---

→ Tah 674


Sarako
„Tak jo.“ kývl hlavou Ley, „Budete prvním koho budu pasovat.“ přiznal následně, „Doposud jsem tomu byl jen svědkem za vlády svého otce a krátce i svého bratra.“ dodal a podíval se na tebe.

„Bohužel nemám v ruce ceremoniální meč, ale myslím, že na něm to tolik stejně nestojí. Meč jako meč.“ pokračoval pozvolna Ley a sáhl rukou na rukojeť svého meče, „Jestli máte svoji vlastní přísahu připravenou, která není v rozporu s údělem rytířského postu můžete ji přednést. V opačném případě…“ odmlčel se, aby našel správná slova, „Zopakujete tu, která mi zůstala v paměti z dětství.“ dodal a pomalu vytasil meč.

Obchodník poodstoupil stranou a později po vzoru legáta Amragora obešel stůl a postavil se i s ostatními na druhou stranu stolu kde zůstal stát. Pouze legát Atius zůstal sedět na židli.
„Pojďte se postavit vedle nás.“ vybídla ho kvestorka Pelena, ale legát Atius její slova zpočátku nebral vážně, zatvářil se na ní zamračeně s výrazem ať mu vleze na záda. Nakonec, ale přeci jen vstal, zasunul židli a postavil se vedle ostatních stojících.
„Děkuji.“ poděkoval přítomným Ley, „Předneste prosím přísahu.“ vyzval tě a věnoval se už jen a pouze tobě.


Tondulin
„Moje také ne, proto se pohybuji radši mezi čaroději a čarodějkami než na dvorech šlechticů.“ přiznala Adrianna, „Skvělé. To vyřeší spoustu problémů.“ usmála se na tvůj souhlas s tykáním, když jste pomalu vyrazili za dvojicí, která se konečně dostala do domu, neboť Flavius vyštrachal správný klíč a odemkl.

„Myslím, že ne.“ přimhouřila oči při zmínce její účasti na Beliově rozlučce, „To je spíš chlapská záležitost.“ odpověděla ti následně, když jste došli až k domovním dveřím. Nechal jsi jí vstoupit před sebou a poté vešel a zavřel přitom dveře. První místnost byla nezvykle velká, obdélníkového tvaru, ze které směřovalo hned několik dveří do dalších místnostní. Uprostřed se nacházel podlouhlý stůl s velkým množstvím židlí a po stranách bylo několik látkou zakrytých skříní. Belius zanechal těžký kufr před schodištěm do dalšího patra. Oddechoval.

Flavius postával před naraženým sudem a čepoval si pivo. Podobných sudů hozených v koutě jsi napočítal ještě pět. Carwen se jen rozhlížela po společenské místnosti, a nakonec se posadila na jednu ze židlí.

„Ten kufr…“ vydal ze sebe zadýchaný Belius, „Co v něm u Stendarra máš?“ hlesl směrem k Adrianně, když zaznamenal, že vešla.
„Oblečení… nějaké boty, knížky a tak dále Belie. Jsem žena mám své potřeby a rozohdně se nespokojím s jedinými šaty na celou dobu svého pobytu.“ odpověděla mu Adrianna bez váhání, „Nemusel si se s tím tahat. Odnesla bych si to.“ dodala s úsměvem. Belius si jen hlasitě povzdechl, otřel si čelo a vyrazil za Flaviem, kterému sebral čerstvě natočený půllitr piva a spláchl žízeň.

„Chovejte se tu jako doma.“ zvolal následně Belius s úsměvem a doplněnou energií, „Mimochodem Anno. Říkala jsi, že dorazí de Peyranová?“ zeptal se vzápětí Belius, když se posadil naproti Carwen.
„Ano… to jsem říkala.“ přikývla Adrianna, „To je ta nazrzlá kamarádka tvé matky Belie, která se…“
„Jo. Já vím, která to je.“ skočil jí do řeči Belius a napil se piva. „Přijede i s manželem?“
„Myslím, že ne.“ zakroutila hlavou, „Měla by přijet společně s tvojí matkou. Její manžel si myslím není úplně tvým fanouškem… Takže se tu asi určitě neukáže. Navíc mám takový pocit, že mají zrovna docela tichou domácnost. Pokud jsem tvé matce před odjezdem dobře rozuměla.“ usmála se Adrianna.
„Dáte si také pivo Adrianno?“
„Ne. Děkuji zatím si nedám.“ odmítla Flaviovu nabídku.
„No… To je jedině dobře, že tu starej de Peyran nebude.“ ušklíbl se Belius spokojeně a opět se napil piva, „Nalij pivo Aedanovi. Máme si toho dost co povyprávět.“ pobídl následně Flavia.


Scorpioncz
„Ráda bych ti se svými postřehy pomohla, ale zatím jsi nebyl moc sdílný s tím koho jsi tal dole vlastně potkal nebo co se dole odehrálo.“ odpověděla ti Elanya, „Možná tady nějaké poklady byly, ale jsme přeci jen stále dost blízko Appiova sídla. Možná to tu prostě v okolí prohledal a poklady nashromáždil ve své věži, aby si je mohl k něčemu použít. Možná to není úplně nejlepší teorie, ale určitý smysl to dává.“ pokračovala, zatímco jsi hledal vhodný cíl k pokračování vaší cesty, jakmile jsi jej měl sehnul jsi se a nasbíral jsi několik hrstí zdejší zeminy, poté se opět napřímil a zavelel k novému cíli.

Šli jste svižnější chůzí a míjeli pusté planiny plné mrtvé flóry, kamenných zřícenin i ostatky potulujících se duchů, kteří občas cosi smutného pronesli, když jste je míjeli. Vesměs se litovali nebo se snažili rozpomenout, jak vlastně zemřeli. Brzy jste dorazili k zřícenině připomínající starý chrám. Kolem levitovalo několik modrých světelných koulí a před vstupem do zříceného chrámu postávala trojice draugirů, ozbrojených do nejrůznějších kusů zbroje. Jeden byl ozbrojen starým mečem, druhý obouručnou sekerou a třetí dvojici menších seker. Oproti většině kostlivců, které vás nechávali při průchodu na pokoji, tato trojice působila hned na první dojem velmi nepřátelsky.