---

→ Tah 552.


Scorpioncz
Odložil jsi knihu, odebral se z kabinetu a při odchodu zamkl. Tvoje kroky směřovaly ke schodišti a následně dolů po schodech přímo do jídelny. Uvnitř jídelny jsi potkal jen hrstku studentů. Někteří jedli, jíní se společně připravovali na nadcházející přednášky. Z profesorského sboru jsi zahlédl akorát Remana Lexe jak v lehké uniformě legionáře postává opřený u výdejního okénka a cosi rozebírá s pohlednou novickou. Když tě uviděl přicházet vzal svoji svačinu, rozloučil se a odebral se k profesorského stolu za který usedl a pustil se do jídla.

Novicka tě s laškovným úsměvem pozdravila, optala se ti, co si dáš a poté tvé přání splnila. Připravila ti něco k snědku, čerství chléb, sýr a salám. Jakmile bylo připraveno podala ti talířek s jídlem a popřála dobrou chuť v doprovodu laškovného úsměvu. V rychlosti jsi snědl svačinu. Neusedl jsi ani za stůl nebylo to nutné. Jídlo jsi měl během chvíle v sobě. Lex si svoji svačinu náramně vychutnával, ale to bylo možná také tím, že dnes nic na práci už neměl.

Když jsi měl snědeno vyrazil jsi do třídy, ve které se měla odehrát tvoje další přednáška. Deníky jsi v ní nalezl hned dva. Jeden z předchozí přednášky a druhý zcela nový určený pro tuto přednášku zvanou: Nekonvenční metody magie. Na deníku byla přiložená krasopisně napsaná zpráva:


Otevřel jsi deník a zkontroloval, zdali je vyplněno vše potřebné. Něco vyplněno bylo něco ne. Doplnil jsi, co bylo třeba a začal se připravovat na příchod studentů. Příprava ti nezabrala moc času. Podle seznamu, který se nacházel uvnitř deníků jsi usoudil, že většinu noviců jsi už měl možnost poznat během první přednášky. Požadavky jsi měl v hlavě taktéž se sumírované a úvodní proslov rovněž.

Novicové a novicky se začali pozvolna scházet a ty jsi poznával jednu tvář za druhou. Když přišel správný čas a bylo patrné, že už se nikdo další neobjeví začal sis evidovat docházku. Nikoho „nového“ koho bys ještě neznal jsi nezaznamenal, a proto jsi mohl úvodní seznamování přeskočit. Rovnou jsi sdělil své požadavky, promluvil o svých představách a po několika minutách přednášku ukončil. Novicové a novicky nic nenamítli, neměli dotaz ani připomínky. Očekávali rychlá konec, vždyť je to úvodní přednáška.

Jakmile třídu opustil i poslední novic sebral jsi oba deníky a odebral se do svého kabinetu. Cestou jsi se minul s kolegyní Spellorovou, která zrovna kamsi směřovala s jedním nordským novicem. Došel jsi až ke dveřím kabinetu, sáhl na kliku – bylo zamčeno – odemkl jsi a vstoupil. Serana stále nedorazila, a tak jsi odložil své deníky na okraj stole a pustil se do četby knihy.

Zatímco předchozí četba byla velmi poutavá, posledních dvacet stránek se vleklo a nebyly nijak zajímavé. Naopak ti přijde, že se v nich psaly naprosté nesmysly, které ti vůbec nic neřekly. Zaklapl jsi knihu a odhadl čas. Do tvého setkání s Elanyí zbývá tvým odhadem všehovšudy poslední hodina. Serana se stále ještě neobjevila v kabinetu, ale možná šla z města rovnou domů nebo se zastavila na večeři, která by měla každou chvíli začínat.


Sarako
„Tanečnice?“ zaznělo nedůvěřivě z Finnových úst, „Věřit nějaké tanečnici.“ pokračoval, „To se mi moc nelíbí.“ a podobně jako ty začal vysvlékat padlého jezdce ze zbroje. Mág mlčel. Vyčkával a poslouchal.

Začal jsi se oblékat do jezdecké zbroje. Oblékání šlo rychle, šněrování nebylo nijak komplikované a samotná zbroj seděla taktéž relativně dobře. Finn si zbroj oblékat ještě nezačal, pouze se podíval na mága jako by očekával nějaký rozkaz. Dostal jsi se až k přilbě, přilba je otevřená a tvá tvář by byla vidět. Opatrně sis tedy nasadil přilbu, aniž bys pokud možno ukázal svoji tvář a použil kousek hadru na zakrytí. Svoje předchozí vybavení sis zabalil.

„Carina LaRouche?“ promluvil následně mág, „Slyšel jsem, že se usadila v Anvilu, stala se zní vdova a shrábla majetek po svém bohatém o mnoho let starším manželovi.“
„Někdo se holt umí provdat.“ zasmál se Finn, podíval se na mága a poté na tebe, „Takže plán je jaký? Najít tanečnici a nějak se spojit s LaRouchovou?“


SuperHunter
Žebrák ti popsal cestu z přístavu přímo do sídla Thalmorského velvyslanectví. Poté opět několikrát zapískal na svoji píšťalu a ztrápeně si ji začal prohlížet.
„Ach… Kde je má milovaná…“ povzdechl a znovu zapískal.

Během popisu cesty sis prohlédla onoho legionáře. Nijak výrazně se nelišil od ostatních, vypadal velmi mladě a nejspíš se jedná o nějakého čerstvého rekruta, který ještě žádnou bitvu nezažil.