---

[quote]Aurelius napsal:
→ Tah 1164


Sarako
Upírka se po tvých slovech zastavila a obrátila, „Tak prosím...“ sehnula se k psovi, který k ní přiběhl, naposledy ho pohladila a rozloučila se s ním, „Tak ho zabte.“ řekla poté a přikázala psovi, aby zůstal.

Pes zůstal uprostřed chodby, seděl na zemi a vyčkával. Jeho panička mezitím kráčela chodbou rovnou k východu kde na ni již čekali Císařští mágové.


Tondulin
Orčice notnou dobu mlčela a nerušeně jedla, dokud se nenapila vody a neotřela si ústa.
„Jsem v podstatě žoldačka. Když nabídnete rozumné prachy, nemám problém pro vás zmlátit pár nýmandů, zpřerážet nějaké kosti nebo rozsekat napadrť vaše nepřátele. Je to jen otázka peněz a přistoupení na několik mých zásadních podmínek.“ rozhovořila se poté a odsunula prázdný talíř, více se uvelebila v židli, „Nebudu nosit žádný ten váš směšný stejnokroj. Budu nosit to co uznám za vhodné. To je první podmínka. Druhá.“ nadechla se, „Nebudu dělat žádného osobního strážce místní šlechtě. Nemám chuť se zbytečně zaplétat s rozmazlenci, kteří stejně kašlou na to co si myslí osobní stráž o jejich ochraně. Rozhodně nebudu za někoho takového nasazovat svůj život. Jasné?“ podívala se na tebe přísně, „Pak jsem ochotná o tom uvažovat.“

Tvoji rozpravu s žoldačkou přerušilo decentní zaklepání na dveře tvé kanceláře. Orčice se pousmála, pohodlněji se rozvalila v židli a sevřela ruce za hlavou.
„Hlavně než odsuď odejdete… chci nějaký lejstro, že jsem z toho venku.“


Adrian_S
Taros na tvá slova jen kývl hlavou a znovu se rozhlédl po místnosti. Jera se též dívala všemi směry. Arilen tě ochotně následoval pryč z komnaty a poté i pryč z věže. Žádný z bojovníků se za tebou nerozeběhl a ani ti jakkoliv nezabránil v odchodu.

Arilen mlčel až dokud neusedl na své místo v prázdném hostinci.
„Není nač. Rád jsem pomohl.“ řekl upřímně, „Ale obávám se, že na nějaká další podobně akční dobrodružství už nemám věk.“ přiznal, „Přálo mi štěstí, že byl dost nemotorný. Být to nějaký… řekněme hbitější protivník nejspíš bych to nezvládl.“ podíval se na tebe, „Milerád pomohu v teoretické rovině, ale tu dobrodružnou část do budoucna raději přenechám mladším.“


SuperHunter
Vytáhla jsi neslyšně dýku jakmile zaznělo domluvené slovo. Civello, který se zmítal nad Zenirou a věnoval jí celou svoji pozornost si nevšiml tvého nebezpečného úmyslu dokud tvá dýka nespočinula na jeho krku a silou si mu nezaklonila hlavu.

Ostří dýky ho ihned probudilo z milostného poblouznění. Chtěl sebou cuknout, ale Zenira držela jeho ruce zablokované, jeho pohyb tak skončil lehkým škrábnutím o dýku u krku. Ihned jakmile ucítil, že by brzy mohlo být pozdě zanechal svého úmyslu a podvolil se.

„Vy zasrané coury!“ zařval z plných plic bez ohledu na tvé výtky. „Víte kdo já sem?! Já jsem...“
„Drž hubu!“ přerušila ho rázně Zenira, která sice stále ležela pod ním, ale vytasila své drápy a zaryla mu je ho kůže. Civello zakvílel bolestí a zanadával, ale poté se odmlčel. „Hni se a skapeš.“ pohrozila mu, „Máš nějakou zbraň?“ tázala se. Civello neodpověděl, zafuněl a zrudl vzteky. „Dostaň to prase ze mě.“ vybídla tě khajiitka.


ScorpionCZ
„Jenže ten neshoří a neodejde tak symbolicky za mrtvým.“ namítla Serana.
„To nevadí.“ reagoval Scipio, „Univerzita ho bezpochyby předá rodině a ty si jej uloží někde na památku.“ dodal, „Nalezni něco pěkného.“ vybídl tě následně, „Je to dobrý nápad.“

Laurana kývla souhlasně hlavou a následovala tě do vaší ložnice. Nešla ti radit s výběrem šperku, ale nahlédla do svého šatníku. Zamyšleně si prohlédla několik tmavších šatů, které bylo možné využít pro smuteční obřady a poté odvrátila zrak.

Zatímco se tvá žena zaobírala šatstvem přesunul ses ke šperkům, které jsi získal v Mohyle. Chvíli ses jimi prohraboval dokud k tobě Laurana nepromluvila.
„Tohle bychom mu mohli dát k tomu.“ řekla a došla k tobě s malou zdobenou krabičkou, kterou držela v ruce. Musela ji mít uschovanou někde v šatní skříni nebo mezi svými šaty, protože si ji předtím ve skříni neviděl.

Malá zdobená krabička na sobě měla vyrytých spoustu symbolů magických run, mnoho z nich si dokázal přečíst a jiné jsi dokázal rozeznat, ale v jejich přesném překladu sis nebyl jist.

„Kdysi jsem v tom dostala jeden dar od Tandila, ale je to už mnoho let nazpět.“ usmála se, „Tak by mohla posloužit nějakému dalšímu účelu než být jen hozená v naší šatní skříni. Co myslíš?“ podívala se na tebe a čekala na odpověď.