---

→ Tah 765


Sarako
„Jsem ráda, že jsme se shodli.“ usmála se po tvé reakci ohledně hole, „Jak myslíte.“ poznamenala na tvoji reakci ohledně ponechání přilby. „Teleportovat se s koněm?“ podívala se na tebe překvapeně, „Huh… To je… to je přiznám se trochu komplikované. Většinou se teleportuji sama, občas sebou někoho přiberu, ale odteleportovat koně jsem ještě přiznám se nezkoušela.“ pokračovala pozvolna a přemýšlela jak by situaci vyřešila, „Nebylo by jistější si koně vypůjčit přímo v Chorrolu? Jestliže se tam znáte s místodržícím určitě vám nějakého vypůjčí... nebo bych vás pak mohla do města odteleportovat.“ odmlčela se nakrátko a ještě zvažovala, „Ale teleportaci s tak velkým zvířetem jako je kůň… to bych raději nezkoušela. V zájmu našeho zdraví i zdraví zvířete.“


Tondulin
Carwen tvoje pochopení situace ocenila, pousmála se, objala se s tebou přátelsky.
„Netrop hlouposti než se vrátím.“ doporučila ti, když se od tebe odtáhla a zamířila k oknu, před kterým se postavila, následně oběma rukama sevřela prstýnek uvázaný kolem krku. Tiše cosi zamumlala a se zábleskem světla ti zmizela před očima – teleportovala se. Posadil jsi se na okraj postele a pustil se do své porce snídaně.


Scorpioncz
„Jak chceš…“ nebránil ti Appius a zadržel Gritharta. Vyvolal jsi přízračného vlka a vyslal ho k šikmé věži. Vlk bez otálení vykonal tvůj rozkaz a rozeběhl se směrem jakým jsi mu ukázal. Vyhoupl jsi se do sedla a vyčkával co se bude dít. Vlk běžel, neměnil směr a běžel přímo, brzy se dostal mimo cestu, kterou jsi kráčel ty. Blížil se s rozpadlým kamenům na k nádvoří, pronikl na nádvoří a poté ti zmizel z dohledu. „Zjevně je to bezpečné.“ usmál se Appius, „Nebo měl jen štěstí.“ pokrčil rameny, „Vyšli první vlnu Gritharte. Ať se Arterius trochu zapotí.“
Mág přikývl a vydal pokyn k první vlně nemrtvých, vyrazili ti nejslabší kostlivci, bez jediné část zbroje. Ozbrojeni vším, co lze jen použít jako zbraň.
„Jsme. Víme jen o těch dvou… té redguardské ženské, starci, altmerce a o tom mágovi, kterého jsi v souvislosti s Arteriem zmínil. Nikdo jiný by tu neměl být.“ odpověděl ti Appius po krátkém přemýšlení a hledění vpřed, jak si jeho vojsko povede při prvním útoku.

Kostlivci běželi vpřed, neohlíželi se za sebe ani v momentě kdy se ozvalo několik hlasitých výbuchů magických pastí, které rozmetali jejich druhy na prach jak na pravém boku, tak i na levém, mnoho jich běželo dál a každá exploze jich obrátila v prach. Exploze byly převážně ohnivého charakteru.

Appius si hlasitě postěžoval, „Nesnáším válčení s mágy. Vždycky je to krveprolití, a to mám dneska mnohonásobnou početní převahu.“
„Zatím chrastí jen kosti.“ namítl Grithart, „Krev bude téct později.“ koukl na něj, „Magické pasti už víckrát nerozmístí. Dal si záležet s jejich rozmístěním, ale tenhle náš předvoj nemrtvých je neúmyslně spustí a tím se jich zbavíme. Nebudeme muset plýtvat magii na jejich odhalování a likvidování.“ dodal mág a zahleděl se vpřed.
„Já vím, ale stejně…“ mávl rukou Appius.
„Může být sebelepším mágem, ale bez velkého množství many a nejrůznějších posilujících lektvarů nemůže dlouho vydržet čarovat, chvilku vydrží. Sešle několik desítek destruktivních kouzel… naše kostlivá armáda to samozřejmě řádně pocítí, protože je náchylnější, ale to bude všechno.“
„Co když ho ta magie zabije?“ otočil se na Gritharta znepokojeně Appius.
„Může se to stát. Záleží do jakého extrému to požene.“ odpověděl mu Grithart, ale Appia jeho odpověď nepotěšila, popojel s koněm vpřed a nervózně zmáčkl uzdu, „Mágové zahnaní do kouta jsou schopní čehokoliv, ale zpravidla se nedostaví smrt nýbrž jen vyčerpání, které tě uvrhne do jakéhosi dočasného spánku.“ dodal vzápětí, aby svého velitele uklidnil.
„To už by se hodilo.“ přikývl Appius.

Kostlivci se mezitím přiblížili o pár metrů blíže, došlo k dalším explozím, které několik desítek z nich proměnily v prach. Taktéž sis všiml, že na jedné ze zřícenin se zjevila postava, která byla doposud nejspíš skryta pod kouzlem neviditelnosti. Krátce po jejím zjevení došlo k magickému úderu v podobě těžkých ledových koulí padajících k zemi. Jejich seslání cílilo především na nepřátele poblíž nádvoří. Těm, kterým se povedlo dostat až téměř k nádvoří čelo další nemilé překvapení. Nebylo jim dovoleno vstoupit na jeho kamennou plochu. Kouzlo jim bránilo ve vstupu a odhazovalo je nazpět. Kostlivci se nevzdávali a útočili i nadále, zbraněmi se snažili neprůhledné kouzlo zničit, ale prozatím bezvýsledně. Obdobná situace nastala i straně s nejvíce poškozeným opevněním nádvoří. Neprůhledná bariéra jim bránila v proniknutí dovnitř. Taktéž sis všiml, že se nad místem bojiště – přímo nad šikmou věží – do níž Arterius při tvém odchodu vešel objevil symbol kříže. Symbol, který jsi během svého života a zejména studiu na magické Univerzitě a později života v rodině Vici viděl hned několikrát.

„Takže jsou dva…“ shrnul situaci Appius, „Zatím žádné překvapení.“ dodal následně a sledoval situaci i nadále.

Vzhledem k tomu, že se jedná o bitvu ve které aktuálně nevelíš žádné ze zúčastněných jednotek a můžeš prozatím vyčkávat na vývoj situace, můžeš i nemusíš reagovat. V případě, že reagovat na vzniklou situaci nechceš odešli prosím prázdnou reakci nebo mi napiš na chatu PM, abych věděl, že ti mohu napsat pokračování.