---

→ Tah 611.


Sarako
„V tom případě po bitvě někoho vyhledejte.“ dodal Vita po tvé odpovědi a na pokyn legáta jste všichni opustili dům, legát zamkl dveře a poté bok po boku s kvestorkou Rainovou vyrazil vpřed na konec tábora kde se již formovalo vojsko.

Pokračovali jste svižnou chůzí a míjeli jeden stan za druhým.
„Je škoda, že oba Colové jsou mrtví. Kdybychom je vyslechli možná bychom se ledacos dozvěděli.“ namítl cestou Vita, „Takhle opět zůstane spousta otázek nezodpovězena jako tomu bylo v případě Bothiel.“ porovnal si brašnu přehozenou přes červené roucho.
Uvnitř táboru bylo o poznání méně legionářů, všichni se již srocovali před táborem a začali utvářet formace pro rychlejší přesun směrem k Anvilu.

„Tohle jsou poslední obléhací stroje?“ zeptal se legát Atius kvestorky, když spatřil povozy, které přepravovaly těžké obléhací stroje.
„Ano. Většina jich je už na místě společně s oddílem legáta Amragora.“ odpověděla mu kvestorka, „Akorát mám obavu o jejich kvalitu.“ namítla následně.
„Tím se nezatěžujte. Obléhací stroje splní svůj účel a pak se opět rozbijí. V dobách míru nejsou potřeba.“ odpověděl jí legát bez váhání.

Došli jste až ke konci tábora. Legát Atius se zastavil. Skupinka legionářů v těžkých zbrojích vám přivedla vaše koně, každému z vás předali otěže a poté se na rozkaz legáta přesunuli k formacím.

Vita i kvestorka se ihned vyhoupli do sedla, legát Atius si prve nasadil přilbu, zkontroloval, zdali má jeho kůň veškeré vybavení, které bude potřebovat a poté se rovněž vyhoupl do sedla.
„Takže... Vážení.“ odkašlal si legát Atius v sedle a pootočil se s koněm tak, aby na vás viděl „Legát Amragor, kvestorka Pelena a ostatní na nás už čekají před Anvilem. Jejich oddíly by měly touhle dobou být už rozmístěny a vyčkávat na náš příjezd. Setkáme se s nimi tam a zahájíme obléhání a spolu s ním zpečetíme Caesarovi dny.“ zakončil svoji krátkou řeč, určenou pouze pro vás. Vita jen přikývl. Při závěru legátovi řeči k vám dorazilo osm plně ozbrojených jízdních legionářů včetně jednoho vlajkonoše, který hrdě držel vlajku Císařství a symbol Osmé legie.

Když jsi převzal otěže svého koně od legionáře všiml sis, že je kůň jinak vybaven, obdržel jsi od legionářů jiné pravděpodobně mnohem pohodlnější sedlo, které bylo opatřeno několika menšími vaky a jedním delším jezdeckým mečem, který byl připnut tak, aby ho bylo možné kdykoliv během jízdy bez větších problémů použít.


Scorpioncz
Appia tvůj monolog nijak nevyvedl z nálady, Elanya neřekla ani půl slova i když bylo znát, že by ráda něco řekla. Appius se jejím směrem krátce podíval a následně vytáhl klíč od pouta, které jsi jí nasadil podle domluvy s mágem.

„Takže ses prošel. Chvályhodné.“ pokrčil následně rameny a přesunul svůj zrak na tebe, „Pamatuj si co chceš, třeba nakonec přehodnotím názor a uznám, že nějaký potenciál pro rod Vici máš.“ pokračoval, „Ostatně... Mám pocit, že jsme na sebe tak nějak odkázáni, protože já pro tebe představuji jistotu, že tvá duše nepřipadne nenávratně Mohyle a ty pro mě zase jistotu, že společně něco dokončíme.“ odmlčel se, „Ale začneme pozvolna.“ pohodlněji se posadil, „Nejprve mi řekni jak se vede rodu Vici. Nevynechej nic důležitého, chci vědět, jak na tom jsme.“


SuperHunterCZ
Gerrick přikývl a pokynul ti odchodu. Odešla jsi z komnaty a konfrontovala čekajícího Stormia. „Ano. Můžeme jít.“ přikývl a dal se do pohybu, ruce přitom sevřel za zády a kráčel napřímenou chůzí. „Nejprve vám ukáži vaše ubikace.“ řekl následně a dovedl tě až do větší komnaty kde bylo vyskládané dostatečné množství postelí, aby to pokrylo současný počet přítomných válečníků. „Tohle lůžko bude vaše, truhla rovněž.“ dodal a nohou zlehka kopnul do truhly umístěné před lůžkem téměř v rohu místnosti. Klíč od truhly byl zasunutý v klíčové dírce. „Ten si být vámi vezmu a neztratím ho. Také doufám, že je vám známo, že netrpíme žádné krádeže ani nějaké naschvály mezi vojskem. Jsme tu, abychom důstojně reprezentovali naše zájmy, zájmy našich nadřízených a samotné královny.“