspíš běželi několikáté kolo.

„Hněte kostrou! Kdybyste byli legionáři už byste dávno byli mrtvý!“ ozval se hlas Remana Lexe, který stál opodál se založenýma rukama a s přísným výrazem sledoval běhající novice, „Pohyb! Pohyb! Trochu života!“ řval znovu, „Představte si, že jdete do lesa sbírat bylinky a z křoví vyleze medvěd! Vždyť vy mu ani neutečete! Sežere vás a vysere na mech! Makejte!“ pobízel znovu a znovu. Lex působil, že si hodinu Bojového výcviku nadmíru užívá.

„Skoro jako za Anduláda…“ konstatovala Serana za tvými zády. Nejspíš odešla chvilku po tobě a teď tě dohnala.


Sarako
Vita se i s celým doprovodem zastavil, otočil se k tobě a ochotně bez jakéhokoliv přerušení vyslechl vše co jsi měl na srdci.

„Aha… Cariel se tudíž musela ztratit, když přepravovala zadrženého upíra. Buď se jí nepovedlo řádně teleportovat anebo ji upír ovládl, přiměl teleportovat jinam a uprchl.“ přemýšlel nahlas Vita. „Děkuji vám za informace.“ poděkoval následně, „Předám vaše svědectví dál a uvidíme co se dá dělat. Prozatím vaši pomoc při hledání nevyužiji, ale jestli jste tak schopný jak jste ten vyprávěl určitě vaši pomoc uvítá legát Atius.“ ohlédl se, „Ještě mě napadlo… Ten upír byl komořím Gilfre Haynové pokud se nemýlím. Třeba během soudu padne něco, co nám pomůže. Ostatně toho upíra musela znát velmi dobře.“

---

,,Vyčkám příjezdu legáta Amragora a pak se za Atiem vydáme společně. Hlášení od Amragora jsem mu už podal, a bez Amragorovy přítomnosti mé návrhy ohledně strategie při obléhání města nejspíš rovnou zamítne." odvětím mágovy, rozhlédnu se směrem k cestě, odkud by měl Amragor přijet, a dodám: ,,Sice mým úkolem byla záchrana hraběte, a jeho rodiny, ale i přes to, že jsem se od legáta Atia dozvěděl, že byl hrabě zavražděn, pomohu s obléháním města a s dopadením toho šupináče, kterým má smrt hraběte na svědomí."

---

→ Tah 515


Scorpioncz
Klargus se lehce pousmál, popadl pohárek a dopřál si pár loků vína, poté se zadíval na opičku, která však z jeho pohledu nebyla příliš nadšená. Scipio po tvém projevu přikývl.
„Tak ať jsi jako profesor úspěšný.“ řekl a pohladil opičku po hlavě, „No… A já se budu muset také pustit do práce. Jednání v radě Starších holt nepočká… Ačkoliv dneska jsou to stejně jen samá zbytečná jednání.“ dodal následně a taktéž se začal chystat k odchodu. Během jeho monologu jsi se nahnul k Lauraně a věnoval jí polibek. Spokojeně se na tebe usmála a popřála ti mnoho štěstí. Ihned poté jsi vstal a odebral se k odchodu.

Vyšel jsi z vily, legionáři střežící váš domov se zrovna střídali. Pokynuli ti na pozdrav a opět si hleděli svého. Bez jakéhokoliv dalšího zdržování jsi vyrazil k Univerzitě. Míjel jsi hlídky, Thalmorské, legionářské ale i Bdící, kteří stále ještě hlídkovali na ulicích, ačkoliv jich za bílého dne nebylo tolik. Přešel jsi přes most a stanul na pozemcích Univerzity, kolem které zrovna pobíhala skupina noviců, byli zadýchaní, neboť už nejspíš běželi několikáté kolo.

„Hněte kostrou! Kdybyste byli legionáři už byste dávno byli mrtvý!“ ozval se hlas Remana Lexe, který stál opodál se založenýma rukama a s přísným výrazem sledoval běhající novice, „Pohyb! Pohyb! Trochu života!“ řval znovu, „Představte si, že jdete do lesa sbírat bylinky a z křoví vyleze medvěd! Vždyť vy mu ani neutečete! Sežere vás a vysere na mech! Makejte!“ pobízel znovu a znovu. Lex působil, že si hodinu Bojového výcviku nadmíru užívá.

„Skoro jako za Anduláda…“ konstatovala Serana za tvými zády. Nejspíš odešla chvilku po tobě a teď tě dohnala.


Sarako
„Chápu, ale nemůžete se legátovi Atiovi divit. Vždyť nejste legionář ani nějaký vyšší důstojník. Zkrátka každý velitel si musí nějak udržovat autoritu, aby mu do velení nemluvil kdekdo.“ řekl Vita, „Ale taktéž si myslím, že nejspíš naleznu společnou řeč spíš s legátem Amragorem než s Atiem. Uvidíme, co z toho vzejde.“ pokračoval a otočil se směrem k bráně, „Vaším úkolem?“ pozastavil se nad tvými slovy Císařský mág, „Vaše přítomnost bude určitě přínosem. Nevím, jestli se budu přímo účastnit obléhání. Může se stát, že budu odvolán do Imperial City. Přece jen nejsem obyčejný řadový Císařský mág… To období mám zdárně za sebou a po svém zvolení do rady Starších nějak postrádám potřebu účastnit se bitev ve kterých se zbytečně krvácí. Tak či onak moji kolegové…“ poukázal na své společníky, „Tu v každém případě zůstanou. Kdyžtak vám budou nějak nápomocni, pokud nebudou vaše potřeby v rozporu se zákonem nebo stanovami našeho uskupení.“ dodal a odvrátil hlavu od brány.

Zdálo se ti, že si v dálce zaslechl zvuk koní a možná i rachot vozů, ale mohlo se ti to jen a pouze zdát. Neboť hlahol kolem všudypřítomných legionářských stanů vytvořil kdejaký zvuk.

„Budeme pokračovat?“ přešlápl z místa na místo legionář, který měl trojici mágů odvést za legátem Atiem.
„Pokračujte bez nás.“ mávl rukou Vita, „Vašeho velitele už najdeme sami. Nechceme vás zdržovat… Když máte zjevně jiné věci na práci.“ pronesl s pohoršením směrem k legionáři, který napřímil hruď, kývl a spěšně odešel. Vita se jen lehce pousmál. „Ale jestliže dojde ke střetu…“ podíval se na tebe, „Bylo by dobré na své straně mít Osmičku.“

---

,,Mám na své straně Aruzu a Mefalu, při které jsem dnes přísahal, že pomstím smrt hraběte a jeho rodiny. Budou-li jí životy, které v dnešní bitvě uzmu stačit, jistě dá, abych mohl stanout Caesarovy tváří v tvář." odvětím Vitovi, rozloučím se sním slovy: ,,Nechť vás i všechny kolem vede Osmička k vítězství." a půjdu se pomalu podívat k příjezdové cestě.

---

→ Tah 516


Scorpioncz
Klargus se lehce pousmál, popadl pohárek a dopřál si pár loků vína, poté se zadíval na opičku, která však z jeho pohledu nebyla příliš nadšená. Scipio po tvém projevu přikývl.
„Tak ať jsi jako profesor úspěšný.“ řekl a pohladil opičku po hlavě, „No… A já se budu muset také pustit do práce. Jednání v radě Starších holt nepočká… Ačkoliv dneska jsou to stejně jen samá zbytečná jednání.“ dodal následně a taktéž se začal chystat k odchodu. Během jeho monologu jsi se nahnul k Lauraně a věnoval jí polibek. Spokojeně se na tebe usmála a popřála ti mnoho štěstí. Ihned poté jsi vstal a odebral se k odchodu.

Vyšel jsi z vily, legionáři střežící váš domov se zrovna střídali. Pokynuli ti na pozdrav a opět si hleděli svého. Bez jakéhokoliv dalšího zdržování jsi vyrazil k Univerzitě. Míjel jsi hlídky, Thalmorské, legionářské ale i Bdící, kteří stále ještě hlídkovali na ulicích, ačkoliv jich za bílého dne nebylo tolik. Přešel jsi přes most a stanul na pozemcích Univerzity, kolem které zrovna pobíhala skupina noviců, byli zadýchaní, neboť už nejspíš běželi několikáté kolo.

„Hněte kostrou! Kdybyste byli legionáři už byste dávno byli mrtvý!“ ozval se hlas Remana Lexe, který stál opodál se založenýma rukama a s přísným výrazem sledoval běhající novice, „Pohyb! Pohyb! Trochu života!“ řval znovu, „Představte si, že jdete do lesa sbírat bylinky a z křoví vyleze medvěd! Vždyť vy mu ani neutečete! Sežere vás a vysere na mech! Makejte!“ pobízel znovu a znovu. Lex působil, že si hodinu Bojového výcviku nadmíru užívá.

„Skoro jako za Anduláda…“ konstatovala Serana za tvými zády. Nejspíš odešla chvilku po tobě a teď tě dohnala.


Sarako
„I to je možnost...“ řekl neutrálně Vita když jsi zmínil Azuru a Mefalu, „Vás také.“ rozloučil se Vita a vyrazil najít sídlo legáta Atia. Odebral ses k příjezdové cestě. Legionáři střežící bránu znuděně hleděli vpřed.

Na cestě k osadě jsi zahlédl konvoj vozů v čele s legátem Amragorem. Jejich počty se nijak nezredukovaly a vozy byly nepoškozené. Netrvalo dlouho a skupina dojela až k bráně. Legát před osadou vydal nové rozkazy, poslal legionáře do svého tábora, který se rozkládal na druhé straně a sám projel branou do osady. Rozhlédl se a slezl z koně.
„Legionáři. Buď tak laskav a odveď mého koně.“ požádal jednoho z pochodujících legionářů, který sice nepatřil do jeho oddílu, ale bez námitek vyrazil úkol splnit. Amragor se dlouho nerozhlížel a zamířil k tobě.

---

,,Zdravím příteli." pozdravím Amragora, letmo mu zasalutuji a přejdu k věci: ,,Přestože se mi u legáta Atia nejlepšího uvítání, vyřídil jsem mu vše podstatné." rukou pokynu, aby mě následoval k domu, kde Atius zřídil svůj hlavní stan a ve snaze seznámit Amragora se situací pokračuji: ,,Nerad bývám poslem špatných zpráv, ale z celého rodu Rullů zůstal naživu jen Ley. Před zabijáky najatými Caesarem jej zachránila jedna Kvesturka a do bezpečí je potom dostala za pomoci svých kouzel Carina LaRouchová, která se potom ale vrátila zpět do města. Jako rukojmí tam možná budou držet nějakou mistryni obnovy z Cyrodiildké univerzity, Mirabelle Sarricovou, jinak o nikom, koho by krom zajatých legionářů a loajálních Anvilských stráží, dalším nevím."

---

→ Tah 517


Scorpioncz
Klargus se lehce pousmál, popadl pohárek a dopřál si pár loků vína, poté se zadíval na opičku, která však z jeho pohledu nebyla příliš nadšená. Scipio po tvém projevu přikývl.
„Tak ať jsi jako profesor úspěšný.“ řekl a pohladil opičku po hlavě, „No… A já se budu muset také pustit do práce. Jednání v radě Starších holt nepočká… Ačkoliv dneska jsou to stejně jen samá zbytečná jednání.“ dodal následně a taktéž se začal chystat k odchodu. Během jeho monologu jsi se nahnul k Lauraně a věnoval jí polibek. Spokojeně se na tebe usmála a popřála ti mnoho štěstí. Ihned poté jsi vstal a odebral se k odchodu.

Vyšel jsi z vily, legionáři střežící váš domov se zrovna střídali. Pokynuli ti na pozdrav a opět si hleděli svého. Bez jakéhokoliv dalšího zdržování jsi vyrazil k Univerzitě. Míjel jsi hlídky, Thalmorské, legionářské ale i Bdící, kteří stále ještě hlídkovali na ulicích, ačkoliv jich za bílého dne nebylo tolik. Přešel jsi přes most a stanul na pozemcích Univerzity, kolem které zrovna pobíhala skupina noviců, byli zadýchaní, neboť už nejspíš běželi několikáté kolo.

„Hněte kostrou! Kdybyste byli legionáři už byste dávno byli mrtvý!“ ozval se hlas Remana Lexe, který stál opodál se založenýma rukama a s přísným výrazem sledoval běhající novice, „Pohyb! Pohyb! Trochu života!“ řval znovu, „Představte si, že jdete do lesa sbírat bylinky a z křoví vyleze medvěd! Vždyť vy mu ani neutečete! Sežere vás a vysere na mech! Makejte!“ pobízel znovu a znovu. Lex působil, že si hodinu Bojového výcviku nadmíru užívá.

„Skoro jako za Anduláda…“ konstatovala Serana za tvými zády. Nejspíš odešla chvilku po tobě a teď tě dohnala.


Sarako
„Zdravím.“ přikývl legát, „To jsou hodně špatné zprávy.“ povzdechl si následně, když jsi mu předal informace. „Sejdeme se s legátem Atiem a zjistíme jakou má vymyšlenou strategii, ale jestli se vrátila Carina LaRouchová do města… Mohlo by to znamenat, že tam máme nějakého svého člověka. Snad.“ promlouval k tobě, zatímco jsi ho vedl k domu, v němž sídlil legát.

Došli jste až k domu, v němž legát sídlil. Dveře byly zavřené, ale legionáři salutovali hned jakmile spatřili přicházet legáta Amragora a už hodlali otevřít dveře a vpustit do dovnitř. Amragor se však zastavil a otočil k tobě.
„Zkoušel vyjednávat?“ zeptal se.

---

,,O vyjednávání Atius absolutně nejeví zájem." odpovím k Amragorovi, vyčkám, až půjde dovnitř a budu jej následovat.

---

Trochu sebou trhnu, když Serana překvapivě promluví. "Jejda to mi nedělej!" Dokončím svůj úlek úsměvem. "Ano, ano ... skoro stejné. Možná si s ním promluvím, když vím jaké to je. Ale uvidíme ... měl jsem v plánu něco podobného. No vyrazme dovnitř, ještě je z rána chladno." Pomalu vyjdu k budově. "Dnes mám v plánu si domluvit rozvrh a hodiny, co budu vyučovat. Ty už vlastně vyučuješ? Nebo také teprve budeš začínat?" Zeptám se Serany, zatímco půjdu dovnitř, s cílem najít arcimága, nebo někoho s kým budu moci svoje plány domluvit.

---

→ Tah 518


Scorpioncz
Seranu tvůj úlek pobavil, ale zároveň se ti po chvilce slušně omluvila. Souhlasila a společně jste se odebrali ke dveřím do sálu Univerzity. Cestou jste slyšeli nejedno zvolání nového profesora.

„Ne.“ kroutila hlavou, „Už nějaký čas vyučuji. Nastoupila jsem vlastně skoro ve stejný moment jako Fallen Merle. Ale teprve teď jsem plnohodnotnou profesorkou, když mám titul mistryně. Takže až teď můžu vlastně naplno využívat všech výhod.“ odpověděla ti spokojeně, „Takže už jsem trošku do profesorování zabředla. Není to těžké, ale připrav se, že některým novicům není moc po chuti, když je poučuje někdo jen o pár let starší, než jsou oni sami.“ upozornila tě následně, „Ale buď v klidu. Novicky pro změnu budou rády. Přece jen jim je příjemnější mladý profesor než nějaký starý… Nezáživný.“ zasmála se Serana, „Akorát se trochu obávám, že jestli jdeš za arcimágem jdeš trošku pozdě. Myslím, že zrovna dneska vyučuje už od rána. Budeš ho asi muset vytáhnout z výuky, pokud na to spěcháš a nebo zkusit někde najít jeho zástupce Palagána.“ odmlčela se, „I když ten asi bude učit taky. Většinou probíhá elementová magie souběžně.“


Sarako
„Toho jsem se obával.“ povzdechl si legát Amragor, „Snad ho společně přivedeme ke změně názoru.“ dodal následně a vešel dovnitř. Uvnitř to vypadala stále stejně, legát postával u stolku s mapou a diskutoval s Císařských mágem Meligulou Vitem, jeho společníci uvnitř domu nebyli. Nechyběla ani Atiův osobní stráž a kvestorka, která seděla na židli a mlčky sledovala diskuzi mezi dvojicí.

„Konečně.“ spráskl ruce legát Atius a vykročil pozdravit legáta Amragora, jakmile se přivítali, přistoupili oba k mapě.
„Legáte.“ stihl ještě pokynout hlavou Vita.
„Vás bych tu nečekal.“ neskrýval překvapení Amragor.
„Meligulus Vita.“ představil se Vita a navzájem si potřásli rukou. „Netřeba asi nic dlouho protahovat. Jsme tu, abych se svými mágy pomohl.“
„Výborně. Myslím, že vaše pomoc nám přijde vhod.“ souhlasil Amragor.

„Informuj kvestorku Pelenu, lorda Leye o příjezdu legáta Amragora. Ať se dostaví, hodlám zahájit menší poradu.“ rozkázal Atius kvestorce, která se zrovna pokoušela usadit zpět na své místo poté co zasalutovala příchozímu Amragorovi.
„Vykonám.“ přijala rozkaz a opustila sídlo. Amragor se opřel dlaněmi o stůl.
„Jaká je situace?“ zajímal se.
„Vojsko je připravené. S vaším příjezdem jsme kompletní. První obléhací stroje budou dostavěny dnes večer… Takže útok na město může začít hned brzo ráno. Nejprve, ale musíme překonat některé menší překážky, které nám podle zvědů stihl Caesar připravit. Nic vážného. Jízdní oddíl si s tímto problémem hravě poradí.“ převzal slovo Atius. „Nezbytné, ale bude zajistit nám ochranu před magickými útoky, protože podle informací co máme od různých zdrojů to vypadá, že za zdmi města se nachází hned několik schopných mágů s odhodláním postavit se Císařství na odpor.“
„Nějaké snahy o vyjednávání?“ zeptal se Amragor i když odpověď moc dobře znal už od tebe.
„Nemám v plánu vyjednávat, legáte.“ odmítl ihned Atius, „Se zrádci se nevyjednává.“ zakroutil hlavou s mentorským hlasem, „Alespoň něco mě náš všemi milovaný generál Arterius naučil…“ pokračoval pln ironie, „Když nám ještě velel. Nicméně…“ podíval se na Amragora, „Pokud Caesar vyšle nějakého vyjednavače se zprávou, že se hodlá vzdát a vydat město.“ usmál se, „Rozhodně se nebudu bránit setkání. Navíc Caear něco takového očekává. Očekává, že budeme jednat, ale mi mu tu radost nedopřejeme. Nehledáme tu žádný kompromis, protože tady žádný kompromis prostě není. Odehrál se převrat, který musí být potrestán a následně obnoven pořádek, kterého se ujme legát Ley. Jakožto pravděpodobně poslední žijící Rullus.“
„Jenže nejde ani tak o Caesara, ale o občany města. Během obléhání mohou být zbytečně zmařeny životy.“ namítl legát Amragor. Vita mlčel se založenými rameny a střídavě hleděl na oba legáty. „Musíme se snažit najít cestu, která by měla za následek minimální ztrátu z řad občanů.“
„Většina těch co ve městě zůstala respektuje a uznává Caesara za svého pána. Dokonce mu pomohli dostat se k moci, když vyšli do ulic plný nenávisti proti rodu Rullů. Ostatně kvestorka Pelena vám to může detailně popsat… Byla u toho. Většina těch, co byla věrná Rullům buď padla nebo utekla během evakuace.“ napřímil se Atius, „Takže jsou to v podstatě vzbouřenci.“

„Ať už vzbouřenci ano nebo ne… Nelze jednoznačně hodit všechny do jednoho pytle. Někteří se určitě připojili k ‚davu‘ jen proto, aby si zachránili své životy a domovy. Obzvlášť pokud viděli, že mají navrch.“ zapojil se do rozhovoru Vita, „Vím, že nejsem velitel ani nic podobného, ale souhlasím s legátem Amragorem. Měli bychom se pokusit nejprve vyjednávat.“
„Máte pravdu.“ přikývl Atius, „Vy nejste velitel Vito. Vy jste politik a politici, jak je nám všem známo rádi mluví a hrají si na všeznalce. Jenže tady není o čem diskutovat. Vyjednávání z naší strany iniciováno rozhodně nebude.“ stál si na za svým Atius.

Armáda, kterou má momentálně Atius k dispozici se skládá z přeživších z Anvilu (oddíl pod vedením kvestorky Peleny), oddílu legáta Amragora a oddílu legáta Atia, který je v současné době nejpočetnější, protože neměl v uplynulých dnech žádné ztráty. Atiův oddíl zároveň podporuje domobrana z osady, která však není nikterak početná a ani zdatná v boji.

K tomu, aby legát Atius mohl zahájit útok na Anvil potřebuje mít připravené obléhací stroje a taktéž podporu 'válečné rady', která se skládá ze tvé postavy, legáta Amragora, kvestorky Peleny, Meligula Vita, Leye Rulla a samozřejmě legáta Atia. (šest členů = šest hlasů, potřebuje získat minimálně čtyři hlasy)