---

→ Tah 1295


Adrian_S
Tvá slova očividně Atafa uklidnila. Přesto se ti na moment zdálo, že chtěl něco namítnout, ale nakonec slova polkl a jen souhlasně kývl hlavou.

Po chvilce přemýšlení, zvažování podnebí a možných okolnosti i svých schopností si usoudil, že nejmoudřejší bude vystřelit do vzduchu obří ohnivou kouli, která ve vzduchu exploduje. Ataf přikývl a podal ti jeden z vaků, který byl pohozený v lodi. Byl trochu mokrý, ale jinak v dostatečně dobrém stavu, aby vydržel váhu cenností.

Poté jste vyčkali. Ritabeth seslala sérii kouzel, kterými loď zabezpečila proti ukradení a samovolnému odplutí. Pak se spokojeně obrátila k tobě a Atafovi.
„Ano. Jsme připraveny.“ řekla aniž by brala zřetel na žoldačku. Ta však po jejích slovech alespoň přitakala kývnutím hlavy. „A neměj obavy, bratře.“ promluvila k němu následně Ritabeth, „Ať už tento ostrov skrývá jakékoliv nebezpečí... poradíme si s ním.“

„Opatruj se, Rito.“ odpověděl jí Ataf a ohlédl se směrem k námořníkům, kteří na něj předtím volali. „Už jdu! Vydržte!“ křikl na ně. „Opatrujte se a hodně štěstí.“ dodal poté směrem k vám a zamířil k vraku lodi.

Rozhlédl ses po okolí. Cosi ve tvé hlavě ti říkalo, že bys měl pokračovat podél pobřeží dokud nenajdeš nějakou rozumnou cestu vzhůru.


Tondulin
Ticho pokračovalo. Lizzie si vyměnila pohledy s Annou. Přestože byly vesměs nic neříkající mohl ses domyslet, že obě čarodějky s Beliem soucítí. Belius si hlasitě povzdechl, převzal od Anny dopis a nahlédl do něj.
„Jo... Jo... Máte pravdu.“ povzdechl si znovu hlasitě, „Má pravdu. Všechno by se tím jen zkomplikovalo.“ kývl hlavou a snažil se působit smířeně, ale nedařilo se mu to. „Přesto... Mě to dost zabolelo u srdce.“ dodal. Mlčky vstal a Anna se zarmouceně podívala na tebe, její pohled byl však krátký, pak totiž svůj zrak sklopila k zemi a vyčkávala co se bude dít. Dál. Belius se prošel po místnosti.

„No... U srdce mě zabolelo, ale člověk musí být schopen přijímat tyto bolestivé rány... Sám jsem jich dost uštědřil.“ konstatoval zarmouceně, „Ale... Víte co to znamená? Nemáme dvorní čarodějku.“ pohlédl směrem k Anně, „Budeš muset ve funkci setrvat ještě o trochu déle. Ideálně... ideálně kdybys to vzala natrvalo. To bych si moc přál.“
Anna viditelně zaváhala. Lizzie na ní pohlédla s dychtivým výrazem ve tváři.
„Nejsem si jistá jestli mohu být ve funkci dvorní čarodějky natrvalo. Vzhledem ke všem těm svým závazkům ve Vysokoskalí.“ odpověděla opatrně, „Ale uvidíme.“ přikývla, „Zatím dokud nenalezneš nějakou náhradu budu ve funkci i nadále pokračovat a pomáhat ti s vedením hrabství.“
„Děkuju.“ poděkoval Belius.


SuperHunterCZ
„No... Čekal jsem.“ zasípal bolestivě Civello a hleděl na ostré drápy tisknoucí se k jeho krku. „Ale... Ale ten klepe jinak.“ dodal stejně sípavě a koutkem oka pohlédl na Zeniru.

Popadla jsi cestou láhev vína a také se ujistila, že máš Civellovi klíče od domu, abys mohla odemknout dveře. Vykročila jsi ke vchodovým dveřím a značně upravila svůj vzhled několika rychlými pohyby rukou, jakmile byly tvé vlasy dostatečně rozcuchané a šaty pomačkané, pokusila ses najít způsob jak vyhlédnout ven bez otevření domovních dveří. Z žádného okna však nebyl dostatečně dobrý výhled na dění před dveřmi.

Opatrně jsi odemkla dveře a lehce je pootevřela. Byla jsi přitom připravená je kdykoliv zabouchnout nebo zablokovat jejich otevření. S podnapilým výrazem jsi vykoukla mezerou ven. Spatřila jsi tmavou osobu, byla špatně osvětlená a nebylo jí vidět do tváře. Měla delší plášť a kápě.

„Ah... Civello má společnost.“ zazněl hrubý mužský hlas zpoza kápě, „Dobrý večer.“ pozdravil tě poté s falešným přívětivým tónem v hlase, „Musím s ním mluvit. Nesu mu naléhavou zprávu.“ dodal poté bez okolků, „Doufám, že je stále ještě při smyslech.“
Zatímco muž očekával tvoji odpověď. Několikrát se opatrně rozhlédl kolem sebe.