---

→ Tah 760


Sarako
Hlasitě jsi zívl, vstal z postele a obul se. Bez dalšího zdržování jsi opustil pokoj a vydal se po schodišti zpět na místo kde jsi včera večeřel. Při průchodu společenskou místností sis všiml, že láhev vína je prázdná – Carina ji nejspíš před usnutím stihla dopít. Když jsi došel do místnosti s jídlem všiml sis čerstvě upečeného chleba, který se nacházel v menším proutěném koši. Carina seděla u stolu v bleděmodrých šatech a snídala chléb se salámek, kousek salámu ti nechala.

„Dobrá ráno.“ popřála ti na oplátku, „Místního pekaře naštěstí nezabilo ani obléhání ani převrat.“ nadhodila spokojeně, „Ještěže tak.“, sáhla po džbánku s vodou a rozlila do skleniček. Posadil jsi se naproti ní, nandal si na talíř zbytek salámu, který ti ponechala a ukrojil si čerství chléb. Jednu posunula na tvojí stranu stolu, ze druhé se napila.


Tondulin
(spíš)


Scorpioncz
Dohovořil jsi. Arterius tě vnímal, nepřerušoval a zdálo se, že po celou dobu rozhovoru skutečně vnímá každé tvé slovo, „To je pravda. Appius nemá co ztratit.“ souhlasil Arterius a několikrát kývl hlavou, „Právě proto je tolik nebezpečný a tvá představa, že bude někde svázaný v koutě jako pes je naivní. “ pronesl nevzrušeně.

„Možná zachráníš živé tady… tu hrstku, ale na úkor těch skutečně živých, které jsi nikdy ohrozit nemusel. Protože tohle dávno není jen o minulosti, ale o budoucnosti a osudu tvého rodu. Ale je tu mnoho neznámých, které si zjevně neuvědomuješ.“ zopakoval na závěr tvá slova, „Teď už bude lepší, když půjdeš. Nevzdám se bez boje a svůj názor nezměním. Nemohu.“ zakončil vážně. Naznačil jsi poklonu. „Popřál bych ti štěstí, ale zradil bych tím sám sebe.“ řekl na rozloučenou, odebral jsi se k odchodu. Udělal jsi několik kroků, když jsi se poprvé otočil, jestli ti nehrozí nějaké nebezpečí – nehrozilo. Arterius stál stále na stejném místě.

„Škorpiasi!“ křikl na tebe Arterius, „Je mi to líto!“ zvolal smutně, „Ne kvůli nám, ale kvůli budoucnosti naších dětí.“ zařval naposled a otočil se k vchodu do věže, ve které velmi rychle zmizel.

Vrátil ses za stejné obezřetnosti nazpět k Appiovi a Grithartovi, opět jsi využil stejnou cestu, aby ses vyhnul potenciálnímu nebezpečí. Appius netrpělivě přešlapoval z místa na místo, pod ramenem svíral svoji přilbu.
„Nevzdá se.“ usoudil Appius aniž bys mu řekl jediné slovo, „Nic jiného jsem ani nečekal.“ nasadil si přilbu, „Připravíme se k útoku Gritharte!“ rozkázal mágovi a vyhoupl se do sedla, „Kolik těch jeho slavných spojenců jsi tam viděl? Hádám, že ani jednoho… blafoval.“ zeptal se.
„Nejprve pošlu ty nejslabší nemrtví.“ oznámil mág.