---

→ Tah 1294


Adrian_S
Ataf se zprvu zatvářil zklamaně, jakoby skoro očekával, že ho požádáš, aby tě následoval i on s menším počtem posádky. „Oprava lodi bude též trvat.“ rozhlédl si loď, „Též se to může protáhnout... Pokud narazíme na nějaké komplikace při hledání materiálu, ale nepředpokládám to.“ dodal a znovu pohlédl na tebe, „Chápu, ale pamatujte, že jde o moji sestru. Bez ohledu na to jak jsme často na nože... je to má sestra. Budu se modlit ke všem bohům, abych toto rozhodnutí učinit nemusel.“ řekl se smrtelnou vážností ve tváři a poté kývl hlavou.

Na rozkaz prvního důstojníka byly připraveny čtyři čluny. Ataf vytipoval několik schopných námořníků, kterými obsadil tři čluny. Poté přiradil další tři k vám, aby vám pomohli veslovat. Ritabeth i její žoldačka dorazily obě připravené. Obě na sobě měly oděv vhodný na dobrodružný průzkum. Slezli jste do člunu a námořníci začali na tvůj pokyn pádlovat. Postupně jste se blížili více a více nepříjemnou mlhou k ostrovu.

Brzy jste spatřili pláž nad níž se tyčil útes. Námořníci přidali na tempu. Brzy jste se dostali až k pláži. Vylezli jste na pokyn ze člunů a pocítili, že voda je velmi chladná. Samotné podnebí ostrova byla chladné a na první pohled působilo dost ponuře. Po krátkém rozhlédnutí po pláži sis všiml velkého množství nejrůznějších kusů lodí. Většina kusů byla již v dezolátním stavu, rozlámaná a nebo zcela shnilá a stačilo velmi málo k tomu, aby se rozpadly.

Všechny čluny byly vytaženy a pláž. Ritabeth s žoldačkou se rozhlédly po okolí. Chtěl si vytáhnout ze své brašny mapu a podívat se kudy pokračovat dál, ale zarazil tě Ataf, který k tobě doběhl s dvojicí námořníků.

„Ještě jedna věc...“ řekl a stroze pohlédl na svoji sestru. „Jeden člun vám tu necháme. Bylo by vhodné, aby ho Rita zaklela nějakým kouzlem, aby vám ho někdo neukradl. Nevíme co nás tu čeká...“ ohlédl se, „Ale soudě podle těch vraků...“ zatvářil se znepokojeně, „Bych řekl, že asi ne každý měl tak přívětivé uvítání jako my.“ poté se dlouze odmlčel.

Část námořníků se mezitím vydala prozkoumat jeden z nejbližších vraků. Brzy na to si vyžádali přítomnost kapitána. Neboť několikrát zakřičeli jeho jméno.

„Jak bude vypadat ten váš signál?“ zeptal se nakonec, „Aby nedošlo k nějaké mýlce.“ ohlédl se přitom směrem k námořníkům, kteří si žádali jeho přítomnost. „MOMENT!“ okřikl je.


Tondulin
Ticho pokračovalo. Lizzie si vyměnila pohledy s Annou. Přestože byly vesměs nic neříkající mohl ses domyslet, že obě čarodějky s Beliem soucítí. Belius si hlasitě povzdechl, převzal od Anny dopis a nahlédl do něj.
„Jo... Jo... Máte pravdu.“ povzdechl si znovu hlasitě, „Má pravdu. Všechno by se tím jen zkomplikovalo.“ kývl hlavou a snažil se působit smířeně, ale nedařilo se mu to. „Přesto... Mě to dost zabolelo u srdce.“ dodal. Mlčky vstal a Anna se zarmouceně podívala na tebe, její pohled byl však krátký, pak totiž svůj zrak sklopila k zemi a vyčkávala co se bude dít. Dál. Belius se prošel po místnosti.

„No... U srdce mě zabolelo, ale člověk musí být schopen přijímat tyto bolestivé rány... Sám jsem jich dost uštědřil.“ konstatoval zarmouceně, „Ale... Víte co to znamená? Nemáme dvorní čarodějku.“ pohlédl směrem k Anně, „Budeš muset ve funkci setrvat ještě o trochu déle. Ideálně... ideálně kdybys to vzala natrvalo. To bych si moc přál.“
Anna viditelně zaváhala. Lizzie na ní pohlédla s dychtivým výrazem ve tváři.
„Nejsem si jistá jestli mohu být ve funkci dvorní čarodějky natrvalo. Vzhledem ke všem těm svým závazkům ve Vysokoskalí.“ odpověděla opatrně, „Ale uvidíme.“ přikývla, „Zatím dokud nenalezneš nějakou náhradu budu ve funkci i nadále pokračovat a pomáhat ti s vedením hrabství.“
„Děkuju.“ poděkoval Belius.


SuperHunterCZ
„Jména mi moc neřeknou. Museli bychom se poradit někde jinde, ale adresu Salviové by nám mohl dát. Zbylé si můžeme prověřit sami... Určitě budeme mít od zvědů nějaké informace. Minimálně někdo z vyšších míst.“ zašeptala tak, aby to Civello pokud možno neslyšel.

„Ještě... Ještě... Vzpomněl jsem si na jedno jméno.“ vykoktal náhle Civello, „Tiberius Lockbrow... Velitel zdejší stráže. Je to... zná se s Císařem i Nirem. Z dávných let... Možná on... Možná on něco bude vědět, ale víc už fakt nevím... Tohle už může být... může to být takové střílení od boku. Fakt už víc nevím!“ zvolal a hlasitě zopakoval několikrát.

Náhle se ozvalo zabouchání na dveře. Bylo hlasité a drsné. Civello se chtěl okamžitě chopit příležitosti, ale Zenira vytasila své drápy a přitiskla mu je k hrdlu. Civello bolestivě polkl a zmkl. Zabouchání se ozvalo znovu.