---

→ Tah 675


Sarako
„Ano. Myslím, že bychom mohla.“ souhlasila téměř okamžitě kněžka, „Ale nemyslím si, že to bude mít nějaký užitek. Chodba byla ještě nedávno nepoužitelná. Viděla jsem to na vlastní oči a škody byly dost rozsáhlé. Něco takového do týdne opravdu neopravíte.“ pokračovala a střídavě koukala na tebe a přítomné, „A Caesar o stavu chodby neměl ani ponětí. Jak jsem řekla… Hraběnka nám zakázala o tom veřejně mluvit.“
„Takže Caesar o slepé uličce neví?“ zeptal se legát Atius.
„Nejspíš ne.“ zakroutila hlavou Lucia.
Legát Atius se upřímně zasmál.
„To je výborné. Ze všech stran informovaný Caesar neví o tom, že se ukryl do chrámu ze kterého není úniku.“ práskl ruce radostí, „Kéž by to byla pravda. Kéž by.“ dodal a poté se otočil k tobě, „Azzan i Jean tu můžou zůstat. Budou potřeba.“ odvrátil od tebe zrak, „Půjdu já, moji bodyguardi a hrstka legionářů. Vyjmeme Caesara a zbytek vyřídíme.“ konstatoval, „Vy Guare s Vitou dohlédnete na to, aby nám Caesar a jeho banda neutekla mezi prsty.“ zakončil a vykročil vpřed, „Pojďte. Boris nebo jak jste ho jmenovala tu na vás počká.“ vyzval s otočením kněžku. „Vás šest.“ zvolal na nejbližší legionáře, „Půjde se mnou.“ rozkázal.

Kněžka nijak neodporovala a shromáždila se k šestici legionářů a dvojici bodyguardů, kteří následovali legáta Atia na každém kroku. Zbytek zůstal, aby střežil chrám a kontroloval vycházející občany z katakomb. Vita se stále soustředil na své kouzlo, ale dospodu neobjevil nic podezřelého. Z chrámu taktéž vyšla trojice ozbrojených žoldnéřů. S odhozením zbraní zaváhali, ale nakonec uposlechli a zbraně zahodili.


Scorpioncz
Křikl jsi na osobu v černém a vzápětí poslal svoji světelnou kouli po levé straně, abys co nejlépe odhalil temná zákoutí a možné nebezpečí. Ale nic podezřelého se ti odhalit nepodařilo. Osoba tvá slova vyslechla. Lehce kývla hlavou a opatrně se začala pootáčet. Přitom opatrně zvedala ruce vzhůru i s dřevěnou hůlkou. Potvrdilo se, že osobou je muž. Do tváře mu příliš vidět nebylo vlivem kápě i šera. Výrazné zelené oči jsi ale rozeznat dokázal stejně tak delší hnědý neudržovaný plnovous. Muž měl pozvednuté obě ruce vzhůru. Jednu obvázanou, druhá se zdála být v pořádku. Všiml sis dvojice prstenů, ale jen jeden jsi dokázal identifikovat jako zlatý a lehce zdobený, nasazený ho měl na prsteníčku u levé ruky.

„Ve tvém srdci bije život. Buch – Buch.“ promluvil tiše muž (graf. vzhled – zde), tobě povědomým hlasem a několikrát při citoslovci sevřel ruku v pěst ve snaze napodobit bijící srdce, „Výhodu už jsi ztratil dávno. Tím, že jsi sem přišel.“ konstatoval monotónně a znaveně, „Nyní jsi odsouzen Mohyle a co je mrtvé nemůže zemřít.“