---

→ Tah 683


Sarako
„Hodně štěstí.“ popřál ti Ley, když jsi opouštěl trůnní sál a pokračoval ven na nádvoří hradu, poté jsi pokračoval po kamenném mostě otevřenou branou až do města. Pozvolna jsi šel hlavní cestou až k přístavu a snažil se zahlédnout Garyna, abys ho mohl odchytnout. Nakonec se ti to povedlo téměř na konci tvé cesty. Stál před branou a diskutoval s dvojicí legionářů a holohlavým mužem v lehké kurýrské uniformě, který držel uzdu koně.

„Nebudu vás zdržovat pánové. Děkuji za vaše tipy. Snad nejdu všechny, co hledám.“ usmál se nakonec holohlavý muž a rozloučil se. Nevyrazil však do přístavu, ale opačným směrem. Garyn se také rozloučil s dvojici legionářů, která průchod otevřenou branou střežila a vyrazil naproti tobě.


Tondulin
„Líbí se mi barva i to, že jsou docela decentní. Nic okázalého.“ dodala následně, když si jí šaty schválil. Ještě chvíli si je prohlížela a pak se přesunula k jiným, dala na tvoji radu a zaměřila se na tmavší modely.

Rychle ses přesunul k regálu s několika maskami, bez váhání jsi sundal šedou masku a začal sis jí zkoušet. Carwen tě poslechla, opustila prohlížené šaty a vyrazila k tobě.
„Masku?“ podívala se na tebe nevěřícně, „Jdeme si prohlédnout Beliovu nastávající… ne na maškarní. A stejně si jí budeš muset před vstupem do sídla sundat kvůli kontrole. Tam jen tak někoho nepustí se zakrytým obličejem.“ pokračovala vzápětí a koutkem oka si masky prohlédla taktéž, „Ale jinak je pěkná.“ připustila, „Stejně tak cena. Viděl si jí?“ podívala se na tebe vážně, když zjistila, že jedna maska stojí přes 200 Septimů. „Sice peněz máme dost, ale musíme se k nim nejprve dostat.“ dodala vzápětí tiše, aby jí nikdo v obchodě neslyšel, přestože se v místnosti nikdo jiný krom vás nenacházel.


Scorpioncz
„Ráda bych ti se svými postřehy pomohla, ale zatím jsi nebyl moc sdílný s tím koho jsi tal dole vlastně potkal nebo co se dole odehrálo.“ odpověděla ti Elanya, „Možná tady nějaké poklady byly, ale jsme přeci jen stále dost blízko Appiova sídla. Možná to tu prostě v okolí prohledal a poklady nashromáždil ve své věži, aby si je mohl k něčemu použít. Možná to není úplně nejlepší teorie, ale určitý smysl to dává.“ pokračovala, zatímco jsi hledal vhodný cíl k pokračování vaší cesty, jakmile jsi jej měl sehnul jsi se a nasbíral jsi několik hrstí zdejší zeminy, poté se opět napřímil a zavelel k novému cíli.

Šli jste svižnější chůzí a míjeli pusté planiny plné mrtvé flóry, kamenných zřícenin i ostatky potulujících se duchů, kteří občas cosi smutného pronesli, když jste je míjeli. Vesměs se litovali nebo se snažili rozpomenout, jak vlastně zemřeli. Brzy jste dorazili k zřícenině připomínající starý chrám. Kolem levitovalo několik modrých světelných koulí a před vstupem do zříceného chrámu postávala trojice draugirů, ozbrojených do nejrůznějších kusů zbroje. Jeden byl ozbrojen starým mečem, druhý obouručnou sekerou a třetí dvojici menších seker. Oproti většině kostlivců, které vás nechávali při průchodu na pokoji, tato trojice působila hned na první dojem velmi nepřátelsky.