---

→ Tah 1282


Adrian_S
„Tady nemám žádné jméno...“ zaúpěl přízračný hlas, který byl více a více podobný ženskému, „Jsem vyvrhelem, něčím co trpí v neskutečné bolesti... Věčné bolesti ze které není úniku.“ pokračoval hlas, „Ale chodila jsem po této sféře již v minulosti, znám zdejší tajemství byť jsem to nikdy za života nepřiznala.“ následovala dlouhá pauza.

Dával si pozor kam šlapeš. Nezdá se, že by na podlaze byly nějaké viditelné pasti nebo mechanismy, které by měli případného návštěvníka jakkoliv překvapit.

„Ve světě ze kterého pocházíš, sféry živých jsem měla nesmírnou magickou moc. Byla jsem vyvolenou a mé jméno budilo strach... Leč lest mě dostala do stavu v němž jsem nyní. Láska i nenávist daeder jimž jsem slíbila svoji věrnost mě uvrhla do tohoto bolestivého stavu.“ promluvila znovu, mluvila líbezněji, „Není v mé moci ti fyzicky ublížit, ale jsem to co hledáš. Jsem to proč si přišel na toto odlehlé místo se svými mistrem.“


Tondulin
Orčice na tvoji samomluvu nijak nereagovala. Znuděně pohlédla na roztažené okno a potom na podlahu. Mezitím jsi do sebe naklopil lektvar. Jeho účinek se dostavil krátce poté. Ucítil si hřejivý pocit a veškerá bolest ve tvém těle jakoby vůbec neexistovala. Poté ses začal ládovat snídaní.

„Neomdlívat před svými muži.“ reagovala nevzrušeným tónem. „Mám vám sdělit ještě jednu věc.“ řekla a prošla se po místnosti. „Stavoval se tady nějaký mladý floutek, který vypadal, že se zrovna vrací z flámu. Nebylo mu kloudně rozumět, ale vydedukovala jsem, že vám mám sdělit, že...“ zastavila se tak, aby na tebe hleděla přímo, „Že jistá Mirabelle přespí na Univerzitě v Imperial City... a dorazí nejdříve až po poradě profesorského sboru... nebo tak něco.“ pokrčila rameny, „Mlel páté přes deváté a nebylo mu skoro vůbec rozumět.“

Dojedl si snídani. Orčice znovu přistoupila a sebrala ti tácek s prázdným talířem.
„Počkám dole.“ řekla a odebrala se pryč z ložnice. Dveře nechala otevřené, neobtěžovala se je znovu zavřít.


SuperHunterCZ
Civello vytřeštil oči. Zalapal po dechu a zmateně rejdil všemi směry. Potom zasípal a znovu vytřeštil oči.
„Já… Já… Já… Toho moc nevím.“ koktal následně, „Fakt toho o Nirovi víc nevím.“ kroutil hlavou opatrně, aby nepřišel k úhoně. „Nir měl své věrné, Salviovou, Vanelluse a… a pak další se kterými sloužil už v minulosti. Já fakt víc o jeho současné poloze nevím!“ poté se odmlčel.

„Přísahám… přísahám, že když mě necháte žít… tak jim nic neřeknu. Budu… Budu dělat, že k tomuhle setkání nikdy nedošlo! Přísahám!“ začal se chytat posledního stébla, když mu bylo jasné, že mu již mnoho šancí nezbývá.
„Nebo...“ zvolal znovu, když si s tebou Zenira vyměnila pohled. „Nebo zkuste tu Salviovou, dám… dám vám její adresu. Ona je jeho pravá ruka, zastupuje ho… Třeba vám něco řekne… Něco víc!“ znovu opatrně otočil hlavu, „Nechte mě žít. Nic neřeknu, přísahám!“