---

→ Tah 746


Sarako
Otřel sis pot a pokusil se podivný sen vyhnat z hlavy, přetočil se na posteli a pokusil na novo usnout. Netrvalo dlouho a znovu jsi usnul. (spíš)

Spát teď bohužel budeš trochu déle, protože potřebuji, abyste pokud možno vstoupili s Tondou do nového dne ve stejný moment. Vzhledem k tomu, že se vaše cesty pravděpodobně protnou v Chorrolu.


Tondulin
Adrianna převzala průhledný alkohol, přičichla, ale netvářila se příliš nadšeně, že by něco takového měla vypít. Chocholka spokojeně převzal svůj malý pohárek a naklopil ho do sebe zároveň s Beliem, následoval jsi je. Jakmile jsi do sebe alkohol naklopil ucítil jsi jeho sílu a pálivost. Belius se zašklebil, ale Chocholka zůstal ve své stejné grimase. Adrianně se o to méně chtělo napít.

„No… Je to síla…“ konstatoval Belius, „Další dáme za chvilku… Až se nám vrátí náš květinář, aby nevyšiloval, že jsme na něj nepočkali.“
„Jestli se vrátí.“ zasmál se Chocholka a zavřel láhev s alkoholem. „Jestli to pít nechceš tak to nepij.“ otočil se na Adriannu.
„Nevím… Moc se mi do toho nechce.“ přiznala Adrianna, „Když vidím jak jste se šklebili.“ konstatovala.
„Není to žádný čajíček.“ opřel se do opěradla Belius, „Hele… Aedane.“ odkašlal si, „Jak to vůbec vlastně šlo tam v hradě… Viděl jsi moji nastávající?“ zeptal se, „Sem na to úplně zapomněl, ale popiš mi ji… musím vědět co si beru.“ dodal vzápětí.
„Neříkej mu to! Ať je překvapený.“ zvolala na tebe Carwen.
„Ale mlč Carwušo!“ odmávl ji Belius, „Sedej Aedane…“ odsunul ti židli vedle sebe, „A vyprávěj… ale nepřeháněj. Chci pravdu.“ řekl a poklepal rukou na židli. Chocholku zjevně nakazilo Beliovo zívnutí a taktéž zívl. Adrianna trochu nervózně přešlápla z místa na místo, protože si nevěděla, co si počít s alkoholem, který držela v ruce.


Scorpioncz
Pobídl jsi koně a vyrazil cestou přímo k nádvoří, žádná magická past nebo runa tě neohrozila ani se neaktivovala. Dojel jsi až k okraji nádvoří, slezl z koně a pochodoval před šikmou rozpadající se věž v rukama nad hlavou. Rozhlížel jsi se a snažil se zmapovat si území. Krom hromady kamenné suti, rozpadlých kusů stěn a hromady prachy zde nebylo nic co by působilo nebezpečně. Kameny nádvoří, po kterých jsi kráčel byly přeci jen odlišnější, měli různé tvary a na některých byly vyryté značky, které byly na mnoha místech zaváty prachem. Před vstupem do šikmé věže sis všiml dvou kamenných soch chrličů. Zastavil jsi se uprostřed, ruce měl nad hlavou a koutkem oka se ujišťoval, jestli Appius nezměnil své plány a neodhodlal se k něčemu unáhlenému. Neodhodlal – vojsko nemrtvých bylo stále na stejném místě a Appius s Grithartem netrpělivě vyčkávali s čím se vrátíš. Zvolal jsi na Arteria a vyčkával co se bude dít. Na reakci jsi nemusel dlouho čekat.

„Vydrž!“ zařval Arterius z šikmé věže na jejímž vrcholu se nacházel, „Hned budu dole.“ dodal hlasitě a zmizel z vrcholku šikmé věže, netrvalo dlouho a sešel dolů. Stále byl oblečený do toho samého, ozbrojen svým mečem a dřevěnou holí, která mu dělala oporu. „Přivedl sis spojence.“ pronesl nevzrušeně, když se rozhlédl kolem, „Tohle je špatný.“ připustil s povzdechnutím, „Poslouchám…“ vybídl tě následně a přitom udělal úrok, jakoby se chtěl opřít o podstavec jednoho z chrličů, ale následně si to rychle rozmyslel, „Ještě by mi to mohlo spadnout na hlavu…“