---

,,Pokud jich na tebe nebude moc, pokus se toho norda osvobodit - je to hrabě." odpovím v myšlenkách Theře. Potom zařvu: ,,Čas zhebnout, Sithisův poskoku!" a s myšlenkou na to, že mu musím alespoň zabránit, aby se dostal k Theře, se k němu rozběhnu a zaútočím na něj sérií útoků provedenou svým stříbrným mečem. Arminův meč využiji spíš k obraně před jeho kouzly, útočit s ním budu pouze příležitostně.

---

Počkám dále co se bude dít.

---

→ Tah 440


Scorpioncz
„Mějte se.“ rozloučila se s tebou altmerka a tentokráte tě šla osobně vyprovodit až ke dveřím. Jakmile je za tebou zabouchla ozvalo se cvaknutí klíče uvnitř známku. Slabé světlo pronikající oknem uvnitř domu zhaslo. Vydal jsi se potemnělou uličkou k domovu. Místy sice svítily zapálené louče, ale nebe dnes bylo neobvykle zatažené. Nespatřil jsi na něm ani jednu hvězdu, měsíce však vidět byly. Míjel jsi několik hlídek legionářů v doprovodu bdících.

Cestou jsi přemýšlel kde by mohl být pohřben Aurelius Vici. Usoudil jsi, že nejpravděpodobnější bude hrobka rodu Vici, která se nachází na hřbitově. Dovnitř se ti však pravděpodobně nepodaří dostat, protože hrobka bude zamčená, aby poklady ukryté u popelu mrtvých nemohl někdo ukrást.

Pomalu jsi došel až k domovu, když jsi se blížil zdálo se ti jako by se z okna patra spouštěla dolů nějaká osoba. Podle velikosti postavy usuzuješ, že půjde o muže, okno, ze kterého se tajemná osoba spouští, ale patří Flaviovi. Došel jsi blíže. Za brankou netrpělivě přešlapoval legionář v barvách Vysokoskalí. Když tě spatřil hlasitě si povzdechl, nejspíš očekával střídání. Všiml sis, že za okny z jídelny vychází ještě světlo. Legionář ti nebránil ve vstupu, unaveně zívnul a zastavil přešlapování. Místo toho se jen opřel o branku a smutně hleděl do hořící louče osvětlující ulici. Uslyšel jsi mírné dopadnuti na zem. Osoba lezoucí z okna nejspíš slezla dolů trochu rychleji, než plánovala. Legionář však tento zvuk nezaregistroval, znovu zívnul.


BadWolf
„Ma’Riar by se o děti postaral. Myslí si, že Amelie by ráda šla na nějakou společenskou akci jen to možná hnedka nepřizná a nedá na sobě znát.“ odvětil khajiit a souhlasně pokyvoval hlavou, když jsi hovořil.
„Eh... Myslím, že o účastnících se ještě domluvíme... V klidu.“ řekl Horatio na závěr.
„Cayren tam nebude. Není pozvaný a on stejně tyhle večírky nemá rád. Podle něj je to příležitost, jak navázat kontakty a začít intrikovat.“ převzala si slovo žena, „Netvrdím, že v našem případě nemá zrovna pravdu, ale občas je dosti paranoidní a hlavně krutý vůči nelidským rasám.“ odmlčela se, „A jak jsem řekla... Bude tam spousta odpůrců Cayrena, ale nepřiznají to veřejně. Buď mají strach anebo si nechtějí poškodit postavení u dvoru, protože hrabě je s velitelem jedna ruka.“
„Domluvíme se.“ přikývl Ma’Riar.
„Dobře.“ pousmála se, „Jestli je to všechno tak pomalu půjdu. Mám ještě nějaké vyřizování.“


Sarako
Thera ti již neodpověděla, ale nejspíš se už pustila do protivníků. Sám jsi zaútočil proti komořímu. Přerušil vyvolávání, někoho se mu již povedlo oživit, zbytek spadl mrtev k zemi. Když jsi se dostatečně přiblížil k jeho blízkosti a hodlal jej napadnout udělal rychlý úskok vzad a následně pomocí křídel vzlétl. Pokusil se tě nohami shodit k zemi, ale neuspěl. Stihl jsi ho ještě seknout na což zareagoval bolestím řevem. Rozzuřeně přistál za sebou a začal útočit svými drápy, odrážel jsi je pomocí mečů a jakmile přešel do útoku s magií použil jsi Arminův meč, který začal pohlcovat protivníkovo vysávání. Neúspěch upíra ještě více rozzuřil a přiměl ho k řevu a následnému prudkému úderu. Znovu jsi se bránil svým mečem, ale tentokrát byly údery ještě zuřivější a plné nenávisti. Při jednom z úderů se mu vedlo vyrazit ti z ruky stříbrný meč a následným úderem tě odhodit k zemi. Zběsile zařval.

„Zabiju tě! A pak najdu tu tvoji mrchu a zabiju ji dřív, než se pokloní Molagu Balovi!“ zařval rozzuřeně. Roztál křídla a jakmile tak učinil zasáhl jej legionářský šíp patřící Amragorovi. Všiml sis jak rukou ukazuje i druhému bosmerovi, aby svůj útok přesunul na upířího komořího. „Eh... Je tu příliš světla.“ procedil mezi zuby poté co rukou vytáhl šíp a zahodil jej.

Hraběnka se probojovala skrze velitele stráží, pokořila jeho obranu a přiměla jej odkrýt se a následným sečným úderem ho poslala k zemi. Nebyl mrtev, ale vážně zraněn. Možná ho chtěla dorazit, ale do cesty jí vstoupil žoldák, který tak dal veliteli příležitost odplazit se do bezpečí, blíže k trůnu.

„Rengetka! Prchá nám.“ zvolal Reman Lex, který se zrovna se svými muži vrátil z jídelny kde nejspíš přemohli zbytek odporu, který útočil z této strany. Regentka byla se svým doprovodem už téměř u dveří, aby mohla uprchnout chodbou, kterou jste se do sídla dostali vy. „Prolomte už tu obranu hergot!“ rozkázal rozčileně a připojil se do boje před trůnem.


Fjeratlof
Popadl jsi protivníkovu zbraň. Z tvé pozice to bylo mnohem snazší a rychlým bodným úderem ukončil život maskovaného útočníka. Jeho ruce povolily a spadly k zemi. Postavil jsi se opět na nohy.

Kvestorka se rovněž postavila na nohy, sevřela v ruce legionářský meč a děkovně přikývla. S bolestivou chůzí se rozešla ke zraněnému maskovanému protivníkovi. Ten nejspíš pomyslel na ústup, ale zranění mu to znemožnilo. Znovu bolestivě zaskučel a podíval se na přicházející ženu. Odplivl krev a napřímil hlavu, očekával ukončení svého života, ale nestalo se tak.
„Kdo vás poslal?!“ zvolala Pelena, odložila meč stranou a popadla zraněného pod krkem. V její tváři byl patrný hněv. „Kdo tě poslal?! Mluv!“ křikla znovu rázně a stiskla ruce, čímž nakrátko zastavila dýchání zraněného. Když ho pustila lapal po dechu, ale nehodlal promluvit. „Mluv sakra!“ křikla, „Mluv!“ nereagoval, chroptěl bolestí, ale slovo ze sebe nevydal. Pelena jej rezignovaně pustila k zemi. Muž se bolestivě posadil k zemi, začal omdlévat. Znovu uchopila meč do ruky a otočila se k tobě.
„Přišel jsi právě v čas... Už jsem ani nedoufala.“ řekla s úlevou v hlase, „Ale nemáme čas diskutovat. Jen co jsem poslala všechny legionáře a stráže bránit bariéry objevili se tady tyhle...“ ukázala rukou na maskované vrahy, „Zabíjejí každého kdo jim přijde pod ruku. Služebnictvo, komořího... Bojím se, že dostali i hraběnku s hrabětem.“


Tondulín
Vyčkával jsi a celou situaci sledoval z bezpečné vzdálenosti. Podivín mezitím ošetřoval Belwen nejrůznějšími lektvary, bylinkami a chvilkami použil i nějakou ze své magie. Ork stál stále poblíž a bedlivě pozoroval jeho mazlíčka, který opět nakrátko přelezl na tělo oblbnuté bosmerky. Garminova meditace mezitím inspirovala nervózně pochodující bosmerku k podobnému činu. Sedla si naproti němu a chvilku ho sledovala, následně se pokusila napodobit to co dělá on.

„Myslíš, že na to máš?“ promluvil k ní aniž by otevřel oči a ověřil si co vlastně bosmerka plánuje. Ta se očividně lekla, protože sebou cukla.
„Zbláznil ses?“ promluvila k němu, „Já chtěla meditovat a néé si uhnat zástavu. Bohové!“ kroutila hlavou, „Ani meditace tu není klidná.“
„Myslím, že tobě meditace pomoci nemůže.“ zhodnotil Garmin klidným hlasem. Bosmerka se kousla do rtu a uraženě vstala. Zanechala tak meditace a opřela se o zeď vedle vstupních dveří. Garmin její čin ponechal bez reakce, poklidně pokračoval ve své meditaci.

Belwen v křesle sebou trochu cukla, když jí krvavé rány začal Podivín potírat nějakou mastičkou. Krysa jí mezitím přelezla z ramena na hlavu a hleděla na mastičkou se zacelující rány. Byl to mnohem delší proces než využití kouzla, ale zato byla její pokožka téměř bez viditelné jizvy. Podivín nastavil ruku, aby mohl jeho mazlíček přelézt na jeho tělo, jakmile tak učinil spokojeně ho pohladil po hlavě a pokračoval s léčbou. Ork se znovu oblízl při pohledu na krysu a nespouštěl zní oči.

Náhle se ozvalo zabouchání na dveře. Bosmerka u dveří sebou cukla a podívala se na ostatní. Garmin nijak nereagoval.
„Zbláznil ses?!“ ozvalo se zpoza dveří, „Tam bydlí ten magor. Jestli teď otevře promění nás v ropuchu nebo začne mluvit úplně z cesty.“ pokračoval vyděšeně kdosi, „Prostě jednoduše tenhle dům se kontrolovat nechodí. Jsi tu noví tak teď to víš.“
Podivín se otočil ke dveřím. Krysa mezitím přeběhla na druhé rameno, které bylo blízko Orka. Ten využil příležitosti a popadl krysu, aniž by si toho Podivín všiml a strčil jí od své obrovské pusy. Když se Podivín otočil zpět na Belwen koukal z úst Orka jen a pouze ocas, který sebou ještě cukal, bosmer si toho však nevšiml, jeho oči totiž směřovaly na Belwen, která podle všeho přicházela k sobě.

„Co... Kde to jsem?“ řekla zmateně, když se rozhlédla. Prudce sebou cukla, když spatřila starého bosmera. „Marbruk?“ tázala se a on jen tiše přikývl. „Jak... Jak jsem...“ otočila se znovu po místnosti.

---

Rozloučím se a pokračuji v diskuzi
"No jo, ale já to spíš myslel tak, že jestli tam bude nějakej Cayrenův stoupenec, tak mě rozhodně pozná. Nevím teda co by udělal, ale jeden nikdy neví. Jinak jsem taky na žádný takovýhle oslavě nikdy nebyl. Zní to jako něco co bych vyzkoušel, ale jestli nám jde o to to neposrat, tak možná nebudu ten nejlepší kandidát. Ale klidně to udělám."

---

,,Cariel, regentka!" křiknu na bosmerku, zatímco se budu stavět na nohy. Za pomoci telekineze si přitáhnu zpět stříbrný meč, pronesu: ,,Budeš se muset víc snažit, ..." výhružně protočím meč ,,... jinak dopadneš jako ti záhrobáci před tebou." a opět vyrazím do útoku proti komořímu.

---

Pokývnu legionáři. "Dobrej večer, snažte se neusnout. Štípnutí prý pomáhá." Zazubil jsem se a prošel okolo něj. Zvědavost mi však nedala a zatočil jsem okolo domu pod Flaviovo okno, abych zjistil kdo ta osoba je a co přesně dělá. "Že by Flavius prchal ven?"

---

Rychle přiskočím k Belwen a jednu ruku jí přiložím k puse a naznačím jí, že teď není vhodný čas mluvit. Duhou rukou začnu prudce máchat a ukazovat na orka, aby některý z mých společníků dostal krysu z jeho tlamy ven.

---

→ Tah 441


Scorpioncz
Legionář tvoji poznámku zcela ignoroval, pomyslel si své a poté pokračoval v činnosti. Zatočil jsi kolem zdi pod Flaviovo okno. Když jsi tak učinil střetl jsi se s osobou v černém, která sebou neskutečně cukla.
„Tyvole... Škorpiasi...“ ozval se Flaviův hlas, „Osmičko. Tys mi dal. Víš jak jsem se lekl?“ pokračoval tiše a rozhlížel se, „Už jsem se lekl, že je to někdo z těch Klargových poskoků nebo snad on sám.“ zaznělo s úlevou.

BadWolf
„Noa?“ pokrčil rameny Miles, „Je to soukromá akce. Pokud nebudeme dělat nějaký velký brajgl. Tak se nám nemůže nic stát.“ dodal s klidem a ztěžka se nadechl. „A právě proto, že jsi nikdy na žádné takové akci nebyl... Měl bys jit.“ dodal a plácl tě po zádech.
„Ma’Riar si myslí, že je to velká šance, ale byl by opatrný.“ zapojil se khajiit, „Tvá síla bude přínosná, protože zbraně tam trpěny nebudou.“
„Ma’Riar má pravdu.“ přikývl Horatio, „Nejsem bitkař, nemám svaly. Já jsem spíše takový ten typ, co většinou dostane, když vyvolá rvačku v hospodě. Leda bych využil svoji magii.“
„A Miles.“ otočil se Ma’Riar k Milesovi, „Miles byl vycvičen na nejrůznější typ misí. Jeho zkušenosti a dovednosti budou rovněž přínosem. Má Ma’Riar pravdu?“
„Má. Ale jsem zraněný.“ poznamenal Miles, „Musel bych se stihnout vykurýrovat.“ usmál se, „Možná co nejdřív. Začíná to dost bolest.“


BadWolf
„Noa?“ pokrčil rameny Miles, „Je to soukromá akce. Pokud nebudeme dělat nějaký velký brajgl. Tak se nám nemůže nic stát.“ dodal s klidem a ztěžka se nadechl. „A právě proto, že jsi nikdy na žádné takové akci nebyl... Měl bys jit.“ dodal a plácl tě po zádech.
„Ma’Riar si myslí, že je to velká šance, ale byl by opatrný.“ zapojil se khajiit, „Tvá síla bude přínosná, protože zbraně tam trpěny nebudou.“
„Ma’Riar má pravdu.“ přikývl Horatio, „Nejsem bitkař, nemám svaly. Já jsem spíše takový ten typ, co většinou dostane, když vyvolá rvačku v hospodě. Leda bych využil svoji magii.“
„A Miles.“ otočil se Ma’Riar k Milesovi, „Miles byl vycvičen na nejrůznější typ misí. Jeho zkušenosti a dovednosti budou rovněž přínosem. Má Ma’Riar pravdu?“
„Má. Ale jsem zraněný.“ poznamenal Miles, „Musel bych se stihnout vykurýrovat.“ usmál se, „Možná co nejdřív. Začíná to dost bolest.“


Sarako
Potlučená a zraněná Cariel se po zaslechnutí svého jména vzpamatovala. S námahou a bolestí se zvedla ze schodiště a snažila se zorientovat. Trvalo jí to.

Mezitím sis přitáhl stříbrný meč pomocí telekineze. Komořího tvůj čin a slova spíše pobavili. Vzlétl vzhůru před tvým pokusem o úder a vylétl až ke stropu místnosti.
„Zabij mě. A tvá milovaná propadne svému pánu.“ řekl zřetelně a následně rukou narušil řetěz, obrovský lustr (skládá se z těžké kulaté kovové konstrukce na němž je hned několik velkých svíček, které jsou zapáleny) se tak nebezpečně naklonil a bylo jasné, že se brzy zřítí na bojující vojsko pod ním. Komoří se ihned začal vracet zpět s útočným kouzlem připraveným v obou rukou.

Cariel byla již rozkoukaná. Jednou rukou se držela za zranění a druhou začala vyvolávat nějaké kouzlo, kterým se chtěla pokusit zabránit útěku regentce, ale nepovedlo se jí to. Neboť kouzlo narazilo na štít jednoho z regentčiných ochránců. Byla už téměř u dveří na chodbu, když se rozevřeli. Regenta a její muži se zarazili, neboť dveřmi vyběhl s řevem do půl těla oděný a krví špinavý muž, nord v ruce svíral dvojic zbraní. Byl slepý a nevěděl tak přímo běží, ale povedlo se mu dostat až sem. Regentce a jejím mužům se zatajil dech.
„Zabít?“ hlesl jeden z žoldáků, ale regentka nedala rozkaz. „Zabít.“ usoudil žoldák a pobídl ostatní, aby vyrazili proti oslabenému nordovi.

V chodbě se to jen blýskalo magickými kouzli, které vyvolávala pravděpodobně Thera proti žoldákům nebo zbrojnošům. Možná také narazila na nějakého mága.

Dvojice bosmerů s luky začala pálit jeden šíp za druhým proti letícímu komořímu. Několik šípů minulo, některým se vyhnul a trojice šípů jej zasáhla. Jeden pouze povrchově, ale zbylé dva prošli jeho tělem. Nebyly však stříbrné. Způsobily zranění, ale upíra nijak výrazně neoslabilo, spíše ho ještě více rozzuřilo. Lustr se začal nebezpečně naklánět ještě více.


Tondulín
Přiskočil jsi k Belwen a přiložil jí ruku přes ústa. Chvilku cosi nesmyslného mumlala, ale poté nastalo ticho a mlčela. Zjevně jí konečně došlo, že cosi není úplně v pořádku. Bosmer stále ještě věnoval pozornost Belwen a ignoroval dění kolem i to, že jsi ji umlčel. Když jsi však začal ukazovat zběsile na orka a naznačoval gesty ostatním, aby nějak osvobodili krysu v orkových ústách zpozorněl i podivínský bosmer.

Bosmerka neváhala a přiběhla blíže. Bosmer zkřivil tvář a rukou začal hmatat po svém ramenu. Očima pátral po kryse, kupodivu si nevšiml ocásku v orčích ústech.
„Kde jsi? Kam jsi se podel?“ začal mumlat podivín, dřepl si a díval se pod židli. „Nelwin nemuč tu Belwen... Kde jsi? Zatraceně?“ mumlal zatím co měl hlavu strčenou pod židlí. Belwen sebou cukla. Bosmerka, která se konečně dostala k orkovi mu cosi gesty začala vysvětlovat, vysvětlovala mu, aby krysu vyplil, ale on to rezolutně odmítal. Kroutil hlavou a začal kroutit ústy. Bosmerka do něj však kopla a pohlédla na Garmina, který stále meditoval. Znovu se podívala na orka a vrhla výhružný výraz na tváři. Ork však nepovolil. Nesmířila se s neúspěchem, a proto ukázala na tebe a znovu začala svůj požadavek opakovat, Ork jí opět ignoroval.
„Garmine!“ křikla bosmerka rozčileně, „Dělej něco, ne?“ zvolala znovu a otočila se k němu, ale Garmin stále meditoval. Podivín už začal vyšilovat, začal běhat po místnosti a pátral všude kde ho napadlo. Neustále opakoval nějaká slova, cosi mumlal. Všiml sis, že ocas v ústech orka se lehce pohnul. „FAJN! Vyřeším to sama.“ zvolala rezignovaně, otočila prudce proti orkovi a kopla jej mezi nohy. Ork bolestivě klesl na kolena, a přitom vypustil krysu ze svých úst. Dopadla na zem, mokrá od slin. Skučící ork se začal svíjet v kolečku. „Heh... To máš za ty keci.“ uchechtla se bosmerka na závěr. Ork cosi výhružného vyplodil z úst, ale nebylo to příliš zřetelné. Krysa vyrazila na svým pánem, popadl ji celí rozjařený, začal jí hladit po tváři a následně jí věnoval i polibek, alespoň to tak vypadalo.
„Tady jsi! Výborně! Už jsem se lekl, že se ti něco stalo. A ty sis dávala koupel! No to mi nesmíš dělat. Takhle utíkat... Cože to říkáš?“ ohlédl se směrem k orkovi, „Cože? To se mi nějak nezdá. Vždyť vypadá tak mírumilovně. Zrovna dělá klubíčko...“

Belwen se konečně vysmýkla, „Nech toho...“ řekla rozčileným tónem, „Co se to stalo?“ začala zjišťovat a bylo patrné, že už je více než při sobě. Garmin stále meditoval.

---

"He he zdravím Flavie." Neubránil jsem se potichu se zasmát. "Co tu tak děláš v noci? Jsi něčemu na stopě? Chceš nějak pomoct?" Zeptám se šeptem na trojici otázek, co mě v tuhle chvilku napadli a zvědavě na něj pohlédl.

---

Myšlenkou na to, že Theru nechci podruhé ztratit, potlačím všechny myšlenky na to, že žiju jenom proto, že jsem se vždycky včas vytratil, nehledě na ostatní. Připraven chránit se Arminovým mečem, couvám po schodišti nahoru, ve snaze být mezi komořím a vstupem na chodbu ve které se nachází Thera.
,,Vypadněte z pod toho lustru! Co nevidět půjde k zemi." vykřiknu ještě předtím, než útočné kouzlo zasáhne Arminův meč.

---

"Co si pamatuješ posledního? Oba nás zajali a tobě se vrtal nějaký magič ve vzpomínkách, máš v hlavě nejspíš zmatek nebo uměle vytvořené vzpomínky. Řekni mi co si pamatuješ a já ti řeknu jak to bylo ve skutečnosti....musíš mi věřit Belwen."

---

→ Tah 442


Scorpioncz
„Na stopě? Pomoct? Ale kdepak.“ mávl rukou, „Mám domluvenou schůzku... Takovou tajnější a protože mám strach, že mi Klargus nevěří natolik a nechává mě sledovat tak raději volím tuhle cestu.“ šeptal tiše, „Nechci přilévat olej do ohně. Už takhle je to tu dost vypjaté.“ odmlčel se krátce a nervózně přešlápl z místa na místo. „Možná bys mi mohl pomoci.“ usoudil nakonec, „Zabav toho šaška před vilou, protože jinak budu muset přelézt plot a to se mi moc nechce. Minule jsem si roztrhl kalhoty a dopadl přímo do nějakého výkalu.“ pokračoval, „A potřebuji vypadat trochu k světu a hlavně nesmrdět od sousedovic psiska.“ zakončil a hlavou ti naznačil ať jdeš a pomůžeš.


BadWolf
„Noa?“ pokrčil rameny Miles, „Je to soukromá akce. Pokud nebudeme dělat nějaký velký brajgl. Tak se nám nemůže nic stát.“ dodal s klidem a ztěžka se nadechl. „A právě proto, že jsi nikdy na žádné takové akci nebyl... Měl bys jit.“ dodal a plácl tě po zádech.
„Ma’Riar si myslí, že je to velká šance, ale byl by opatrný.“ zapojil se khajiit, „Tvá síla bude přínosná, protože zbraně tam trpěny nebudou.“
„Ma’Riar má pravdu.“ přikývl Horatio, „Nejsem bitkař, nemám svaly. Já jsem spíše takový ten typ, co většinou dostane, když vyvolá rvačku v hospodě. Leda bych využil svoji magii.“
„A Miles.“ otočil se Ma’Riar k Milesovi, „Miles byl vycvičen na nejrůznější typ misí. Jeho zkušenosti a dovednosti budou rovněž přínosem. Má Ma’Riar pravdu?“
„Má. Ale jsem zraněný.“ poznamenal Miles, „Musel bych se stihnout vykurýrovat.“ usmál se, „Možná co nejdřív. Začíná to dost bolest.“


Sarako
Začal jsi couvat, a přitom sledoval komořího, který stále ještě využíval svá křídla. Znovu byl zasažen šípem, rozzuřeně se ohnal ve vzduchu a rozdělil připravované kouzlo tvořené v obou rukou z jedné ruky jej seslal proti lukostřelcům. Oba se pokusili uskočit stranou, Amaragorovi se to povedlo, ale druhému lukostřelci nikoliv. Červená záře udeřila do jeho těla a ihned srazila k zemi, obalila jej a začala oslabovat, vysávat z něj životní energii.
„Belethore!“ křikl Amragor, který se postavil na nohy a spatřil svého spolubojovníka v nebezpečné situaci, popadl luk a znovu zamířil na komořího, který se opět plně soustředil na tebe.

Upozornil jsi přítomné na lustr. Téměř nikdo však v zápalu boje tvému varování pozornost nevěnoval. Hraběnka byla jako jedna z mála v bezpečí, neboť se probojovala skrze formaci a směřovala po schodišti nahoru. Cestu jí, ale zkřížila dvojice žoldáků, která se rozhodla ustoupit do výhodnější pozice. Jediný, kdo vyslyšel tvoje varování byl Reman Lex, který pozvedl hlavu v momentě kdy probodl jednoho z protivníků.
„Héééj! Mágu!“ zařval na Felacara, který udatně vzdoroval žoldáckému mágovi. Felacar zrovna s námahou odrazil nepřátelský úder a výboj udeřil do jedné ze stěn sídla, trochu omítky dopadlo na zem. Brumský mág pozvedl hlavu, vytvořil ochranné kouzlo pomocí magické hole a volnou rukou nasměřoval směrem k lustru. Ochranné kouzlo odráželo a pohlcovalo jedno kouzlo za druhým, neboť protivník hodlal využít jakoukoliv příležitost.

Povedlo se ti dostat mezi komořího a vstup do chodby ve které bojovala Thera. Boj započal i za tvými zády, když se slepí nord střel s žoldáky. Jeho střet byl však odsouzen k nezdaru, neboť přes hluk v místnosti nedokázal využít sluch a přesila sehrála taky svoji roli. Přesto se mu povedlo jednoho z žoldáků ošklivě poranit. Druhý mu však zabodl meč do boku a následným seknutím meče jej srazil k zemi. Chtěl pokračovat, ale zasáhla regentka.
„NE! Doveď mě okamžitě za mým synem! Hned!“ zvolala rázně na žoldáka, který zadržel svoji čepel a přikývl. Popadl regentku a chtěl vyrazit dveřmi na chodbu i přes viditelné riziko, ale Cariel mu přimrazila levou nohu. Více však nestihla, protože si všimla komořího, jehož kouzlo již bylo dostatečně silné.
Nasměroval jsi Arminův meč tak, aby byl schopen co nejlépe pohltit seslané kouzlo. Komoří seslal své kouzlo, které bylo ještě více posíleno jeho hněvem a silou získávající ze zasaženého Belethora. Kouzlo se střetlo s Arminovým mečem v plné síle. Ostří se rozzářilo a meč pohltil značnou část kouzla, ale část přesto pronikla do tvého těla. Pocítil jsi chvilkový pocit slabosti, který však velmi rychle pominul, neboť tě cosi odhodilo stranou. Kouzlem tě odhodila až k umírajícímu nordovi.

„Postarej se o svojí paní. Já se postarám o něj.“ řekla a začala mumlat své zaklínadla. Obě ruce se jí rozzářily, zbraně mrtvých na balkónu začaly levitovat. Komoří ihned přešel do útoku, zahájil rychlý přesun směřovaný přímo proti balkónku. Když se však nebezpečně přiblížil zmizel za pomoci neviditelnosti.

Regentka opustila žoldáka, který se snažil vyprostit z ledového kouzla. Vběhla na chodbu a pokračovala neznámo kam, pravděpodobně do své komnaty za synem.


Tondulín
Belwen přikývla hlavou, uklidnila se, alespoň se o to pokusila. „Pamatuji si...“ začala lovit v paměti, „Pamatuji si, že jsme něco dělali ve vesnici. Možná jsme bojovali. Mám v tom zmatek. Fakt velký.“ poté přivřela oči, „A taky mě strašně bolí hlava... A tělo.“

---

"Ahá ... he he jasně proč ne, pomůžu." Tiše jsem se zasmál. "Buď připravenej a až ti to přijde fajn, tak vyraz. Zlom vaz!" Odpověděl jsem Flaviovi a vyrazil zpět k legionáři.

"Zdravím, mohl bych vás požádat o laskavost? Mohl by jste prohlédnout jeden keř za domem? Mam tušení že tam něco je ... něco tam šustilo ... co kdyby to byl upír? Město jich je po setmění prý plné ... moc vás prosím. Jde o bezpečí téhle vily a od toho tu také jste ne?" Zeptám se legionáře hlasem, ve kterém zní naléhavost a bázlivost z toho, že by tam mohl být upír. Pokud půjde hnedka, tak ho hlavně zavedu druhou stranou, než Flavius přijde. To by ještě scházelo, abych ho navedl přímo do Flavia pod jeho okno že?

---

"No, tak já teda půjdu. Nějaký noblesní řečičky co bych měl umět než tam půjdu?"

---

Rozběhnu se dveřmi za regentkou, a cestou ještě nezapomenu uštědřit přimraženému žoldákovi omračující ránu jílcem meče do obličeje. Jakmile budu na chodbě zavřu za sebou dveře a rozběhnu se pomoci Theře.
Uvidím-li prchající regentku, za pomoci telekineze smýknu kobercem po kterém běží, případně jí podstrčím pod nohy nějakou na zemi povalující se zbraň. Upadne-li doběhnu k ní a přiložím jí meče ke krku.

---

"Je to tak, byli jsme ve vesnici, mohli jsme utýct, ale já jsem si chtěl hrát na hrdinu a posral jsem to jako vždycky."Trochu kysele se usměju. "Když jsem se probral, slyšel jsem jak jsi křičela. Mučili tě nejdřívě fyzicky a potom psychicky, nahlédli ti do hlavy a zjistili všechno co jim mohlo být k užitku, náš strom už není v bezpečí." Budu velmi obezřetný, kdyby si náhodou Belwen vzpomněla na nějakou pomatenou myšlenku, že jsem jim vše vyzradil já a chtěla mě napadnout. "Tarlow mě pak osvodil a řekl mi že tě několikrát znásilnili, zbili a vrtali se ti v hlavě. Pomocí svých spoluvěznů, které tu vidíš, jsem tě mohl dopravit k šílenému staříkovi, aby tě dal aspoň trochu dokupy." Tohle už budu spíše šeptat Belwen do ucha, přeci jen nemusí všichni slyšet tu část o znásilnění.

---

„Měli by jsme co nejdříve vyrazit za nimi a ujistit se, že jsou v pořádku.“

---

→ Tah 443


Scorpioncz
Flavius přikývl a přikrčil se za rohem domu. Vyčkával, jak si povedeš. Odebral ses k legionáři a začal k němu promlouvat.
„Keř?“ povzdechl si legionář, „Upír co šustí v křoví?“ zasmál se legionář, „Asi jste nikdy neviděl upíra co? Upíři se neplíží v křoví jako nějaký kořist... Jsou to predátoři.“ začal vysvětlovat s vážností v hlase. „Ale když nedáte.“ spráskl ruce a následoval tě. Čímž jsi uvolnil cestu Flaviovi, který bez problému proklouzl.

Odvedl jsi legionáře stranou k jednomu z okrasných keřů, které pěstovala rodina Viciů už řadu let uvnitř své zahrady. Legionář ke keři přistoupil s respektem. Cosi se v něm skutečně šustilo. Gestem ti nakázal, abys zůstal vzadu a sám tasil meč. Opatrně přistoupil blíže a mečem a chtěl jím bodnout do keře, ale ve stejný moment vyskočila z křoví černá kočka, vyděšeně prchala pryč. Legionář sebou při jejím výskoku cukl, ale když zmizela snažil se to na sobě nedat znát.
„Vyřešeno. Byla to JEN kočka.“ podíval se na tebe přísně, „ŽÁDNÝ upír.“ zdůraznil, „Jen nějaká stará přerostlá číča.“ pravil a kopl do kamínku, schoval meč a vykročil k brance, ale než stihl udělat pár kroků otočil se k tobě, „Ještě máte nějaké přání?“ zeptal se, „Nebo podezření?“


BadWolf
„Ma’Riar poprosí Amelii, aby tě nějak připravila.“ odpověděl ti khajiit, „Možná bude potřeba tě naučit trochu tančit, ale Amelie to zvládne. Ma’Riar si je tím jist.“ pousmál se.
„No... S tím tancem na tom nebudu o moc lépe.“ připomněl se Horatio.


Sarako
Rozeběhl jsi se za regentkou a při té příležitosti omráčil přimraženého žoldáka. Na chodbě mezitím vrcholil konflikt. Thera nemilosrdně svojí magií rozdrtila připravenou formaci žoldáků a hněvivě se chtěla pustit do zbytku, ale nepřátelský mág jí v tom zabránil svým ochranný kouzlem, bariérou. Bariéra tak oddělila i zbylé žoldáky a dokud bude udržována pravděpodobně se žoldáci nepokusí o útok.

Netušíš, zdali bariéra funguje pouze jako ochrana před kouzli nebo je chráněna i před útočníky zvenčí, kteří by ji chtěli překonat.

Spatřil jsi regentku. Běžela chodbou pryč od Thery, blíže k bariéře. Využil jsi koberce, který se nacházel po celé délce chodby a kouzlem jej očaroval. Regentka zakopla a dopadla na zem. Udeřila se, ale snažila se zvednout. Přiběhl jsi blíže a přiložil jí meč k obličeji.
„Vzdávám se! Vzdávám se!“ zvolala a chytla se přitom za hlavu, „To všechno ten šmejd komoří! Já ne! Přísahám při Osmičce!“ řvala, „Já chci jen vidět svého syna! Svého syna! Než mi ho vezme ten šmejd.“ volala. Thera ustala se svými kouzli.

„Ráda bych ti řekla, že hovoří pravdu, ale nesvedu to.“ řekla Thera klidným hlasme a nespouštěla oči z žoldáků za bariérou.
„Musíte je dostat! Prosím! Jinak mu ublíží!“ zvolala a ukázala na bariéru, „Oni ho zabíjí! Mého Mikaela!“

Fjeratlof
„To bychom měli.“ přikývla, „Ale obávám se, že nás čeká krutý boj. Jestliže jich je víc tak jsme skoro bez šance. Jsou hodně dobře vytrénovaní.“ kroutila hlavou, „Hodně těžký boj.“ zakončila a pevněji sevřela svůj meč. „Jestli potřebuješ nějaké vybavení tak si posluž, ale rychle.“ poukázala na různě poházené vybavení mrtvých.


Tondulín
Belwen mlčela, vyslechla si tvá slova, chvílemi měnila výrazy své tváře až stanul v jedné jediné podobě, smutné a nešťastné. Byla zlomená, marně se pokoušela dostat ze sebe nějakou hlásku, nešlo jí to. Sklopila hlavu a skryla ji v rukou.

„Belwen?“ ozval se hlas bosmerky, která ve své tváři měla pochopení. Přistoupila k zlomené družce a přiložila jí ruku na rameno. „Myslím, že bude lepší... Když ji teď chvilku necháte o samotě. Postarám se o ní, promluvím s ní. Mám nejrůznější zkušenosti...“ zesmutněla „A některé nejsou pěkné.“ zakroutila hlavou, pokynula Belwen ať vstane a následuje ji do vedlejší místnosti kde by měla být sama. Ork ani starý podivín nic nenamítli. Mlčky sledovali, co se bude dít zatím co Garmin stále meditoval. Belwen se zvedla a mlčky následovala bosmerku do vedlejší místnosti.

„K čemu nám bude takhle zlomená válečnice?“ nadhodil ork, „Ta asi jen tak někoho nezabije, když se bude týdny vzpamatovávat z tohohle šoku.“ dodal chladně.
„Tady... Tady...“ ozval se náhle hlas starého podivína, který zmateně prohrabával části svého oděvu jakoby cosi hledal, „Kdepak to je?“ mumlal zmateně zatím co mu krysa prolezla jednou z kapes a vylezla kalhotami ven, protože kapsa u jeho svršku byla uvnitř děravá. „Ah! Tady!“ zvolal radostně a vytáhl několikrát přehnutý a v dosti bídném stavu opečovávaný dopis, odpečetěný a rozbalený, dokonce vypadal jako by nad ním kdosi svačil a místy ho upatlal. „Kurýr přinesl. Myslel jsem, že je to pro mě. Ale prý je to pro nějakého Aedana. Nivrel... Odevzdáš mu to? Říkal jsem si, že ho budeš znát... Asi. Protože já ho neznám a ani nevím proč mi to sem donesli.“ krčil rameny zatím co krysa opět usedla na jeho rameno. Vražedně se přitom podívala na orka, který se při pohledu na ní opět olíznul. Krysa tentokráte reagovala a zalezla z ramena dolů do náprsní kapsy podivínova oděvu.

---

"Asi jsem měl některé části vynechat, ale chtěl jsem být upřímný zaslouží si vědět co se stalo." Trochu polituju Belwen a pak už ihned chňapnu po dopise s nadějí v očích, že by to konečně mohlo být od Mirabelle.

---

"Uff to se mi ulevilo. Opravdu jsem si myslel, že by to mohlo být něco horšího ... Ne ne, děkuji to bude vše. Aspoň budu schopen dneska normálně usnout." Oddychl jsem si a zasmál se takovým tím trochu bázlivým hlasem.

Když jsem legionáře nechával odejít a sám mířil do vily, pomyslel jsem si. "Asi bych měl tý kočce něco dát, ani jsem nečekal že tam něco fakt může být." Tajně jsem se pousmál, když jsem vcházel dovnitř.