---

→ Tah 619.


Sarako
Poděkoval jsi a pobídl koně, Vita tě s nepříliš velkým nadšením následoval vstříc Anvilskému městu. Cestou ses napil léčivého lektvaru a pocítil, jak bolest postupně slábne a odeznívá. Poté jsi obnovil konverzaci s mlčícím Vitou, který jel vedle tebe.

„Zajímavé.“ podivil se při zmínce o tvém meči, „Buďte opatrný. Sice kouzla pohlcovat může, ale existují kouzla proti, kterým vám moc platný nebude.“ dodal následně a podíval se na hradby města, „Šípy mi ani tak starost nedělají... Proti nim existuje poměrně dost účinné ochranné kouzlo a je v podstatě jedno jak velké množství jich proti vám vypálí. Problém je s magickými útoky. Pokud do nás začnou šít kouzla všichni mágové na hradbě.“ podíval se na tebe, „Neskončí to s námi dobře. Ale to s tím Atiem...“ přešel na jiné téma, „Vyčetl jsem to z jeho mysli. Také vím, že mi lhal a o vašich plánech věděl. Ale to řešit nebudu a mávnu nad tím rukou.“ pousmál se, „Vaše myšlenky samozřejmě nečtu. To jen, abych vás uklidnil. Dál už bych nepokračoval.“ zastavil koně v dostatečné vzdálenosti od hradeb města.

Odhaduješ, že zbývá posledních pár metrů a začnete být na dostřel. U válečných strojů nejsi schopen odhadnout jejich dostřel. Vytáhl jsi pouzdro s lektvary a napil se posilujícího lektvaru, poté pouzdro schoval a promluvil na Vitu.

„Jistě. To nebude problém.“ souhlasil a gestem utvořil kouzlo, které na tebe seslal. Pocítil jsi, jak na tebe zapůsobilo a nakrátko zaznamenal i nepříjemné škrábání v krku, které však po odkašlání pominulo. Vita se v sedle napřímil a poukázal rukou, že je to celé ve tvých rukou. Jakmile promluvíš uslyšíte tě téměř všichni na hradbě a možná ještě dál.


Scorpioncz
Přistoupil jsi blíže k okraji, ale přitom sis dával pozor, abys udržoval nenápadný odstup. Appius se lehce pousmál, když jsi stanul vedle něj a hleděl před sebe.

„Jediné nač se tu dá dívat.“ přikývl, „Až do příchodu tvé společnice.“ dodal následně a sevřel ruce za zády, „Doufal jsem, že bys mohl tak nějak aspoň trošku tušit co po nich asi chci.“ namítl zklamaně, „To co po nich chci je život. Život opět mezi živými.“ podíval se na tebe, „Chci opět chodit po světě živých, dýchat čerstvý vzduch a být volný. Nechci tvrdnout tady, obklopen Grithartem a jeho tupou bandou kostí to je prostě něco pro co jsem se určitě nenarodil.“ podíval se vpřed, „Mým osudem je něco mnohem jiného. Cítím to.“

„Abych mohl opustit sféru musel jsem vykonat mnohé... včetně získání tohoto meče a několika dalších artefaktů. Přesně nevím, k čemu budou sloužit, ale asi k otevření portálu nebo kdoví?“ pokrčil rameny, „Možná to byly jen zkoušky, které po mně Ideální páni chtěli a já obstál. Nyní mi zbývá poslední část.“ odmlčel se, aby si srovnal v hlavě správnou formulaci slov, „Musím přemoci toho, kvůli němuž jsem skončil zde.“ uchechtl se, „Zprvu prakticky nereálný úkol. Jak můžeš přemoci někoho kdo pravděpodobně ještě mrtev není a má se čile k světu. Jenže pak Grithart přišel na řešení, neřeknu ti jaké, protože ačkoliv je to brilantní mág a zkušenosti má. Já rozhodně nejsem typ člověka, který by prahnul po jeho sáhodlouhém vysvětlování kdečeho. Chci to stručně a výstižně. Sice nemám kam pospíchat, ale zbytečné žvaní mě prostě ubíjí. Prostě to nějak dokázal.“ pokrčil rameny, „Ale stručně nějak to souvisí asi s momentem, kdy je člověk na hraně života a smrti. On ti to beztak vysvětlí, když se ho zeptáš.“ mávl rukou, „Zpět k tématu. Ve stručnosti musím zlikvidovat toho kvůli komu jsem tu skončil. Tak nějak zhruba zněla slova, která mi Ideální páni řekli. Zhruba... Musím toho dotyčného najít, a to je první problém, druhý problém spočívá v tom, že ho nemůžu zlikvidovat jen tak. Musí to být na určitém místě, a ještě tímto mečem.“ poklepal rukou o jílec svého meče, „A třetí problém... musím přemoci někoho kdo už mě v minulosti přemohl. Ironie.“ znovu se lehce pousmál, „A musím to být já kdo proklaje jeho tělo tímto mečem. Nikdo jiný. Takže Škorpiasi.“ podíval se na tebe, „To je v podstatě vše, a ve stručnosti samozřejmě. Tvým úkolem bude vyřešení problému jedna a dva, třetí problém si vyřeším sám. Společně s Grithartem ho vypátráte, konečně bude mít k ruce někoho aspoň trošku schopného, protože Blyšťák je neschopnost sama a ty ho přesvědčíš, aby tě následoval na místo, které ti sdělím... V lepším případě, v horším ho silou donutíme. Tobě by se ho možná mohlo povést přesvědčit... přeci jen já a Grithart jsme lehce profláknutí a ví, že ho lovíme. O tobě nemá ani šajna a toho musíme využít. Také pro něj představuješ stejně jako pro mě naději, že se vrátí zpět do světa živých. Což je fakt, který ti jednání s ním možná ještě víc usnadní. U srdce tě může hřát, že konečně vykonáš něco velkého pro svůj rod a konečně budeme jedna velká a silná rodina, která v Tamrielu něco dokáže.“ usmál se od ucha k uchu.


SuperHunterCZ
Gerrick přikývl a pokynul ti odchodu. Odešla jsi z komnaty a konfrontovala čekajícího Stormia. „Ano. Můžeme jít.“ přikývl a dal se do pohybu, ruce přitom sevřel za zády a kráčel napřímenou chůzí. „Nejprve vám ukáži vaše ubikace.“ řekl následně a dovedl tě až do větší komnaty kde bylo vyskládané dostatečné množství postelí, aby to pokrylo současný počet přítomných válečníků. „Tohle lůžko bude vaše, truhla rovněž.“ dodal a nohou zlehka kopnul do truhly umístěné před lůžkem téměř v rohu místnosti. Klíč od truhly byl zasunutý v klíčové dírce. „Ten si být vámi vezmu a neztratím ho. Také doufám, že je vám známo, že netrpíme žádné krádeže ani nějaké naschvály mezi vojskem. Jsme tu, abychom důstojně reprezentovali naše zájmy, zájmy našich nadřízených a samotné královny.“