---

→ Tah 762


Sarako
Pokračoval jsi ve snídani, Carina mlčela a spokojeně snídala. V tichosti jsi dojedl a zeptal se Cariny na svoji zbroj.
„Ne. Dala jsem ji do chodby… aby se jí kvůli té vlhkosti něco nestalo.“ odpověděla ti a taktéž dojedla, odsunula prázdný talíř a dopila vodu. „Jestli mě teď chvilku nebudete potřebovat nebo nemáte ještě něco na srdci…“ koukla na tebe, „Šla bych se připravit na cestu.“


Tondulin
Promnul sis oči, opatrně vstal z postele, oblékl se a vyrazil ke dveřím pokoje, otevřel a pokračoval pomalu dolů. Dole to zřelo prázdnotou, stoly byly prázdné, žádní štamgasti ani náhodní kolemjdoucí na snídani. Hospodský uklízel stoly, žena ometala prach.

„Dobré ráno.“ pozdravila tě žena, „Klidně se posaďte.“ zanechala ometání prachu, „Jen prosím támhle spíš někde támhle…“ ukázala na místo, které včera využíval čaroděj se špičatým kloboukem, „Zametám tu prach… nerada bych na vás prášila.“ pousmála se.
„Přišel na snídani.“ houkl na ní hospodský, „Má jí zaplacenou.“ zařval zatímco cosi lovil pod stolem.
„V tom případě se posaďte. Dojdu vám pro vaši porci… máme ji připravenou vedle.“ odložila prachovku a vydala se pro tvoji porci snídaně. Hospodský mezitím vylezl zpod stolu, protáhl a spokojeně přepočítal několik septimů, které se nejspíš vykutálely z kapsy nějakému nešikovnému štamgastovi, který včera u stolu seděl. Spokojeně je hodil do kapsy, popadl hadr a začal utírat stůl nanovo.
„Dáte si pivo?“ zeptal se, „Mimochodem… dneska platí zákaz nošení zbraní na veřejnosti, nemůžete mít ho mít připnutý ani u pasu, prostě nic.“ zahájil dialog aniž by počkal na tvoji odpověď, „Jestli vás dneska uvidí někdo ze stráží venku s mečem u pasu, nožem, lukem kdečím byť i třeba s pitomým malým nožíkem tak vás seberou. Dávejte si bacha. Není to žádná sranda.“ odmlčel se nakrátko, aby se pomalu přesunul k jinému stolu, „Včera mi takhle zredukovali počet štamgastů… Pár jich totiž vyspává v žaláři kvůli nějaké večerní potyčce.“ vysvětlil.


Scorpioncz
Dohovořil jsi. Arterius tě vnímal, nepřerušoval a zdálo se, že po celou dobu rozhovoru skutečně vnímá každé tvé slovo, „To je pravda. Appius nemá co ztratit.“ souhlasil Arterius a několikrát kývl hlavou, „Právě proto je tolik nebezpečný a tvá představa, že bude někde svázaný v koutě jako pes je naivní. “ pronesl nevzrušeně.

„Možná zachráníš živé tady… tu hrstku, ale na úkor těch skutečně živých, které jsi nikdy ohrozit nemusel. Protože tohle dávno není jen o minulosti, ale o budoucnosti a osudu tvého rodu. Ale je tu mnoho neznámých, které si zjevně neuvědomuješ.“ zopakoval na závěr tvá slova, „Teď už bude lepší, když půjdeš. Nevzdám se bez boje a svůj názor nezměním. Nemohu.“ zakončil vážně. Naznačil jsi poklonu. „Popřál bych ti štěstí, ale zradil bych tím sám sebe.“ řekl na rozloučenou, odebral jsi se k odchodu. Udělal jsi několik kroků, když jsi se poprvé otočil, jestli ti nehrozí nějaké nebezpečí – nehrozilo. Arterius stál stále na stejném místě.

„Škorpiasi!“ křikl na tebe Arterius, „Je mi to líto!“ zvolal smutně, „Ne kvůli nám, ale kvůli budoucnosti naších dětí.“ zařval naposled a otočil se k vchodu do věže, ve které velmi rychle zmizel.

Vrátil ses za stejné obezřetnosti nazpět k Appiovi a Grithartovi, opět jsi využil stejnou cestu, aby ses vyhnul potenciálnímu nebezpečí. Appius netrpělivě přešlapoval z místa na místo, pod ramenem svíral svoji přilbu.
„Nevzdá se.“ usoudil Appius aniž bys mu řekl jediné slovo, „Nic jiného jsem ani nečekal.“ nasadil si přilbu, „Připravíme se k útoku Gritharte!“ rozkázal mágovi a vyhoupl se do sedla, „Kolik těch jeho slavných spojenců jsi tam viděl? Hádám, že ani jednoho… blafoval.“ zeptal se.
„Nejprve pošlu ty nejslabší nemrtví.“ oznámil mág.