Název novinky: The Elder Scrolls V: Skyrim - Česká fansite :: Hrozba III.

Přidal Aurelius dne 27.04.2020 00:37
#2887

→ Tah 676

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Sarako
Přestože to zprvu nevypadalo, Atius nakonec dal na tvoji radu a povolal další skupinku legionářů. Do katakomb tak vstupoval v doprovodu osmnácti legionářů. Když zmizel uvnitř tmavé chodby, začali vycházet další občané města. Převážně už velmi staří lidé, kteří svým vzhledem a věkem neodpovídali popisu, který vám Garyn poskytl.

Vita i nadále soustředil svoji magickou moc k odhalení jakékoliv iluze. Teprve až když komnatu opustila pětice starců opírajících o hůl konečně zachytl něco nekalého. Udeřil magickou holí o zem a vzápětí seslal kouzlo přímo do davu pochodujících starců. Mezi nimi se vynořil ze závoje neviditelnosti dunmer – Nelmol. Po svém odhalení ani chvilku neváhal. Vymanil se z davu a velmi rychlým tempem se dostal k dvojici nejbližších legionářů, kteří zrovna kontrolovali poslední žoldáky. Tasili zbraně, ale Nelmol byl rychlejší – pravděpodobně taktéž pod vlivem nějaké elixíru – mečem několikrát prudce švihl, udělal ladnou otočku a vzápětí se skácela dvojice legionářů k zemi. Nelmol jen výhružně pohlédl na vzdávající se žoldnéře, jednomu z nich kopl k nohám zbraň mrtvého legionáře. Jako by doufal, že ji žoldák sebere a zapojí se do boje, ale spletl se. Žoldák jen odvrátil zrak jak od zbraně, tak i od Nelmola.

Uražený Nelmol vedl rychlým švihem úder přímo do odhalené tváře žoldáka, vážně zraněný žoldák se skácel k zemi a Nelmol se hbitě otočil, aby čelil přibíhajícím legionářům. Přesila ho nechávala zcela chladným.

„Kdopak bude další?“ zeptal se s ledovou tváří směrem k trojici legionářů, starci a jiní občané začali panikařit a utíkat. „Zřejmě vy.“ dodal Nelmol, strhl z opasku jednu z petard a vrhl ji legionářům pod nohy. Došlo k menší kouřové explozi, která mu vystačila k tomu, aby se dostal k ozbrojeným legionářům a během několika sekund se skrze ně probil. Když k zemi padl i poslední, odkopl jednu z přileb k nohám krčící se ženy, které se nepovedlo dostat do bezpečné vzdálenosti. Žoldáci stáli jako přikovaní na místě, kam je legionáři umístili. Nebyli spoutáni mohli se bránit, ale zjevně váhali, která strana pro ně bude výhodnější.

Jean i Remus zpozorněli, tasili své zbraně a vyčkávali až se k nim dunmer přiblíží. Zbylí legionáři udělali několik kroků vzad. Ukrytí občané a občanky města začali prchat z chrámu, když jim v tom legionáři nebránili a neprohlíželi si jejich tváře.

Nelmol vyhodil do vzduchu jeden z delších legionářských mečů, chytl jej do volné ruky a ozbrojen dvojicí mečů pohlédl směrem k tobě. „Máš možnost se předvést. Ostatně… legionáři začínají docházet.“ dodal pobaveně, když kouř zcela pominul a on obešel tělo jednoho z umírajících legionářů. „Nebo chcete vy dva?“ otočil se na Jeana a Remuse, „Vám Vito se také nebráním. Neviditelnost jste svojí prozíravostí prokoukl. Nebo snad ty Garyne? Mefala z tebe nebude nadšena. Nenajdeš vykoupení a věř, že tvá sestra. Bude za tvoji zradu pykat.“

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Scorpioncz
„Kdo jsem?“ podíval se na tebe muž v černém, „Jména jsou tu zbytečná. Nejstarší z těch, co tu jsou si svá jména už nepamatují a nově příchozí je brzy zapomenou. Je to zbytečnost…“ mávl obvázanou rukou „V místě kde jsou všichni mrtvý pro tvé jméno nikdo truchlit nebude, nikdo tě oplakávat nebude.“ v průběhu jeho monotónní řeči jsi vyvolal kouzlo pro odhalení mrtvých, ale žádné z mrtvé jsi ve svém okolí nespatřil. Ani muže kouzlo neoznačilo za mrtvého.

„Cítíš se zmaten?“ zaznělo z jeho úst, když jsi dokončil kouzlo. „Mohyla se ti do dostává do mysli. Vytěsňuje tvé vzpomínky a zaplavuje je prázdnotou. Ty i já jsme jen prázdná skořápka svého dřívějšího já. Chápeš?“ udělal krok vpřed, ale vzápětí se zastavil. „Zatímco mě unavuješ svými hloupými otázkami mé tělo slábne, slábne má mysl a Mohyla ve mně sílí. Vytěsňuje z mé hlavy vše, co jsem měl rád… co jsem miloval a po čem toužil.“ všiml sis, že se mu při posledních slovech rozechvěl hlas. „Já tu hledám odpovědi.“ řekl následně rázně, jakoby v sám sobě hodlal cosi potlačit, „Odpovědi na otázku jak odsud utéci. Nejsem tu právem. Nejsem mrtev.“ zaznělo z jeho úst již silným hlasem bez zachvění. Jako by se snažil o tomto faktu přesvědčit nejen tebe, ale i sám sebe. Přiložil ruku k srdci, „Mé srdce.“ hlesl, „Buch – buch. Ještě stále bije. Bije jako to tvé.“ pozvedl proti tobě obvázanou ruku, „Bije jako to tvé Škorpiasi Vici. Jako to tvé…“ nakrátko sklopil hlavu, „Musím se odsud dostat. Musím… Nic jiného mi nezbývá.“ zamumlal tiše, svěsil ruku dolů a s povzdechem doprovázeným zaváháním sáhl na své kápě.

Pomalu jej sejmul a tobě se tak naskytl pohled na celou jeho tvář. Spatřil jsi výrazné zelené runové oči, které jsi doposud spatřil jen u jedné osoby. Také sis všiml několika výrazných nedoléčených zranění v podobě popálenin a starší jizvy od ostré zbraně ve tváři muže. Muž měl delší neupravené hnědé vlasy a plnovous, který na tom nebyl o moc lépe. Nebýt specifických zelených očí bys po odhalené tváři s velkým množství nedoléčených zranění, špíny od prachu a popela i přibývajících vrásek znovu váhal kam muže s povědomým hlasem zařadit. Oči však jeho původ i jméno odhalily téměř okamžitě. Jednalo se o tvého bývalého profesora, zástupce arcimága a svého času i vrchního generála a generála Osmé legie, který podle mnohých svědectví zahynul při obraně magické Univerzity. Ztrápené zelené oči Aurelia Arteria na tebe krátce pohlédly, ale velmi brzy se opět skryly pod kápy a jen vykukovaly.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Neodpovězené tahy