---

→ Tah 645


Sarako
Vytáhl jsi z mrtvého mága stříbrný meč, poté jsi vydal legionáři rozkaz. Ihned zastavil další skupinku přibíhajících legionářů v těžkých zbrojích, vyčlenil z nich trojici.
„Vy tři. Zastavte. Budete po ruce Guarovi, budete plnit jeho rozkazy a následovat ho kamkoliv. Jasné?“ promlouval k zastavené trojici legionářů, jednohlasně souhlasili. „A vy dva.“ otočil se k legionářů, kteří se již v patře nacházeli. „Pro vás platí to samé. Jasné.“ nečekal na jejich odpověď a odvrátil od nich zrak, skrze plnou přilbici se podíval na tebe, „Prozatím vám musí stačit těchhle pět. Zbylé sebereme cestou. Půjdu kousek s vámi a pak se od vás oddělím.“

Po těchto slovech ses vydal v doprovodu nově přiřazené pětice o dvě patra níže. Zadržený obránce byl spoután a odveden stranou, aby zbytečně neblokoval cestu přibíhajícím legionářům. Legionář ze skupiny přibíhajících legionářů ihned vyčlenil legionáře ve středních zbrojích, vyzbrojených toulci s šípy a lukem.
„Od teď spadáte pod velení Bílého Guara. Jasné?“ promluvil k zastavené čtveřici.
„Ano. Kvestore Avero.“ přikývl jeden z nich souhlasně.
„Vojsko jsem vám sehnal.“ oznámil následně, „Jestli je to vše půjdu dokončit rozkazy, které jsem obdržel.“


Scorpioncz
„Každý máme asi trošku jinou představu o pěkném výletu.“ usmála se Ela, „Ale půjdu s tebou samozřejmě. Když už tu jsem... byla by škoda se tu neporozhlédnout.“ dodala, když jsi se stavěl zpět na nohy. Začal jsi se rozhlížet. Appiovo ležení nebylo jinak extra zajímavé.

Temnou věž, v níž sídlil Appius obklopovala polorozpadlá hradba a několik domků, které jsi měl již prozkoumané během své první obchůdky, kamenné nádvoří bylo zaplněno v pozoru stojícími kostlivci. Aby sis zlepšil výhled odebral jsi se v doprovodu Elanye k nejbližší hradbě, vylezl na ní a rozhlédl se. Spatřil jsi v dálce nějaké nepříliš zajímavé porosty, kamenné stavby, které připomínaly spíše ruiny než cokoliv zajímavého. Teprve až ve velké dály se začalo tyčit cosi co připomínalo, pokud možno nějakou velkou stavbu podobnou chrámu.

„Pustá krajina mrtvých...“ zhodnotila Ela nespokojeně, „Nejspíš to stavení támhle... ale kdoví jestli jen špatně nevidím.“ pokrčila rameny, „Staveb je tu spousta, ale nevypadají prostě nijak zajímavě. Všechno je rozbité, opuštěné a takové monotónní. Vím, že jsme ve sféře mrtvých, ale stejně... Možná jsem si to celé občas v hlavě představovala jinak.“ zamyslela se, „Ale asi bych se šla podívat támhle a nebo vyjít pár schodů ve věži a rozhlédnout se. Třeba z větší výšky uvidíme něco lepšího.“