---

→ Tah 1142


Sarako
Upírka se zatvářila zklamaně, „To není to co chci.“ reagovala poté, „Je mi jasné, že pro vás nepředstavuju sebemenší problém, ale zároveň vím, že vaše touha skoncovat Vicentův život je silná. A já jsem jediná kdo vám může široko daleko říci kam se vydal.“ odmlčela se, „Nevěřím, že soud přihlédne k mé spolupráci a nechá mě jít.“
„Vicent Mottiere je na seznamu.“ promluvil Mero, „Císařští mágové chtějí znát jeho osud, chtějí vědět jestli je mrtev nebo naživu. Pokud říkáte, že je živ. Znamená to, že naše kolegyně nebyla úspěšná a nejspíš zahynula.“ zachmuřil se.
„Ano. Zahynula.“ reagovala lhostejně upírka, „Je pověšená tady nad stolem. Cariel se jmenovala?“ zeptala se spíše řečnicky, protože poté bez odmlky pokračovala, „Cariel, Císařská mágyně, která málem zabila samotného Vicenta Motierra a ještě mu stihla zamotat hlavu natolik, že ji chtěl ochránit před smrtí a přeměnit na upírku.“ mávla rukou. „To jsem nemohla dopustit.“
Mero i Morgana se zamračili. Mero udělal několik kroků vpřed, aby se ujistil, že upírka mluví pravdu a opravdu je mezi mrtvými i Císařská mágyně, která se pohřešuje.
„Vy jste ji zabila?!“ křikla rázně Morgana.
„Ne.“ zvolala stejně rázně nazpět upírka, „Dala jsem jí ránu z milosti. Nebyla už schopná se zotavit. Žádná magie by jí nepomohla.“ kroutila hlavou již klidněji Katrina, „Vicent nedokáže stvořit silného a zdravého upířího potomka na kterého by mohl být hrdý už několik dlouhých desítek let. Vždycky se mu to nějak vymkne z rukou...“ poukázala na mrtvé upíry. „Chtěl abych to udělala já, ale já netrpím potřebou tvořit další upíry. Sama jsem se stala upírkou jen díky jeho svodu, své mladické nerozvážnosti a naivitě podpořenou sliby, které nikdy nehodlal naplnit.“ koutkem oka pohlédla na obraz, „Věčný život a věčná krása, vykoupená tvrdou cenou v podobě zapuzení rodinou, ztrátou bohatství, prestiže a slibné budoucnosti.“ pronesla zahořkle spíše k sobě než k vám. Císařští mágové jí nepřerušovali. Morgana vypadala velmi dopáleně. Mero i nadále studoval zavěšené mrtvoly. „Ujistila jsem ho, že se o to postarám a jakmile zmizel společně se svým nastřádaným zlatem… A taky postarala, trochu jinak než předpokládal, ale postarala. Pak ovšem poslal tuhle dotěrnou trojku, aby Cariel vyzvedli. Naštěstí Vicentovi potomci nejsou příliš bystří a povedlo se mi je značně ovlivnit. Bohužel to odnesla vesnice se kterou jsem sice měla jistou dohodu, ale když ji nedodržovali… pak mi bohužel nezbytlo nic jiného než ji zrušit.“ přesunula se na jisté místo, stále však zůstávala na očích, „Jejich rozruch upoutal vaši pozornost. Doufala jsem v to.“ zastavila se podívala se na vás. „Nechte mě odejít, živou a zdravou a já vám dám polohu Vicenta. Jako bonus vám prozradím kdo vesnici zradil. Ujišťuji vás, že nebudete litovat a nikdy už o mně neuslyšíte.“

„Je to Cariel.“ identifikoval Mero mrtvé tělo a ohlédl se na Morganu, která nevraživě hleděla na upírku. Mero ji však naznačil, aby za žádných okolností nic unáhleného nepodnikala.


Tondulin
„Provedu.“ zvolal Chocholka a pobídl koně vláčející vůz, projeli jste branou. Stráže vás u brány nezastavili, naopak zadrželi procházející občany, aby vám uspíšili průjezd branou. Chocholka poté navedl koně širšími ulicemi až k rezidenci, která se ti stala v Chorrolu domovem.

„Víceméně, ale ještě ještě chci provést v klidu nějaké testy a podívat se do literatury.“ odpověděla ti Anna na tvoji otázku ohledně problému s úrodou.

Chocholka vydal hlasitý pokyn k zastavení, koně zastavil kousek od sídla. Manželský pár žijící ve vedlejším domě jen pozvedl hlavu od záhonků. Chvilku tvému početnému doprovodu a rozruchu, který nakrátko nastal věnovali pozornost. Pak si, ale vyměnili lhostejné výrazy ve tváři a vrátili se k úpravě zahrady.

„Jsme tu.“ oznámil ti Chocholka a obrátil se k tobě a Anně. „No... A já půjdu zkontrolovat finance a vymyslím co s tímhle pěkným vozem.“ pousmál se a pohladil vůz.
„Pomůžu ti z vozu a raději tě doprovodím dovnitř.“ řekla Anna a začala opatrně lézt z vozu.
„Mám jít taky?“ zeptal se Aldaril. Chocholka jen pokrčil rameny.

Julius se zbytkem zbrojnošů vyrazil uvěznit zajatou žoldačku do žaláře.


Adrian_S
Vyhledal si uzavřenou část věže. Chodba vedoucí ke dveřím od knihovny do níž tě podle všeho navádějí tvé sny byla stejně ponurá jako ve snu. Rohy byly plné pavučin, zpod velkých kovových dveří opásanými několika zámky a též magickou ochrannou v podobě magické pečeti se linul chlad.

Bojovníci odhodili své vaky na stranu a začali se vyzbrojovat, aby měli vše připravené až se ukáže Taros. Arilen se při pohledu na zamčené dveře zachmuřil a promnul si vous. Nakonec též sňal z ramena svoji brašnu a začal v ní cosi hledat. Nakonec vytáhl k udivení všech přítomných bojovníků rozpadající se knížku v niž začal horlivě listovat.

Zanedlouho si zaslechl zvuk kovu narážejícího do kamenné podlahy, zvuk kovu přehlušoval chůzi zbylých dvou mágů. Jery a Langleyho, kteří Tarose doprovázeli. Langley byl jediný, který změnil oděv. Nyní na sobě měl jiné roucho, které bylo do temně černé barvy, zdobené runami a symboly magie Obnovy. Trojice se rozestoupila po chodbě. Langley sepnul své ruce za zády a pohlédl na Tara.

„Řeknu vám co vás čeká uvnitř a trochu té historie, abyste byli v obraze.“ promluvil Taros bez pozdravu směřovanému vůči bojovníkům a bez jakéhokoliv představení se, „Uvnitř je nevydařený experiment jednoho mého kolegy, který se snažil o výzkum tvorů. Prováděl jisté... úpravy a zkoumal jejich vliv. Jeho poslední experiment se vymkl kontrole a bylo nutné... toho... 'tvora' zde zapečetit, aby nedošlo k nějaké vážnější tragédii.“ odkašlal si, „Ten tvor je imunní vůči jakékoliv magii. Nemá smysl to ověřovat. Sami jsme si to před lety ověřili.“ udělal pár kroků vpřed a zastavil se před dveřmi, dlouze se odmlčel. Bojovníci střídavě poslouchali a střídavě se ještě více připravovali na nadcházející boj.
„Jak to monstrum vypadá?“ nevydržela již Tarovu odmlku Ralyna.
„To monstrum...“ nadechl se Taros a obrátil se opět k vám, „Vzešlo z vajíčka vyšlechtěného ledovcového pavouka. Toho co je schopen poměrně dost narůst a ještě má jisté odlišnosti, protože byl podroben určitému druhu šlechtění. O tom šlechtění toho moc nevím. Vím jen, že ho Gruloq ukradl svému vyučujícímu z Ledohradu, který je choval.“
„Jak někdo může dobrovolně chovat pavouky?“ zeptala se pohoršeně Jera.
„Pro někoho jsou to mazlíčci.“ namítl Langley.
„Pěkně hnusní mazlíčci.“ zakroutila hlavou Jera. Taros si odkašlal, protože mu nelíbilo, že ho přerušila svojí poznámkou. Jera na něj jen omluvně pohlédla.
„Ledovcoví pavouk pro nás ostřílené bojovníky nepředstavuje sám o sobě až takový problém. Obzvlášť, když jsme v početné přesile.“ zhodnotila situaci Ralyna.
„Obyčejní ano.“ kývl Taros, „S obyčejnými zatočí i každý zkušenější mág mrknutím oka, ale tenhle je jiný.“ pokračoval, „Jak jsem už řekl je odolný vůči jakémukoliv typu magie a jeho tělo je zmutované. Skoro mi přišlo, že je jeho tělo podobně jako mé tělo obaleno něčím tvrdým. To by mohl být kámen úrazu pro vás. Vaše meče, sekyry a palcáty nemusí tak snadno proniknout skrz.“
„Pro jistotu si vezměte ampulku s protijedem, kdyby se mu povedlo na někoho z vás prsknout jed.“ doplnil Tara Langley a rozdal malé ampulky s protijedem. Bojovníci je ochotně přijali, ale ještě se nikdo z nich nenapil. Ralyna si ampulku s prohlížela.

„Napadá mě jen jeden smysluplný důvod proč pavouky šlechtit. Obzvláště ty ledovcové.“ převzal slovo Arilen, „Jed. Snaha o získání co nejúčinnějšího jedu. Jestli se mu to povedlo a vypěstoval pavouky s velmi účinným jedem... pak doufám, že se jedná o opravdu účinný protijed.“
„Je to účinný protijed. Neřešili jsme na vás.“ ujistil ho Langley, „Vaše účast mě udivuje.“ přiznal poté směrem k Arilenovi, „Nečekal bych, že se do něčeho takového zapojíte.“


SuperHunter
„Aha...“ vydal ze sebe lhostejně Civello, když si mu řekla o Zeniřiných špatných zkušenostech s cukříkem, který vám nabízel. „Co se dá dělat.“ povzdechl si následně. Převzala si od něj víno a napila se. Civello si poposedl, aby mohl sedět uprostřed. Zenira se usadila.

Civello se o tvých slovech o celé noci rozesmál, „Jestli to skutečně platí Verick. Tak vás tu strpím až do rána.“ poté koukl střídavě na tebe a Zeniru, která rejdila očima po všech směrech. Jakoby si i nadále dělala přehled o místnosti. „Protože po tom dnešním pojebu fakt neusnu.“ zakroutil hlavou, „No... To bych se měl posílit.“ rozhodl se poté a dopřál si trochu prášku, který vám předtím nabízel. Část vám přesto nechal. Zenira se napila vína, dopřála si hned několik loků. Civello se jen spokojeně usmál.

„Pojebu?“ zeptala se s falešným zájem Zenira.
„Ale... Sere mě jedna nadřízená. Taková blonďatá nána co si hraje na velkýho šéfa, když tam Nir teď není. Pff...“ zakroutil hlavou a protočil oči, „Škoda slov.“ kroutil hlavou i nadále, „Můžeme si o tom promluvit... průběžně.“ odmlčel se, „Takže Verick si vás šetří na speciální příležitosti.“ podíval se střídavě na tebe a Zeniru, „To musíte být opravdu znalé, když si váš drží takhle bokem. Pravda.“ začal Zeniru hladit po více odhaleném stehně na němž dýku neměla připevněnou. „Khajiitku jsem ještě neměl.“ poté zastavil svoji ruku, „Ale lesní elfky...“ pohlédl k tobě, „Jsou osvědčené, ladná těla, krásná a pružná. S nimi se dá dělat ledacos.“ přimhouřil oči a prohlížel si tě seshora dolů, „Která z vás je lepší?“ zeptal se následně.