---

→ Tah 1235


Adrian_S
Kývl si hlavou a začal se opět věnovat moři a plavbě. Dlouho si takto setrval, plavba lodí plynula a počasí se vesměs neměnilo. Foukal příjemný vítr, který poháněl loď vpřed. Posádka se činila a plnila rozkazy do posledního puntíku, zejména rozkazy prvního důstojníka. Atafův hlas si zaslechl jen zřídka kdy, zejména když byl na obhlídce lodi a hovořil se svými důstojníky.

Hodiny plynuly. Brzy se ozval zvon a zvolání jednoho z námořníků: „Posádko! Jídlo!“


Tondulin a ScorpionCZ
@Tondulin:„Neočekávám zázraky.“ ujišťoval tě, „Ale nechci, aby nocovala na hradě s tím mladým Arteriem a v nějakém hostinci. Nocleh u spořádané rodiny je pro mě akceptovatelný.“ dodal následně, „Co se nájemného týče... Předpokládám, že bychom se mohli domluvit na nějakých řekněme... třeba 200 Septimech za noc? Neočekávám, že jí budete dělat večeře, snídaně ani oběd. Očekávám jen, že její pokoj bude poskytovat dostatečné soukromý. Domluvíme se na téhle cifře? Nebo k ní máte nějaké námitky?“ zeptal se napřáhl ruku k potřesení.

@ScorpionCZ:„Bohužel to kouzlo přetrvalo až do dalšího dne... Chudák musel na ošetřovnu, aby ho profesor Benoch odbarvil.“ přispěla Laurana střípkem z vašeho seznámení. Anna se decentně zasmála. „To byly ještě sloučené ložnice.“ doplnila ještě Laurana.
„Opravdu? To za nás v cechu a na Univerzitě nebylo.“ reagovala Anna, „Striktně byly ložnice odděleny pro chlapce a děvčata. Belius by vám mohl vyprávět své strasti.“

„Ano.“ přikývla hlavou, když ses jí zeptal jestli přebývá v Chorrolu. „Ano. Dočasně ano. Zastupuji Beliovu...“ nakrátko se odmlčela, aby si rozmyslela jakými slovy bude pokračovat, „Zvolenou dvorní čarodějku, která si ještě musí pořešit nějaké osobní věci než bude moct zcela převzít úřad.“ usmála se.

„K čemu si bral vlastně ty malé panáčky?“ zněl hlas Flavia, který se s Beliem zrovna vracel z jídelny.
„Na Chocholkovici.“ odpovídal mu s úsměvem Belius, „Jednu lahvičku jsem propašoval. Dáme si pak.“
„Chocholkovici?“ ptal se znovu Flavius, kterému nejspíš něco unikalo.
„Si to nepamatuješ? To je taková ta silná pálenka co přitáhl Chocholka.“ odpovídal mu Belius, když procházel kolem vás. „To je takový ten argonian co vypadá jak strašidýlko z pohádek.“
„Jo. Tenhle ten zjev.“ usmál se Flavius, „Tak pak dáme.“ přikývl Flavius a odpojil se od Belia, aby mohl usednout k Seraně.
„Jo. Doufám, že zamkli skleník.“ konstatoval Belius pobaveně, když usedal i on na své místo vedle Anny a Mirabelle, která na něj jen tázavě pohlédla. „Ale... Nic.“ zakroutil hlavou.

@Oba: Beliovu pozornost nakrátko upoutal pozornost rozhovor mezi Aedanem a De Peyranem. Se zájmem je sledoval a snažil se odhadnout co si asi ty dva mohou říkat. Vyrušil ho až příchod kancléře Talariana, který prošel kolem židle Spellorová. Jenž věnoval přívětivý úsměv, který mu byl okamžitě oplacen.
„Strýčku Talariane!“ zvolal Belius rázem a vstal ze své židle, aby se přivítal s kancléřem, který k němu přistoupil.
„Na slovíčko, Belie.“ požádal Talarian a pokynul ať ho Belius následuje o kus dál, do většího soukromý.

Ve stejný čas vešel do sálu Elbert Arterius v doprovodu Odette Landreau. Drželi se za rámě a rozhodně kráčeli vpřed, aby zaujmuli své místo u stolu.


SuperHunterCZ
Zenira přikývla. Převzala sis Civella a připravila si jiskření v ruce. Když Zenira spatřila tvůj záměr chytnout se Civella před sesláním kouzla.
„Raději se ho nedotýkej. Kdyby kouzlo přeskočilo.“ doporučila ti, „Nikam nám stejně neuteče.“ usmála se a pozvolna začala vybalovat mučící náčiní.

Začala si sesílat na Civella kouzlo jiskření. Civello se velmi brzy přišpendlil k podlaze a zmítal se v křečích v doprovodu skučení. Položila si mu otázku ohledně Copperstona. Civello neodpovídal. Bránil se odpovědi ještě pár dlouhých minut než konečně povolil a promluvil. Ustala si v sesílání, aby mohl mluvit zřetelně.

„Informátor... Zasranej špicl pracující na vlastní pěst. Au...“ zařval a pootočil se na záda, „Víc o něm nevím... Máme kšeft. On mi dá informace a já zaplatím...“ oddechoval ztěžka. „To je úplně mimo to na co... na co jste... au... jste se mě ptali. Úplně mimo.“
„To posuzujeme my.“ usmála se Zenira a zarachotila s náčiním.
„Dám prachy, dá informace co chci. Jasné a jednoduché jako facka.“