---

→ Tah 1291


Adrian_S
„Jistě.“ usmála se, „Ale začala bych od té hole...“ upila trochu vína, „Nechci tě nudit nějakým sáhodlouhými podrobnostmi, ale Tritonova hůl je jedna z těch nejmocnějších holí, které může mág vlastnit. Většina těchto holí je též opředena nějakou záhadou, pověrou o poutu mezi ní jejím majitelem.“ krátce se odmlčela, aby si utřídila myšlenky a pečlivě připravila slova se kterými bude pokračovat, „Moc Tritonovy hole spočívá v elementu vody. Neexistuje žádná jiná hůl, která by dokázala vládnout takovou mocí vodního elementu jako právě tato hůl. Chtěla bych...“ v jejích slovech nakrátko zazněla nejistota, lehce pohodila hlavou, „Chtěla bych se pokusit s její pomocí zlepšit život v Hammerfellu. V některých oblastech žijí lidé, které sužují problémy s nedostatkem vody, některým plodinám se špatně roste, protože nemají dostatek vody. Všechno se v těchto oblastech musí řešit složitě... a některé dny to není ani žádný med v Sentinelu. Když je opravdová nouze, kdekdo toho zneužije.“ odmlčela se. „Takže trocha čestného a samaritánského ducha ve mně i přesto co se možná říká mezi mými nepřáteli je...“ napila se vína, „Samozřejmě... Vím, že mnoho z toho co jsem právě řekla je naivní. Ať už je ta moc mocná jakkoliv... Nelze s ní změnit to co bych chtěla. Nehledě, že mě získání všech těch informací o ní... stál docela dost.“ pohlédla vpřed, směrem k překrytému aparátu, „A pokud ji nezískám. Pravděpodobně budu muset čelit nemilým následkům.“ pozvedla oči a podívala se směrem k tobě, „A tím jsem vám možná trošku poodkryla proč jsem se tak urputně snažila dostat na tuto loď.“ pohlédla na tebe s nevinným výrazem ve tváři.


Tondulin
„Aedane... to se nesmí uspěchat.“ uklidňoval tě Belius, „Stačí dvě tři slova a rázem to může skončit naprosto katastrofálně.“ pokračoval s poněkud nezvykle pesimistickým výhledem, „Ale to Světlanin případ samozřejmě není.“ uculil se od ucha k uchu a poté se začal teatrálně ovívat dopisem zatímco čekal až do sebe naklopíš Annin namíchaný lektvar.

Naklopil si do sebe lektvar, který ti Anna namíchala a podala. Jakmile si tak učinil ucítil si jeho neskutečně odpornou chuť, která ti málem vyvolala dávení. Naštěstí se tvému tělu povedlo dávení rychle potlačit a brzy se vše uklidnilo. Příšernou grimasu ve tvé tváři si však potlačit nedokázal. Annu tvá grimasa zjevně nepříjemně překvapila. Belius třeštil oči a Lizzie se tvářila jakoby právě prožívala totéž.

„Cos mu to sakra dala?“ zeptal se Belius.
„Není to zrovna chuťovka.“ přiznala Anna, „Ale pomáhá to.“ doplnila důrazně poté a převzala si od tebe prázdnou lahvičku. „Další dávku dostaneš večer. Osobně ti ji namíchám... Potom jsem si jistá, že budeš opět jako rybička.“ dodala s nadějí, „A nebude tě nic... jak říkáš 'vypínat'.“ otočila se a poodešla stranou, poklidit náčiní, které použila ke tvé léčbě.

„Dobře. Tykání je fajn.“ usmála se Lizzie, „Také si moc nepotrpím na šlechtictví... vlastně nejsem ani baronesa, protože mě otec vyškrtl
z dědictví. Má moc dětí.“ pokrčila nevzrušeně hlavou, „Nedokázal by to všechno podělit.“
„Lizzie... Má fůru sester.“ doplnil šibalsky Belius. Lizzie na něj pohlédla, „Ale žádné samozřejmě nemají tvé kouzlo.“ doplnil okamžitě a přestal se ovívat dopisem. „Asi čas to otevřít. Viďte? Je v tom osud celého hrabství a můj také.“ konstatoval a nervózně pohlédl na dopis. Měřil si ho dlouho pohledem.

Lizzie přešlápla z místa na místo, Anna mezitím sklidila vše potřebné a Aldaril se rozhlížel po místnosti.

„Otevřeš už ho konečně?“ pobídla ho Lizzie.
„No... Jasně.“ přikývl Belius, napřímil se a protáhl. „Jdu na to...“ poté se prošel po místnosti, obešel stůl a vrátil se zpět. Dopis zanechal stále zavřený, Anna mu podala ostrý muž, aby jeho průtahům učinila přítrž. Belius naposledy přičichl k dopisu, popadl nůž a opatrně dopis otevřel. Poté si odkašlal a opatrně vyjmul psaní z obálky.

„Takže... Copak nám má milovaná Světlana píše...“ řekl s nadějní v hlase, Belius blažený úsměv rázem zmizel. Nahradil ho překvapený výraz, který se promísil s neskutečným zklamáním a následným smutkem. Opatrně se opřel o nábytek a dopis svěsil dolů. Anna na něj s Lizzie hleděla překvapeně, ale ani jedna se odhodlala k tomu zeptat se co ho tak vyvedlo z míry.
Belius sklopil zrak, tvář měl zarmoucenou jakoby mu právě umřel někdo velmi důležitý. Poté pozvedl dopis směrem k Anně a podal jí ho. „Přečti to prosím...“
Anna převzala dopis, nahlédla do něj a poté začala číst:
„Můj nejmilovanější, píšu tyto řádky s velkou těžkostí a bolestí v srdci. Cítím však, že je nezbytné napsat je dříve než bude pozdě. naše životy byly vždy rozdílné, ale přesto jsme v sobě nalezli zalíbení, které přerostlo v lásku, krásnou lásku. Avšak oba musíme jít svojí cestou, protože můj i tvůj osud je rozdílný a není nám souzeno být spolu. Tvé cesty vedou vstříc dědictví tvého rodu, nyní budeš hrabě, troufám si říci, že moudrý a lidem milovaný, ale jednou, jednou budeš králem. Král potřebuje ženu, mladou a silnou, která mu bude oporou a lid ji bude milovat. Tvrdím si říci, že Anita bude dokonalou ženou pro někoho jako jsi ty. Vaše rozdílné světy, pohledy a výchova z vás sice činí nesourodý pár, ale oba máte navzájem si co nabídnout. Oba víme, že za těchto okolností jsme nuceni učinit rozhodnutí. Oba víme, že náš vztah by poškozoval tebe, tvojí rodinu i tvojí budoucnost. Vzpírat se tvému otci a osudu není to by si Osmička přála a já pevně věřím, že pochopíš, když s velkou těžkostí odmítnu post dvorní čarodějky v Chorrolském hrabství. Jsem přesvědčena, že tento post obsadíš velmi dobře a mockrát ti děkuji za vše. Nic z toho se mi nepíše lehce, ale je to nezbytné. Ráda bych ti to řekla osobně, ale nejsem si jistá jestli bychom to oba zvládli. navždy však budu tvá nejdražší přítelkyně a věřím, že i ty pochopíš, že naše osudy jsou zkrátka jiné. S láskou tvá nejdražší Světlana.“ přečetla Anna pomalu dopis a pohlédla na překvapenou Lizzie a poté na zdrceného Belia.
„To je... To je špatné...“ konstatoval Belius.
„Je mi to líto.“ povzdechla si soucitně Anna a položila ruku na Beliovo rameno. „Ale přesto...“ povzdechla si, „Ona má pravdu. Bylo by to neudržitelné, nemohl bys držet vztah se Světlanou a Anitou zároveň na tak malé manévrovací ploše se vším tím služebnictvem. Bylo by to zničující pro všechny zúčastněné. Tebe, Anitu i Světlanu.“ pokračovala.

Lizzie mlčela, Aldaril hleděl do země.


SuperHunterCZ
Civello vytřeštil oči. Zalapal po dechu a zmateně rejdil všemi směry. Potom zasípal a znovu vytřeštil oči.
„Já… Já… Já… Toho moc nevím.“ koktal následně, „Fakt toho o Nirovi víc nevím.“ kroutil hlavou opatrně, aby nepřišel k úhoně. „Nir měl své věrné, Salviovou, Vanelluse a… a pak další se kterými sloužil už v minulosti. Já fakt víc o jeho současné poloze nevím!“ poté se odmlčel.

„Přísahám… přísahám, že když mě necháte žít… tak jim nic neřeknu. Budu… Budu dělat, že k tomuhle setkání nikdy nedošlo! Přísahám!“ začal se chytat posledního stébla, když mu bylo jasné, že mu již mnoho šancí nezbývá.
„Nebo...“ zvolal znovu, když si s tebou Zenira vyměnila pohled. „Nebo zkuste tu Salviovou, dám… dám vám její adresu. Ona je jeho pravá ruka, zastupuje ho… Třeba vám něco řekne… Něco víc!“ znovu opatrně otočil hlavu, „Nechte mě žít. Nic neřeknu, přísahám!“