---

→ Tah 616.


Sarako
„Když jste tak děsně chytrej proč ještě nemáte červený plášť a zbroj legie?“ rozčílil se legát Atius.
„Držte hubu Atie a nechte ho mluvit!“ zvolal legát Amragor. Legát Atius vrhl nevraživý pohled, ale překvapivě okamžitě ztichl, přestože tě probodával vražedným pohledem. Plán přiměl kvestorku Rainovou zůstat a nepředat Atiův rozkaz dál.

„Obávám se, že to s tím přístavem není tak úplně pravda. Přístav budou mít střežený, protože tam mají rozmístěné obléhací stroje, které je mají chránit před útokem z moře.“ namítl legát Amragor, „Naši zvědové nás o tom informovali.“ dodal následně a dlouze se odmlčel, „Caesar má poměrně dost rozsáhlou síť informátorů. Určitě už teď ví, že z moře bude čelit admirálu Laniovi. Jeho zbožným přáním nejspíš byl vámi zmíněný admirál, ale v tomhle štěstěna na jeho straně nestála. Piráti a žoldáci, kteří žijí námořními bitvami moc dobře vědí, že je tomuhle admirálovi lepší jít z cesty a pochybuji, že se jim bude chtít s ním poměřovat síly na moři. Ale jinak s vaším plánem souhlasím a jsem pro jeho provedení.“ zakončil svoji dávku postřehů a připomínek legát Amragor a přenechal slovo dalším přítomným, legát Atius se zdržel komentáře, a tak se slova ihned ujala kvestorka Pelena.
„Myslím, že by to mohlo fungovat. Ale jak říká legát Amragor... obsazení přístavu nebude tak snadné na nějaký odpor tam rozhodně narazíme.“ řekla a podívala se na legáta Atia, jeho tvář prozrazovala, že je značně rozčilený.

„Fajn.“ vydal ze sebe podrážděně, „Bude po vašem. Kvestorka Rainová vydá rozkazy, zformujeme se podle vašich představ a pokusíme se obsadit Anvil, ale jestli tohle všechno selže.“ podíval se na tebe, „Půjde to na vaši hlavu a na hlavu legáta Amragora.“ ukázal prstem na legáta, „Protože vás v tomhle bezmezně podporuje!“ zakončil rázně a poté vydal rozkaz kvestorce Rainové zařídit vše potřebné. „A vy Guare...“ ujal se znova slova, „Vy si sebou vezmete k té hradbě nějakého mága, aby vás Caesar nesmázl dřív než dojde k pořádné bitvě. Nejlépe Vitu, protože stejně jako vy mi neskutečně pije krev. Teď půjdu připravit svůj oddíl. Stejně mě tu nepotřebujete.“ pobídl koně a vyrazil vpřed ke svému oddílu legionářů.
„Je smutné, že o životech legionářů rozhodují lidé jako legát Atius.“ povzdechl si legát Amragor, když viděl Atia odjíždět.

„Takže... mám přetlumočit to co jste vymyslel nižším důstojníků a zahájíme obléhání.“ podívala se na tebe nejistě Rainová, „Já a kvestorka Pelena převezmeme jízdu, legát Amragor s oddílem napadne Anvilský hrad a legát Atius bude mít kontrolu nad katapulty a s věžemi napadne město.“


Scorpioncz
„Dávej si pozor na jazyk, abys o něj nepřišel.“ zvolal Appius, „Má mysl je stále stejně čistá na rozdíl od té tvé. Každopádně jsem rád, že sis všiml, alespoň toho, že to určitě nebylo, jak říkáš ‚přátelská návštěva na šálek čaje‘ nebo jak si to formuloval. To je fuk.“ mávl rukou.

„Jenže to by ti být putna nemělo!“ zvolal Appius, „Jakmile bude mít klíče od našeho sídla Klargova neteř. Bude tam Klargus pečený vařený a nic už ho definitivně nezastaví.“ povzdechl si, „Pak bude po vile běhat kdejakej malej Arterius... To je příšerná představa a náš rod vymře... Za časů mého otce něco nepředstavitelného!“ povzdechl si a sklopil hlavu. „No...“ znovu si povzdechl a vstal ze svého trůnu, „Zakončíme to tím, že si seš alespoň vědom toho, že Klargus něco kuje. Náš rod asi už nespasíš, ale co už...“ mávl rukou.

„Za to může Grithart... To je jeho práce, ale zase zas tolik ‚lidí‘ se kterými bys mohl prohodit kloudné slovo tu není. V podstatě jen já a on. Pak ta jeho nevydařená kreatura, která prahne po všem zlatém. A vy.“ podíval se na tebe a Elu, „Vy dva a pár dalších nezvaných hostů, ale to bych předbíhal.“ začal pochodovat z místa na místo, „Shodli jsme se teda, že si navzájem pomůžeme. Já zabráním tomu, aby tě zničila šílenost, která proniká do tvého mozečku a ty mi na oplátku pomůžeš splnit moji dohodu s Ideálními pány. Jako bonus... abys neřekl, že jsem zcela bezcitný prohodím pár slov s Grithartem a třeba tě nějaká kouzla naučí. Kdoví.“ pokrčil rameny a zastavil se na místě „Koneckonců tady těžko najde lepšího kandidáta a ty jeho znalosti ještě můžeš přenést do světa živých... Nehledě na to, že vlastně on je jediný co ti nějaké znalosti může předat. Žádný jiný schopný mág tu není.“ odmlčel se a přistoupil blíže k Elanyi, „Co se týče tvé společnice.“ podíval se na altmerku, která na něj nevraživě hleděla, „Prozatím si myslím, že to pouto, které má na nožce bude představovat jakousi jistotu, že v sobě nalezneš... no alespoň trošku motivace k nepropadnutí do spárů šílenosti.“ podíval se na tebe, „A také by nejspíš jako příslušnice Císařských mágů nebyla moc nadšená z toho co tě bude Grithart učit.“
„S tím co ho bude Grithart učit žádný problém nemám, ale mám problém s tím poutem.“ ozvala se altmerka.
„Rebelka v řadách Císařských mágů. Úchvatné.“ uchechtl se, „Ty k nim snad nepatříš, ne? I když ta róba...“ zakroutil hlavou při pohledu na tebe, „Jsme domluveni Škorpiasi? Souhlasíš se vším, co obnáší naše spolupráce?“


SuperHunterCZ
Gerrick přikývl a pokynul ti odchodu. Odešla jsi z komnaty a konfrontovala čekajícího Stormia. „Ano. Můžeme jít.“ přikývl a dal se do pohybu, ruce přitom sevřel za zády a kráčel napřímenou chůzí. „Nejprve vám ukáži vaše ubikace.“ řekl následně a dovedl tě až do větší komnaty kde bylo vyskládané dostatečné množství postelí, aby to pokrylo současný počet přítomných válečníků. „Tohle lůžko bude vaše, truhla rovněž.“ dodal a nohou zlehka kopnul do truhly umístěné před lůžkem téměř v rohu místnosti. Klíč od truhly byl zasunutý v klíčové dírce. „Ten si být vámi vezmu a neztratím ho. Také doufám, že je vám známo, že netrpíme žádné krádeže ani nějaké naschvály mezi vojskem. Jsme tu, abychom důstojně reprezentovali naše zájmy, zájmy našich nadřízených a samotné královny.“