---

→ Tah 577.


Scorpioncz
Chytl jsi Blyšťáka za nohu a tím mu zabránil v jakémkoliv útoku. Neměl v plánu pokousat tebe, ale ženu, která ho nejspíše unesla a způsobila mu zranění na lebce. Rozzuřeně zaskřípal zuby, nevraživě se na tebe podíval. Jeho nenávist obměkčila až zmínka o blyštivých věcech, pozvolna se hněv v jeho tváři rozplynul a zalil ji úžas a nadšenost.

„Blejskavé věci?“ zopakoval klidným tónem a úsměvem od ucha k uchu. „Nesním ji. Blyšťák ji nesní.“ dodal klidným hlasem a posadil se, podrbal na poraněné lebce a posmutněl.

Mezitím ses přesunul k omráčené, probral ji a zkontroloval, zdali je stále spoutaná. Byla spoutaná a neměla sebemenší šanci se sama z takového spoutání dostat. Rozeznal jsi její tvář, byla to mladší redguardka. Věkově mohla být o něco málo kolem tebe. Vlasy měla krátké černé, neupravené nejspíš kvůli času stráveném zde. Podobně jako Globullus i ona byla špinavá od krve a prachu. Nezatvářila se příjemně, vrhla na tebe naštvaný výraz a marně sebou cukla ve snaze uvolnit se – nezadařilo se jí. Blyšťák přiskočil k vám a vycenil zuby v doprovodu jazyku, kterým se oblízl.
Redguardka vykulila oči.

„Nechte ji!“ ozval se Globullův hlas, který se nejspíš konečně probral a byl schopen nějakého slova. Bylo v něm patrné, že je znavený a vysílený. „Škorpiasi nech jí být! Ona je s námi! Je hodná!“ pokračoval, a přitom se podíval na altmerku.
„Udeřila mě! Udeřila Blyšťáka! Chudák. Hledal jsem vám cestu k vašemu cíli a ona mě přepadla! Unesla!“ vřískl Blyšták a poskočil na místě, „Ugrr! Zasloužila by si ukousnout hlavu!“ bouchl pěstmi do země, a přitom se opět uklidnil a zamrkal okem s milým výrazem ve tváři. „Nechal jsem se trošku unést. Pardon.“ pousmál se, a přitom si promnul ruku zatnutou v pěst.

„Rilen...“ vydala ze sebe probuzená redguardka a přitom nevěděla kam svůj zrak upnout dříve. Nejprve pátrala po Globullovi, kterého ale neviděla ze své pozice. Viděla pouze tebe a Blyšťáka, který každou chvilku měnil svoje emoce.

Elayna pomohla Globullovi postavit se na nohy, podpírala ho, ale dokázala ho přesunout blíže k vám.
„Škorpiasi...“ promluvil k tobě znaveně, „Ona je hodná... Potřebovala mě... Chtěla mě zachránit. Pomoci mi.“ dodal a chytl se za hlavu. Elanya pokrčila rameny, protože nejspíš stejně jako ty nechávala, co se vlastně Globullovi a Rilen přihodilo. Rilenina tvář zesmutněla, když uviděla Globulla v takto zbídačeném stavu.
„Prosím... Pomozte mu. Prosím.“ šeptla tiše, a přitom se podívala na tebe. Blyšťák se opět podrbal na poraněné lebce a poskočil stranou.
„Kdepak má ty blyštivé věci? Kdepak?“ šeptl do tvého ucha. Když však spatřil Elanyi, ihned se prudce otočil div nestál v pozoru. „Óoo má ctěná blyštivá paní!“ zvolal čímž altmerku opět naštval, protože na něj vrhla vražedný pohled, který byl patrný i přes horší viditelnost.

„Bude teď chvilku dezorientovaná a zmatená.“ oznámila Elanye, která stále podpírala starého profesora, „Příliš jsem jí nešetřila.“ přiznala a podívala se na Blyšťáka.
„Ou... Starý pán je na tom špatně.“ pronesl Blyšťák náhle, „Tohle místo.“ učinil gesto, „Ho oslabuje. Blyšťák to viděl už mnohokrát. Bez pomoci mága.“ přesunul se zpět k tobě, přidřepl si „Toho před kterým jsme se schovávali.“ zašklebil se, „Jeho mysl nepřežije.“ vyprskl zděšeně, „Bude jako ostatní. Ostatní mrví tady. Bez rozumného úsudku. Bez rozumu bloudit ve věčnosti.“


Sarako
Vyrazil jsi k sídlu. Lex tě následoval, obezřetně jsi našlapoval a dával pozor, jestli nezahlédneš nějakou umístěnou past. Lex kráčel poněkud bezstarostněji.
„Obezřetnost je důležitá, ale pochybuji, že to tady někdo přeháněl s rozmisťováním run.“ pronesl tiše Lex, „Celé je to tu zarostlé trávou, kdyby se někdo namáhal s rozmístěním run musel by si vyšlapat cestičku a tady žádná vidět není.“ pokračoval ve svém poznatku.

Šli jste dál. Tráva byla delší a bylo by v ní vidět, pokud by cestu absolvoval někdo před vámi z jakéhokoliv důvodu. Palagánova skupina vám mezitím zmizela z dohledu, dostali jste se až za sídlo a naskytl se vám bližší pohled na rozpadající se sídlo. Dvoupatrová budova tyčící se před vámi měla své nejlepší časy za sebou, okna byla rozbitá a střecha poblíž věžičky propadlá. Žádné dveře se v zadní částí sídla nenacházely, ale přesto bylo možné se do sídla dostat. Buď překonáním jednoho z oken nebo využití poničené, děravé stěny. Otvory ve stěně sídla byly na této straně celkem dva, jeden vedl do jednopatrové části budovy a druhý do dvoupatrové.




Beardanie
Muž zopakoval tvé jméno, aby si ho lépe zapamatoval. „Teď se odeber za arénu. Najdeš tam menší tábor, který patří všem tobě podobným. Nahlas se u Olafa on už se o zbytek postará. Musíš dostat jiné zbraně, protože s tímhle, co máš...“ poukázal na tvoje zbraně, „By teklo příliš krve a to vyhláška zakazuje. Bohužel.“ povzdechl si, „Ještě něco? Jestli ne. Tak mazej k Olafovi.“