---

→ Tah 572.


Scorpioncz
„Zprvu jsem myslela, že budeš chtít vyjednávat.“ poznamenala s údivem Elanya, „Al tenhle plán vítám.“ přikývla následně, „Jasně, že umím palalyzovat. Vždyť je to jedno z nejlehčích kouzel.“ namítla, „Mám tam vrhnout a paralyzovat je? Zatímco mi budeš krýt záda?“ zeptala se, „Nevypadá to totiž, že bych jich tam bylo nějak moc.“

Vyvolal jsi kouzlo „odhalení mrtvých“, ale jediné, co ti kouzlo vyzradilo byla přítomnost vašeho průvodce – Blyšťáka. Nikoho dalšího kouzlo nerozzářilo.


Sarako
„No jak myslíte.“ vydal ze sebe Atius poté co jsi odmítl Vitu, „Žádnou jinačí podporu vám, ale nabídnout nemůžu. Takže je to jenom na vás a vašich spojencích z Univerzity.“ dodal následně.
„Vzpomněl jsem si.“ promluvil velitel jízdního oddílu, „To staré sídlo je tady. Projeli jste kolem a nenašli nic podezřelého... ani příjezdová cesta k němu nenapovídala, že by k němu v nedávné době pochodovala nějaká početnější skupinka.“ ukázal prstem na místo starého sídla.

Mezitím jsi rozmístil figurky podle nashromážděných informací. Atius se zamračil a mlčky si prohlížel jejich nové rozmístění. Velitel oddílu nic nenamítl jen si mnul bradu, a přitom svíral svoji přilbu.

Kvestorka se po tvých slovech podívala na legáta Atia, který mlčky přikývl.
„Ano. Budou informováni.“ řekla stroze poté co dostala souhlas.

Legát se s tebou rozloučil přikývnutím. Změnu rozmístění figurek nijak neokomentoval. A po tvém ochodu z místnosti se pustil do opětovného jednání s velitelem jízdního oddílu. Zabouchl jsi za sebou dveře a převzal od hlídkujícího legionáře uzdu koně, protože musel držet hlídku nemohl se jen tak sebrat a odejít ustájit tvého koně. Čímž ti ušetřil chůzi ke stájím. Vyhoupl ses do sedla a pobídl koně směrem k bráně.

Projel jsi branou a směřoval k sídlu. Musel jsi jet cestou, kterou již už předtím absolvoval, držel jsi se na cestě a sjel z ní až po několika dlouhých minutách. Projel jsi polem a pokračoval k lesu kde jsi nakonec vyhledal sjízdnou cestu, která zdánlivě mohla vést k sídlu. Podobou cestu nejspíš využil i jízdní oddíl. Netrvalo dlouho a napojil ses na jinou cestu s rozcestníkem, který mimo jiné ukazoval ke starému sídlu. Ukazatel tohoto směru byl poškozený, ale směr, kterým ukazoval rozeznat šlo.

Dlouze jsi jel lesní cestou až k úzkému dřevěnému mostku, který nevypadal nejstabilněji. Řeku, přes kterou vedl je, ale možné překonat i bez něj. K cíli ti zbývá ještě pár minut cesty, poté vyjedeš na prostranství, na němž se podle všeho má tyčit staré sídlo rodiny Colových. Kůň neklidně přešlápl z místa na místo.


Beardanie
Muž zopakoval tvé jméno, aby si ho lépe zapamatoval. „Teď se odeber za arénu. Najdeš tam menší tábor, který patří všem tobě podobným. Nahlas se u Olafa on už se o zbytek postará. Musíš dostat jiné zbraně, protože s tímhle, co máš...“ poukázal na tvoje zbraně, „By teklo příliš krve a to vyhláška zakazuje. Bohužel.“ povzdechl si, „Ještě něco? Jestli ne. Tak mazej k Olafovi.“