---

→ Tah 545.


Scorpioncz
Převzal jsi slovo od Benocha a začal hovořit k přítomným. Netrvalo dlouho a přešli jste k záležitostem prezence. Připravil sis seznam a tvoji studenti se začali pozvolna hlásit o slovo.

„Jmenuji se Matilda Rane, pocházím z Vysokoskalí. Mojí hlavní motivací, proč jít studovat magii byla moje prababička. Byla významnou členkou cechu mágů u nás ve Vysokoskalí a také studovala zde.“ rozhlédla se, „A já chtěla následovat její odkaz.“ pousmála se hnědovlasá droboulinká dívka s pihovatou tváří. Po těchto slovech usedla zpět na místo a předala slovo jiné dívce.

„Arnora Cines.“ představila se pěkně namalovaná novicka, jejíž róba byla odlišná od ostatních, vypadala mnohem lépe a kvalitněji. Taktéž měla patřičně upravený hrudník, který na rozdíl od obvyklých univerzitních rouch měl výstřih. „Můj otec i matka jsou zdejšími vlivnými obchodníky. Měla jsem soukromého učitele, který mi sdělil, že mám údajně talent. Domluvil mi místo v Ledohradu, ale já chtěla sem.“ s těmito slovy se usadila. Všiml sis, že někteří novicové z ní nakrátko nemohli spustit oči.

Následovalo představení dalších noviců a novicek, pověděli své stručné příběhy, vesměs to samé. Údajně v sobě objevili zálibu v magii, bylo jim doporučeno studium či něco jiného.

„Famius.“ ozval se silnější novic sedící opodál, býval by vstal, ale zaplul do židle natolik, že mu to nyní činilo problém. „Jsem bratr Arnory.“ dodal následně a poukázal na svoji sestru, která si zakrývala tvář a nejspíš protáčela oči.

„Marco Manette. Člen cechu mágů ve Vysokoskalí. Cechmistr mě sem vyslal, abych si zdokonalil své znalosti ničivé magie a trochu víc poznal svět.“ řekl jiný novic, nakrátko ostříhaný a drobnou popáleninou na pravé tváři. Jeho roucho neslo známky členství v cechu mágů.

„Jmenuji se Faralda.“ promluvila altmerka s dlouhými blonďatými vlasy, „Chtěla jsem studovat pouze magii Obnovy, ale můj mistr mi ji rozmlouval. Dlouze, protože to prý není plnohodnotná magie.“ odmlčela a udělala delší pauzu, „Ale není to pravda. Magie Obnovy je stejně důležitá jako každá jiná.“ dupla si a ihned poté se posadila.

Nyní slovo přišlo na blonďatou dívku v obyčejném rouchu, pomalu vstala a jakoby s ostychem se ujala slova, „Jmenuji se Lukrécie Valeriová.“ lehce se rozhlédla. Bylo patrné, že její příjmení vyvolalo tichou diskuzi mezi studenty. „Můj otec je Vrchním generálem Cyrodiilské legie a generál Osmé legie Lucius Valerius. Pocházím z Imperial City, ve kterém jsem vyrostla, vystudovala pod dozorem soukromých učitelů a přišla jsem studovat na tuto univerzitu na popud jednoho neznámého muže, který mi vnukl myšlenku stát se kouzelnicí.“ lehce se pousmála, „Otcovo požehnání, ale nemám…“ zesmutněla, „Takže… To je asi všechno.“ usadila se zpět na své místo.

Následovali další studenti a vesměs opět podobné příběhy, málokdo ze sebe vyplodil více než pár strohých vět. Když dohovořila poslední novicka a úspěšně jsi dopsal poslední poznámku, dohovořil jsi a vydal pokyn k odchodu. Studenti se trochu překvapeně nad rychle ukončenou hodinou podivili, ale začali se rozcházet. Nikdo z nich nezůstal na nějakou konzultaci, ale to je pravděpodobně způsobeno tím, že ještě není co konzultovat.

Když za posledním z noviců, Famiem bouchly dveře, otočil se k tobě Benoch.
„Povedlo se. Úspěšně jste zvládl svoji vůbec první přednášku.“ pochválil tě, „Pravda. Další budou delší, ale na úvod velmi dobré.“ dodal následně.


Sarako
Pobídl jsi koně a pomalu dojel blíže k pochodujícímu oddílu. Velitel na tebe pohlédl skrze svoji přilbu, změřil si tě a následně položil ruku na hrušku svého zahnutého lehce zahnutého meče.

„Dá se snad penězům zavděčit?“ zaznělo zpoza přilbice, „Nedá. Caesar platí velkoryse, spolupráce s ním je jedna radost. To, jestli se rozhodl popravit nějaké idiotského mága je mi těžce jedno.“ pokrčil rameny, „Oddanost je vrtkavá a leckdo má sklony k přelétavosti. A mágové? Sledují především svoje zájmy.“ pootočil se směrem k tobě.

Pochodující plně ozbrojený oddíl se zastavil a pohlédl čelem k vám. Jejich disciplinovanost byla nesmírná, nikdo neučinil jediný zbytečný pohyb, všichni jednali sehraně. Oddíl hleděl na vás.

„Jestli jedete do města máte smůlu.“ rozhlédl se, „Město bude co nevidět uzavřeno. Pokud projdete touto branou.“ poukázal druhou rukou na bránu, „Tak nazpět už dnes neprojedete.“ s těmito slovy se odmlčel a očekával tvoji reakci. Jeho oči tě však zpoza přilbice nepřestávaly sledovat.