---

→ Tah 735


Sarako
Vstal jsi s lahví a sklenkou v ruce a vydal se do vedlejší místnosti. Položil víno s lahví na stůl. Otevřel jednu ze skříní, která vypadala, že by v sobě mohla ukrývat jídlo a obsloužil se. Nožem si ukrojil kus chleba, popadl talířek z druhé skříně a usedl za vyšší stůl. Carina mezitím o patro výše připravovala tvůj pokoj. Netrvalo jí to dlouho. Jen co jsi dojedl ukrojený krajíc chleba, zaslechl jsi její chůzi po schodišti dolů. Po chvilce byla v jídelně.
„Našel jste to. Výborně.“ usmála se, „Postel je připravená. Snad se vám bude spát dobře.“ dodala a opřela se zády o futra dveří.


Tondulin
„To je až tolik přísná?“ zeptala se Adrianna, když jsi jí nabídl rámě, které přijala a pokračovali jste pomalu k hostinci před kterým se rvačka seběhla. „Teď je zaneprázdněná tancem s Beliem.“

„O dost.“ kývla hlavou Adrianna, „Elbert je úplně jiný než Belius. Belius je srandista co si užívá života plnými doušky, dostává se do problémů a příliš nehledí na následky, které může svým občas dost nezodpovědným chováním vyvolat.“ pousmála se, „Zatímco Elbert je disciplinovaný, zodpovědný a hodně pragmatický. V mnoha ohledech je podobný otci.“ krátce se odmlčela, „Ale na svatbě nebude... takže se s ním stejně nesetkáš a kdoví jestli někdy vůbec.“ pokrčila rameny s úsměvem, „Krom toho všeho je otec dvou dětí a má za manželku pěknou kráčmeru. Ale to prosím nikde neříkej, že jsem ti to řekla…“

Pomalu jste došli až k hostinci, uvnitř se stále svítilo, ale hlahol se neozýval. Pokračovali jste dovnitř, otevřel jsi dveře a vešel. Hostinec byl prázdný, žádný štamgasta. Hospodský podřimoval na vysoké židličce u pultu, občas hlasitě zachrápal a váš příchod na jeho spánku vůbec nic nezměnil. Zato se před vámi objevil menší černý pes, který byl nejspíš předtím někde za hostincem uvázaný.
„Vypadá to, že už se všichni rozešli domů.“ konstatovala tiše Adrianna, aby hospodského neprobudila nebo nějak nevyprovokovala menšího psa.


Scorpioncz
Polevil jsi v ostražitosti, došel ke kamenu připomínající oltář a sebral svitek, rozmotal jsi ruličku a začetl se do několika řádkového textu.


Dočetl jsi písemnost, poznal Arteriovo písmo a uschoval listinu do své brašny. Ohlédl se kolem jestli ještě nezhlédneš něco zajímavého, ale nezahlédl. Spěšně jsi se vydal zpět úzkou chodbou až k provazu, po kterém jsi začal šplhat vzhůru. Když jsi lezl ven, Appius ti podal ruku, abys snáze vylezl.
„Tak co?“ zeptal se hned jak jsi stanul nohami na zemi. Grithart jen popojel se svým koněm blíže.