---

→ Tah 1238


Adrian_S
Jedl si nerušeně dál. Žoldačka ponechala tvoji prozatím reakci bez odezvy. Rychle do sebe naházela jídlo, otevřela si ústa pak se rozhlédla. Neodešla. Notnou dobu seděla na místě před prázdným talířem.

„Už jsem zažila horší.“ zareagovala na tvá předchozí slova s odstupem času. „Tahle posádka se zdá být dost disciplinovaná. Přestože někteří se tváří a chovají jakoby ženu na své lodi viděli poprvé.“ zakroutila hlavou, „To bezpečnosti rozhodně nenapomůže.“ poté vstala, popadla svůj talíř a ještě jednou se ohlédla, „Vy budete Merle.“ řekla poté, „Paní Ritabeth by s vámi ráda mluvila. Navečer… Což bude vlastně brzy, ale teď má ještě nějaké pracovní povinnosti.“ dodala a bez dalšího zdržování odnesla talíř.


Tondulin a ScorpionCZ
@Oba: Ještě předtím než se všichni přítomní spustili do jídla, pokynul Benoch naposled směrem do prostoru a kouzlem očaroval několik hudebních nástrojů, které okamžitě začaly hrát pochmurné tóny. Hudba byla velmi rychle přehlušena hlaholem od studentských stolů.

Profesorský sbor byl notnou dobu ponořený do ticha. Spellorová mlčky jedla, Lex střídavě sousta zapíjel pivem a číší s vínem. Občas loupl svýma zarudlýma očima po sále. Talar občas mezi sousty prohodil pár slov s Pelegriovou, ale jejich rozhovor se omezoval na dosti neutrální témata. Dro'Barri, který se s Pelegriovou neznal a se Silverwoodovou si očividně neměl moc co říci, mlčel a občas pozvedl hlavu směrem k jediné prázdné židli u profesorského stolu.

„Vidíš to...“ šeptal tiše Belius Adrianně, „Vidíš tu misku?“ pokračoval stejně tiše, „Říkal jsem ti, že bez oříšků nedá ani ránu.“ dodal a hlavou pokynul směrem k Palagánovi, který jedl a na dosah své ruky měl misku s oříšky. Anna se podívala na Palagána i misku s oříšky, lehce se usmála, ale brzy na to raději svůj zrak upěla opět do svého talíře. Belius obklopený skleničkami se s námahou snažil najít. Nakonec systém nalezl a jedl.

„Tandil nedorazí?“ nedalo to nakonec Dro'Barrimu, který se zeptal na bývalého člena profesorského sboru.
„Ne.“ zakroutila hlavou pohotově Silverwoodová, „Od té doby co se rozhodl s Univerzitou zpřetrhat veškeré kontakty jsme ho neviděli.“ vysvětlila poté, „Volná židle patří Carině LaRouchové, ale ta již dopředu avizovala, že se nezúčastní.“ poukázala na prázdnou židli u profesorského stolu. Khajiit pouze přikývl.

„Jak se má vůbec váš otec?“ zeptal se De Peyran Elanye, když na straně jejich stolu vázla řeč. Altmerka se na něj podívala, otřela si ústa a chvilku mlčela, jakoby hledala správná slova.
„Nemám nejmenší ponětí.“ reagovala nakonec, „Svého otce jsem neviděla již velmi dlouho.“ dodala s mírně chladným tónem v hlase. De Peyran jen pozvedl obočí a přikývl hlavou.
„Zajímavé.“ hlesl, „Jeho zmizení je zjevně větším tajemstvím než jsem si myslel.“
„To zjevně ano.“ přikývla lhostejně Elanya.
„Přesto. Když zmizí tak mocný mág ze scény... No nevěstí to nic nedobrého.“ zhodnotil a podíval se před sebe na prázdnou židli. Elanya nijak nereagovala, nerušeně pokračovala v jídle. „Přesto...“ uchechtl se De Peyran, „Je stejně zajímavé, že své životní dílo přenechal Tarnovi. Nikoliv vám.“ neodpustil si poznámku.
De Peyranová se na svého muže podívala, jakoby ho chtěla pobídnout ke zdrženlivosti nebo úplné změně tématu, ale jejich tváře se vůbec nesetkaly. Altmerka ani nyní neodpověděla.

Mezi Benochem, Silverwoodovou, Benochovou a Palagánem vládlo ticho. Ani jeden spolu nyní během jídla nepromluvil. Nastalé ticho se pokusil prolomit až Belius, který po několika soustech zvolal.
„No! Myslím, že je nevyšší čas připít si něčím speciálním na našeho starého dobrého přítele. Icaria Globulla.“ zvolal a odsunul k Anně svůj talíř, čímž je zcela zkomplikoval pokračování v jídle. Odkašlal si a vytáhl láhev s průsvitnou tekutinou, alkoholem. (@Tondulin: Zcela jednoznačně rozeznáváš silný alkohol, který jste pili během rozlučky se svobodou.) „No. Tohle je síla.“ konstatoval zasněně Belius, když láhev rozdělal a přičichl k ní. Silverwoodová i Benochová na něj hleděly s jedním pozvednutým obočím.
„Akorát nemám tolik malých skleniček.“ hlesl nespokojeně, „Ale to se vymyslí. Lexi vy si dáte?“ zvolal směrem k Lexovi, který okamžitě přikývl. „Fairwen?“ zvolal směrem k blonďaté profesorce, která též přikývla souhlasně hlavou. „Výborně.“ zhodnotil Belius spokojeně, když však profesorka vstala trochu nechápavě na ní pohlédl. „A vy?“ obrátil se na Talara, Pelegriovou a Dro'Barriho. Khajiit okamžitě odmítl, Talar trochu váhavě souhlasil a Pelegriová nakonec také. Když se Beliův zrak přesunul na Silverwoodovou, bylo znát, že Belius s napětím očekává její reakci.
„Ne. Děkuji, Belie.“ odmítla.
„A vy? Pane arcimágu?“ zeptal se Benocha.
„Cože to vlastně je?“ zeptal se opatrně Benoch, „Aha...“ reagoval následně, když mu byla podána flaška, aby si sám přičichl a přesvědčil se sám. „Aby z toho jeden neoslepl.“ namítl poté a poslal láhev přes Benochovou k Palagánovi.
„Ale... To je už otestovaný. Koštovali jsme to během svatby a všichni vidíme dokonale. Nanejvýš netrefíte do postele nebo spadnete ze schodů, ale máte silnou ženu po svém boku. Ta vás když tak vzkřísí. Viď Alawen?“ pousmál se na profesorku Silverwoodovou Belius. Silverwoodová mu odpověděla rezervovaným úsměvem.
„Tak co mi myslíš, Dremwusi?“ zeptal se Benoch a vyklonil se na Palagána.
„Ale jo. Jedno nás nezabije.“ souhlasil nakonec Palagán lhostejným tónem a vrátil přes Benochovou a Benocha Beliovi láhev.
„No výborně.“ rozjařil se Belius jako malé dítě, „A ty?“ zeptal se Benochové.
Benochová zaváhala, podívala se letmo na svého bratra a poté i na Palagána, oba nijak nereagovali. „Jen velmi malinko. Symbolicky… Už jsem si dala přípitek a navečer si musím vzít svoji pravidelnou dávku lektvaru.“ vysvětlila mu.
„Dobře.“ nyní Beliův zrak spočinul na De Peyranové a De Peyranovi. Belius velmi hlasitě polkl a nakrátko jakoby ztratil barvu, když si vyměňoval pohled s manželem De Peyranové. Zatímco starý De Peyran se na Belia tvářil nasupeně a téměř ho probodával pohledem, De Peyranová se na Belia mile usmívala.
„My si dáme také. Připijeme si na památku zesnulého.“ zareagovala De Peyranové, když z Beliova obličeje vyčetla kde je zdroj jeho neobvyklého zadrhnutí. Belius jí kývnutím poděkoval a přesunul svůj zrak k dvojici altmerů.
„A… a… a vy?“ vykoktal ze sebe rozhozeně.
„Prosím? A copak jde?“ zeptala se pohotově altmerka, když si všimla, že na ní Belius mluví.
„O… O pití. Dáte si s námi přípitek na zesnulého přítele?“ zeptal se znovu.
„Ano. Dáme si oba.“ promluvila za Wolfreye, který byl zrovna zaneprázdněn vysvětlováním čehosi Loře a Ereldsonovi.
„Výborně.“ kývl znovu hlavou Belius.
„Nebo to nalijte všem. Tady v rohu.“ vybídla ho následně, když si všimla zápalu s jakým spolu trojice mluvila a ona zůstávala poněkud mimo dění.
„Jasně.“ přikývl Belius a chvilku si altmerku prohlížel, ona mu též věnovala pohled, při němž si ho měřila od hlavy k patě. Ani jeden se příliš neměl k tomu, aby svůj zrak odtrhl a věnoval se něčemu jinému. Teprve až když Adrianna šťouchla do svého bratra, vyrušila ho z jeho zasněného hledění na altmerku. „Oh… Samozřejmě. Flavius si jistě dá, Serana také.“ přesunul svůj zrak dál.
„Serana si nedá.“ zvolal Flavius.
„Jak to?“
„Dám si místo ní. Pro ní tohle silný pití není.“ vysvětlil Flavius.
„Ah… Dobře. Mirabelle a Aedan si samozřejmě dají také.“
„Ne. Já si nedám, Belie.“ odmítla okamžitě Mirabelle, „Zůstanu raději u vína. To mi bude bohatě stačit.“
„Ale no tak, Mirabelle.“ povzdechl si Belius, „Netrhej partu. Ber to takhle… Stejně až tu skončíme tak budeme všichni tuhý. Takže večer nic nebude. Šetřit se nemusíš.“ uculil se Belius, „Takže si dáš taky.“ doplnil, když Mirabelle rezignovaně souhlasila. „Anno. Tebe se ani ptát nemusím. Tebe čeká jen kocour.“
„Víš, že není moudré se teleportovat v alkoholovém opojení?“ zarazila ho Adrianna, která poznámku o kocourovy zcela přešla.
„Fakt?“ ohlédl se na ni, „Vivi to zvládne.“ mávl rukou a ohlédl se na De Peyranovou, která nyní kroutila hlavou na něco co jí tiše šeptal její manžel. Netvářila se přitom příliš nadšeně.
„Nejde jen o toho kdo kouzlo provádí, ale i o nás ostatní.“ připomněla mu Adrianna. Benoch se po její reakci jen uculil od ucha k uchu. Silverwoodová se k němu naklonila a cosi mu zašeptala. Oba se poté tiše zasmáli.
„Klid. Anničko. Vivien nás stejně vyhodí před Aedanovým barákem. Jeho soused už je zvyklej…“ uklidňoval ji Belius, „Tak a teď Škorpias a Laurana. No…“ promnul si bradu jakoby se snažil dopočítat kolik vlastně bude potřebovat malých sklenic.
„Já si nedám, Belie!“ zvolala hlasitě a zřetelně Laurana.
„Ale no tak!“ zvolal nazpět Belius, „Přeci… Přeci nebudeš trhat partu.“ namítal, ale Laurana zůstala neoblomná a tak Belius jako v případě Serany nakonec ustoupil. Pohlédl na láhev a znovu začal v duchu počítat.

V tentýž moment se vyřítila s táckem Spellorová, která nesla malé skleničky. Měla jich mnohem více než bylo lidí u stolu a tak zarazila Beliovo počítání.
„Výborně. Fairwen. Děkuji ti mnohokrát.“ usmál se na ní, když převzal tác se skleničkami. „Takže… No… To se do toho pomaličku pustíme.“ hlesl a začal rozlévat. „Moment!“ zvolal náhle Belius a prudce se otočil. „Balione!“ zařval na kancléře z plných plic. Čímž vzbudil rozruch u stolu pro hosty. Otočil se totiž nejenom kancléř, ale i několik dalších hostů, včetně Elberta a Odette. „Pojď sem.“ mávl na něj rukou. Balion měl už dojedeno, otřel si ústa a pozvolna vstal od stolu. Přesunul se s úsměvem k Beliovi a Fairwen, která se po předání tácu nevrátila na své místo. „Dáš si s námi, viď?“ zeptal se ho přátelsky.
„Aje.“ zašklebil se Talarian, když spatřil láhev z níž Belius naléval.
„Na Icaria.“ namítl Belius.
„Dobře. Nalij mi také.“ kývl Talarian a vyměnil si pohled s Fairwen, která si ho prohlížela. Talarian se jen letmo pousmál a převzal od Belia malou skleničku k níž ihned přičichl. „Chocholkovice.“ zašklebil se aniž by se napil.
„Už jste to pil?“ zeptala se zájmem Spellorová.
„Ano. Bohužel ano.“ posteskl si Talarian.
„Myslíš, že mám říct i Elbertovi s Odette?“ naklonil se Belius k Talarianovi. Oba se otočili směrem k sedícímu Elbertovi a Odette.
„Nekazil bych jim chvilku.“ zakroutil nakonec Talarian hlavou, „Co sem si všiml tak se k sobě docela mají. Nenarušuj jim to.“
„Nelíbí se mi, když se Elbert chová jako já a já se chovám jako Elbert.“ konstatoval nespokojeně Belius, „Tak zodpovědně.“ povzdechl si, „Teď jsem řekl hroznou volovinu.“ mávl nad tím rukou a obrátil se zpět ke stolu, aby rozlil zbytek. „Tak… si to převezměte. Doufám, že jsem na někoho nezapomněl.“

Malé skleničky začaly rychle ubývat jak většina přítomných u stolu vstávala a navzájem si je podávala. Mirabelle jednu podala Aedanovi, Belius podal Spellorové a poté přes Adriannu Škorpiasovi.


SuperHunterCZ
Zenira přikývla. Převzala sis Civella a připravila si jiskření v ruce. Když Zenira spatřila tvůj záměr chytnout se Civella před sesláním kouzla.
„Raději se ho nedotýkej. Kdyby kouzlo přeskočilo.“ doporučila ti, „Nikam nám stejně neuteče.“ usmála se a pozvolna začala vybalovat mučící náčiní.

Začala si sesílat na Civella kouzlo jiskření. Civello se velmi brzy přišpendlil k podlaze a zmítal se v křečích v doprovodu skučení. Položila si mu otázku ohledně Copperstona. Civello neodpovídal. Bránil se odpovědi ještě pár dlouhých minut než konečně povolil a promluvil. Ustala si v sesílání, aby mohl mluvit zřetelně.

„Informátor... Zasranej špicl pracující na vlastní pěst. Au...“ zařval a pootočil se na záda, „Víc o něm nevím... Máme kšeft. On mi dá informace a já zaplatím...“ oddechoval ztěžka. „To je úplně mimo to na co... na co jste... au... jste se mě ptali. Úplně mimo.“
„To posuzujeme my.“ usmála se Zenira a zarachotila s náčiním.
„Dám prachy, dá informace co chci. Jasné a jednoduché jako facka.“