---

→ Tah 1289


Adrian_S
„A vám ať se vydaří vaše tajemné poslání.“ doplnila Ritabeth, ale ještě nedala pokyn k napití, „A možná bychom mohli upustit od toho vykání? Při této příležitosti teda pokud to trošku nepřispěje k nějakému rozptylování...“ poté byla připravená si přiťuknout.


Tondulin
Lizzie vyprskla smíchy, když si začal hovořit velmi sečtěle a zmínil několik odborných slov. Zjevně to v ní vyvolalo dojem, že to skoro zní jako něco co by přesně Anna řekla. Adrianna na tyto slova nijak nereagovala a byla plně oddaná míchání lektvaru.
„Nic odvolám. Stojím si za tím.“ zdůraznila neoblomně Lizzie a uculovala se přitom od ucha k uchu. Jen to dořekla rozrazily se dveře dokořán a vešel Belius. Bez jakéhokoliv zaklepání nebo snahy se vůbec informovat jestli může vstoupit. Na první pohled vypadal dost zbědovaně, jakoby se vůbec nevyspal a proflámoval celou noc. Opíral se o otlučenou vycházkovou hůl. Vlasy měl rozcuchané na všechny směry jakoby vůbec neviděl hřeben, pod očima měl kruhy, košili neměl kloudně zakasanou a jeden nebo dva knoflíky neměl ani dopnuté. Boty měl zavázané ledabyle, že bylo s podivem, že se nepřerazil o vlastní tkaničku. V závěsu mu byl Aldaril, který pod ramenem držel nějakou knihu.
„Nazdáár ségra! Prý tu někde schováváš Aedana!“ zvolal aniž by se pořádně rozhlédl. Když spatřil Lizzie nakrátko se zarazil. Anna cosi tiše zamumlala, protože toto jí nejspíš zcela vyrušilo. „Lizzieee!“ zvolal zplna hrdla Belius a rozhodil rukama div málem nesejmul Aldarila vycházkou holí, ten na poslední chvíli uskočil stranou. Belius nadhodil co nejšarmantnější výraz a vyčkal až se k němu Lizzie přiřítí.
„Příště bys mohl klepat.“ namítla chladně Anna, „Co kdybych tu dělala něco důležité? Co kdybych tu někoho měla?“ pokračovala důrazně, protože se jí nejspíš vůbec nezamlouvalo jakým způsobem opakovaně vchází do její pracovny.
„Ále... Oba víme, že by sis zamkla kdybys tu dělala něco opravdu zajímavého.“ mávl rukou s širokým úsměvem Belius a rychle si prohrábl vlasy jakoby chtěl dohnat to co ráno zanedbal. Nestihl to. Lizzie ho velmi dlouze a přátelsky objala. „Také tě rád vidím, má drahá.“ usmál se na ní, když ho pustila. Na rozdíl od Elberta nebyl tak zdrženlivý.
„Vypadáš...“ zarazila se Lizzie, když si Belia prohlédla zblízka od hlavy až k patě. Poté se ohlédla se tvým směrem a pak si znovu prohlédla Belia. „Zajímavě.“ konstatovala s úsměvem od ucha k uchu.
„Jo... Byla to velmi divoká noc.“ zívl Belius, „Však to znáš... Balda to zas rozjel, Elbert se také nedržel moc zpátky no... a panáčky jen lítaly.“ shrnul stručně.
„Jo. Toho už jsem potkala. Elberta. Byl nějaký podrážděný a namíchnutý.“ zhodnotila své setkání s Elbertem Lizzie.
„Klasika. Elbert. Prostě Elbert.“ mávl rukou nevzrušeně Belius, „To víš... Měl tu Odette...“
„Aháá... Takže starý lišák řádil v cizí noře, jo?“ konstatovala Lizzie. Aldaril vytřeštil oči na Lizzie, která si altmerského chlapce příliš nevšímala.
„Přesně. Neřekl bych to lépe. Vystihla si to úplně dokonale.“ kývla hlavou pobavený Belius, „Až mu na to přijde Alexia tak zas bude o dalšího Arteria víc.“
„Nebo méně.“ namítla Lizzie.
„Nebo.“ přikývl hlavou Belius stále stejně pobaveně. „Co tu vůbec vyvádíte?“ zeptal se.
„Pícháme do Aedana Anninými udělátky.“ konstatovala Lizzie a pohodila hlavou k Annině stolu směrem k tobě.
„Aha...“ reagoval zdrženlivě, „Mimochodem tohle... Je Aldaril Arterius.“ poukázal na Aldarila a popostrčil ho k Lizzie.
„Máte dalšího příbuzného?“ reagovala překvapeně a poté napřáhla ruku k potřesení. Aldaril byl trochu nejistý, protože ho akčnost mladé čarodějky nejspíš dost vykolejila. Přesto jí ruku co nejuctivěji podal.
„Nee... Je to adoptovaný. Aurelius Arterius je jeho adoptivním otcem.“ vysvětlil jí Belius pohotově.
„Aha. No moc mě těší Aldarile. Jmenuji se Samantha Elisabeth De Fay. Přátelé mi říkají buď Sam nebo Lizzie. Podle toho jestli znají moji tetičku Samanthu.“
„Normálně jí říkej Lizzie.“ doporučil mu Belius.
Aldaril přikývl.
„Není moc mluvný.“ konstatovala překvapená Lizzíe.
„No... On je krapet nervózní. Kvůli...“ pohazoval hlavou k Anně, která byla zas plně vytížená přípravou lektvaru.
„Kvůli Anně?“ zašeptala Lizzie, „Proč?“
„Dlouhý příběh.“ zazubil se Belius.
„Aldarile.“
„Stačí Aldo, Lizzie.“ usmál se na ní Aldaril.
„Výborně.“ usmál se Belius a rozcuchal Aldarilovi upravené vlasy, „Učíš se rychle.“
„Chceš vidět mého ježečka?“ tázala se Lizzie.
„Ježečka?“ hlesl překvapeně a zaujatě Aldaril.
„Ty máš ježka?“ namítl též překvapeně Belius, „Ukaž nám ho.“
„Tady je.“ poukázala rukou na ježka v kleci. Belius i Aldaril k němu přistoupili. „Jmenuje se Rufus.“ představila jim ježka, který na ně hleděl zpoza klece.
„Co to vlastně znamená, že starý lišák řádí v cizí noře?“ zeptal se náhle Aldaril. Belius pohlédl na Lizzie a oba si vyměnili pohledy.
„Tetička Anna ti to ráda vysvětlí jen co domíchá to co mícha.“ odpověděl mu pohotově Belius. Poté dlouze zazíval, rozhlédl se a konečně zamířil k tobě.

„Buď rád, že si uprchl včas...“ řekl, když došel konečně až k tobě. Opřel se o kus nábytku a znovu zívl. „Bylo to velký... To bez debat.“ zakýval hlavou a znovu zívl, „Vlastně si ani kloudně nepamatuju jak jsem se dostal sem do Chorrolu.“


SuperHunterCZ
Civello vytřeštil oči. Zalapal po dechu a zmateně rejdil všemi směry. Potom zasípal a znovu vytřeštil oči.
„Já… Já… Já… Toho moc nevím.“ koktal následně, „Fakt toho o Nirovi víc nevím.“ kroutil hlavou opatrně, aby nepřišel k úhoně. „Nir měl své věrné, Salviovou, Vanelluse a… a pak další se kterými sloužil už v minulosti. Já fakt víc o jeho současné poloze nevím!“ poté se odmlčel.

„Přísahám… přísahám, že když mě necháte žít… tak jim nic neřeknu. Budu… Budu dělat, že k tomuhle setkání nikdy nedošlo! Přísahám!“ začal se chytat posledního stébla, když mu bylo jasné, že mu již mnoho šancí nezbývá.
„Nebo...“ zvolal znovu, když si s tebou Zenira vyměnila pohled. „Nebo zkuste tu Salviovou, dám… dám vám její adresu. Ona je jeho pravá ruka, zastupuje ho… Třeba vám něco řekne… Něco víc!“ znovu opatrně otočil hlavu, „Nechte mě žít. Nic neřeknu, přísahám!“