---

→ Tah 689


Sarako
Legát nechal tvá slova bez odpovědi, pouze přikývl hlavou a pokračoval nerušeně chodbou za svými legionáři, kteří popíjeli, a i nadále zpívali. Přestože je jich zpět byl falešnější a falešnější. Došel jsi ke dveřím, zaklepal a vyčkal.

„Dále.“ ozval se hlas po chvilce. Otevřel jsi dveře a v doprovodu Garyna vstoupil. V pokoji se od tvé poslední návštěvy téměř nic nezměnilo. Přibylo akorát zrcadlo, které měla Carina postavené naproti manželské posteli s nebesy. U kterého čarodějka zrovna stála a upravovala se. Šněrování na zádech u červených šatů neměla zcela dokončené. Přesto se po vašem příchodu otočila a vykročila vám naproti. „Přežil jste.“ lehce se pousmála. Bosou nohou odstrčila prázdnou láhev drahého vína pod postel s nebesy. Zastavila se až naproti vám. „Posadíme se?“ zeptala se a pokynula směrem k nízkému kulatému stolku na němž se krom nové lahve s vínem nacházela i dvojice připravených skleniček vhodných k pití vína.


Tondulin
Carwen si jen hlasitě povzdechla a nejspíš protočila i oči, ale její kápě neprozrazovalo emoce. Následně se zastavila a otočila se k tobě.
„Aedane…“ povzdechla si znovu, „Pokud vím tak si tykáme a nemusíš mě oslovovat mistře pokud to není v danou chvíli nějak vyžadováno. Však víš.“ ohlédla se směrem k vozkovi, „Nejprve vyřídíme ubytování. Chci si někde nechat věci ať je furt nemusí vláčet.“ rozhodla.

Vyrazili jste k nejbližšímu hostinci. Kamenné stavení bylo obehnané kamennou zídkou, za níž se skrývala zahrádka. Na zahrádce před hostincem bylo poněkud rušno. Pětice nadšenců se shlukovala u jednoho stolku a navzájem mezi sebou soupeřili v páce. Zatímco jediná žena v partě, šestá členka jejich dobrodružného setkání stála na židli a z výšky dohlížela na celý souboj. Dveřmi z hostince vyšla starší žena v hospodských šatech se zástěrou. Nesla obrovský tác plný korbelů piv.
„Položte to na vedlejší stůl.“ nasměroval jí jeden z hromotluků a žena bez váhání poslechla a začala korbele piva přendávat z tácu na druhý stůl.
Carwen skupince věnovala jen krátký pohled, popadla tě pod ramenem a více se k tobě přitiskla se slovy, „Aedane toho se účastnit nebudeme.“ zdůraznila poslední slova a poté těsně po tvém boku s rukou pod ramenem vešla do hostince.

Uvnitř hostince bylo také veselo. Štamgasti se pozvolna začali scházet a okupovali svůj podlouhlý stůl. Zatímco vedli debatu s mladíkem, který jim zrovna přinášel první várku piv. U dalšího stolu seděla dvojice legionářek v barvách Osmé legie, které nejspíš zrovna pozdně obědvaly a byly ve službě, protože ani jedna z nich před sebou neměla korbel s pivem, nýbrž velký talíř plný jídla. Dalším návštěvníkem byl v rohu sedící starý muž se špičatým kloboukem, pokuřoval dýmku a popíjel nápoj z hrníčku. Poslední skupinkou sedící u stolu byla čtveřice umělců v pestrobarevných oděvech, nástroje měli odložené bokem a debatovali nad dnešním i zítřejším vystoupení. Hospodský za pultem zrovna obsluhoval blonďatou ženu v kroužkové zbroji s modrým pláštěm (graf. vzhled - zde), která pod ramenem svírala koženou brašnu, z které koukala dvojice srolovaných písemností. Jednu držela v ruce a podávala ji hospodskému.
„Nařízení od místodržícího, které se týkají dneška a zítřka. Prosím respektujte je.“ pronesla při předání a poté se poděkovala, otočila se a přesně opustila hostinec. Hospodský rozvinul papír, uchechtl se, několikrát zakroutil hlavou. Jednu z listin hodil bokem a druhou popadl a napíchl ji na dřevěný sloup, který měl metr od pultu. Vysely na něm i jiné vzkazy, ale tento byl nejvýraznější. Na papíře se totiž nacházel portrét, který vypodobňoval Belia Arteria s nápisem: 'Tomuto muži až do odvolání neprodávat alkohol.'
„To je zase fraška… Žení se nějakej mladej šlechtic a jeho papánek má asi strach, že se zlíská a udělá mu ostudu.“ konstatoval hospodský, když popadl druhou listinu a začetl se do ní.