---

→ Tah 708


Sarako
Přitáhl jsi jednu ze židlí, tanečnice zaváhala, ale nakonec se přeci jen posadila. Porovnala si potrhané a špinavé šaty.

„Kanet.“ prozradila ti své jméno, ale s dalšími odpověďmi si dávala načas. Chvilku se rozhlížela jako by měla pocit, že ji může někdo jiný krom vás vidět a slyšet. „Já… já si nejsem úplně jistá.“ připustila tiše, „Ony jsou všechny mrtvé…“ rozhlédla se kolem, „Zabili je.“ zesmutněla, „Všechny tanečnice… Kvůli tomu, že mohly něco vědět.“ zakroutila hlavou, „Možná ta protivná ženská.“ zamyslela se konečně, „Neustále si stěžovala na víno, když tu byla… byla neskutečně protivná.“ protočila oči, „A Caesar jí nikdy nic neřekl… ani vyhazovači. Museli jsme trpět všechno její urážení a ponižování, když nebylo po jejím.“


Tondulin
„Ve voze.“ odpověděl stroze, když si několikrát popotáhl několikrát z dýmky, „Dojdu ti pro ní. Jen mi dej chvilku času… Musím rozhýbat své tělo.“ dodal, porovnal si klobouk a pozvolna vstal na nohy, obešel stůl, popadl opřenou hůl a pomalou chůzí zamířil ke dveřím hostince. Štamgasti mu věnovali krátký pohled a poté se opět začali věnovat sami sobě.

Carwen se jen poklidně napila vody a pootočila se směrem k nim, krátce je sledovala a pak se natočila nazpět. Promnula si ruku a znovu se napila vody. Štamgasti zjevně vyslyšeli přání hospodského a přestali na vás, jak civět, tak o vás hovořit. Raději se věnovali nějakým jiným tématům. Hospodský jen spokojeně vysedával za pultem a čekal až si někdo další bude něco ráčit objednat. Bardka mezitím dohrála píseň, odložila hudební nástroj a odpočívala.


Scorpioncz
„To si piš, že bych ho mohla smést mnohem rychleji.“ přikývla hrdě, „Asi si vezmi všechno pro sebe…“ odpověděla bez rozmýšlení, „Možná bych si vzala jen nějakou cetku, abych měla vzpomínku.“ pokrčila rameny.

Začal jsi obhlížet kostlivce, krom hromady kostí, zbroje a zbraní, které byly bezpochyby už velmi staré u sebe nic cenného neměli. Jedinou cenností, kterou mohl některý ze zničených kostlivců vlastnit byla Lichova hůl. Elanya ji opatrně kouzlem zvedla ze země a opřela ji o otevřenou rakev.

„Jestli ji chceš je tvoje.“ navrhla, „Já si bohatě vystačím se svojí.“, souhlasil jsi a hůl si vzal, následně jsi se přesunul k otevřené rakvi. Nejprve jsi se trochu nejistě díval z bezpečné vzdálenosti, jestli náhodou uvnitř není nějaká past nebo magické očarování, které by ti mohlo ublížit. „Je to bezpečné.“ ujistila tě altmerka. „Jak moc je ta rakev hluboká?“ zeptala se v průběhu toho co sis házel do očarovaného roucha jednu cennost za druhou, jednalo se převážně o mince. „Nemám ji celou nadzvednout, že bych ti všechno uvnitř vysypala do té tvé brašny?“ zeptala se, když jí zjevně pobavilo jak probíráš zajímavé a nezajímavé věci a postupně je láduješ do své brašny.