---

→ Tah 1144


Sarako
Upírka se zatvářila zklamaně, „To není to co chci.“ reagovala poté, „Je mi jasné, že pro vás nepředstavuju sebemenší problém, ale zároveň vím, že vaše touha skoncovat Vicentův život je silná. A já jsem jediná kdo vám může široko daleko říci kam se vydal.“ odmlčela se, „Nevěřím, že soud přihlédne k mé spolupráci a nechá mě jít.“
„Vicent Mottiere je na seznamu.“ promluvil Mero, „Císařští mágové chtějí znát jeho osud, chtějí vědět jestli je mrtev nebo naživu. Pokud říkáte, že je živ. Znamená to, že naše kolegyně nebyla úspěšná a nejspíš zahynula.“ zachmuřil se.
„Ano. Zahynula.“ reagovala lhostejně upírka, „Je pověšená tady nad stolem. Cariel se jmenovala?“ zeptala se spíše řečnicky, protože poté bez odmlky pokračovala, „Cariel, Císařská mágyně, která málem zabila samotného Vicenta Motierra a ještě mu stihla zamotat hlavu natolik, že ji chtěl ochránit před smrtí a přeměnit na upírku.“ mávla rukou. „To jsem nemohla dopustit.“
Mero i Morgana se zamračili. Mero udělal několik kroků vpřed, aby se ujistil, že upírka mluví pravdu a opravdu je mezi mrtvými i Císařská mágyně, která se pohřešuje.
„Vy jste ji zabila?!“ křikla rázně Morgana.
„Ne.“ zvolala stejně rázně nazpět upírka, „Dala jsem jí ránu z milosti. Nebyla už schopná se zotavit. Žádná magie by jí nepomohla.“ kroutila hlavou již klidněji Katrina, „Vicent nedokáže stvořit silného a zdravého upířího potomka na kterého by mohl být hrdý už několik dlouhých desítek let. Vždycky se mu to nějak vymkne z rukou...“ poukázala na mrtvé upíry. „Chtěl abych to udělala já, ale já netrpím potřebou tvořit další upíry. Sama jsem se stala upírkou jen díky jeho svodu, své mladické nerozvážnosti a naivitě podpořenou sliby, které nikdy nehodlal naplnit.“ koutkem oka pohlédla na obraz, „Věčný život a věčná krása, vykoupená tvrdou cenou v podobě zapuzení rodinou, ztrátou bohatství, prestiže a slibné budoucnosti.“ pronesla zahořkle spíše k sobě než k vám. Císařští mágové jí nepřerušovali. Morgana vypadala velmi dopáleně. Mero i nadále studoval zavěšené mrtvoly. „Ujistila jsem ho, že se o to postarám a jakmile zmizel společně se svým nastřádaným zlatem… A taky postarala, trochu jinak než předpokládal, ale postarala. Pak ovšem poslal tuhle dotěrnou trojku, aby Cariel vyzvedli. Naštěstí Vicentovi potomci nejsou příliš bystří a povedlo se mi je značně ovlivnit. Bohužel to odnesla vesnice se kterou jsem sice měla jistou dohodu, ale když ji nedodržovali… pak mi bohužel nezbytlo nic jiného než ji zrušit.“ přesunula se na jisté místo, stále však zůstávala na očích, „Jejich rozruch upoutal vaši pozornost. Doufala jsem v to.“ zastavila se podívala se na vás. „Nechte mě odejít, živou a zdravou a já vám dám polohu Vicenta. Jako bonus vám prozradím kdo vesnici zradil. Ujišťuji vás, že nebudete litovat a nikdy už o mně neuslyšíte.“

„Je to Cariel.“ identifikoval Mero mrtvé tělo a ohlédl se na Morganu, která nevraživě hleděla na upírku. Mero ji však naznačil, aby za žádných okolností nic unáhleného nepodnikala.


Tondulin
Promluvil si na Mirabelle, zvedla hlavu a podívala se tvým směrem. Oči měla rudé od pláče a tvář plnou slz. Otřela si je do rukávu roucha.
„Icarius... umřel.“ řekla slabým zlomeným hláskem a zakryla si tvář dlaněmi. „Dneska... dneska bude mít smuteční rozloučení.“ pokračovala po chvilce.

Anna zůstala stát u dveří, zaslechl si z jejích úst tichou modlitbu směřovanou Stendarrovi v níž žádala o milosrdenství k zesnulému. Poté pozvedla hlavu, kterou měla při modlitbě skloněnou.

„Já... já půjdu.“ řekla poté a věnovala ti dlouhý pohled. Mirabelle byla zdrcená a zdálo se, že Anninu přítomnost v místnosti zcela ignoruje. „Když najdeš čas zastav se... kvůli těm vzorkům zeminy.“ dodala poté a otočila se k odchodu. „Upřímnou soustrast, Mirabelle.“ řekla před svým ochodem a pak odešla dveřmi ven. Zavřela je za sebou.

Mirabelle si znovu otřela slzy a pozvedla k tobě zarudlé oči.
„Aedane...“ řekla slabým hláskem, „Prosím... řekni mi, že je to jen sen. Prosím. Řekni mi, že je Icarius Globullus naživu a celé to s jeho smrtí se mi jen zdálo.“ pokračovala s naivní nadějí v hlase.


Adrian_S
Bojovníci se u tebe shromáždili. Vyvolal jsi kouzlo a očaroval postupně všem zbraně. Tvé kouzlo bude účinné po dobu 5 příspěvků, poté ztratí svůj efekt a bude nutné jej vyvolat znovu. Totožný postup očarování jsi použil na meči, který ti zapůjčila Ralyna. Ostří meče i jeho provedení sis prohlédl zběžně, ale můžeš konstatovat, že se jedná o kvalitní kousek, který skutečně vyrobil zručný výrobce.

„Aby bylo jasno. Prolomím pečeť dočasně. Nechám vás projít a poté pečeť opět aktivuju.“ promluvil k vám Taros. Langleyho výraz ve tváři o něm prozradil, že s Tarovými slovy příliš nesouhlasí, ale slovně nic nenamítl. „Až bude monstrum... ten pavouk mrtev, prolomím opět pečeť pustím vás ven. Ať se snažím sebevíc... nemůžu. Nemůžu riskovat, že se vám to vymkne z kontroly a já ohrozím životy ostatních.“ odmlčel se, „Připraveni? Mohu otevřít?“ zeptal se a přiblížil se ke dveřím.

„Já už půjdu. Nepotřebuju vidět jak to tam vypadá...“ řekla Jera a odebrala se k odchodu, „Zlomte vaz.“ popřála vám, když se po pár krocích otočila. Langley se jen pousmál.


SuperHunter
„Aha...“ vydal ze sebe lhostejně Civello, když si mu řekla o Zeniřiných špatných zkušenostech s cukříkem, který vám nabízel. „Co se dá dělat.“ povzdechl si následně. Převzala si od něj víno a napila se. Civello si poposedl, aby mohl sedět uprostřed. Zenira se usadila.

Civello se o tvých slovech o celé noci rozesmál, „Jestli to skutečně platí Verick. Tak vás tu strpím až do rána.“ poté koukl střídavě na tebe a Zeniru, která rejdila očima po všech směrech. Jakoby si i nadále dělala přehled o místnosti. „Protože po tom dnešním pojebu fakt neusnu.“ zakroutil hlavou, „No... To bych se měl posílit.“ rozhodl se poté a dopřál si trochu prášku, který vám předtím nabízel. Část vám přesto nechal. Zenira se napila vína, dopřála si hned několik loků. Civello se jen spokojeně usmál.

„Pojebu?“ zeptala se s falešným zájem Zenira.
„Ale... Sere mě jedna nadřízená. Taková blonďatá nána co si hraje na velkýho šéfa, když tam Nir teď není. Pff...“ zakroutil hlavou a protočil oči, „Škoda slov.“ kroutil hlavou i nadále, „Můžeme si o tom promluvit... průběžně.“ odmlčel se, „Takže Verick si vás šetří na speciální příležitosti.“ podíval se střídavě na tebe a Zeniru, „To musíte být opravdu znalé, když si váš drží takhle bokem. Pravda.“ začal Zeniru hladit po více odhaleném stehně na němž dýku neměla připevněnou. „Khajiitku jsem ještě neměl.“ poté zastavil svoji ruku, „Ale lesní elfky...“ pohlédl k tobě, „Jsou osvědčené, ladná těla, krásná a pružná. S nimi se dá dělat ledacos.“ přimhouřil oči a prohlížel si tě seshora dolů, „Která z vás je lepší?“ zeptal se následně.