---

→ Tah 546.


Scorpioncz
„Ano.“ přikývl, „Ještě vás čeká jedna přednáška, ale do té vám zbývá ještě dost času se připravit.“ odmlčel se, aby se zamyslel. „Myslím, že ne.“ zakroutil hlavou, „Vedl jste si dobře… Myslím, že není nic co bych vytkl ani prozatím doporučil.“ dodal a vstal, „Pokud mi to čas dovolí možná se za vámi ještě před další přednášku zastavím, ale jen pokud mi to čas dovolí.“ pousmál se a rozloučil se s tebou. Část cesty šel s tebou, pak se oddělil a zamířil chodbou k ubikacím studentů a nejspíš rovnou na ošetřovnu.

Došel jsi až ke kabinetu bez jediného vyrušení od studenta. Někteří si možná teprve až teď začali šuškat, že jsi se přidal ke sboru profesoru. Jiní tuto skutečnost ještě neodhalili anebo tě vůbec neznají. Sáhl jsi na kliku, ale bylo zamčeno. Odemkl jsi a vešel dovnitř. Rozhlédl se po místnosti. Stále se větralo a stále se vše nacházelo na stejném místě jako když jsi komnatu opouštěl. Rovněž Seraniny věci zůstaly netknuté.

Posadil jsi se na židli a začal bez dalšího zdržování rozbalovat balíček, který ti údajně poslala tvá manželka. Uvnitř balíčku se nacházelo hned několik pečlivě srolovaných pergamenů. Jedna velmi stará kniha, která měla za sebou zjevně už lepší časy a taktéž kamenná deska s prapodivným písmem, které bude nejspíš nutné nejprve rozluštit. Také jsi nalezl přiložený dopis. Pečeť nesla symbol Císařských mágů. Rozloupl jsi pečeť a začetl se dovnitř.


Odložil jsi dopis a rozrovnal si obdržené písemnosti po stole. Srolovaných pergamenů jsi napočítal pět. Tři napsal jeden autor, dva další a jeden je napsáno přímo Nejvyšším Císařským mágem, alespoň podle přiložené pečeti, která čouhá. Autorem staré knihy je tobě neznámý autor. Kdosi totiž obal poškodil v místě, kde bylo napsáno autorovo jméno a název knihy.


Sarako
„Mám dojem, že její dům lehl popelem. Alespoň tak se to ke mně dostalo.“ odpověděl ti velitel oddílu, „A já ani moji muži nejsme městská stráž. Nejsme tu od toho, abychom asistovali kolemjdoucím. Jestli někoho hledáte najděte si ho sám. Ale mě a můj oddíl do toho netahejte.“

Objel jsi oddíl a zvolal na všechny přítomného před bránou i nad ní. Z hradby na tebe vykouklo hned několik střelců, ale nijak více se neprojevili. Ani stráž před bránou na tebe nijak nereagoval. Mlčky tě sledoval. Brána byla otevřená.

Za tvými zády jsi zaslechl rychle se blížící dusot koní. Ohlédl jsi se a spatřil asi dvacet jezdců v těžké zbroji, jak se řítí kolem pochodujícího oddílu, oddíl jim uhnul a jezdci pokračovali dál k bráně. Vlajkonoš držel vlajku, která jasně upozorňovala na příslušnost jezdců, patřili k vojsku nového vládce Anvilu.