---

→ Tah 1264


Adrian_S
Zatímco Ritabeth se při tvé zmínce o zničení Císařského města koutkem úst usmála a byla nejspíš i překvapená a zároveň potěšena, že se vůbec něco takového nebojíš říci na hlas. Ataf se netvářil vůbec nadšeně, spíše naopak. Jeho tvář se zachmuřila.
„Opatrně s tím co říkáte nahlas. Slyšet tohle... Tak k tomu dnu jdeme.“ namítl nervózně a rozhlížel se všemi směry. Císařské lodě i nadále vyčkávaly. Vaše loď začala nabírat tempo a opatrně vyplula ze sevření opět na širé moře. Lodě i nadále setrvávaly na místě. Ataf se jejich směrem znovu obrátil.

„Hotovo.“ konstatoval, „Ideální příležitost k potopení propásli. Teď už nás rozhodně nechají být.“ dodal a zamířil pohotově do své kajuty. Jakmile se za ním zavřely dveře. Ritabeth odvrátila zrak bratrových dveří a pohlédla na tebe.
„Spálit Císařské město na popel?“ uchechtla se, „Stále mě překvapujete. V tom dobrém smyslu.“ přesunula se ke dřevěnému zábradlí lodi, opřela se a pohlédla do dálky. „Co vaše vzpomínky? Nějaké zlepšení?“


Tondulin
Mezitím co si zvažoval svoji reakci dorazil zbytek jezdců. Seřadili se na okraji cesty v řadě a netrpělivě očekávali na další rozkazy. Když si na legionáře spustil důrazným tónem, pevně sevřel otěže svého koně, bylo na jeho těle vidět, že se velmi zhluboka nadechl. Poté slezl z koně. Zatímco se otáčel sundával si svoji přilbu, aby ti odhalil svoji tvář. Jeho přilba pak skončila pod jeho ramenem. Spatřil si staršího blonďatého bretonce (graf. vzhled - zde, vlasy měl střižené do vojenského účesu a vousy měl upravené do knírku s bradkou.

„Sir Raemon Stentor, legát Vysokoskalské legie a rytíř ve službách Daggerfallského království.“ představil se následně důrazně, aby ho všichni přítomní slyšeli. Poté jeho přísný zrak spočinul na tobě, měřil si tě od hlavy k patě. Zjevně se mu na tobě něco nelíbilo nebo nezdálo. Louč se kterou přispěchal jeden jezdec vás oba osvětlovala víc než dost. Následně sáhl do své brašny, vytáhl ruličku na níž byly připevněny dvě pečeti. Obě si identifikoval téměř okamžitě. První symbolizovala Tamrielské Císařství a druhá patřila Císařské legii. „Má legitimace.“ pronesl a podal ti ruličku papíru.

Převzal si ruličku a nahlédl do ní. Pečetě jsou bezpochyby pravé, listina je podepsána Vrchním generálem Vysokoskalí Lewinem Falbertem a legitimuje zde přítomného Stentora jako Císařského důstojníka v hodnosti legáta s rozšířenými pravomocemi. Vrátil si mu listinu. Opatrně ji znovu sroloval a vrátil do své brašny.

„Takže kvestor Osmé legie?“ položil řečnickou otázku, „To by mohl říct každý. Pokud je mi známo... Tak Chorrolské hrabství. Říkám to dobře? Jistě, že to říkám dobře. Ano. Chorrolské hrabství nemá žádného přiděleného Císařského důstojníka. Toho posledního, oficiálního mám takový pocit, že snad popravila sama hraběnka.“ řekl s předstíraným úžasem, „Vypadáte spíš jako kdybyste šel na funus a cestou se ztratil. Kdo velí téhle početné skupince?“ obrátil se na ostatní. S tebou nejspíš nehodlal již více ztrácet čas. Skupinka nejbližších opozdilců, ale velmi hbitě vystřelila prsty směrem k tobě. Stentorova tvář se zkřivila v grimasu jakoby ho postihlo nějaké velké neštěstí.

Odkašlal si a zachrčel.
„Ach... Ten Cyrodiil a jeho kultura.“ zaznělo z jeho úst tiše, ale přesto dosti zřetelně, protože nikdo téměř nedutal. Ticho rušilo jen občasné zahoukání sovy a zvuk koní. „Takže pane Ervine.“ oslovil tě poté, „Předpokládám, že podobnou listinu jakou mám já... u sebe nemáte. Takže to naše politováníhodné nedorozumění rozuzlíme následovně. Já i moji muži máme jasný cíl cesty. Míříme do Císařského města, jsme příslušníci Císařské legie tudíž nepředstavujeme žádnou hrozbu pro hrabství. Mimo jiné jsme pověřeni veledůležitým úkolem. Proto se teď každý vydáme svoji cestou a já nebudu trvat na tom trestu v podobě zmrskání. Také pominu skutečnost, že jestli jste opravdu kvestor... Pak jste se dopustil urážky vůči nadřízenému a také dehonestaci svého úřadu, protože to jak se tu prezentujete... je naprosto tristní.“ zakroutil hlavou a poukázal na tvůj společenský oděv, který byl po tvém pádu nevypadal zrovna dvakrát nejlépe. „Pro vás více než velkorysé.“


ScorpionCZ
„Feladan Tarn. Pouze shoda jmen s tím Tarnem co stojí v čele Císařských mágů.“ začala ti postupně prozrazovat o Feladanovi Tarnovi část svých poznatků, „Žil během třetí éry. Nebudu tě zahrnovat jeho sáhodlouhým životopisem co jsem si o něm měla možnost přečíst a zjistit. Pravda dost pramenů se v tomhle směru liší... Takže občas je fuška odlišit to co je smyšlené a co jsou skutečná pravdivá fakta. Ale to podstatné je, že se Feladan Tarn zabýval podstatou duše. To samozřejmě není nic výjimečného, protože existuje spousta mágů, kteří se tímto směrem ubírali a zajímalo je to. A jako mág jistě chápeš, že magie má mnoho tváří a lze ji uchopit různě.“ odmlčela se, aby si utřídila myšlenky, „Tento mág se konkrétně zabýval její podstatou, jejím zachováním. Zabýval se otázkou reinkarnace. Říká se, že nechtěl dosáhnout nesmrtelnosti formou nezničitelného těla, které by nemohlo stárnout a kdykoliv by bylo nějakým způsobem usmrceno uzdravilo by se a on znovu povstal. Nýbrž chtěl své tělo vždy na sklonku života přetvořit v nové, zcela jiné, ale se zachovanými vědomostmi. Pravděpodobně proto, aby mohl vždy začít znovu, jinak a možná lépe. Kdoví. Popravdě se neví jestli se mu někdy podařilo. Samo osobně to v teoretické rovině zní dost zvláště až komplikovaně na bezchybné provedení.“ usmála se.

„Každopádně různě po Tamrielu jsou ukryty jeho vědomosti v sepsaných písemnostech, které bych ráda sesbírala a nastudovala. Přiznám se, že mě příliš nefascinuje tahle část, kterou se nejvíce proslavil. Reinkarnace... Jsem altmerka, takže pokud můj život neukončí někdo předčasně... Budu žít i tak dost dlouho.“ opět udělala pauzu, „Císařští mágové jeho... řekněme výzkum považují za něco špatného, něco co se zcela vymyká schválené magii a koketuje to spíše s temnou, nepovolenou magií až přísně zakázanou. Jenže rozdíl je v tom, že většina těch co se zabývá podstatou duše a smrti koketuje s nekromancií a ano. Skutečně si potom dopomáhají zakázanou magií. Jenže Feladan Tarn nechtěl oživovat mrtvé.“ nastala krátká odmlka a pohlédla na tebe, „Stačí? Nebo mám být trošku víc konkrétnější... Zase nechci úplně zahlcovat zbytečnými fakty.“ zasmála se a rozhlédla po kabinetu.


SuperHunterCZ
Zenira přikývla. Převzala sis Civella a připravila si jiskření v ruce. Když Zenira spatřila tvůj záměr chytnout se Civella před sesláním kouzla.
„Raději se ho nedotýkej. Kdyby kouzlo přeskočilo.“ doporučila ti, „Nikam nám stejně neuteče.“ usmála se a pozvolna začala vybalovat mučící náčiní.

Začala si sesílat na Civella kouzlo jiskření. Civello se velmi brzy přišpendlil k podlaze a zmítal se v křečích v doprovodu skučení. Položila si mu otázku ohledně Copperstona. Civello neodpovídal. Bránil se odpovědi ještě pár dlouhých minut než konečně povolil a promluvil. Ustala si v sesílání, aby mohl mluvit zřetelně.

„Informátor... Zasranej špicl pracující na vlastní pěst. Au...“ zařval a pootočil se na záda, „Víc o něm nevím... Máme kšeft. On mi dá informace a já zaplatím...“ oddechoval ztěžka. „To je úplně mimo to na co... na co jste... au... jste se mě ptali. Úplně mimo.“
„To posuzujeme my.“ usmála se Zenira a zarachotila s náčiním.
„Dám prachy, dá informace co chci. Jasné a jednoduché jako facka.“