---

→ Tah 1145


Sarako
Upírka se zatvářila zklamaně, „To není to co chci.“ reagovala poté, „Je mi jasné, že pro vás nepředstavuju sebemenší problém, ale zároveň vím, že vaše touha skoncovat Vicentův život je silná. A já jsem jediná kdo vám může široko daleko říci kam se vydal.“ odmlčela se, „Nevěřím, že soud přihlédne k mé spolupráci a nechá mě jít.“
„Vicent Mottiere je na seznamu.“ promluvil Mero, „Císařští mágové chtějí znát jeho osud, chtějí vědět jestli je mrtev nebo naživu. Pokud říkáte, že je živ. Znamená to, že naše kolegyně nebyla úspěšná a nejspíš zahynula.“ zachmuřil se.
„Ano. Zahynula.“ reagovala lhostejně upírka, „Je pověšená tady nad stolem. Cariel se jmenovala?“ zeptala se spíše řečnicky, protože poté bez odmlky pokračovala, „Cariel, Císařská mágyně, která málem zabila samotného Vicenta Motierra a ještě mu stihla zamotat hlavu natolik, že ji chtěl ochránit před smrtí a přeměnit na upírku.“ mávla rukou. „To jsem nemohla dopustit.“
Mero i Morgana se zamračili. Mero udělal několik kroků vpřed, aby se ujistil, že upírka mluví pravdu a opravdu je mezi mrtvými i Císařská mágyně, která se pohřešuje.
„Vy jste ji zabila?!“ křikla rázně Morgana.
„Ne.“ zvolala stejně rázně nazpět upírka, „Dala jsem jí ránu z milosti. Nebyla už schopná se zotavit. Žádná magie by jí nepomohla.“ kroutila hlavou již klidněji Katrina, „Vicent nedokáže stvořit silného a zdravého upířího potomka na kterého by mohl být hrdý už několik dlouhých desítek let. Vždycky se mu to nějak vymkne z rukou...“ poukázala na mrtvé upíry. „Chtěl abych to udělala já, ale já netrpím potřebou tvořit další upíry. Sama jsem se stala upírkou jen díky jeho svodu, své mladické nerozvážnosti a naivitě podpořenou sliby, které nikdy nehodlal naplnit.“ koutkem oka pohlédla na obraz, „Věčný život a věčná krása, vykoupená tvrdou cenou v podobě zapuzení rodinou, ztrátou bohatství, prestiže a slibné budoucnosti.“ pronesla zahořkle spíše k sobě než k vám. Císařští mágové jí nepřerušovali. Morgana vypadala velmi dopáleně. Mero i nadále studoval zavěšené mrtvoly. „Ujistila jsem ho, že se o to postarám a jakmile zmizel společně se svým nastřádaným zlatem… A taky postarala, trochu jinak než předpokládal, ale postarala. Pak ovšem poslal tuhle dotěrnou trojku, aby Cariel vyzvedli. Naštěstí Vicentovi potomci nejsou příliš bystří a povedlo se mi je značně ovlivnit. Bohužel to odnesla vesnice se kterou jsem sice měla jistou dohodu, ale když ji nedodržovali… pak mi bohužel nezbytlo nic jiného než ji zrušit.“ přesunula se na jisté místo, stále však zůstávala na očích, „Jejich rozruch upoutal vaši pozornost. Doufala jsem v to.“ zastavila se podívala se na vás. „Nechte mě odejít, živou a zdravou a já vám dám polohu Vicenta. Jako bonus vám prozradím kdo vesnici zradil. Ujišťuji vás, že nebudete litovat a nikdy už o mně neuslyšíte.“

„Je to Cariel.“ identifikoval Mero mrtvé tělo a ohlédl se na Morganu, která nevraživě hleděla na upírku. Mero ji však naznačil, aby za žádných okolností nic unáhleného nepodnikala.


Tondulin
„Ano. Umřel...“ hlesla slabým hláskem v doprovodu pláče, když si ji objal. „Byl... byl na nějaké expedici.“ pokračovala, „Ale moc toho nevím... Selena nebyla moc sdílná... asi nikdo moc neví.“ otřela si rukou slzy, „Rozloučení bude mít dnes.“


Adrian_S
Nikdo z těch co přislíbili pomoc neodešel. Taros přistoupil k magické pečeti a zahájil proces jejího prolomení. Netrvalo mu to dlouho, brzy bylo dokonáno a magická pečeť zrušena. Vytáhl klíč a odemkl zámek na dveřích. Poté se ještě dotkl dveří a zamumlal nějaké nesrozumitelné zaklínadlo. Když bylo dokonáno ustoupil stranou.

„Jdeme první.“ řekl Draven s Ralynou a vyrazili ke dveřím jako první. Připravil sis zbraň a vyvolal světlo. Draven otevřel dveře a vešel, Ralyna mu byla v patách, následoval ji Renard. Když si vcházel do místnosti už mezi dveřmi si cítil chlad linoucí se z místnosti, viděl si temný prostor, který po osvětlení odhalil velké množství pavučin. Byly různě silné, některé byly slabé, jiné silné a různě propletené mezi uličkami knihovny. Rozmístění pavučin tvořilo na první pohled účinné bludiště ve kterém se kdokoliv mohl velmi brzy ztratit.

Poté co vešel i Arilen, netrvalo dlouho a Taros zavřel dveře. Nejspíš vztyčil i nějaká ochranná kouzla včetně magické pečetě, aby se ujistil, že nikdo z vás nevypustí mutanta do věže. Draven jen krátce koukl ke dveřím.
„Do prdele... Doufám, že nenakladl malý.“ poznamenal tiše Renard, když viděl množství pavučin.

Po podlaze bylo rozházeno kdeco, kusy dřeva, poničené knihy i nějaké dvojice lidských koster. Nejspíše někdo kdo se pokusil nestvůře neúspěšně čelit, protože mrtvoly na sobě měly zrezlé kusy kovu, připomínající části zbroje. Vybavení, které by čaroděj bezdůvodně zbytečně na sobě nenosil.

„Půjdeme vytvořenou uličkou? Nebo si vytvoříme něco svého?“ zeptal se Draven a poukázal mečem vpřed na uličku, kterou si pavouk nechal nepřehrazenou pavučinami. Ulička mezi regály knihovny je za normálních okolností dostatečně velká, aby se do ní vešla trojice osob postavených vedle sebe aniž by se museli navzájem vyhýbat. Nyní je vlivem pavučin zúžená a vejdou se do ní sotva dva lidé vedle sebe. Přičemž si musí počínat opatrně, aby se o silnější lepkavější pavučinu při průchodu nezachytili.


SuperHunter
„Aha...“ vydal ze sebe lhostejně Civello, když si mu řekla o Zeniřiných špatných zkušenostech s cukříkem, který vám nabízel. „Co se dá dělat.“ povzdechl si následně. Převzala si od něj víno a napila se. Civello si poposedl, aby mohl sedět uprostřed. Zenira se usadila.

Civello se o tvých slovech o celé noci rozesmál, „Jestli to skutečně platí Verick. Tak vás tu strpím až do rána.“ poté koukl střídavě na tebe a Zeniru, která rejdila očima po všech směrech. Jakoby si i nadále dělala přehled o místnosti. „Protože po tom dnešním pojebu fakt neusnu.“ zakroutil hlavou, „No... To bych se měl posílit.“ rozhodl se poté a dopřál si trochu prášku, který vám předtím nabízel. Část vám přesto nechal. Zenira se napila vína, dopřála si hned několik loků. Civello se jen spokojeně usmál.

„Pojebu?“ zeptala se s falešným zájem Zenira.
„Ale... Sere mě jedna nadřízená. Taková blonďatá nána co si hraje na velkýho šéfa, když tam Nir teď není. Pff...“ zakroutil hlavou a protočil oči, „Škoda slov.“ kroutil hlavou i nadále, „Můžeme si o tom promluvit... průběžně.“ odmlčel se, „Takže Verick si vás šetří na speciální příležitosti.“ podíval se střídavě na tebe a Zeniru, „To musíte být opravdu znalé, když si váš drží takhle bokem. Pravda.“ začal Zeniru hladit po více odhaleném stehně na němž dýku neměla připevněnou. „Khajiitku jsem ještě neměl.“ poté zastavil svoji ruku, „Ale lesní elfky...“ pohlédl k tobě, „Jsou osvědčené, ladná těla, krásná a pružná. S nimi se dá dělat ledacos.“ přimhouřil oči a prohlížel si tě seshora dolů, „Která z vás je lepší?“ zeptal se následně.