---

→ Tah 685


Sarako
Starý kněz, který byl držen opodál obklíčen legionáři přijal tvůj měšec s poděkováním. „Předám ho. Kněžka Lucia dar jistě správně využije.“ usmál se a prozatím uschoval měšec jedné z kapes svého oděvu.

Vrátil jsi se k Vitovi a Garynovi.
„To asi ne.“ přikývl Vita, „Ale dal bych mu čas. Nešel tam sám, nejspíš má přesilu. Atius by měl jako legát jít příkladem svým mužům a poradit si s jedním mágem a zločincem.“ mínil a zůstal stát na místě, zrakem sledoval vchod do katakomb, ale žádnou magii již nepraktikoval. Vykročil jsi pozvolna ke vchodu, pootevřel přivřené dveře a zakřičel z plných plic. Netrvalo dlouho a dostal jsi odpověď. Dupot kovových těžkých bod.

„Uhněte!“ řval kdosi ze tmi a chvíli poté z temných katakomb vyběhla pětice legionářů v doprovodu kněžky. Jeden z legionářů dělal oporu pátému legionáři, zraněnému, který v důsledku vážného poranění nohy nemohl na nohu došlápnout. Celá přeživší skupinka byla očouzená a špinavá ještě mnohem více než, když do katakomb vstupovala. S jejich příchodem se někteří legionáři okamžitě rozeběhli za svým legátem a svými přáteli.

Legát Atius bez přilby s popálenou pravou rukou, na níž neměl ani nátepník (nejspíš ho ztratil v průběhu boje v katakombách), podkopl nohy argonianovi, kterého vlekl jako vězně před sebou s výhružně přitisknutým legionářským mečem.
„Doufám, že je to on…“ řekl, když argonian upadl na zem. Legát nemeškal a uštědřil argonianovi dva kopance kovovou botou, argonian bolestivě zasténal, přetočil se na bok a následně na záda. Ztěžka oddechoval. Pokusil se s bolestí zvednout, ale legát mu přiložil špičku meče na hruď. „Zůstaň ležet hajzle. Jsi zatčen jménem Tamrielského císařství!“ zdůraznil a několikrát si hlasitě odkašlal. Popálenou ruku přitiskl víc k tělu. „Zajistěte ho.“ rozkázal příchozím legionářům, „A postarejte se o zraněné.“

Garyn i Vita vyrazili ke katakombám, starý kněz jim byl v patách, neboť se chtěl přivítat s kněžkou Luciou. Ta si ho ale nevšímala, neboť se hned hrnula pomoci zraněnému legionáři.


Scorpioncz
Arterius ani Fallen nezačala nadávat ani řvát, přestože jsi na ně spustil trošku zhurta. Reakce v jejich tvářích příliš dobře přečíst nešli, a tak ses musel obejít bez nich.

„Nic ti nevyčítáme.“ začal pozvolna Arterius, když jsi se uklidnil, „Naopak. Zajistil jsi jim bezpečí a postaral se o jejich zdraví.“ pokračoval a přitom si nakrátko vyměnil pohled s Fallenem, „To je jedině dobře.“ podíval se opět na tebe, „Nabídku pomoci zvážíme, ale nevím jestli jí využijeme. Teď když víme, kde je Globullus s Rilen stačí jen najít meč a můžeme odsud zmizet.“
„Možná můžeme jeho pomoc využít ihned.“ převzal slovo Fallen, když se jeho společník odmlčel, „Mohl byste se vrátit do Appiova ležení a nenápadně sdělit Globullovi a Rilen, aby vyrazili k místu kde hodláme využít moc meče a uprchnout odsud. S jejich pomocí máme větší šanci ten meč najít.“
Arterius přikývl.

„Ještě jednu otázku bych měl.“ ozval se opět Arterius, když konverzace spěla ke konci, „Proč máš na sobě tohle roucho.“ poukázal rukou na tvůj ohoz.