---

→ Tah 1280


Adrian_S
Pokusil ses vyvolat si mágovu svíci. Tvé seslání, ale skončilo selháním. Cosi tvoji magii vyrušilo. Obdobným neúspěchem skončilo i tvé připravení si ohnivých kouzel.

Zhruba v polovině osvětlené chodby si nalezl potrhanou knihu, sebral ji a otevřel. Zběžně se seznámil s jejím obsahem a poté uschoval do brašny. Když se tvá pozornost přesunula směrem ke stropu a položil si sám sobě otázku. Zaslechl si slabý přízračný hlas, volal na tebe, ale neoslovil tě jménem. Pouze žádal, abys šel po zvuku. Přicházel z opačného konce osvětlené chodby k němuž si doposud nedošel.


Tondulin
Stentor mlčel. Dlouze si tě prohlížel od hlavy k patě jakoby tě důkladně analyzoval. Poté se lehce zhoupl v nohách, rozhlédl se vpravo a vlevo. Znovu pohlédl na tebe.

„Pokud je tomu tak, tak jste se měl prokázat ihned. Neměl jste řvát jménem Osmé legie. Nýbrž jménem Chorrolského hrabství. Pak byste jednal zcela legitimně.“ konstatoval nakonec Stentor klidným tónem, „O našem průjezdu vás měla informovat kancelář kancléře. Vyřídím kancléři, že jste nebyl informován a jsem si jist, že prošetří důsledky tohoto pochybení.“ přešel plynuje na jiné téma, „Tímto tedy považuji celou situaci za vyřízenou. Já i moji muži budeme pokračovat nerušeně dál.“ s těmito slovy se obrátil a vykročil ke svému koni.

Než však nasedl zastavil se. Obrátil se a řekl, „Říkal jste kvestor Aedan Ervine?“ tázal se na tvé jméno. Zjevně to byla řečnická otázka, protože nevyčkal na tvoji odpověď. Porovnal si přilbu na hlavě a vyhoupl do sedla jako zkušený jezdec.
„Přeji příjemný zbytek večera.“ zdůraznil své přání všem přítomným a se zbytkem svého oddílu vyrazil vstříc Imperial City.


SuperHunterCZ
Civello vytřeštil oči. Zalapal po dechu a zmateně rejdil všemi směry. Potom zasípal a znovu vytřeštil oči.
„Já… Já… Já… Toho moc nevím.“ koktal následně, „Fakt toho o Nirovi víc nevím.“ kroutil hlavou opatrně, aby nepřišel k úhoně. „Nir měl své věrné, Salviovou, Vanelluse a… a pak další se kterými sloužil už v minulosti. Já fakt víc o jeho současné poloze nevím!“ poté se odmlčel.

„Přísahám… přísahám, že když mě necháte žít… tak jim nic neřeknu. Budu… Budu dělat, že k tomuhle setkání nikdy nedošlo! Přísahám!“ začal se chytat posledního stébla, když mu bylo jasné, že mu již mnoho šancí nezbývá.
„Nebo...“ zvolal znovu, když si s tebou Zenira vyměnila pohled. „Nebo zkuste tu Salviovou, dám… dám vám její adresu. Ona je jeho pravá ruka, zastupuje ho… Třeba vám něco řekne… Něco víc!“ znovu opatrně otočil hlavu, „Nechte mě žít. Nic neřeknu, přísahám!“